Týden 7
Formátování objektů
Do textu můžeme pro jeho oživení a zvýšení názornosti vkládat různé objekty:
tabulky,
obrázky,
grafy,
schémata,
matematické vzorce.
Objekty, které v textovém procesoru vytvoříme, v něm můžeme také libovolně upravovat. Vložené objekty z jiných programů nemůžeme v textovém procesoru upravovat vůbec nebo jen velmi ome-zeně.
Zásady pro práci s objekty
Pro umisťování objektů na stránce a členění dokumentu platí několik zásad:
Zásada 1: Základním požadavkem z hlediska typografie je jednotnost významově shodných objektů v textu. Všechny tabulky by tedy měly mít podobný vzhled a podobné umístění, stejně tak obrázky (jednotná velikost, posazení, popisky) a matematické výrazy (velikost, způsob sazby).
Zásada 2: Pokud strana obsahuje jeden dominantní prvek (název dokumentu), měl by být umisťován v optickém středu, který je nad středem geometrickým (viz Obr. 19).
Zásada 3: Nejdůležitější nadpisy nebo objekty by měly být v textu umístěny na tzv. zlatém řezu (viz Obr. 20).
Zásada 4: Pokud je v textu více objektů, měly by jejich okraje být v lince. Když je na obrázku pohybující se předmět nebo někam hledící člověk, měl by pohyb (pohled) směřovat dovnitř knihy (viz Obr. 21).
Zásada 5: Popisky objektů se dávají do textových polí pod objekty, píší se menším písmem než je základní text (někdy i kurzívou) a nepíše se za nimi tečka. Popisky se zarovnávají k le-vému nebo pravému okraji textového pole (viz Obr. 22) a číslují se, mají vždy jednotnou formu platnou pro celý dokument.
Zásada 6: Většinou se snažíme, aby objekty nebyly obtékány textem. Jednotná úprava na šířku stránky nebo na rozměr poloviční s dvěma objekty vedle sebe se jeví jako nejjednodušší varianta (2).
Základním požadavkem z hlediska typografie je jednotnost významově shodných prvků textu. Všechny tabulky by tedy měly mít podobný vzhled a podobné umístění, stejně tak obrázky (jednotná velikost, posazení, popisky) a matematické výrazy (velikost, způsob sazby). Řešení je jednoduché – všechny podstatné prvky zmíněných objektů lze chápat jako odstavce a těm lze přiřadit vhodné styly (1).
V odborných textech tvoří tabulky i obrázky často nutný doplněk. Musí korespondovat s obsahem, tj. jejich provedení musí být zcela zřetelné a jednoznačné. Často je potřeba se ohlížet na možnosti tisku, aby například schémata a obrázky nepřišly o důležitou barevnou informaci nebo o jemné de-taily.
Úprava tabulek
Tabulky jsou běžnou součástí odborných textů. Rozsahově větší tabulky jsou umisťovány do přílo-hové části práce, v případě velké důležitosti i do textu na samostatnou stránku na celou její šířku nebo na stránku orientovanou na šířku (viz Obr. 23). Obdobné pravidlo platí i pro velké obrázky, grafy, schémata či jiné objekty.
Obr. 23: Umístění prostorných objektů v textu (4)
Text v buňkách tabulek se sází stejným typem písma, stupeň písma může mít menší.
Buňky záhlaví mohou být odlišeny tučným řezem písma. Názvy sloupců v hlavičce tabulky a názvy řádků začínají velkým písmenem, názvy podsloupců u složeného záhlaví mají malé počáteční písmeno. Šířka všech podsloupců musí být stejná. Záhlaví je od zbývající části ta-bulky odděleno dvojitou nebo tučnou čarou.
Čísla v tabulkách musí být zarovnána vodorovně i svisle na střed buňky a současně na dese-tinnou čárku, jednotlivé trojice řádů jsou odděleny mezerami (symetricky od desetinné
čárky). Textové údaje v tabulce jsou zarovnány vodorovně k levému okraji buňky a svisle na střed.
V tabulce nesmí být prázdné pole (musí v něm být alespoň pomlčka; nula v poli tabulky zna-mená nulovou hodnotu).
Samotné tabulky jsou v textu umístěny jednotným způsobem (nejčastěji na střed nebo na ce-lou šířku stránky).
Tabulka musí mít svůj popisek. Formátování popisků odpovídá zásadě 5 – kap. 7.1.1.