Výrobní a provozní management Ing. Jaroslav Škrabal Olomouc: 7. 10. 2022 Produkt •Jednotlivé složky produktu: •Fyzická jednota (Fyzický výrobek) •Zaměření výkonu (služba) • Zejména nabídka řešení pomocí spojeného účinku jednotlivých složek produktu vede k tomu, že se tak stává vlastně předmětem přijatým trhem. Jed o fyzickou jednotu (fyzický výrobek) a zaměření výkonu (služby), které tvoř pěvný svázek vlastností podle individuálně odlišných očekávání užitné hodnoty. To znamená, že management produktu odráží všechny úvahy, rozhodnutí a chování nabízejícího, které souvisí s kombinacemi a variacemi jednotlivých vlastností produktů. Komplex výkonů nabízených podnikem tvoří celková nabídka, kterou ve výrobním pdoniku chápeme jako plán odbytu nebo plán výroby (s určitou hloubkou, šířkou, event. Výškou), stejně tak jako sortimentní plán u obchodu. Výroba a výrobní faktory •Výroba transformace výrobních faktorů do ekonomických statků a služeb, které pak procházejí spotřebou. •Statky - fyzické komodity (věci vyráběné pro spotřebu nebo směnu), které kladně přispívají k ekonomickému blahobytu (uspokojování potřeb). •Výrobní faktory - práce; půda; kapitál –K nim se připojují přírodní zdroje a také technologie. Transformované a transformující výrobní zdroje HODNOTOVÝ ŘETĚZEC (M. Porter) Tvorba hodnoty • Navážeme –li na znamou tezi marketingu o vícevrstevnosti produktu, dále na stupeň oslovení zákaznika a konečně úrovně nabízeného výkonu, můžeme základní dimenze tvorby hodnoty pro zákaznikaa hodnoty zákaznika znázornit podle obrázku Efektivnost výroby- výnosnost výrobních faktorů • • •V -výnosnost výrobních faktorů •O - objem výstupů (vyrobených statků) •I - objem vstupů (spotřebovaných výrobních faktorů) Členění výrobního procesu •Fáze předzhotovujicí •Fáze zhotovující •Fáze dohotovující Příklady aplikace fázové výroby Výroba produktů schopných konkurence vyžaduje: •Znalost potřeb stávajících a potenciálních zákazníků •Zázemí v oblasti výzkumu a vývoje •Vybavení výroby vhodnou technologií •Schopnost výroby zajistit požadovanou jakost •Mít dostatek kapacit, případně zajistit efektivní kooperaci nebo nákup částí a technologických procesů (outsourcing) •Snižovaní nákladů •Zajištění všech faktorů výroby na požadované úrovni •Existence pracovníků vybavených příslušnou kvalifikací •Požadovanou úroveň produktivity •Schopnost zajistit požadovanou šíři sortimentu •Schopnost zajistit požadované prodejní a poprodejní služby (servisní prohlídka) •Využívat cenové politiky schopné konkurence •Vytvářet trvale inovativní klima ve všech složkách hodnototvorného řetězce firmy • Vertikální vztahy v ŘV: •Vertikální vztahy představují běžné hierarchické řízení, které předpokládá: -Nepřetržitou vzájemnou komunikaci nadřízených i podřízených složek řízení. -Právo nadřízených stupňů určovat základní směry a základní prostor pro rozhodování podřízeným úrovním, -Závislost úspěchu vyšších rozhodnutí na splnění úkolů na stupních nižších. - -Strategická, taktická a operativní úroveň Úkoly strategického řízení výroby •Rozhodnutí o koncepci produktu a jeho zdrojích •Rozhodnutí o směru konkurenční výhody •Rozhodnutí o základní cenové strategií, •Rozhodnutí o ekonomických a sociálních důsledcích přijaté strategie produktu Úkoly taktického řízení výroby: •Rozhodnutí o vlastním výrobním programu •Řešení tendencí výzkumu a vývoje •Konkretizace zdrojů, vybavení, postupů •Rozhodnutí o úzkých místech a řešení vznikajících problémů •Řešení ekologických opatření •… Úkoly operativního řízení výroby •Vlastní příprava a výroba produktu •Rozhodování o vlastní či cizí výrobě •Rozhodování o využití kapacit lidí, strojů, zařízení a dalších, •Rozhodování o nákupu •Rozhodování termínech dodávek od dodavatelů a k odběratelům •Zajištění dodací pohotovosti, •Realizace servisních výkonů. Typologie výrobního procesu •Z hlediska řízení zakázek •Dle využití technických zařízení •Z hlediska technicko- výrobního zaměření •Z hlediska časové struktury •Z hlediska prostorové struktury •Podle programu a rozsahu provedených výkonů Typologie výrobního procesu z hlediska řízení zakázek •Řídicí okruh orientovaný na zákaznické zakázky •Řídicí okruh orientovaný prognosticky Pokud jde o první typ řídicího okruhu, projevuje se zejména u konečné= montáže, která se řeší na základě zakázek zákazníků. K tomu přistupuje skutečnost, jak širokou volbu možností zákaznici mají (typ produktu, vnitřní vybavení, povrchová úprava atd), a dále problém s jakým předstihem své požadavky předkládají. V daném případu je neekonomické vyvářet zásoby hotových výrobků. Při určování plánu pro montáž je třeba vycházet z kapacity montážních pracovišť v daném časovém období. Dále je třeba sledovat, zda jsou na montáži k dispozici potřebné díly a stavební části. Současně je třeba zajistit přísun součástí z předchozích výrobních fází. Tento princip je možno posunout dovnitř výrobního procesu, kdy předcházející výrobní fáze na podobném principu s tím, že zákazníkem je pro ně následující výrobní fáze. Koordinace pak může probíhat tak, že procesy předcházející montáž jsou určeny teprve tehdy, když je definitivně určen montážní program. Tzn, že je zde plně uplatněn princip pull. Pak se hovoří o zajištění vstupů synchronizovaně s výrobou. Vstupy mohou přicházet i od cizích , kooperujících firem (např. při existenci fraktální výroby, kdy firma dává kooperující firmě prostor přímo uvnitř své lokality. Tento princip je tedy možno aplikovat jak pokud jde o dodávky od jednotlivých nižších výrobních stupňů, tak i pokud jde o externí dodávky. Při externích dodávkách se postupuje cestou rámcových dohod (předběžné kvartální požadavky na skupiny výrobků s delším předstihem, které jsou pak postupně ve sjednaných terminech upřesňovaný, dále formou rámcových zakázek odběratele na dodavatele (zpravidla čtvrtletní, měsíčně upřesňované) a konečně pak cestou přímých odvolávek odběratele (určení termínu a místa odběratelem). Pokud jde o řídicí okruh orientovaný prognosticky, je vše založeno na očekávání budoucí poptávky. Jednotlivé výrobní úseky pracují na základě plánu postaveného podle této předpovědi. Nikoliv podle konkrétních zakázek. Systém je především založen na výrobě dílů a podsestav, které jsou skladovány, a v případě příchodu konkrétní zákaznické zakázky se prověřuje jejich pohotovost a na základě toho se pak volí termín dodávky konkrétního výrobku. Tomu všemu musí předejit řada rozhodnutí manageemntu: -Jaké výrobky a v jakých variantach by měly být dlouhodobě vyraběny? -Pomocí jakých výrobních (technologických) procesů? -Jaký má být rozsah kapacit strojů, zařízení a pracovniků? -Jaká má být jejich struktura a stupeň univerzalnosti či individuálnosti? -Kolik a kterých dodavatelů bude zapotřebí? -Které části mohou být převedeny na dodavatele nebo do bezprostřední kooperace…? Typologie dle využití technických zařízení •Stupeň vývoje a využití výrobní techniky: –Ruční, strojní, částečně automatizovanou, plně automatizovanou •Dominantní procesní technologie: –Fyzikální, chemické, jaderné, biologické •Ovladatelnost výrobního procesu: –Plná, neúplná. Typologie z hlediska technicko- výrobního zaměření •Prvovýroba (získávání prvotních surovin), •Druhovýroba (zpravidla standardní přetváření prvotních surovin), •Dělení, •Montáž, •Povrchové úpravy, •Změny substance. Typologie z hlediska časové struktury •Časové přiřazení k výrobní jednotce: –Výměnná výroba (kdy na daném pracovišti nemůže najednou probíhat výroba různých častí), Paralelní výroba (vykazující opačnou situaci) •Kontinuita materiálového toku: –Diskontinuální, kontinuální Kontinuální výroba •Jako typický příklad plynulé (nepřerušované) výroby je uváděno zpracování ropy v rafineriích. •Výroba probíhá z technologických či jiných důvodů prakticky nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 52 týdnů v roce. •Výjimkou jsou pouze přerušení vyvolaná nutnými opravami patřičného výrobního zařízení. •Zastavení výrobního procesu a jeho následné nové spuštění však stojí značné přebytečné náklady. •Výrobky plynulé výroby jsou většinou vyráběny hromadně a vytváří ideální. Jako typický příklad plynulé (nepřerušované) výroby je uváděno zpracování ropy v rafineriích. Výroba probíhá z technologických či jiných důvodů prakticky nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 52 týdnů v roce. Výjimkou jsou pouze přerušení vyvolaná nutnými opravami patřičného výrobního zařízení. Zastavení výrobního procesu a jeho následné nové spuštění však stojí značné přebytečné náklady. Výrobky plynulé výroby jsou většinou vyráběny hromadně a vytváří ideální podmínky pro automatizaci celého procesu. Hlavním rozdílem mezi přerušovanou a plynulou výrobou tedy je, že při výrobě plynulé zpracování na jednom pracovišti plynule přechází na navazující pracoviště bez možnosti ovlivnit daný proces. U přerušované výroby jsme schopni operativně ovlivnit průběh výroby při přechodu mezi pracovišti (měnit pracoviště, termín zpracování). Při rozhodování zda výrobu organizovat jako plynulou či přerušovanou musíme brát v úvahu jednotlivé ekonomické aspekty. Zajištění plynulé výroby bývá zpravidla nákladnější, co se týče zajištění potřebných podmínek a prostředí pro pracovníky (doprava, práce v noci, stravování a další). Na druhé straně přerušovaná výroba má zpravidla delší dobu výroby, zvyšuje výrobní zásoby, nebo například může vyvolat kolísání ve výkonnosti a případné kvalitě výroby. Existují zde však lepší podmínky pro údržbu, nápravu různých výpadků a poruch.1 Kontinuální výroba •Hlavním rozdílem mezi přerušovanou a plynulou výrobou tedy je, že při výrobě plynulé zpracování na jednom pracovišti plynule přechází na navazující pracoviště bez možnosti ovlivnit daný proces. •U přerušované výroby jsme schopni operativně ovlivnit průběh výroby při přechodu mezi pracovišti (měnit pracoviště, termín zpracování). Jako typický příklad plynulé (nepřerušované) výroby je uváděno zpracování ropy v rafineriích. Výroba probíhá z technologických či jiných důvodů prakticky nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 52 týdnů v roce. Výjimkou jsou pouze přerušení vyvolaná nutnými opravami patřičného výrobního zařízení. Zastavení výrobního procesu a jeho následné nové spuštění však stojí značné přebytečné náklady. Výrobky plynulé výroby jsou většinou vyráběny hromadně a vytváří ideální podmínky pro automatizaci celého procesu. Hlavním rozdílem mezi přerušovanou a plynulou výrobou tedy je, že při výrobě plynulé zpracování na jednom pracovišti plynule přechází na navazující pracoviště bez možnosti ovlivnit daný proces. U přerušované výroby jsme schopni operativně ovlivnit průběh výroby při přechodu mezi pracovišti (měnit pracoviště, termín zpracování). Při rozhodování zda výrobu organizovat jako plynulou či přerušovanou musíme brát v úvahu jednotlivé ekonomické aspekty. Zajištění plynulé výroby bývá zpravidla nákladnější, co se týče zajištění potřebných podmínek a prostředí pro pracovníky (doprava, práce v noci, stravování a další). Na druhé straně přerušovaná výroba má zpravidla delší dobu výroby, zvyšuje výrobní zásoby, nebo například může vyvolat kolísání ve výkonnosti a případné kvalitě výroby. Existují zde však lepší podmínky pro údržbu, nápravu různých výpadků a poruch.1 Diskontinuální (diskrétní výroba) •V případě přerušované výroby je možné výrobu v určitých částech výrobního procesu přerušit a pokračovat jindy. •To však většinou probíhá v určitých, předem určených časech. •Technologický proces je tedy přerušován řadou netechnologických procesů například: seřízení stroje, upnutí, doprava materiálu a další. •Samotný technologický proces je jen částí celkového výrobního procesu. •Výrobu je však možné přerušit a znovu spustit bez větších nákladů. •V přerušované výrobě je mnohem složitější uplatnění automatizace. •Typických příkladem pro přerušovanou výrobu je strojírenství. V případě přerušované výroby je možné výrobu v určitých částech výrobního procesu přerušit a pokračovat jindy. To však většinou probíhá v určitých, předem určených časech. Technologický proces je tedy přerušován řadou netechnologických procesů například: seřízení stroje, upnutí, doprava materiálu a další. Samotný technologický proces je jen částí celkového výrobního procesu. Výrobu je však možné přerušit a znovu spustit bez větších nákladů. V přerušované výrobě je mnohem složitější uplatnění automatizace. Typických příkladem pro přerušovanou výrobu je strojírenství. Kontinuální vs. Diskontinuální výroba •Kontinuální (nepřerušovaná) •Složení lze vyjádřit chemickou formuli nebo receptem •Vadné produkty lze znovu použit(po přidaní určitých látek) •Výsledný produkt se měří v tunách, metrech, m2, m3 •Není typická operace montáže •Diskontinuální (přerušovaná) •Složení lze vyjádřit kusovníkem •Vadné produkty většinou nelze použit na původní produkt •Výsledný produkt se měří v ks •Většinou obsahuje operace montáže • Kusovník Kusovník je seznam všech součástek, dílů a materiálů, ze kterých se vyrábí nějaká nadřazená sestava nebo konečný produkt, včetně množství, která jsou potřeba k výrobě Typologie z hlediska prostorové struktury •Technologický princip uspořádaní pracovišť (dílenská výroba) • • • • • •Předmětný princip uspořádaní pracovišť (proudová výroba) Typologie z hlediska prostorové struktury, výhody a nevýhody Výhody Nevýhody -Výrazné zvýšení flexibility a schopnosti přizpůsobení -Zvětšení rozhodovacího prostoru pro všestranněji kvalifikované pracovní síly -Rychlá a účinná schopnost reakce na poruchy strojů či změny plánu -Použití univerzálních strojů umožnuje větší variabilitu druhů vyráběné produkce -Možnost přijetí nových zakázek -Kusová a sériová výroby -Flexibilita k použití nových postupů -Komplexní příprava pracovníků -Časová a prostorová nepřehlednost -Dlouhé, nejednotné dopravní cesty -Zvýšení počtu meziskladů-vázání obratového kapitálu -Dlouhé doby přerušení ve vztahu k času práce -Trvalá potřeba úprav plánu podle příchodu nových zakázek -Střední až vysoká potřeba ploch -Složitější řízení výrobního procesu -Vyšší požadavky na kvalifikací pracovníků Výhody a nevýhody dílenské organizace výroby Typologie z hlediska prostorové struktury, výhody a nevýhody Výhody Nevýhody -Menší požadavky na vlastní řízení výrobního procesu -Snižování přepravních a jiných manipulačních nákladů -Snížení celkové průběžné doby výroby produktu -Přehledný materiálový tok -Snížení zásob nedokončené výroby -Nižší požadavky na kvalifikaci pracovníků - - -Malá flexibilita výroby, zpravidla vysoké náklady na přípravu linky -Je velká vzájemná závislost jednotlivých pracovišť -Chyby v časovém rozvržení dodávek materiálu mohou vést k zastavení celého chodu výroby -Relativní vyšší kapitálová náročnost na pořízení speciálních výrobních zařízení -Výpadek pracoviště blokuje ostatní -Vyšší nároky na prohlídku a údržbu Výhody a nevýhody proudové organizace výroby Typologie dle programu a rozsahu provedených výkonů •Dle programu: –Úzký sortiment až po výrobu jednoho produktu, –Výroba více výrobků •Dle realizace programu: –Otevřený sortiment, –Uzavřený sortiment •Podle rozsahu provedených výkonů: –Hromadná, –Druhová, –Sériová, –Kusová, –Výroba šarží, partií. – Typologie dle rozsahu výkonů: hromadná výroba •je vyráběn jeden druh produktu dlouhou dobu ve velkém množství, což znamená časově neomezenou výrobu jednoho výrobku v masové míře. •Stroje jsou pevně přizpůsobeny danému produktu, plánování je zaměřeno především na objem výroby. •Zpravidla jde o výrobu pro anonymní trh. Její výhodou je výrazné snižování nákladů na jednotku produkce. • Jde zpravidla o výrobu s vysokým stupněm mechanizace a automatizace. Výrobní faktory jsou vysoce specializované. •Problémem je udržení chodu výroby, jsou zde ve větší míře akcentovány otázky humánní, jako je odstranění monotónnosti práce, zajištění udržení kvalifikace pracovníků. • •Příklady: nápoje, hutní druhovýroba.. Typologie dle rozsahu výkonů: druhová výroba •Liší se od předchozí tím, že jsou zde realizovány různé obměny daného druhu produktu. •Výroba probíhá bud‘ paralelně na různých, nebo časově za sebou na týchž strojích, které musí být obvykle nepatrně jinak seřízeny. Jedná se o speciální případ hromadné výroby, kdy se vyrábí více variant jednoho hromadně vyráběného výrobku. •Jednotlivé varianty představují malé odchylky co do tvaru, kvality apod. Přesto musí být výrobna do určité míry flexibilní, po každém druhu muže docházet ke kompletnímu novému seřízení strojů, záměně výrobního postupu apod. •Řízení výroby se především zaměřuje na velikost zakázek a pořadí jednotlivých druhů. •Příklady: polygrafie, oděvy Typologie dle rozsahu výkonů: sériová výroba •jsou vyráběny různé druhy produktů, přičemž produkty určitého množství jsou vždy jednoho druhu. •Produkty různých sérií jsou si natolik navzájem podobné, že mohou být vyráběny na stejných zařízeních, čímž dochází opět ke snižování výrobních nákladů, jestliže je možno využit jednoho seřízení strojů před začátkem výroby pro celou sérií. •Můžeme tedy v podstatě dále rozlišovat sériovou výrobu podle toho, zda je velká či malá obměna vyráběných produktů, případně zda je vyráběn stále jeden produkt. Pak hovoříme o málo, středně- a velkosériové výrobě. •Plánování se zaměřuje na velikost zakázky, výrobní dávky, termíny a zásoby na meziskladech. •Příklady: automobily • Typologie dle rozsahu výkonů: kusová výroba •jedná se o výrobu jednotlivého produktu. Mohou to být komplexní objekty, dále výrobky vyráběné opakovaně v malém množství, nebo výrobky vysloveně individuálního charakteru. Jde tedy zpravidla o výrobu na základě individuální zákaznické zakázky, výrobní zařízení musí vykazovat vysoký stupeň flexibility. •Problémem řízení výroby je především malá možnost předpovědi požadavků, dlouhé dodací lhůty, pokud nejsou na skladě k dispozici díly a sestavy jako výsledek stavebnicovosti produktu. •Příklady: linka na výrobu lahvového nápoje, soustrojí pro těžbu uhlí v lomech, výtahy, klimatizace, bezpečnostně vybavený dopravní prostředek pro hlavu státu Dál je výroba v šaržích, nevyhnutelná při kvalitativním rozdílu mezi jednotlivými výrobními dávkami (ocel, laky) nebo v partiích při kvalitativních rozdílech vstupních materiálů, které vedou k určitým rozdílům v konečných produktech (keramické součástky v elektrotechnice). Výroba je přerušena novou dávkou vstupujícího materiálu- šarže. Čas práce pracovníka. Pracnost součásti. Třídění pracovního času Čas směny Čas normovatelný Tn Čas ztrátový Tz čas práce T1 - Jednotkový ta1 - Dávkový tb1 - Směnový tc1 ztráty osobní Td - Zaviněné Td1 - Nezaviněné Td2 čas obecně nutných přestávek T2 - na oddech - na přirozené potřeby - ze zákona ztráty technicko-organizační Te - způsobené čekáním Te1 - způsobené víceprací Te2 čas podmíněně nutných přestávek T3 - daný stávající organizací práce ztráty zaviněné „vyšší mocí“ Tf Struktura spotřeby času pracovníka na operaci Čas nutný čas směnový čas dávkový čas jednotkový čas jednotkové práce čas jedn.obecně nutné přestávky čas směnové práce čas dávkové práce čas směn. podm. nutné přestávky čas dávk.podmín. nutné přestávky čas jedn.podmín. nutné přestávky čas směn. obec. nutné přestávky čas dávk.obecně nutné přestávky Výrobní proces je možno rozčlenit na: •Čas technologický •Čas manipulační •Časy přerušení • Technologické časy •- Ruční operace •- Strojní operace •- Strojně ruční operace •- Automatické operace •- Přírodní (biochemické) operace • Manipulační časy • •Přepravní operace •Technologické manipulace •Nakládaní •Skladování •Kontrola jakosti Časy přerušení •- Vyvolané organizací: režim dne, dávky materiálu, synchronizace, režim obsluhy, kompletace, • •- Vyvolané stavem technického zařízení: technologická synchronizace, poruchy strojů, údržba • •- Vyvolané technickoorganizačními nedostatky: nedostatky manipulace, nedostatek energie a materiálu, • •- Vyvolané subjektivními příčinami ze strany obsluhy: osobní ztráty, zbytečná práce v důsledku nedostatečné přípravy. • Pracnost výrobku a výrobní dávka •Pracnost výrobku - ekonomický ukazatel, který charakterizuje výši produktivity práce a měří se celkovým vynaložením pracovní doby na jednotku výroby či práce. •Výrobní dávka - soubor produktů vyrobených nebo obchodovaných ve specifikovaných procesech v průběhu stanovené doby • Čas práce pracovníka. Pracnost výrobku •Dávkový čas (tb, připravy) - seřízení pracoviště, které je prováděno v okamžiku, kdy dávka výrobní ja na pracoviště a čeká na zpracování •Jednotkový čas (ta)- vyjadřuje spotřebu času v jednotlivých operacích, tj. přímá spotřeba •času na jednotlivý výkon. •Výrobní dávka - je určitý počet kusů zpravidla stejných dílů, který se nepřetržitě zpracovává na jednom pracovišti, s jednorázovým vynaložením času na přípravu a seřízení. • • Pracnost •ti = tB + tA* dV • •dV- dávka výroby •tA - čas jednotkové práce (jednotkový čas) •tB – dávkový čas Normy času zpracování •pracnost i-té operace stanovená na základě norem času v v • •kde ti’ - pracnost i-té operace [Nhod/ks] • tACi - čas jednotkové práce na i-tém pracovišti • tBCi - čas dávkové práce na i-tém pracovišti • dv - velikost výrobní dávky v kusech v • Normy času zpracování •pracnost i-té operace v odpracovaných hodinách v v • kde ti - skutečná pracnost i-té operace [hod/ks] • tACi - čas jednotkové práce s přirážkou času směnového na i-tém pracovišti • tBCi - čas dávkové práce s přirážkou času směnového na i-tém pracovišti • pi - ukazatel práce dělníka na i-té operaci • dv - velikost výrobní dávky v kusech v [hod/ks] Ukazatel práce pracovníka • •kde p - ukazatel práce pracovníka • a - koeficient plnění výkonových norem • tl - koeficient využití pracovní doby • • • Produktivita Definice produktivity •Produktivita je účinnost (efektivnost), s jakou jsou výrobní faktory využívány ve výrobě. •Produktivita se týká všech podniků, výrobních i nevýrobních, neboť výrobou v širším slova smyslu se rozumí transformace vstupů v užitečné výstupy – výrobky či služby.“ Druhy produktivity: •parciální produktivita (neboli produktivita určitého výrobního faktoru – práce, kapitálu, energie, materiálu, strojů); •celková produktivita (neboli produktivita souhrnná, kombinující různé vstupy pro dosažení výstupu). Index produktivity •Při sestavování analýzy produktivity podniku je zpravidla sledováno několik různých indexů produktivity, jejichž kalkulace umožňuje sledovat vývoj produktivity v čase, případně ve vztahu k určitým standardům. •Index je obecně ukazatel vyjadřující poměr dvou hodnot téhož ukazatele. Indexy produktivity •indexy celkové produktivity – vyjadřují změnu souhrnné produktivity; •indexy parciální produktivity – umožňují určit, jak se jednotlivé výrobní faktory podílely na změně celkové produktivity. • Způsoby navýšení produktivity •Použití moderní technologie •Použití kvalifikovanější pracovní síly •Optimalizace spotřeby materiálu •Motivace a odměňování…. • Parciální produktivita •Jednotlivých výrobních faktorů (pracovníka, stroje, materiálu) • •PP = vystup (Kč, ks)/vstup (m, hod., kg, l) Totální produktivita •Porovnává všechny vstupy s výstupem • •TP=vystup (ks, Kč)/ vstup (Kč) Index produktivity •Porovnaní plánované a skutečné produktivity (parciální a totální) • •IP=PPsk/PPpl Technická příprava výroby Technická příprava výroby •Základy technické přípravy výroby •Standardizace •Normativní základna –Stanovení výrobní dávky –Normy spotřeby materiálu –Normy vázanosti materiálu –Normy spotřeby práce • Základy technické přípravy výroby Typy TPV •Vývojová (spojená s vznikem nových výrobků) •Provozní (spojená se změnami, eventuálně s různými úpravami výrobku stávajícího) Na složitost, náročnost, časový rozsah TPV mají především vliv: •Technické vlastnosti a složitost výrobku, provozní podmínky, materiálová náročnost a stupeň inovace •Povaha technologických přeměn •Ekonomické a organizační podmínky firmy, včetně schopnosti příslušných pracovníků, •Úroveň a výsledky vlastního výzkumu či vývoje Úkoly TPV •Vyřešit a připravit výrobek s ohledem na požadavky trhu a vlastní efektivnost firmy, zajistit jeho vývoj a vypracovat dokumentaci produktu a jeho častí. •Určit v rámci jakých procesních zásad, jakými postupy, na jakém zařízení, s jakým nářadím a přípravky, při použití jakého materiálu a s nasazením kterých profesí bude výrobek vyráběn, kontrolován a zkoušen. K tomu je třeba vypracovat příslušnou dokumentaci. •Vyřešit optimální organizační uspořádaní výrobního procesu, a to jak po stránce věcné, tak prostorové a časové. Členění TPV: •Konstrukční příprava výroby •Technologická příprava výroby •Organizační příprava výroby Konstrukční příprava výroby •Zpracování návrhu výrobku •Konstrukční řešení výrobku, případně výroba a ověření prototypu, •Spolupráce konstruktérů při technologické části TPV a při rozběhu výroby. Konstrukční a materiálová příprava •Řešení a konstrukce výrobku (vzhled a technické parametry) Konstrukční dokumentace Výroba a zkoušení funkčního vzorku a prototypu Technologická příprava výroby •Etapy: –Technologická příprava výroby prototypu –Technologická příprava sériové výroby –Spolupráce při seřízení a rozběhu výroby • •Části technologického postupu –výkonová, –materiálová Technologická, materiálová a metalurgická příprava výroby •Technologie (způsob výroby, montáže, zkoušení, kontroly a balení) •Výroba jednoúčelových strojů a spec. nářadí •Vytvoření programů pro NC stroje Technologická dokumentace Výroba a zkoušení ověřovací série Konstrukční dokumentace Technologická dokumentace Technická dokumentace Organizační příprava výroby •Uspořádaní výrobního procesu, •Uspořádaní materiálového toku, •Rozhodnutí o použití pomocných a dopravních zařízení, •Iniciační jednaní s dodavateli a zajištění materiálu, •Zajištění kooperačních vztahů, •Zácvik pracovníků Úkoly přípravy výroby •vyřešit a zkonstruovat výrobek (vzhled a technické parametry) •stanovení způsobu výroby (technologie), montáže, zkoušení, kontroly, balení •zajistit výrobu jednoúčelových strojů a speciálního nářadí • Způsob výroby – kde, nářadí, profese a kvalifikace pracovníků, podmínky (THP normy) Speciální nářadí – modely, nástroje, přípravky, formy, apod. Úkoly přípravy výroby •zajistit vytvoření programů pro NC stroje •vyřešit optimální organizační uspořádání výrobního procesu po stránce –věcné –prostorové –časové • Standardizace Standardizace •Standardizace je proces, při kterém dochází k výběru, sjednocování a ustálení jednotlivých variant postupů, procesů, vstupů a jejich kombinací, ale stejně tak i výstupů, činností a informací v procesu řízení firmy nebo v jeho dílčích částech. Požadavky ke standardizaci: •Exaktnost •Závaznost •Pružnost •Plánovitost •Ekonomická efektivnost Směry standardizace •Standardizace vstupních prvků výrobního procesu •Standardizace věcných vstupných prvků •Standardizace řídicího procesu •Standardizace činností a způsobů přeměn ve výrobním procesu •Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů •Standardy operativního řízení výroby Funkce standardů •informační –shromažďovat, poskytovat a ukládat údaje o stavu a průběhu procesu •míry spotřeby a měřítka proporcionality –výše spotřeby předmětu standardizace i ve vztahu k dalším předmětům, činitelům a procesům •plánovací –požadavky na činitele a proces standardizace Funkce standardů •operativně řídicí –prostřednictvím jí dochází k vlastní realizaci výrobního procesu jako procesu standardizace •kontrolní –umožňuje průběžně vyhodnocovat skutečný průběh procesu, plnění standardů a hodnocení jejich kvality •motivační –optimálně usměrňuje spotřebu činitelů a přípravu a průběh procesů Funkce standardů •racionalizační –na základě kontrolní a motivační dochází ke zdokonalování normativní základny, aktualizace standardů prostřednictvím odchylkového a změnového řízení – zdokonalování metodologie tvorby standardů Normativní základna Norma •Jednotný, časově relativně neměnný a závazný znak, nařízení nebo předpis vlastností, činitelů a činností ve výrobě a jejich kombinací Metody tvorby norem •propočtově analytické (vč. optimalizačních) –teoretický propočet normy podle úplné a podrobné dokumentace •zkušební –stanovení na základě konkrétního měření spotřeby nebo vázanosti činitele v průběhu příslušného procesu •porovnávací –transformace normy typického předmětu do normy analogického předmětu Metody tvorby norem •statistické –vyrovnávání řady údajů o minulé nebo známé a zjištěné skutečnosti •odhadové a expertizní –více či méně přesné, subjektivní kvalifikované nebo expertizní odhady Členění normativů •dle věcného hlediska –normativy množství •kvantitativní parametry nového výrobku –normativy pracnosti •množství času potřebné k provedení činností –normativy nákladů •slouží k výpočtu nákladů na činnost přípravy výroby (např. zpracování technicko-organizačního projektu) – Normativní základna •Soubor standardů v podniku Normativní základna Organizační normy Plánovací normativy ŘV Informační normy Normativy přípravy výroby Technické normy Technickohospodářské normy Normativy přípravy výroby •Vyjadřují kvantitativní veličiny na zvolenou plánovací jednici za určitých technicko-organizačních podmínek tvorby přípravy výroby Jejich prostřednictvím se přenášejí údaje o přípravě podobného výrobku na výrobek nový Použití: plánování, řízení a kontrola průběhu výroby Předmětové technické normy •materiálů a jiných předmětů –seznam standardizovaných materiálových druhů v podniku •strojů, zařízení, nářadí, pomůcek aj. prostředků –normy stavebnicového nářadí, standardizované soustavy strojů Technické normy činností •Typový technologický postup –sestaven pro výrobu konstrukčně a technologicky shodných nebo podobných součástí – typová řada (stejný sled operací a vybavení pracovišť). –Hromadná a velkosériová výroba •Skupinový technologický postup –výroba tvarově odlišných součástí, na nichž se provádí jedna nebo více shodných nebo podobných operací –Kusová nebo malosériová výroba Pracovní metody technologických, montážních, zkušebních, manipulačních, bezpečnostních aj. postupů Technickohospodářské normy •Nezbytně nutná spotřeba výrobních zdrojů na jednoznačně definovanou jednici výroby nebo vázanost zdrojů vnormy spotřeby a vázanosti materiálu vnormy spotřeby práce a normy kapacitní Standardní normativy řízení výroby •Jejich cílem je stanovit optimální kombinaci průběhu výrobního procesu, sjednotit průběh výrobního procesu při daných technickoekonomických podmínkách a stabilizovat jej po určité období. • •Jednotlivé normativy zajištují optimální splnění úkolů operativního řízení tím, že poskytují informace pro zajištění plánovacích a řídicích úkolů z věcného, časového a prostorového hlediska. Tato skupina normativů je výsledkem standardizačního procesu v rámci technologicko- organizačního projektování. Jejich cílem je stanovit optimální kombinaci průběhu výrobního procesu, sjednotit průběh výrobního porcesu při daných technickoekonomických podmínkách a stabilizovat jej po určité období. Jednotlivé normativy zajištují optimální splnění úkolů operativního řízení tím, že poskytují informace pro zajištění plánovacích a řídicích úkolů z věcného, časového a prostorového hlediska. Stanovení výrobní dávky Stanovení velikosti výrobní dávky •Výrobní dávka je jednotkou evidence v rámci operativní evidence výroby. •Znamená to, že je na dávku vydáván společně výchozí materiálový prvek a že jako celek je evidována v průběhu výroby i při odvádění na mezisklad či na sklad hotových produktů. • Výrobní dávka je množství výrobků (součástí, dílů), které jsou současně do výroby zadávány a z výroby odváděny, jsou zpracovány v těsném časovém sledu nebo současně, a to na určitém pracovišti a s jednorázovým konstantním vynaložením nákladů na přípravu a zakončení příslušného procesu (operace). Výrobní dávka je jednotkou evidence v rámci operativní evidence výroby. Znamená to, že je na dávku vydáván společně výchozí materiálový prvek a že jako celek je evidována v průběhu výroby i při odvádění na mezisklad či na sklad hotových produktů. Stanovení velikosti výrobní dávky II •Snahu pro zvyšování velikosti výrobní dávky motivuje řada činitelů: -Snižování fixních nákladů na přípravu a zakončení výroby, -Zvyšování produktivity práce, -Zjednodušení operativního řízení výroby. •Naopak vyšší dávka se negativně projevuje v: -Zvyšování nákladů na skladování součástí a dílů, -Zvyšování vázanosti obratového kapitálu, -Zvyšování vázanosti výrobních a manipulačních ploch, -Prodlužování průběžné doby výroby, -Snižování odolnosti výroby proti změnám a poruchám. Základní plánovací požadavky na velikost výrobní dávky •Počet kusů ve výrobní dávce má být zaokrouhlený, aby byl vhodný k evidenci, sčítání a kalkulaci. • •Prakticky upotřebitelná velikost výrobní dávky je taková, kde se období opakování rovná základní plánovací jednotce a jejím násobkům. • •Počet kusů ve výrobní dávce se má rozdělit beze zbytků do stejně velkých dopravních dávek. • Základní plánovací požadavky na velikost výrobní dávky vzhledem na vazby ostatních výrobních činitelů jsou: Způsoby určení velikosti výrobní dávky: •Výpočet na základě hospodářských úvah, kdy se vypočítá optimální velikost výrobní dávky, • •Výpočet na základě technickohospodářských úvah, kdy se vypočítá minimální velikost výrobní dávky, •Určení dávky na základě odborného odhadu. Stanovení optimální velikosti výrobní dávky- Harrisův-Wilsonův vzorec •Takové množství, při kterém budou náklady připadající na jednotku produkce minimální. • •kde Qp- plánovaný počet kusů výrobků, Npz- náklady na přípravu, seřízení a zakončení, ns- náklady na skladování Stanovení minimální velikosti výrobní dávky •Při tomto způsobu určování velikosti výrobní dávky se vychází z požadavku využití časového fondu výrobního zařízení a ze skutečnosti, že výrobní zařízení působí ve výrobním procesu aktivně jen po určitou část průběhu dávky na dané operaci. Stanovení minimální výrobní dávky II •Aby bylo dosaženo vyhovujících ekonomických ukazatelů využití strojů a výrobního zařízení, je třeba zajistit, aby čas dávkové práce nezabral větší než maximálně přípustný podíl z času aktivního působení stroje na materiálový prvek. •Označí-li se tento přípustný podíl písmenem k, lze tuto závislost vyjádřit takto: • Stanovení minimální velikosti výrobní dávky III •Je-li potřeba splnit předpoklad, aby velikost dávky jednoho druhu součástí byla na všech operacích stejná, musíme předcházející vztah upravit o hodnoty, které se budou vztahovat na všechny operace součásti. Pak se vztah změní takto: • Norma spotřeby mateirálu Normy spotřeby materiálu •Optimální množství konkrétního druhu materiálu, potřebného k výrobě určité jednice výroby za konkrétních technických a organizačních podmínek Struktura normy spotřeby materiálu Norma spotřeby materiálu Čistá spotřeba (užitečná) Nezbytná neužitečná spotřeba Nenávratné ztráty Technologicky nutný odpad Vratný Nevratný Stanovení normy spotřeby materiálu •Základní propočtově analytická metoda – teoretická výše čisté spotřeby se vypočte podle konstrukční dokumentace. Nezbytná neužitečná spotřeba se určuje podle technologické dokumentace •Propočtově analytická metoda s optimalizací –čistá spotřeba se určí základní propočtově analytickou metodou, ztráty a odpad se stanoví metodami lineárního programování Stanovení normy spotřeby materiálu •Propočtově analytická metoda grafických (energetických) charakteristik –celková spotřeba energie je zčásti proporcionálně závislá na výkonu zařízení a zčásti fixní (chod naprázdno). –Proporcionální spotřeba se stanoví pomocí grafických charakteristik spotřeby při různém zatížení, fixní spotřeba se určí podle údajů o minulé spotřebě Porovnávací metody •Metoda typových reprezentantů –Použití: při normování ve výrobách se širokým sortimentem výrobků – –kde NSi – norma spotřeby výrobku – NSr – norma spotřeby reprezentanta – kp - převodový součinitel – – kde Gi - typický parametr výrobku Gr - typický parametr reprezentanta Porovnávací metody •Metoda součinitele využití –Použití: různorodý, technologicky podobný sortiment výrobků – – – kde NSi – norma spotřeby výrobku – Gi – čistá spotřeba výrobku – km - součinitel využití – – kde Gr – čistá spotřeba reprezentanta NSr – norma spotřeby reprezentanta Porovnávací metody •Metoda konstrukční a technologické analogie –Použití: předběžné stanovení norem, pokud nejsou k dispozici technické podklady – – – kde NSi – norma spotřeby výrobku – Nni – souhrnná norma spotřeby materiálu na výrobek – kstr - koeficient struktury spotřeby – – kde Gri – čistá hmotnost jednotlivých položek Grn – čistá hmotnost dosavadního výrobku Normy vázanosti materiálu Normy vázanosti materiálu •Ekonomicky přiměřené množství materiálu, které je nutné udržovat na skladě za daných výrobních podmínek, doplňování a čerpání zásob ke krytí reálných potřeb mezi dvěma po sobě jdoucími dodávkami při respektování možných odchylek ve spotřebě, v dodávkovém cyklu i ve výši dodávky. Druhy norem vázanosti materiálu •Technická zásoba –množství materiálu na skladě, které je nutné k zajištění standardní jakosti celé výrobní dávky nebo technologické úpravy před zahájením procesu výroby •Pojistná zásoba –množství materiálu na skladě, které jistí plynulý průběh výroby Druhy norem vázanosti materiálu •Minimální zásoba –hranice, jejíž dosažení signalizuje, že může být ohrožena plynulost výrobní spotřeby nedostatkem materiálu –min. zásoba = pojistná + technická zásoba •Průměrná zásoba –průměrné množství materiálu na skladě mezi dvěma dodávkami Druhy norem vázanosti materiálu •Maximální zásoba –nejvyšší úroveň celkové zásoby v době dodání nové dodávky –max. zásoba = min.zásoba + velikost dodávky Normy spotřeby práce Třídění pracovního času Čas směny Čas normovaný Čas nenormovaný čas práce Økusový Øpřípravy Ømanipulace ztráty osobní Øzaviněné Ønezaviněné čas obecně nutných přestávek Øna oddech Øna přirozené potřeby Øze zákona ztráty technicko-organizační Øzpůsobené čekáním Øzpůsobené víceprací čas podmíněně nutných přestávek Ødaný stávající organizací práce ztráty zaviněné „vyšší mocí“ Struktura spotřeby času pracovníka na operaci Čas nutný čas směnový čas dávkový čas jednotkový čas jednotkové práce čas jedn.obecně nutné přestávky čas směnové práce čas dávkové práce čas směn. podm. nutné přestávky čas dávk.podmín. nutné přestávky čas jedn.podmín. nutné přestávky čas směn. obec. nutné přestávky čas dávk.obecně nutné přestávky Normy spotřeby práce •Optimální spotřeba živé práce na určitý pracovní výkon na určitém pracovišti za určitých podmínek. •Pracovní norma: –předpis pracovního postupu –předpis norem kvalifikace –normu spotřeby práce Druhy norem spotřeby práce •normy pracnosti –množství času potřebného ke zhotovení výrobku •normy výkonové –vztahují se k provedení operace •normy času (čas k provedení prac.operace) •normy množství (jednotky výkonu vyrobené za jednotku času) Druhy norem spotřeby práce •normy obsluhy •individuální obsluha – počet zařízení, které obsluhuje 1 pracovník •kolektivní obsluha – počet pracovníků, kteří obsluhují 1 nebo více zařízení •normy početních stavů –počet pracovníků, potřebných k zajištění činnosti určitého organizačního celku DĚKUJI ZA POZORNOST