Typografie

Typografie je umělecko-technický obor, který se zabývá technikami vzniku písma. Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají kolem roku 1455, kdy Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk. 

Typografie je nauka o písmu, jeho zákonitostech a správném použití. Dříve byl pojem typografie po-užíván pro souhrnné označení celého tiskárenského průmyslu, později pro grafickou úpravu tiskovin. Slovo typografie je složeno ze slov typus a grafó. Latinské slovo typus (znak, vzor) pochází z řeckého typus (tep, ráz). Řecké slovo grafó znamená píši. Doslovně tedy typografie znamená psaní znaků. 

Zjednodušeně se na typografii můžete dívat také jako na soubor typografických pravidel. Jejich do-držováním při sazbě učiníme tištený text lehce a příjemně čitelným. Dnešní typografická pravidla navazují na pravidla pravopisná a patří ke kulturnímu dědictví. 

Vznik a vývoj písma 

Prehistorie písma 

Historickými předchůdci písma byly piktogramy a ideogramy. 

Piktogramy znázorňují sdělení obrazově, podoba a čtení nejsou pevně stanovena. Neváží se na kon-krétní jazyk, tj. jejich smysl je zřejmý i bez znalosti jazyka. V dnešní době jsou stále užívány, příkla-dem piktogramu je značka pro zákaz kouření. 

Ideogramy znázorňují sdělení symbolem, který je vázán na určitý jazyk. Příkladem mohou byt uzlové značky Inků a Aztéků. 

Počátky historie písma 

Nejstarší písmo je písmo obrázkové – jeden obraz vyjadřuje jeden pojem. Další vývojová stadia před-stavují slovní, slabičná a hlásková (abecední) písma. Dodnes běžně používáme některé slovní sym-boly, nazývané též logogramy, tím je například §, %, &, $. 

Písmo klínové - písmo Babyloňanů a Asyřanů vzniklo před více než pěti tisíci lety. Zapisovalo se dře-věnými rydly do hliněných destiček, které se vypalovaly. Psalo a četlo se zleva doprava. 

Egyptské písmo se vyvíjelo z původních obrázkových slovních hieroglyfů až k písmu hláskovému. V dlouhé historii Egypta se postupně vytvořily tři písmenové soustavy:

DĚJINY TYPOGRAFIE, TISKOVÉ TECHNIKY, VÝVOJ PÍSMA 

 Hieroglyfy (písmo posvátných rytin) byly vytvořeny před pěti tisíci lety jako obrázkové slovní písmo tvořené asi 3 000 znaky. K jejich rozluštění došlo až díky J. F. Champollionovi v roce 1822. 

 Hieratické písmo (kněžské) vzniklo zjednodušením hieroglyfů na soubor asi 600 znaků. Bylo ryto do kamene i psáno na papyrus. 

 Démotické písmo (lidové) už mělo pouze 24 znaků pro souhlásky. Samohlásky bylo nutno při čtení doplňovat podle textu. Psalo se na papyrus. 

IMG 2517

IMG 2515

Základní části dokumentu

Datový soubor neboli dokument, je textový soubor, který vytváříme pomocí nástrojů textového procesoru. Každý textový dokument se skládá z prvků, které můžeme různě nastavovat a měnit. Sta-vebními prvky jsou znak, slovo, odstavec, stránka, oddíl a vložené objekty. 

Základním elementem každého dokumentu je znak, písmeno. Změně vlastností (písma, odstavce) se říká formátování. Pokud neoznačíme žádný text, nastaví se vybraný formát písma na text od po-zice kurzoru dále. Pokud chceme změnit vlastnosti písma v již existujícím textu, musíme text vybrat (označit). 

Slovo je stejně jako v běžném psaném jazyce skupina znaků oddělená od sousedních slov mezerou. Mezeru mezi slovy v textovém procesoru píšeme zásadně vždy pouze jednu. 

Odstavec se v textovém editoru ukončuje klávesou ENTER. Skládá se samozřejmě ze znaků, kterým můžeme nastavit vlastnosti písma. Formát odstavce dále zahrnuje množství vlastností (zarovnání, odsazení, mezery, řádkování, číslování, orámování atd.). Všechna nastavení formátu odstavce se aplikují na odstavec, ve kterém je kurzor, není třeba text odstavce vybírat. 

Stránka je prostor, do kterého píšeme text. Můžeme určit její velikost, orientaci (zda bude na výšku či na šířku), okraje po všech stranách textu a další vlastnosti. 

Oddíl rozděluje dokument do částí, které mohou mít samostatné formátování. Může začínat na sa-mostatné stránce nebo může být průběžný, takže lze mít v rámci jedné stránky více oddílů. Oddíl může mít vlastní číslování a další vlastnosti. 

Znak 

Základním elementem každého dokumentu je znak, písmeno. Skupiny znaků tvoří slova, která se od sebe oddělují jednou mezerou. Mezera se nikdy nepíše před interpunkčními znaménky (, . ; : ! ?), naopak za každým znaménkem (jedna) mezera musí být. 

Chceme-li vzhled slova nebo skupiny slov změnit, upravíme jejich vlastnosti (tzv. formát písma). Písmo je určeno sadou (fontem, druhem písma), stylem (řezem) písma a velikostí (stupněm). 

Skupiny písem 

Druhů písem je mnoha, některá se však podobají. Pro přehlednost je lze dělit do skupin. Připo-meňme, že při základním rozdělení písma rozlišujeme: 

 písmo strojopisné (neproporcionální), 

 písmo knižní (proporcionální. 

Písmo strojopisné – písmo, které navozuje dojem textu psaného psacím strojem. Základní vlastností tohoto písma je stejná šířka všech znaků, písmu se tedy také říká neproporcionální. Písmo strojo-pisné se dnes užívá daleko méně než dříve, protože je hůře čitelné než písmo knižní. V počítači je toto písmo reprezentováno fontem Courier New. 

Př. Písmo psacího stroje (neproporcionální). 

Písmo knižní – písmo, které má pro čtenáře tu nejlepší čitelnost. Písmo má pro každý znak jinou šířku a nazývá se tedy také proporcionální. Knižní písma lze rozdělit na tyto kategorie: 

 písma antikvová (patková), 

 písma grotesková (bezpatková), 

 písma ostatní. 

Písmo antikvové – základní tiskové písmo, má stínované tahy, které jsou zakončeny serify (patkami). Někdy se také označuje jako patkové písmo. To, že má stínované tahy, znamená, že nejsou všechny linky stejně široké. Používá se při psaní základního textu (dlouhých odstavců), protože je považováno za čitelnější než písmo bezpatkové. V počítači antikvu zastupují např. písma (Times New Roman, Palatino, Bookman, Garamond, Georgia). Každé písmo má jiný vzhled a také poněkud jiné určení. Je proto chybou používat na všechny dokumenty stejné písmo. Bookman a Garamond jsou určeny pro beletrii, Georgia jak pro beletrii, tak i pro odborné texty, Palatino pro odborné a technické texty, Times New Roman je novinové písmo pro dočasné a esteticky nevýznamné dokumenty. 

Groteskové písmo – lineární bezpatkové písmo. Lineární znamená, že všechny jeho tahy (linky) jsou stejně široké. Písmo nemá ani patky ani stíny. Je velmi výrazné a používá se proto u nadpisů a ná-pisů. V počítači grotesk zastupují např. písma Arial, Helvetica, Verdana, Tahoma atd. 

Ostatní písmo – sem zahrnujeme všechna další písma, která máme k dispozici (např. písma zdobená, gotická, kaligrafická), která se hodí jen pro příležitostné dokumenty (např. pozvánky, oznámení apod.). Do této skupiny patří např. písma Blank Script, Time Script, Bruch Script, Slogan, Impuls. 

Pro základní text běžného dokumentu volíme zpravidla některé písmo aktikvové (pro odborný text nejlépe Georgiu nebo Palatino). Někdy se používá kombinace písem antikvového a vhodného gro-teskového pro nadpisy, titulky a podobné doplňkové texty. 

Znaky, ve kterých se často chybuje 

Nyní uvedeme správné způsoby psaní znaků a spojení znaků, ve kterých se často chybuje. Pokud znak nenajdeme na klávesnici, můžeme jej napsat pomocí ASCII kódu nebo můžeme použít nabídku VLOŽENÍ – SYMBOL – DALŠÍ SYMBOLY a zvolit kartu SPECIÁLNÍ ZNAKY. 

Mezery 

Mezislovní mezera — píše se jediným stiskem mezerníku. Nikdy tuto mezeru nepoužíváme pro ja-kékoliv zarovnávání pod sebe, pro mezeru u prvního řádku odstavce, v tabulkách atd. Mezislovní mezera podléhá formátování, mění tedy svou velikost a nelze pomocí ní měřit jakékoliv vzdálenosti. Mezi dvě slova vkládáme vždy jen jednu mezislovní mezeru. 

Nezlomitelná mezera — používá se mezi takovými slovy a spojeními, mezi nimiž nesmí nikdy nastat konec řádku. Nezlomitelné mezery rovněž nemohou být nikdy dvě za sebou. V programu MS Word bohužel nemáme nezlomitelnou mezeru k dispozici, což je velký nedostatek tohoto programu. Je třeba místo nezlomitelné mezery využít jiný speciální symbol a nouzově se používá tzv. pevná me-zera. Pevná (nezlomitelná) mezera se povinně užívá při zápisu: 

 fyzikální veličiny (např. 25 kg), 

 kalendářního data (např. 1. ledna 2009), 

 jména osoby včetně titulu (např. J. K. Tyl, Ing. Pokorná), 

 čísla tvořeného více číslicemi (např. 512 415,23), 

 jednoznakových předložek a spojek s následujícím slovem (jedná se o tyto znaky v, s, z, k, o, u, a, i), jedinou přípustnou výjimkou je spojka a v sazbě do úzkých sloupců. 

Nezlomitelná mezera zajistí, že při zápisu fyzikálních veličin bude jednotka na stejném řádku jako číselná hodnota, podobně nebude na dva řádky děleno třeba datum, jméno osoby včetně titulu, číslo tvořené více číslicemi, jednoznaková předložka a spojka s následujícím slovem. Nezlomitelná mezera nahrazuje mezeru mezislovní a vkládá se kombinací kláves CTRL + SHIFT + MEZERNÍK nebo pomocí nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL – DALŠÍ SYMBOLY – SPECIÁLNÍ ZNAKY. Za předložky s, z, v, k umí MS Word vkládat pevné mezery při psaní automaticky. Tuto užitečnou vlastnost nastavíme v nabídce mluvnice SOUBOR – MOŽNOSTI – KONTROLA PRAVOPISU A MLUVNICE – MOŽNOSTI AUTOMATICKÝCH OPRAV (2). 

Mezislovní zúžená mezera — používá se tam, kde je obyčejná nezlomitelná mezislovní mezera příliš široká. Některé verze Wordu tento symbol vůbec nemají. Lze jej vložit z nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL. Na kartě SPECIÁLNÍ ZNAKY najdeme položku se záhadným názvem 1/4 DLOUHÁ MEZERA. Užívá se zejména u iniciál nebo v případě čísla s více skupinami. Tato mezera však bohužel není nezlomitelná, musíme ji tedy použít jen tehdy, nehrozí-li v její blízkosti řádkový zlom. 

Dlouhá mezera — používá se k oddělení určitých celků, kde by obyčejná mezislovní mezera byla příliš malá (např. u matematických vzorců). Vkládá se opět z nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL, karta SPE-CIÁLNÍ ZNAKY (2). 

Členící (interpunkční) znaménka 

Spojovník je krátká vodorovná čárka: „-“, která se vkládá přímo z klávesnice. Používá se vždy bez okolních mezer, jeho použití stanovují Pravidla českého pravopisu, například v těchto situacích: 

 označení jedné věci, objektu, jednoho místa více slovy (například Praha-Klánovice, aspekt technicko-ekonomický, apod.), 

 podmínková část „-li“, (například bude-li). 

Řadu dalších případů je potřebné ověřit v Pravidlech českého pravopisu. Při vkládání spojovníku je potřebné dbát na to, že spojovník, který by se dostal na konec řádku, by se chápal jako rozdělovník. 

Podle pravidel pravopisu se takový spojovník musí zopakovat na začátku řádku následujícího. K tomu ovšem nemáme ve Wordu žádné prostředky. Můžeme však využít speciálního znaku pevná pomlčka. Tento chybně přeložený a interpretovaný název by měl správně znít nezlomitelný spojov-ník. Je to znak, který se chová jako spojovník, avšak dojde-li na konec řádku, přesune se automaticky i s okolními slovy na řádek následující (3). 

Pomlčka je rovněž vodorovná čárka, ale tenčí a podstatně delší než spojovník. Pravidla českého pra-vopisu stanovují použití pomlčky ve dvou rozdílných případech a podle toho se taky kolem pomlčky používají či nepoužívají mezislovní mezery: 

 Větná pomlčka – nahrazuje interpunkční čárku v souvětí. Píše se s okolními mezerami. (na-příklad: Všechno funguje – až na funkci destilace. Dodáme do prodejny ložní soupravy – kre-pové.) 

 Rozsahová pomlčka – nahrazuje slova „až“, „až do“, „versus“. Píše se bez okolních mezer a nesmí zůstat na konci řádku, v tom případě se nahrazuje slovním vyjádřením. (například: pracovní doba 8–16 hodin, železniční trať Rybník–Lipno, fotbalové utkání Real–Ajax, atd.) 

Pomlčka se v celém textu píše jednotně. Vkládá se z klávesnice využitím ASCII kódu 0150 nebo z na-bídky VLOŽENÍ – SYMBOL, karta SPECIÁLNÍ ZNAKY, položka KRÁTKÁ POMLČKA (4). 

Uvozovky se sázejí těsně k výrazu nebo k větě, kterou uvozují, a jsou dvojího typu: 

 oblé („Toto jsou oblé uvozovky.“), 

 úhlové (»Toto jsou úhlové uvozovky.«). 

Nejčastěji se používají oblé uvozovky. Počáteční uvozovky mají tvar devítek a jsou umístěny na účaří, koncové pak mají tvar šestek a jsou umístěny u horní dotažnice. Vkládají se automaticky klávesou pro uvozovky. Je-li program správně nastaven, pak sám vloží za mezerou uvozovky počáteční, za ně-jakým znakem pak uvozovky koncové. Toto nastavení nalezneme v nabídce MOŽNOSTI AUTOMATIC-KÝCH OPRAV, karta AUTOMATICKÉ OPRAVY FORMÁTU PŘI PSANÍ. Tím je také zaručeno správné mezero-vání. (Pozor! Toto pravidlo neplatí vždy a uvozovky je třeba kontrolovat!) 

Úhlové uvozovky lze vložit z nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL, karta SYMBOLY. (Pozor! Hrozí záměna s ma-tematickým symbolem „mnohem menší než“.) Úhlové uvozovky se přimykají těsně k uvozovanému textu a v různých jazycích se sázejí různě. V českém jazyce ukazují svými hroty k uvozovanému textu, ve francouzštině a ruštině jsou vkládány právě naopak. 

Závorky – dávají se do nich části textu, kterou jsou do věty volně vloženy a nejsou jejich přímou součástí. Vkládání závorek nepředstavuje větší problém, jen je potřeba dávat pozor na mezerování — uvnitř závorek mezery nejsou. (tj. píší se takto). 

Kulaté závorky se používají v matematických výrazech, do hranatých závorek se dává výslovnost. Dává-li se do závorek celá věta, sází se interpunkce uvnitř závorek, v opačném případě se inter-punkce umisťuje za koncovou závorku. Příklad: (Správné [vkládání] závorek.) 

Výpustek (tři tečky) nahrazuje nevyřčenou část věty, případně vynechávku v citaci. Je vkládán opět z nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL, karta SPECIÁLNÍ ZNAKY. Ve Wordu se přisazuje bez mezery. Na druhé straně se používá normální mezislovní mezera. Jestliže je výpustek na konci věty, nepíše se za ním již další tečka. Příklad: Byl tam… nebo snad ne? Udělal by to, ale… 

Tečka, dvojtečka, středník, otazník, vykřičník se píší hned za slovo. Za každé interpunkční znaménko však náleží jedna mezera. Následuje-li více interpunkčních znamének, patří mezera až za poslední z nich. Tečka se nepíše za nadpisy. Pokud věta končí zkratkou (která má u sebe tečku), další tečka se již nepíše. (Pokud je v závorce celá věta, píše se tečka do závorky.) Pokud je v závorce jen část věty a věta závorkou končí, píše se tečka za závorku (třeba tady). Totéž platí pro všechna interpunkční znaménka. Dvojtečka ve významu sportovního výsledku se uvádí bez mezer (1:0), ve významu dělení se uvádí s mezerami (6 : 3 = 2). 

Značky 

Jednotky a označení měny mají být vždy na stejném řádku s příslušnou číselnou hodnotou (např. 15 kW, 25 Kč). K oddělování používáme nezlomitelnou mezeru. Značky jednotek bez čísla se v textu neuvádějí, ale vypisují slovy. Nastanou-li při spojení čísla a jednotky potíže, je možné značku jed-notky vypsat celým slovem a oddělit od číselné hodnoty. 

Značka peněžní měny se píše před číslo, je-li desetinné (např. Kč 6,80), je-li číslo celé, píše se měna za něj (např. 13 Kč). Tisíce a miliony se oddělují (nezlomitelnou) mezerou (např. 10 650 834 lidí), u peněžních částek tečkou (např. 12.145 Kč nebo Kč 54.990,– bez DPH). Čísla do čtyř číslic včetně se zapisují bez mezer. Ve výčtech mají být desetinné čárky pod sebou (použijeme desetinný tabulátor nebo textovou tabulku). 

Procento, stupeň jsou znaky, u nichž se užívají dva způsoby psaní mezer: 

 zápis bez mezery — znamená jedno slovo (např. 10% čteme jako „desetiprocentní“, 10º čteme jako „desetistupňový“), 

 zápis s mezerou (nezlomitelnou) — znamená dvě slova (např. 10 % čteme jako „deset pro-cent“, 10 ° čteme jako „deset stupňů“). 

Znak % vkládáme přímo z klávesnice, znak pro stupně, tedy º lze zapsat s využitím nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL, karta SYMBOLY, v přehledu znaků písma najdeme znak pro stupeň a vložíme. Pozor! Nej-prve je potřeba nastavit správnou znakovou sadu – na kartě SYMBOLY volíme v seznamu PÍSMO po-ložku (NORMÁLNÍ TEXT). 

Značka & (et) se používá ve funkci spojky dvou jmen ve významu „a“. Z obou stran se odděluje ne-zlomitelnými mezerami (například u označení firmy Novák a syn — Novák & syn). 

Značka paragraf (§) se používá v právnických textech, zásadně jen s číslem, odděluje se nezlomitel-nou mezerou. Znak se vkládá přímo z klávesnice. Uvádí-li se více čísel paragrafů za sebou, značka paragrafu se zobrazuje jen jednou (například: podle § 314 a 246 odst. 1, zákona…). 

Matematické značky se oddělují mezerami podle pravidel matematické sazby. Mezi nejběžnější ma-tematické značky patří aritmetické operátory: 

 matematické plus (+), 

 matematické minus (–), 

 znak násobení (), 

 znak dělení (). 

Matematické minus je vodorovná čárka, která má správně mít velikost i tloušťku odlišnou jak od spo-jovníku, tak od pomlčky. Bohužel ve Wordu neexistuje jednoduchá možnost vkládání tohoto znaku do textu, neboť se dá získat pouze ve výrazech vkládaných pomocí externího Editoru rovnic (nabídka VLOŽENÍ – OBJEKT, položka EDITOR ROVNIC 3.0). Společně se znakem minus je potřeba vložit i správ-nou mezeru, která podléhá pravidlům matematické sazby. Například ve výrazu a − b vystupuje minus jako binární operátor, musí tedy mít kolem sebe dlouhé mezery, zatímco ve výrazu −b + a je unární a předsazuje se bez mezery (1). V textu si často pomůžeme tím, že místo znaku minus použi-jeme krátkou pomlčku (např. –3). 

Znak násobení má svou zvláštní podobu, proto jej nikdy nesázíme pomocí malého písmene „x“ ani *. Vkládá se z nabídky VLOŽENÍ – SYMBOL, karta SYMBOLY, kde jej vyhledáme ve znakové sadě SYM-BOL. Využijeme jej v matematické sazbě, v textu pouze ve spojení s číslem, kdy se přisazuje bez me-zery za číslo (například 14×). U jednodušších číslovek je doporučeno celé slovo vypsat (například pětkrát). 

Čísla a číslice 

Telefonní a faxová čísla se většinou píší ve skupinách po třech číslicích, předvolba se odděluje zá-vorkami. Také zde pro oddělení trojčíslí používáme nezlomitelnou mezeru. Příklad: (+420) 565 577 898.

Kalendářní datum se píše při číselném vyjádření měsíce sestupně, jednotlivé údaje se spojují spo-jovníkem, měsíc a den se vyjadřuje vždy dvoumístně (například 2008-10-12). Při slovním vyjádření měsíce se datum píše vzestupně a jednotlivé části data se oddělují nezlomitelnou mezerou (napří-klad 12. října 2008). Připouští se i možnost vzestupného zápisu data s číselně vyjádřeným měsícem s tečkami. Den, měsíc a rok také oddělujeme nezlomitelnou mezerou. (např. 12. 10. 2008). Rok se má psát čtyřmístně. Letopočty píšeme vždy bez mezer. 

Časové údaje – hodiny, minuty a sekundy jsou odděleny od sebe dvojtečkou bez mezer (například 12:00 hodin, 14:05:30 h). Desetiny sekund se od celých sekund oddělují čárkou také bez mezer (na-příklad 10:15,1 min). Hodiny, minuty a sekundy lze krátit značkami h, min, s nebo vypsat slovy. 

Eniac rsfwwsvu

Abakus wpedpomq

Von Neumann rvgjzrlc