ÚVOD DO STUDIA I Metody řešení problémů CÍL LEKCE nNaučit studenty kreativnímu přístupu k řešení problémů STRUKTURA PŘEDNÁŠKY nTvořivé myšlení a řešení problémů nFáze řešitelského procesu nŘešení problémů a prezentace myšlenek pomocí obrázků nLiteratura TVOŘIVÉ MYŠLENÍ A ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ TVOŘIVOST nSamostatná dimenze individuálních rozdílů – je rozdílná od všeobecné inteligence nNe všichni lidé s vysokým IQ (inteligenčním kvocientem) jsou tvořiví a ne všichni tvořiví lidé mají vysoký IQ (Guiford) nPodstatu kreativity spatřujeme v lehkosti vyvolání informace z pamětního skladu, v revizi a transformaci této informace – k tomu slouží operace divergentního myšlení (dochází k pátrání a exploraci okolí a k dalším heuristickým postupům, které rozšiřují problémový prostor) GUILFORDŮV MODEL STRUKTURY INTELIGENCE nRozlišuje tři základní dimenze: nOperace nObsah nprodukty OPERACE nPatří sem divergentní myšlení, které je tvořivé, hledá různé varianty řešení (na rozdíl od konvergentního myšlení, které směřuje k analytickému zpracování dat a jednoznačnému řešení OBSAH nObsah zpracovávaného materiálu může být figurální, symbolický, sémantický a behaviorální nTvořivý matematik bude vynikat pravděpodobně v symbolických schopnostech nVýtvarný umělec ve figurálních nSémantické obsahy jsou důležité u spisovatelů nBehaviorální obsahy se uplatňují v trenérů, herců… PRODUKTY nKlasifikace podle produktů zahrnuje jednotky, třídy, vztahy, systémy, transformace a implikace GUIFORDŮV MODEL STRUKTURY INTELIGENCE MYŠLENÍ A ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nV myšlení je ústředním bodem vztah prostředku a cíle – hledá se chybějící prostředek a buď se nalezne (reproduktivní myšlení), nebo se nově vytvoří (produktivní myšlení) nProblémy vznikají jako objektivně věcné vztahy, nikoliv jako subjektivní fenomény SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP I nTvořivost a tvořivé myšlení není izolovaný jev nRozhodující je odpověď na otázku, co je vlastně problém nZdroje problémů je třeba hledat ve vysokých nárocích a těžkostech života, neobvyklých, neznámých a složitých situacích a podmínkách, kterým je vystaven jedinec nebo skupiny lidí a se kterými se musí vyrovnávat nTo, co je problémem pro jednoho, nemusí být problémem pro druhého (vztažnost problému) VYROVNÁVÁNÍ SE S PROBLÉMY nMůže být: nPasivní nAktivní nNávykové nCílevědomé nImpulzivní nPromyšlené ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nMá základ v reálné souvislosti věcí a dějů a vychází z možnosti jejich poznání řešitelem a možnosti zásahu do situace, změny podmínek nZměna může probíhat na úrovni intelektuální a představové, ale i přímým nebo nepřímým zásahem do okolního světa a vytvořením určitého produktu nNěkteré velké problémy zůstávají i po desetiletí a staletí nevyřešené – často se musíme spokojit s řešením, které je v dané době optimální SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP II nSystémem se obvykle rozumí soustava více článků (komponent, jednotek), které jsou spojeny úplným souborem různých funkcí a sledují společný účel nebo cíl, přičemž mají vnitřní samoopravitelný mechanismus v reakci na různé podněty zvenčí a společně vytvářejí tzv. synergický efekt (CNS a řízení organismu člověka) SYSTÉM ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nMá vnější a vnitřní subsystém nVnější subsystém představuje prostředí, kde se děj odehrává, a iniciuje problém nV procesu řešení problému dochází na základě poznání vlastností a vztahů určité části reality k formování mentálního obrazu či modelu s vytyčením bodů a směrů, které jsou rozhodující pro úspěšné řešení nNěkterá řešení mohou být velmi výstižná, výhodná a originální, efektivní, jiná pouze běžná, ale i velmi jednoduchá až primitivní TVOŘIVÉ MYŠLENÍ nJe průsečíkem mnoha vnějších a vnitřních činitelů – není jenom ryze psychologický fenomén! ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ I nVychází z teorie myšlení a jednání (na rozdíl od teorie schopností) nKromě asociací se uplatňují v poznání procesy abstrakce, srovnávání, vytváření myšlenkových relací, generalizace a diferenciace, zaměření… nNěkteré situace mohou být zvládnuty na základě aplikace dřívějšího vědění a dovedností, jiná skupina se opírá o použití pravidel, analogie, někdy se uplatní i intuice ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ II nV posledních letech je zdůrazňována úloha plánů, heuristických metod a vytváření nových programů a modelů nJen některé druhy problémů lze řešit čistě racionálně nDo procesu řešení významně vstupují informační technologie, složité problémy vyžadují expertní zkušenosti a účast specialistů nNejnověji je přibírána i oblast umělé inteligence a simulace řešení problémů na počítačích NEJČASTĚJŠÍ PRINCIPY A PROCEDURY TVOŘIVÉHO MYŠLENÍ nPRINCIPY: nInduktivní úsudek nAnalogický úsudek nVhled do situace nRestrukturalizace pole nKonstruktivní myšlení nFluence (plynulost myšlení) nFlexibilita myšlení nOriginalita nKritické myšlení nPlánování nBohatství nápadů nTvořivé schopnosti nSyntetické myšlení nIntuice nNekonvenční myšlení nPROCEDURY: nOrientace nPátrání a explorace nProduktivní myšlení nVytváření nových programů nRelační myšlení nManipulace a experimentování nGenerování idejí, hypotéz nFormování kognitivních struktur nKonstrukce mentálních modelů nOdstranění kognitivní disonance nTransfer nHeuristické postupy nFantazijní produkce nKombinace prvků nVariace nTransformace TVOŘIVOST A ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nTři podmínky posuzování tvořivosti: nTvořivost vyžaduje odpověď nebo myšlenku, která je nová, nebo alespoň statisticky řídká nNovost a originalita myšlenky však nestačí – má-li být součástí tvořivého procesu, musí být do jisté míry přizpůsobena realitě, musí sloužit k řešení problému, být přizpůsobena situaci nebo sloužit k dosažení poznatelného cíle nPravá tvořivost vyžaduje podržení originálního vhledu, jeho zhodnocení, elaboraci, úplný vývoj TVOŘIVOST nProces probíhající v čase, který je charakterizován originalitou, adaptivností a realizací nTvořivé myšlenky jsou obsaženy ve vědeckých teoriích, vynálezech, zlepšených produktech, povídkách, básních, konstrukčních návrzích, obrazech, esejích… nCelek tvořivé činnosti nemůže být redukován pouze na výsledky řešení různých úloh či testů tvořivého myšlení HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ TVOŘIVÉ ČINNOSTI V PRAXI nJsou používána jednak posuzovací kritéria (posudky expertů, nadřízených, spolupracovníků, hodnocení učitelů…), jednak objektivní kritéria produkce (publikace, patenty, impakty, citace…) a kvalifikační kritéria „TÝMOVOST“ TVOŘIVÉ ČINNOSTI nV souborech pracovníků, kteří se zabývají tvořivou činností, jsou výrazné rozdíly v dosahovaných výsledcích – většina produktů se soustřeďuje na menší část vysoce kvalifikovaných osob nNa pracovištích dochází k rozdělení pracovních úkolů a funkcí (tvůrčí, řídící, administrativní, koordinační činnosti…) – je součástí managementu týmové práce (M.Belbin a jeho teorie týmových rolí) DĚLENÍ PROBLÉMŮ nDvě velké skupiny: n1. Je vymezeno přesné zadání a je očekáván jednoznačný výsledek (např. aritmetické problémy) – tzv. uzavřené neboli přesně strukturované problémy n2. Situace, kdy není předem znám celý výchozí stav, se musí se provést také jeho průzkum a navrhnout vhodné cesty a prostředky jeho řešení (existuje více možných způsobů řešení) – tzv. otevřené neboli nestrukturované problémy nExistuje mnoho přechodů mezi oběma typy anebo několik etap řešení, kde některé jsou řešeny konvenčně, jiné nekonvenčně SIMULACE ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nV rámci umělé inteligence registrován pokus o vytvoření univerzálního řešitele problémů („General Problem Solver“) – vychází z poznatků o skladování informace v lidské paměti (psychologický neoasocianismus) nDosud není ani v dohlednu možnost zmapování rozsahu lidského vědění nSporným bodem je představa o analogii mezi počítačovými procesory a mezi operacemi, postupy a procedurami, které používá člověk při řešení problémů MOŽNOSTI ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nProblémem se stávají situace, které jsou rozporné, neurčité, rychle se mění, vyznačují se velkými intenzitami podnětů… K tomu přistupuje subjektivní činitel projevující se chyběním informací, stavem nedostatku, ohrožení, neuspokojením poznávacích či jiných potřeb – vzniká problémová situace nPro řešení je rozhodující věcný stav (vlastnosti a vztahy části reality, s níž přichází řešitel do styku) – tato neznámá část reality je zdrojem problému, musí být odhalena, poznána a transformována, aby se získal uspokojivý výsledek nK odhalení neznámé části reality slouží různé prostředky a postupy, operace, plány, výsledky poznávacích procesů a praktického působení – vedle psychologických prostředků jde o prostředky organizační, technické, instrumentální, ekonomické… PŘEDPOKLADY VYŘEŠENÍ PROBLÉMU 1.Existuje souvislost mezi vlastnostmi, vztahy, ději a stavem problematické části reality a mezi jejich mentálním zobrazením (možnost poznání skutečnosti, i když poznání neurčitého) 2.Postupem řešení jsou postihovány ty vyvolávající a určující podmínky, vlastnosti, vztahy věcí, které jsou zdrojem problému 3.Je možno řešení problému v určitém okamžiku uzavřít 4.Dosažené výsledky jsou relativně nejúčinnější s ohledem na stav vědomostí, praxe, dostupné prostředky 5.Při řešení otevřených problémů, kde není možno uplatnit kritéria správnosti a logiky, jsou rozhodující empirická (praktická) kritéria, event. shoda účastníků VÝCHOZÍ STAV nVýchozí stav informace při řešení problému není vždy jedině směrodatnou veličinou (vývoj různých krizových situací – povodně, požáry, přírodní a dopravní katastrofy…) FÁZE ŘEŠITELSKÉHO PROCESU DŮLEŽITÁ OTÁZKA nKdo by měl být v jednotlivých fázích řešitelského procesu řešitelem a kdo by měl rozhodovat? nV nejobecnější rovině jde o to, zda to má být spíše jednotlivec nebo spíše skupina VLASTNÍ PROCES ŘEŠENÍ nMá tendenci ve svém průběhu střídavě bobtnat a zase se zužovat – tento vývoj může být podmíněn mnoha faktory (pravidelně souvisí zejména s volbou témat a s aktivitou lidí – střídáním „vzrušenějších“ a „unavenějších“ fází) „NADUŘOVÁNÍ“ A „ZUŽOVÁNÍ“ ŘEŠITELSKÝ PROCES I nPro proces řešení je vhodné (pokud je problém řešen skupinou, pak prakticky nezbytné), aby se „naduření“ a „zaškrcení“ neobjevovala náhodně, ale systematicky nProto je výhodné celý proces již předem připravovat a potom také řídit jako sled konečného počtu fází očekávaného průběhu a výsledku DEFINICE TÉMATU (PROBLÉMU), KTERÉ MÁ BÝT ŘEŠENO nNa této úrovni startuje proces jako celek nK pojetí výsledku řešení existuje řada různých přístupů – buď se spokojíme s nalezením různých variant, nebo se následně můžeme závazně rozhodnout, že určitá varianta bude realizována, nebo můžeme jít ještě dál a stanovit, jak bude realizována, kdy se to stane a kteří lidé za co budou odpovědni nProces řešení považujeme za uzavřený až tehdy, když je problém fyzicky vyřešen (když přestane reálně existovat) MEZI ZAČÁTKEM A KONCEM ŘEŠENÍ nProblém musí být dobře definován, pochopen v souvislostech, je třeba hledat možnosti jeho řešení, udělat si v nalezených možnostech nějaký pořádek (pokud je jich více) a především vyhodnotit z pohledu účinku na problém a realizovatelnosti, vybrat ty možnosti, které problém skutečně reálně řeší, a případně rozhodnout, která z nich bude uskutečněna a jakým způsobem, a je-li to předpokládáno, pak také učiněné rozhodnutí prakticky realizovat ŘEŠITELSKÝ PROCES II nPosloupnost sedmi fází: nDefinice nAnalýzy nGenerování nTřídění, nHodnocení nRozhodování nRealizace 7 FÁZÍ ŘEŠITELSKÉHO PROCESU ŘEŠITELSKÝ PROCES III nNelze brát jako dogma: nMůže se stát, že přes všechnu snahu je generována jen jedna možnost řešení – pak odpadá minimálně třídění a (je-li možnost vyhodnocena jako dobrá) velmi se zjednodušuje i rozhodování nNemusí být generováno řešení žádné nebo nemusí být žádné z nalezených řešení vyhodnoceno jako vhodné nŘešení nás tak často povede zpět na začátek celého procesu nebo ještě před něj DOBRÉ ZVLÁDNUTÍ DYNAMIKY ŘEŠITELSKÉHO PROCESU n„Naduřování“ a „zužování“ není jen symbolické – skutečně k němu dochází (myšlení jednotlivce či skupinové diskuse v příslušných místech procesu skutečně expandují do šířky, aby se mohly zase vracet v jakési singularity – při řešení se tedy střídají úseky s převažujícím divergentním myšlením s úseky, v nichž převažuje myšlení konvergentní) nPokud řídíme skupinu, je dobré na to myslet a slaďovat energetický stav skupiny s dynamikou řešitelského procesu VNITŘNÍ STRUKTURA DÍLČÍHO TÉMATU CELÝ ŘEŠITELSKÝ PROCES I nProces se rovněž rozšiřuje do šířky (definicí problému, sběrem analytických dat a generováním možných řešení), aby se poté začal zužovat směrem k rozhodnutí (realizace je pak specifickým dodatkem) POVAHA ŘEŠITELSKÉHO PROCESU – SCHÉMA „DAGTHR“ CELÝ ŘEŠITELSKÝ PROCES II nPokud je vybraný problém řešen skupinou lidí pod vlídným vlivem facilitátora (člověka, který ostatním nemluví do věcné podstaty řešení, ale stará se o to, aby proces řešení směřoval k cíli ku spokojenosti přítomných, stává se postup součástí facilitace skupinové diskuse – měla by nejdříve vytvořit pravidla pro fungování skupiny a probíhat rovněž v rámci zcela konkrétního systému KONKRÉTNÍ SYSTÉM nLogicky začíná dohodou o cíli skupinové diskuse (D – „definice“), pokračuje dohodou o rolích, které jednotliví účastníci diskuse mají a o právech a odpovědnosti, jež pro ně z těchto rolí vyplývají (r – „role“), dohodou o procesu, kterým bude diskuse postupovat (P – „proces“), a vyúsťuje v to nejpodstatnější – aplikaci těchto dohod na skutečné věcné řešení problému (V – „věc“) nPosloupnost (postup od D přes r a P k V): n„doktor poradních věd“ (DrPV) DOKTORÁT PORADNÍCH VĚD ŘEŠENÍ PROBLÉMU JEDNOTLIVCEM nPokud je problém řešen jednotlivcem, zjednodušuje se téma rolí (i když i v tomto případě je možné uvažovat o účasti dalších osob – pomoci specialistů, nebo o konstituování role tzv. „ďáblova advokáta“ – přirozeného oponenta nalezených řešení), ale potřeba promyslet, čeho a jak chce řešitel dosáhnout, a nezbytnost pustit se opravdu do řešení bezpochyby zůstávají SKUPINOVÉ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ nPři skupinovém řešení problémů se postup stává vlastně možností, jak začít navrhovat a rozpracovávat krok P, a především možnou osnovou kroku V STRUKTURA SKUPINOVÉHO ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ OPAKOVANÁ SETKÁNÍ ŘEŠITELSKÉ SKUPINY nZde se plně projeví odlišnost schématu DrPV a DAGTHR: n„Doktorát poradních věd“ (DrPV) se týká facilitace skupinové diskuse nSchéma DAGTHR popisuje věcné řešení nKaždé další setkání skupiny by mělo začít připomenutím prvků D, r a P a shrnutím všeho, co bylo již dříve při věcném řešení problému (tedy ve fázi V) vykonáno v rámci předchozích setkání řešitelské skupiny MOŽNÁ STRUKTURA ŘEŠENÍ PŘI OPAKOVANÉM SETKÁVÁNÍ SKUPINY ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A PREZENTACE MYŠLENEK POMOCÍ OBRÁZKŮ PŘEDPOKLADY METODY nDíky jednoduchosti a bezprostřednosti obrázků můžeme snadno přicházet s nápady, ujasňovat si je a na základě těch stejných obrázků je objasňovat i druhým a napomáhat jim na cestě k jejich vlastním novým nápadům nDo hry vstupuje vizuální myšlení: njakýkoliv problém dostane s obrázkem jasnější obrysy a jakýkoliv obrázek můžeme vytvořit pomocí stejných nástrojů a pravidel – je to nový způsob pohledu na problémy a nový způsob nalézání jejich řešení ŠEST SKUPIN PROBLÉMŮ, NEBOLI OTÁZKY „6 O“ (TAKÉ „6 W“) KATEGORIE PROBLÉMŮ nKDO/CO : seznam konkurentů, obory, kterým poskytuji služby, produkty, které nabízejí… nKOLIK: velikost každého z konkurentů, vyjádřená ročními tržbami a podílem celkových tržbách oboru… nKDY: dva roky, za které máme spolehlivé údaje o prodeji a tržbách… nKDE: obor, kterému každý z konkurentů poskytuje své služby… nJAK: jak se výsledky průzkumu značek (známost značek) promítají do všech předchozích faktorů… nPROČ: proč je firma mezi klienty neznámá a proč je možné provést pozitivní změnu… „VESTAVĚNÉ NÁSTROJE“ VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ POMŮCKY ZÁKLADNÍ ABECEDA VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ „VESTAVĚNÉ NÁSTROJE“ nLidé se rádi dívají na obrázky druhých (ručně kreslené obrázky jsou méně odpudivé a současně poutavější – kreslení krok za krokem přispívá k vysvětlení obrázku) nRučně se obrázky dají rychle načrtnout a snadno změnit (myšlení s obrázky je velmi proměnlivý proces a neustále v něm probíhá vizuální metoda pokus-omyl, málokdy skončíme s přesně stejným obrázkem, jaký jsme měli v hlavě – možnost vrátit se a provést změnu je důležitá) nS počítačem je až příliš snadné nakreslit to nesprávně n(u vizuálního myšlení není podstatné, nakolik dokonalé naše prezentace jsou, ale jak dobře dokážeme myslet očima) ÚSTŘEDNÍ MYŠLENKA nVizuální myšlení je neobyčejně silným prostředkem pro řešení problémů, a i když se může zdát jako něco úplně nového, ve skutečnosti je něčím, co už dávno umíme VODÍCÍ LANO K VIZUÁLNÍMU MYŠLENÍ nTři prameny: nProces (dívat se, vidět, představit si, ukazovat) nVestavěné biologické nástroje (oči, vnitřní zrak, koordinace rukou a očí) nZpůsoby vidění (kdo/co, kolik, kdy, jak, proč) PROCES SLOŽENÝ ZE ČTYŘ KROKŮ nExistuje proces vizuálního myšlení, který je zvládnutelný, opakovatelný a smysluplný TŘI VESTAVĚNÉ NÁSTROJE, KTERÉ MŮŽEME ZDOKONALIT nPři vizuálním myšlení se opíráme o vzájemnou spolupráci tří „vestavěných nástrojů“, a sice očí, vnitřního zraku a koordinace rukou a očí – všechny tři můžeme zdokonalovat, přičemž čím více zlepšíme jeden, tím více zlepšíme i ostatní ŠEST ZPŮSOBŮ VIDĚNÍ nExistuje šest základních otázek, které nás navedou na způsob vidění a poté i na způsob ukazování věcí – a těchto šest otázek je srozumitelných každému VÍTĚZNÝ LIST V POKRU – OD NEJHODNOTNĚJŠÍHO PO NEJMÉNĚ HODNOTNÝ VIZUÁLNÍ MYŠLENÍ (SROVNÁNÍ S KARETNÍ HROU „POKER“) nTaké je tu jistý proces a jistá pravidla nMusíme se rozhodovat s méně než dokonalými informacemi nÚplný vizuální jazyk se skládá z malého počtu prvků – je zde nekonečný počet variant sehrání hry (i ve vizuálním myšlení tak malá množina vizuálních prvků reprezentuje nekonečné množství variant řešení problémů nNejdůležitější: proces sehrání pokerové partie je vynikající analogií k procesu vizuálního myšlení (dívání je napůl pasivní proces shromažďování vizuálních vstupů, vidění pak je aktivní proces výběru těch nejdůležitějších vstupů a následně rozpoznávání jejich součástí a jimi tvořených vzorků či vazeb ve vstupech) PROCES VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ PROCES VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ KROK ZA KROKEM nDívat se = shromažďovat a přezkoumávat nVidět = vybírat a třídit nPředstavit si = vidět něco, co ve skutečnosti není nUkázat = všechno objasnit ČTYŘI AUTOMATICKÉ ÚKOLY DÍVÁNÍ ČTYŘI ZÁKLADNÍ PRAVIDLA, JAK SE LÉPE DÍVAT nPosbírejte všechno, na co se můžete dívat – čím více, tím lépe (alespoň ze začátku) nNajděte si plochu nebo místo, kde můžete všechno rozložit a opravdu to rozložte - jedno vedle druhého nVždy si nadefinujte základní souřadnicový systém – pro jasnou orientaci a pozici nVymyslete způsob, jak nemilosrdně „prořezat“ džungli, kterou máte před očima – musíte provést třídění (vizuální triáž – doslova „třídění raněných“) ČTYŘI ZÁKLADNÍ PRAVIDLA, JAK SE LÉPE DÍVAT ZÁKLADNÍ PRAVIDLA DÍVÁNÍ nč. 1: nejdříve posbírejte všechno, co můžete nč. 2: rozložte všechno na plochu, kde se na to můžete podívat nč. 3: zaveďte si k informacím podkladové souřadnice nč. 4: proveďte vizuální triáž BĚŽNÉ PREKOGNITIVNÍ VIZUÁLNÍ ATRIBUTY nVizuální podněty, podle nichž rychle zjistíme, co si zasluhuje naši bližší pozornost a co ne: ŠEST ZPŮSOBŮ VIDĚNÍ 1.Viděli jsme objekty – KDO a CO 2.Viděli jsme veličiny – JAKÝ POČET a JAKÉ MNOŽSTVÍ 3.Viděli jsme polohu v prostoru – KDE 4.Viděli jsme polohu v čase – KDY 5.Viděli jsme vlivy, příčiny a důsledky – JAK 6.Viděli jsme, jak všechno toto do sebe zapadá, a „věděli“ jsme něco o naší scéně - PROČ VIDĚT CELÝ PROCES – ODRÁŽÍ SE V MODELU OTÁZEK „6 O“ („6 W“) nOdpovědět na otázky KDO a CO nUvidět otázky KOLIK nZkusit uvidět otázku KDE nNásleduje otázka KDY nNásleduje otázka JAK nNakonec zkusíme uvidět otázky PROČ ŠEST ZPŮSOBŮ VIDĚNÍ: KDO/CO, KOLIK, KDE, KDY, JAK A PROČ PŘEDSTAVOVÁNÍ nPředstavování je proces, při němž necháme pracovat jen nás vnitřní zrak a při němž vidíme věci, které před námi fyzicky vidět vůbec nejsou – vezmeme ony hmatatelné souřadnice, vzorky, vztahy a součásti, které ve světě vidíme, a převedeme je do podoby abstraktních obrázků, s nimiž můžeme dále manipulovat v hlavě PĚT OTÁZEK „SQVID“, KTERÝMI SE PTÁME A POTÉ UKAZUJEME DVA ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY PRÁCE S MODELEM „SQVID“ nProcházíme pět otázek v běžném pořadí a přemýšlíme, jak vizuálně popsat myšlenku z hlediska jednotlivých variant: nPohled jednoduchý, kvalitativní (uplatnění č. 1) nPohled rozpracovaný, kvantitativní (uplatnění č. 2) MODEL „SQVID“ – UPLATNĚNÍ č. 1 MODEL „SQVID“ – UPLATNĚNÍ č. 2 MODEL „SQVID“ – VYNIKAJÍCÍ ZPŮSOB, JAK PŘIMĚT KE SPOLUPRÁCI SKUPINY ODBORNÍKŮ, KTEŘÍ ČASTO VZÁJEMNĚ NEROZUMÍ POHLEDU TĚCH DRUHÝCH nPřinutíme-li se podívat na naši myšlenku ze všech bodů modelu SQVID, nastane něco fantastického s ještě fantastičtějším výsledkem – podaří se nám naplno aktivovat levou („analytickou“) i pravou („kreativní“) mozkovou hemisféru: nPokud jsme „mozkoví leváci“, kteří se „vyžívají“ v detailní kvantitativní analýze problémů, aktivuje v nás model SQVID kromě obvyklého stylu myšlení také kreativní mechanismy, na které nejsme tolik zvyklí nPokud se považujeme za „mozkové praváky“, orientované spíše vizionářsky nebo kvalitativně, „dokope“ model SQVID k práci i méně využívané analytické části mozku LEVÁ A PRAVÁ MOZKOVÁ HEMISFÉRA UKAZOVÁNÍ nUkazování je krokem, při němž všechno spojíme dohromady – už jsme se dívali, viděli a představili si: nalezli jsme vzorky a vztahy, dali jim význam a přišli na způsob, jakým je dále upravit do obrázku, který ještě nikdo neviděl nPři ukazování se o hotový obrázek podělíme s druhými – jednak je informujeme, jednak se je snažíme přesvědčit (a také si sami ověříme, jestli i druzí vidí totéž) TŘI KROKY UKAZOVÁNÍ nVybereme správné schéma nPodle schématu nakreslíme obrázek nHotový obrázek prezentujeme a vysvětlíme ŠEST ZPŮSOBŮ VIDĚNÍ: KDO/CO, KOLIK, KDE, JAK A PROČ NEJVĚTŠÍ A NEJUŽITEČNĚJŠÍ POZNATEK – PRAVIDLO 6 x 6 VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ nPro každý jeden ze způsobů vidění existuje právě jeden odpovídající způsob ukazování nPro každý jeden z těchto způsobů ukazování existuje jediné vizuální schéma, které k němu tvoří výchozí bod PRAVIDLO 6 x 6 VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ I PRAVIDLO 6 x 6 VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ I nZleva doprava vidíme, jak k nám skrze oči přichází šest způsobů vidění, jak náš vnitřní zrak zpracovává, jak se potom „překlopí“ a jak se na druhé straně změní v šest odpovídajících obrázků pro ukazování: nZ otázky KDO/CO se stává portrét nZ otázky KOLIK vzniká graf nKDE se změní na mapu nZ KDY vytvoříme časovou osu nJAK znamená vývojový diagram nPROČ vyjádříme pomocí vícerozměrného grafu PRAVIDLO 6 x 6 VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ II DŮSLEDKY MODELU 6 x 6 PRO VIZUÁLNÍ MYŠLENÍ nRůzných grafů můžeme vytvořit tisíce, ale všechny jsou odvozeny od pouhých šesti základních „schémat pro ukazování“ (případně od jejich kombinace) nPokud se naučíme, kdy těchto šest schémat aplikovat a jak je nakreslit, budeme schopni vytvořit obrazovou reprezentaci téměř jakéhokoliv problému, který uvidíme PLATÍ I OPAČNÁ TVRZENÍ nJakýkoliv problém, který dokážeme vidět (a který dokážeme rozčlenit do základních otázek „6 O“), můžeme také ukázat, a to reprezentací stejných otázek „6 O“ nNejefektivnější způsob ukazování určité vizuální kategorie (KDO/CO, KOLIK…) spočívá v prostém „překlopení“ způsobu, jakým ji vidíme v reálném světě. Pokud vidíme otázku KDE na základě vzájemných prostorových vztahů jednotlivých objektů, můžeme je reprezentovat zakreslením těchto objektů v podobné prostorové poloze. Jestliže vidíme KDY tím, že si všímáme změn objektů v čase, můžeme ji reprezentovat zakreslením podoby stejného objektu v různých časových okamžicích ŠEST ZPŮSOBŮ, KTERÝMI VIDÍME, A ŠEST ZPŮSOBŮ, KTERÝMI UKAZUJEME POMŮCKA – ČTYŘI KRITÉRIA, PODLE NICHŽ BUDEME KAŽDÉ ZE SCHÉMAT DEFINOVAT A ODLIŠOVAT JE TAK OD OSTATNÍCH 1.Co schéma ukazuje: KDO/CO, KOLIK, KDE, KDY, JAK nebo PROČ – to určíme podle toho, co jsme původně viděli v modelu 6 x 6 2.Podkladový souřadnicový systém schématu: základní struktura daného obrázku může být prostorová, časová, konceptuální nebo příčinná (kauzální) – i toto kritérium odvodíme od modelu 6 x 6 3.Vztahy mezi jednotlivými objekty schématu: objekty definované svými vlastnostmi, objekty definované svým množstvím, objekty definované polohou v prostoru, objekty definované polohou v čase, objekty definované svými vzájemnými vlivy, objekty definované interakcemi dvou nebo více těchto schémat 4.Výchozí bod schématu: nahoře, uprostřed, začátek, konec… SCHÉMA PRO VIZUÁLNÍ MYŠLENÍ I SCHÉMA PRO VIZUÁLNÍ MYŠLENÍ II KODEX VIZUÁLNÍHO MYŠLENÍ – ZÁKLADNÍ PŘEHLED OBRÁZKŮ PRO ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ SCHÉMA č. 1 nMáme-li ukázat problém typu KDO/CO, nakreslíme portrét (kvalitativní reprezentaci) – portrét odpovídá na otázku KDO a CO SCHÉMA č. 2 nMáme-li ukázat problém typu KOLIK, nakreslíme graf – graf odpovídá na otázku KOLIK SCHÉMA č. 3 nMáme-li ukázat problém typu KDE, nakreslíme mapu – mapa odpovídá na otázku KDE SCHÉMA č. 4 nMáme-li ukázat problém typu KDY, nakreslíme časovou osu – časová osa odpovídá na otázku KDY SCHÉMA č. 5 nMáme-li ukázat problém typu JAK, nakreslíme vývojový diagram – vývojový diagram odpovídá na otázku JAK SCHÉMA č. 6 nMáme-li ukázat problém typu PROČ, nakreslíme vícerozměrný graf – vícerozměrný graf odpovídá na otázku PROČ DÍVAT SE, VIDĚT, PŘEDSTAVIT SI A UKAZOVAT LITERATURA I ndeBONO, E. Šest klobouků, aneb Jak myslet. 1. vyd. Praha: Argo, 1997, 185 s. ISBN 80-7203-128-7 nCIMBÁLNÍKOVÁ, L. Základy managementu. Základní manažerské činnosti + 25 manažerských technik. 3. přeprac. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, 125 s. ISBN 978-80-244-2352-4 nGORDON-SMITH, R., STAŇKOVÁ, V. Úspěšně s kůží na trh. 1. vyd. Roztoky u Prahy: iNSiGNiS, 2010, 230 s. ISBN 978-80-86353-07-4 nCHALUPA, B. Tvořivé myšlení. Tvořivost jako dobrodružství poznání. 1. vyd. Brno: Barrister a Principal, 2005, 120 s. ISBN 80-7364-007-4 nKLOUDOVÁ, J. a kol. Kreativní ekonomika. Trendy, výzvy, příležitosti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 218 s. ISBN 978-80-247-3608-2 nLEARY-JOYCEOVÁ, J. Psychologie úspěchu. Tajemství, jak vždy docílit toho, co si přejeme. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2011, 248 s. ISBN 978-80-251-2981-4 nPLAMÍNEK, J. Řešení problémů a rozhodování. Jak přinutit problémy, aby pracovaly ve váš prospěch. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, 144 s. ISBN 978-80-247-2437-9 nPOKORNÝ, J. Myslet kreativně. 1. vyd. Brno: AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, 2004, 124 s. ISBN 80-7204-324-2 LITERATURA II nROAM, D. Nápady na ubrousku. Řešte problémy a prezentujte myšlenky pomocí obrázků. 1. vyd. Brno: Jan Melvil Publishing, 2009, 287 s. ISBN 978-80-903912-9-1 nSISKIND, B. Čmeláci přece nemohou létat… Sedm strategií správného rozhodování a řešení problémů. 1. vyd. Praha: Management Press, 2003, 119 s. ISBN 80-7261-091-0 nŠULEŘ, O. Zvládáte své manažerské role? 1. vyd. Praha: Computer Press, 2002, 187 s. ISBN 80-7226-702-7 nŠULEŘ, O. 5 rolí manažera a jak je profesionálně zvládnout. Dotisk 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008, 240 s. ISBN 978-80-251-2316-4 nŠULEŘ, O. 100 klíčových manažerských technik – komunikování, vedení lidí, rozhodování a organizování. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2009, 314 s. ISBN 978-80-251-2173-3 nURBAN, D. Emocionální inteligence – šance pro nekonvenční myšlení a alternativní rozhodování. 1. vyd. Praha: Management Press, 1998, 190 s. ISBN 80-85943-79-4 nVESTER, F. Myslet, učit se… a zapomínat? 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 1997, 191 s. ISBN 80-85784-79-3 n