Rozhodování firmy v postavení monopolu o výstupu a ceně 2025 Olomouc Author: doc. Ing. Magdaléna Drastichová, Ph.D. VÝCHODISKA URČENÍ VÝSTUPU PŘI MAXIMALIZACI ZISKU Příčiny vzniku monopolu 18/38 Monopol přestavuje protipól dokonalé konkurence. Jestliže nabídka na dokonale konkurenčním trhu byla tvořena produkcí velkého počtu malých firem, nabídku celého odvětví, ve kterém existuje monopol, tvoří produkce pouze jediné firmy. Zatímco v modelu dokonalé konkurence vyráběl velký počet firem zcela identické produkty, předpokládá model monopolu jedinou firmu vyrábějící produkt, k němuž neexistují blízké substituty. Existence monopolu jako jediného nabízejícího proto současně znamená neexistenci konkurence. Skutečnost, že monopol je představován jedinou firmou na trhu, bývá zdůrazňována používáním analogických pojmů „čistý monopol“ nebo „absolutní monopol“. Monopolní trh je charakterizován přítomností jediného nabízejícího. Ten může v daném okamžiku rozhodovat o výši ceny nebo o velikosti vyráběného výstupu (nikoliv o obou současně). V rámci mikroekonomické analýzy je obvyklé předpokládat, že firma primárně volí velikost výstupu, která ji umožní maximalizovat zisk a následně od toho optimálního výstupu a tržní poptávky odvozuje výší tržní ceny, kterou stanoví. Příčiny vzniku monopolu 18/38 •Na trhu pouze jedna firma - příčiny: Øjiné firmy na trh vstoupit NECHTĚJÍ / NEMOHOU: •Nemožnost příchodu na daný trh – spojen s bariérami vstupu do odvětví = zdroj monopolní síly. •Hlavní překážky vstupu do odvětví: I.Průměrné náklady firmy dosahují minima při větším výstupu, než žádá tržní poptávka: Øcena > průměrné náklady => zisk. •Výrobní technologie – velké firmy => nízké náklady – obr. • Na otázku, proč je na daném trhu pouze jedna firma, existuje poměrně jednoduchá odpověď: jiné firmy na tento trh buď vstoupit nechtějí, nebo nemohou. Nemožnost příchodu na daný trh je spojen s tzv. překážkami (bariérami) vstupu do odvětví, které se stávají zdrojem monopolní síly. Mezi hlavní překážky vstupu do odvětví patří: a) Skutečnost že průměrné náklady určité firmy dosahují svého minima při větším výstupu, než žádá tržní poptávka (přičemž cena je vyšší než průměrné náklady, takže firma realizuje zisk). Výrobní technologie, používaná relativně velkými firmami, jim umožňuje vyrábět s relativně nízkými náklady. Příčiny vzniku monopolu 18/38 Ad III) Stát může udělit určité firmě výsadní právo vyrábět daný statek, resp. prodávat ho v určité oblasti. „Cenou“, kterou firma za takto udělené výsadní právo platí, bývá zpravidla její souhlas s regulačními opatřeními státu týkajícími se jejího chování. Přirozený monopol 18/38 Kdyby danou tržní poptávku zabezpečovalo více firem, křivky jejich individuální poptávky by se posunovaly doleva, což by znamenalo růst průměrných nákladů. Ve snaze snížit průměrné náklady by se firmy snažily zvyšovat objem realizované produkce, snížily by ceny a vítězem takové cenové války by se pravděpodobně po určité době stala jedna firma – monopol. Případ kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více menších firem, nazýváme přirozený monopol. Za přirozený je tento monopol považován proto, že k jeho vzniku vedou „přirozené“ síly konkurence. Faktory zániku přirozeného monopolu 18/38 Vystavení energetických firem konkurenčnímu tlaku (i mezinárodnímu v důsledku otevření trhu) může zvýšit produktivitu práce a snížit náklady jak výrobcům, tak konečným spotřebitelům. Charakteristické rysy monopolu •Monopol – existuje v ekonomické realitě: ØTa ho ovlivňuje přímo / nepřímo: vliv změn preferencí spotřebitelů, konkurence firem v podobě výroby substitutů. Ø üVětšina výrobků – substituty => oslabení monopolní síly. ü„Absolutní monopol – NE časově neomezený monopol, ale pouze přítomnost jediného výrobce v odvětví. 19/38 Ať již monopol vznikne jakýmkoliv způsobem, existuje v ekonomické realitě, kterou je přímo či nepřímo neustále ovlivňován, Jde zejména o vliv preferencí spotřebitelů, resp. jejich změn, a o konkurenci jiných firem v podobě výroby substitutů. Pokud by byla v postavení absolutního monopolu např. firma vyrábějící jako jediná určitý módní výrobek, potom pouhá změna preferencí spotřebitelů může způsobit výrazný pokles či zánik její monopolní síly. Navíc má firma sice zpravidla výsadní právo nad svým výrobkem, avšak lze předpokládat, že většina výrobků má substituty, které mohou někdy zcela, jindy alespoň částečně nahradit její vlastní produkt. Tato skutečnost přispívá k oslabení monopolní síly. Lze předpokládat, že není-li jediná firma v odvětví mimoekonomicky ochráněna (zejména státem, ale i různými společenstvími – např. mafií), potom po určité době o své výsadní postavení přijde. Jestliže jsme tedy uvedli jako alternativní výraz pro monopol „absolutní monopol“, potom to v žádném případě neznamená časově neomezený monopol, ale pouze zdůraznění přítomnosti jediného výrobce v odvětví. Charakteristické rysy monopolu 19/38 V důsledku totožnosti produkce monopolu jako jediného výrobce v odvětví s výstupem celého odvětví je totožná individuální a tržní poptávková křivka. Monopol si může zvolit jakoukoliv kombinaci výstupu a ceny podél křivky poptávky, kterou považuje za nejziskovější. Jeho činnost je omezena pouze charakterem poptávky po jeho produkci. Vzhledem k nepřítomnosti konkurentů v odvětví, které ovládá je monopol ve svém rozhodování nezávislý. Na rozdíl od dokonale konkurenční firmy, jejíž rozhodování bylo v důsledku jejího postavení na trhu omezeno pouze na volbu výstupu, při němž bude maximalizovat zisk, je rozhodování monopolu obsažnější: volbou výstupu volí současně i výši ceny. Zatímco dokonale konkurenční firma je cenovým příjemcem, je monopol cenovým tvůrcem. Volba optimálního výstupu monopolu •Rozhodování o velikosti výstupu – maximalizace zisku: Ørozdíl mezi TR a TC = z rovnosti MR a MC. • •Podstatná role v analýze rozhodování monopolu: TR / MR – specifika plynoucí z klesající poptávky křivky. ØAby monopol prodal dodatečnou jednotku výstupu, snižuje nejen cenu této poslední jednotky ale všech jednotek výstupu. Ø=> Mezní příjem proto klesá rychleji než cena. 19/38 Při rozhodování o velikosti výstupu, jehož výroba je spojena s realizací maximálního zisku, vychází monopol jako každá jiná firma v rámci jakékoliv tržní struktury z maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. Z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Podstatnou roli v analýze rozhodování monopolu hraje skutečnost, že příjmy (ať již celkové nebo mezní) a jejich grafické znázornění v nedokonalé konkurenci vykazují specifika plynoucí z klesající poptávky křivky. Aby monopol prodal dodatečnou jednotku výstupu, snižuje nejen cenu této poslední jednotky ale všech jednotek výstupu. Mezní příjem proto klesá rychleji než cena. Volba optimálního výstupu monopolu i.Na trhu určitého statku: monopol – jediným nabízející ii.Na trhu výrobních faktorů: poptávající – jedna z mnoha firem => ceny vstupů ovlivnit nemůže. => Závěry o nákladech bez změn. • •Optimální výstup – maximalizace zisku – stejný postup jako u DK firmy – obr. (násl. snímek): ØNákladová funkce – firma v dlouhém období: üV dlouhém období – větší možnosti, jak reagovat na existenci 1.ZTRÁT: přesunutí zdrojů do jiných odvětví, změna velikosti výrobních jednotek… 2.nebo ZISKŮ: růst počtu, změna velikosti výrobních jednotek… 19/38 Protože na trhu určitého statku je monopol jediným nabízejícím, na trhu výrobních faktorů, kam přichází jako poptávající, může být jednou z mnoha firem a ceny vstupů ovlivnit nemůže. Naše závěry o nákladech je proto možné použít při analýze monopolu bez změn. Optimální výstup, při jehož výrobě monopol maximalizuje zisk, zjistíme stejným postupem jako u dokonale konkurenční firmy, tzn. buď analýzou celkových veličin (tj. celkových příjmů a celkových nákladů), nebo mezních veličin (tj. mezních příjmů a mezních nákladů), jak znázorňuje obrázek - následující snímek. Z nákladové funkce na obrázku a je zřejmé, že uvažujeme firmu v dlouhém období. Chování monopolu v krátkém a dlouhém období nevykazuje podstatné rozdíly, i když pochopitelně v dlouhém období má monopol větší prostor a možnosti, jak reagovat na existenci ztrát (např. přesunutí zdrojů do jiných odvětví, změnou velikosti výrobních jednotek apod.) nebo zisků (růst počtu nebo změna velikosti výrobních jednotek), než je tomu v krátkém období. Odvození výstupu pro monopol maximalizující zisk •Funkce TR (obr. a): odvozena z klesající lineární poptávkové křivky. •Funkce dlouhodobých TC: odráží nejprve rostoucí a následně klesající výnosy z rozsahu. •Optimální výstup monopolu – Q*: nejvyšší převis TR nad TC. Øtotožné jejich směrnice: MR = MC (nutná podmínka maximalizace zisku – obr. b). üObr. b: optimální výstup není vyráběn s minimálními AC – minimum křivky AC – vpravo od optimálního výstupu. 19/38 Funkce celkových příjmů v obrázku a je odvozena z klesající lineární poptávkové křivky. Funkce dlouhodobých celkových nákladů odráží nejprve rostoucí a následně klesající výnosy z rozsahu. Optimální výstup monopolu bude Q*, protože při jeho výrobě firma dosahuje nejvyššího převisu celkových příjmů nad celkovými náklady. Při tomto výstupu jsou totožné směrnice obou celkových veličin, neboli mezní příjmy jsou stejné jako mezní náklady. Rovnost mezních příjmů a mezních nákladů jako nutnou podmínku maximalizace zisku monopolu vidíme v obrázku b. Optimálním výstupem bude opět Q*. Kdyby monopol vyráběl nepatrně méně než Q*, projevilo by se to v poklesu jeho zisku. Neboť pokles příjmů plynoucí z omezení výroby (MR)by byl větší než pokles nákladů (MC). Rozhodnutí vyrábět více než Q* by rovněž snížilo zisk, protože dodatečné náklady spojené se zvýšením výstupu by byly větší než dodatečné příjmy. Obrázek 9-2c ukazuje, že zisk monopolu je skutečně maximální při výrobě výstupu Q*. Z obrázku 9-2b plyne další podstatný rys chování monopolu: optimální výstup není zpravidla vyráběn s minimálními průměrnými náklady – minimum křivky průměrných nákladů leží vpravo od optimálního výstupu. (Logicky však nelze vyloučit možnost, že funkce příjmů a nákladů mají tvar, který umožňuje existenci minima průměrných nákladů vlevo od optimálního výstupu nebo příjmu v průsečíku křivek MC a MR.) Stanovení ceny monopolem 19/38 Není pravdivé tvrzení, že monopol v důsledku své ekonomické síly může určit libovolně vysokou cenu své produkce. Úroveň ceny, za kterou bude prodávat optimální výstup, je dána ochotou poptávajících tuto cenu zaplatit. Jinými slovy, monopol musí vzít v úvahu poptávkovou křivku. Z obrázku b (předch. snímek) plyne, že monopol bude výstup Q* prodávat za cenu P*. Množství Q* bude současně rovnovážným tržním množstvím a ceny P* současně rovnovážnou tržní cenou. Cena P* bude převyšovat jak mezní příjmy, tak mezní náklady odpovídající optimálnímu výstupu monopolu. Stanovení ceny monopolem 19/38 Z pravidla převrácené elasticity plyne, že rozdíl mezi cenou a mezními náklady spojenými s výrobou optimálního výstupu je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky po produkci monopolu (totožnou s elasticitou tržní poptávky), a to nepřímo úměrně. Z tohoto konstatování potom plynou pro cenovou politiku monopolu dva podstatné důsledky: 1. Monopol by měl vyrábět pouze tak velký výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky, tzn. ePD < -1. (Kdyby monopol vyráběl výstup spojený s neelastickou poptávkou, znamenalo by to záporný mezní příjem, který by se však v potenciálním výrobním optimu nemohl rovnat mezním nákladům, protože ty jsou vždy kladné.) 2. Čím elastičtější bude tržní poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady. Stanovení ceny monopolem 19/38 Z pravidla převrácené elasticity plyne, že rozdíl mezi cenou a mezními náklady spojenými s výrobou optimálního výstupu je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky po produkci monopolu (totožnou s elasticitou tržní poptávky), a to nepřímo úměrně. Z tohoto konstatování potom plynou pro cenovou politiku monopolu dva podstatné důsledky: 1. Monopol by měl vyrábět pouze tak velký výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky, tzn. ePD < -1. (Kdyby monopol vyráběl výstup spojený s neelastickou poptávkou, znamenalo by to záporný mezní příjem, který by se však v potenciálním výrobním optimu nemohl rovnat mezním nákladům, protože ty jsou vždy kladné.) 2. Čím elastičtější bude tržní poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady. Tvorba cen přirážkou 19/38 V reálných firmách, které odpovídají modelu nedokonalé konkurenci, se zpravidla nesetkáme s tím, že by jejich manažeři používali při úsilí maximalizovat zisk výše popsaný analytický aparát. Při řízení firem vycházejí většinou nikoliv z přírůstkových, ale z průměrných veličin. Pokusme se ukázat, že jejich pragmatický přístup je slučitelný s našimi teoretickými pravidly maximalizace zisku. Východiskem úvah manažerů o výši ceny je zjištění průměrných nákladů obvyklé velikosti výstupu. Cena potom vznikne tak, že k takto zjištěným průměrným nákladům je přičtena zisková přirážka „m“. Tvorba cen přirážkou 19/38 Předpokládejme, že firma vyrábí dlouhodobý optimální výstup, tedy s minimálními LAC. Víme, že funkce průměrných nákladů je ve svém minimu protínána zdola rostoucí funkcí mezních nákladů. V bodě minima LAC tedy platí rovnost LMC = LAC. Tvorba cen přirážkou 19/38 Předpokládejme, že firma vyrábí dlouhodobý optimální výstup, tedy s minimálními LAC. Víme, že funkce průměrných nákladů je ve svém minimu protínána zdola rostoucí funkcí mezních nákladů. V bodě minima LAC tedy platí rovnost LMC = LAC. Monopolní zisk 19/38 Na obrázku sn. 12 můžeme velikost zisku, který realizuje monopol, zjistit buď jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady v bodě optimálního výstupu (tj. TR - TC), nebo vynásobením jednotkového zisku a optimálního výstupu – tj. (AR - AC) ∙ Q*, resp. přímo z obrázku c. Charakteristickým rysem monopolního zisku je skutečnost, že monopol jej může realizovat i v dlouhém období – tzn. že na rozdíl od dokonalé konkurence se zde neprojevuje tendence k nulovému ekonomickému zisku. To je důsledkem překážek vstupu do odvětví a nemožnosti příchodu potenciálních konkurentů na daný trh. Poznámka: Tato skutečnost vede některé autory k chápání monopolního zisku jako monopolní renty. Tento zisk je v jejich pojetí výnosem toho faktoru, který je zdrojem monopolní síly (např. patentu nebo autorského práva). Představuje částku peněz, kterou by byl někdo ochoten zaplatit za pronájem daného faktoru. Monopolní zisk 19/38 Monopol realizuje nulový ekonomický zisk (a) či ztrátu (b) Monopolní zisk sám o sobě není nutným důsledkem specifického chování monopolu. Monopol totiž může realizovat i nulový ekonomický zisk (obr. a) nebo ztrátu (obr. b). Skutečná výše monopolního zisku nemusí být proto vždy spolehlivým vodítkem při posuzování monopolní síly. Pokud monopol realizuje ztrátu v krátkém období, řídí se stejnými principy jako dokonale konkurenční firma: ztrátu bude minimalizovat pokračováním ve výrobě za předpokladu, že je cena vyšší než průměrné variabilní náklady. Křivka nabídky monopolu •Výchozí bod optima totožný s rovnováhou odvětví (obr. b – sn. 12): kombinace P*Q*, P > MC: ØNastane: rovnoběžný posun tržní poptávky doprava nahoru => Posun i křivky MR – odvozená od nové tržní poptávky: Ø=> Nový rovnovážný výstup Q´ a cena P´ (= opět vyšší než MC): ØSpojení kombinací P*Q* a P´Q´ - vznik křivky, která není křivkou nabídky monopolu, resp. tržní nabídky!!!!! •Další komplikace konstrukce křivky nabídky monopolu – nová tržní poptávková křivka spojena s jinou elasticitou poptávky než původní – situace – obr. následující snímek. 19/38 Při snaze zkonstruovat křivku nabídky monopolu narazíme na problém. Představme si, že bychom chtěli sestrojit dlouhodobou křivku nabídky monopolního odvětví, která je totožná s dlouhodobou křivkou nabídky monopolu. V případě formování křivky nabídky dokonale konkurenčního odvětví v dlouhém období (LIS) jsme vycházeli z posunu křivky tržní poptávky, který vyvolal jak reakce firem již v odvětví fungujících, tak (v případě, že tyto firmy realizovaly ekonomický zisk), příchod dalších firem do odvětví, což vedlo k formování nové tržní rovnováhy. Představme si nyní, že existuje výchozí bod optima monopolu totožný s rovnováhou odvětví (v obr. b (sn. 12)) daný kombinací P*Q*, kde P > MC) a dojde k rovnoběžnému posunu tržní poptávky směrem doprava nahoru. Posune se i křivka mezních příjmů, odvozená od nové tržní poptávky, a vznikne nový optimální, resp. Rovnovážný výstup Q´ a cena P´ (která je opět vyšší než mezní náklady). Spojením kombinací P*Q* a P´Q´ by vznikla jakási křivka, kterou však rozhodně nemůžeme považovat za křivku nabídky monopolu, resp. tržní nabídky. Okolnosti spojené se snahou o konstrukci křivky nabídky monopolu se ještě více zkomplikují, připustíme-li, že nová tržní poptávková křivka by byla spojena s jinou elasticitou poptávky než původní. V takovém případě potom mohou nastat situace znázorněné obrázkem - následující snímek. Křivka nabídky monopolu • 19/38 Křivka nabídky monopolu 19/38 Cenová diskriminace 19/38 Skutečnost, že monopol disponuje určitou monopolní silou, mu umožňuje používat v cenové strategii tzv. cenovou diskriminaci. Cílem cenové diskriminace je získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna v dodatečný zisk firmy. Podstatou cenové diskriminace je stanovení rozdílných cen stejných výrobků, aniž by k tomu vedly nákladové důvody. Pro cenovou diskriminaci je tedy podstatné, že jde o stanovení různých cen (různým spotřebitelům nebo různých množství) z jiných než nákladových příčin. Konkrétních forem cenové diskriminace existuje v ekonomické realitě celá řada. My se budeme podrobně zabývat cenovou diskriminací prvního, druhého a třetího stupně a upozorníme na některé další její formy. Cenová diskriminace prvního stupně 19/38 Cenová diskriminace prvního stupně představuje víceméně teoretickou situaci diskriminace podle spotřebitelů, kdy monopol stanoví každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit za každou koupenou jednotku. (Někteří autoři tuto maximální cenu označují jako vymíněnou cenu, jiní jako rezervační cenu, vycházeje z původního anglického termínu „Reservation Price“.) Tím monopol získává pro sebe celý přebytek spotřebitele. Tuto cenovou strategii ilustruje obrázek – následující snímek. Představme si, že monopol prodává čtyřem kupujícím, z nichž každý je ochoten zaplatit za jednu jednotku daného statku různou cenu: první spotřebitel je ochoten zaplatit 13 Kč, druhý 12 Kč, třetí 11 Kč a čtvrtý 10 Kč. Pokud chce monopol uspokojit všechny čtyři spotřebitele, aniž by použil cenovou diskriminaci, stanoví pro všechny čtyři spotřebitele jednotnou cenu 10 Kč, takže jeho celkový příjem bude 40 Kč. Přebytek prvního spotřebitele bude 3 Kč, druhého 2 Kč a třetího 1 Kč, tzn. celkový přebytek spotřebitele bude 6 Kč. Jestliže monopol použije cenovou diskriminaci prvního stupně a každému spotřebiteli bude prodávat za jinou cenu, potom prvnímu spotřebiteli prodá jednu jednotku statku za 13 Kč, druhému za 12 Kč, třetímu 46 Kč a přebytek spotřebitele bude nulový. Přírůstek zisku není v tomto případě dán rozdílem mezi mezními příjmy a mezními náklady, ale mezi cenovou a mezními náklady (protože dodatečný příjem je totožný s výší ceny). Tento rozdíl je kladný až do výstupu Q´, proto lze očekávat, že by monopol vyráběl až do výstupu Q´. Při výrobě výstupu Q´se cena, kterou je ochoten zaplatit poslední zákazník, rovná mezním nákladům monopolu. Nutná podmínka maximalizace zisku je při použití cenové diskriminace prvního stupně modifikována jako P = AR = MC. Zisk, který realizuje monopol, používá-li cenovou diskriminaci prvního stupně, znázorňuje plocha ABC. Cenová diskriminace prvního stupně 19/38 Představme si, že monopol prodává čtyřem kupujícím, z nichž každý je ochoten zaplatit za jednu jednotku daného statku různou cenu: první spotřebitel je ochoten zaplatit 13 Kč, druhý 12 Kč, třetí 11 Kč a čtvrtý 10 Kč. Pokud chce monopol uspokojit všechny čtyři spotřebitele, aniž by použil cenovou diskriminaci, stanoví pro všechny čtyři spotřebitele jednotnou cenu 10 Kč, takže jeho celkový příjem bude 40 Kč. Přebytek prvního spotřebitele bude 3 Kč, druhého 2 Kč a třetího 1 Kč, tzn. celkový přebytek spotřebitele bude 6 Kč. Jestliže monopol použije cenovou diskriminaci prvního stupně a každému spotřebiteli bude prodávat za jinou cenu, potom prvnímu spotřebiteli prodá jednu jednotku statku za 13 Kč, druhému za 12 Kč, třetímu 46 Kč a přebytek spotřebitele bude nulový. Cenová diskriminace prvního stupně 19/38 Přírůstek zisku není v tomto případě dán rozdílem mezi mezními příjmy a mezními náklady, ale mezi cenovou a mezními náklady (protože dodatečný příjem je totožný s výší ceny). Tento rozdíl je kladný až do výstupu Q´, proto lze očekávat, že by monopol vyráběl až do výstupu Q´. Při výrobě výstupu Q´se cena, kterou je ochoten zaplatit poslední zákazník, rovná mezním nákladům monopolu. Nutná podmínka maximalizace zisku je při použití cenové diskriminace prvního stupně modifikována jako P = AR = MC. Zisk, který realizuje monopol, používá-li cenovou diskriminaci prvního stupně, znázorňuje plocha ABC. Cenová diskriminace prvního stupně 19/38 Někdy může monopol přistoupit k tzv. nedokonalé cenové diskriminaci prvního stupně založené na odhadech maximálních cen, které jsou její spotřebitelé ochotni platit. Například daňový poradce, který zná finanční situaci svých klientů, může odhadnout, kolik bude jeho klient schopen zaplatit za jeho služby. Cenová diskriminace druhého stupně 19/38 Cenová diskriminace druhého stupně spočívá ve stanovení různých cen za různá kumulovaná množství daného statku (jde tedy o diskriminaci v závislosti na prodaném množství). Protože jsou jednomu spotřebiteli v závislosti na různých „blocích“ kupovaného množství stanoveny monopolem rozdílné ceny, označují někteří autoři cenovou diskriminaci druhého stupně jako „Multi-Part Pricing“. Cenová diskriminace druhého stupně 19/38 Kdyby monopol zachycený v obrázku (předchozí snímek) nediskriminoval, stanovil by cenu P* a vyráběl by výstup Q*. Místo toho rozdělí vyrobené množství na „bloky“, za něž stanoví rozdílné ceny. Cenu prvního bloku (označeného I a představujícího množství Q1) stanoví na úrovni P1. Tím odebere spotřebitelům část jejich přebytku, který byl původně rozdílem mezi cenou P* a odpovídající částí poptávky. Přebytek spotřebitele se změnil na rozdíl mezi vyšší cenou P1 a odpovídající částí poptávky. Druhý blok bude firma prodávat za cenu P* a třetí blok za P2. Cenovou diskriminací druhého stupně může monopol získat částí přebytku spotřebitele (nikoliv však celý jako v případě dokonalé cenové diskriminace prvního stupně). S cenovou diskriminací druhého stupně se můžeme setkat v monopolizovaných odvětvích výroby a dopravy vody, elektrické energie apod. Například v případě elektrické energie vychází tato cenová politika z toho, že každá domácnost (resp. jednotlivec) nezbytně potřebuje určité minimální množství elektřiny (minimální osvětlení domácnosti, provoz lednice, sporáku, ev. automatické pračky). Za tento první „nezbytný“ blok stanoví elektrárenská společnost, která je v postavení přirozeného monopolu, cenu P1. Za druhý blok spotřebované energie (např. sloužící k provozu televize, vysavače, hifi věže, videa apod.) stanoví cenu P2 a za třetí blok cenu P3. Cenová diskriminace druhého stupně u přirozeného monopolu 19/38 Cenová diskriminace druhého stupně v případě přirozeného monopolu, kdy je tržní poptávka zabezpečována s klesajícími mezními i průměrnými náklady, umožňuje realizovat větší objem výstupu se sníženými náklady. V důsledku zvýšení výstupu dosahuje firma větších úspor z rozsahu a její zisk může vzrůst navzdory tomu, že roste i přínos pro spotřebitele. Je tomu tak proto, že současně s poklesem cen realizuje elektrárenská společnost úspory v důsledku nižších jednotkových nákladů. Cenová diskriminace druhého stupně a přirozený monopol Přirozený monopol je charakteristický tím, že má klesající mezní a průměrné náklady, což znamená, že čím větší je objem produkce, tím levněji firma vyrábí každou další jednotku. V tomto případě platí: 1.Zvýšení objemu výstupu → Snížení jednotkových nákladů 1.Jelikož elektrárenská společnost produkuje více, její fixní náklady se rozloží na větší množství, což sníží průměrné náklady. 2.Mezní náklady zůstávají relativně nízké, což firmě umožňuje rozšířit produkci bez výrazného nárůstu celkových nákladů. 2.Zvýšení úspor z rozsahu → Vyšší zisk i užitek pro spotřebitele 1.Firma snižuje ceny, ale zároveň těží z úspor z rozsahu, což znamená, že její celkové náklady rostou pomaleji než výnosy. 2.Výsledkem je vyšší zisk firmy, přestože ceny klesají. 3.Spotřebitelé mají nižší ceny a větší dostupnost produktu, což znamená větší společenský užitek. Shrnutí Cenová diskriminace druhého stupně v přirozeném monopolu umožňuje firmě optimalizovat své náklady, zvýšit výstup a dosáhnout většího zisku. To je výhodné jak pro firmu, tak pro spotřebitele, protože pokles cen je kompenzován úsporami z rozsahu. Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 Cenová diskriminace třetího stupně je podobná cenové diskriminaci prvního stupně tím, že představuje diskriminaci podle spotřebitelů. Její podstatou je rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin, z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku. V praxi je tato forma používána nejčastěji. Pro její realizaci jsou nutné následující podmínky: a) Musí existovat kritérium rozdělení spotřebitelů do různých skupin (segmentů trhu). Tímto kritériem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě poptávky po daném produktu (které mohou být ovlivněny rozdílnou úrovní důchodů jednotlivých skupin, rozdílnými preferencemi nebo rozdílnými možnostmi koupě substitutů). b) Není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli, protože potom by někdo ze skupiny s nízkou cenou mohl prodávat produkt někomu ze skupiny s vyšší cenou, což by vedlo ke stírání rozdílů mezi cenami. Uvedené dvě podmínky ovlivňují míru, do jaké může monopol využít své monopolní síly ke stanovení různých cen různým spotřebitelům. Tento typ cenové diskriminace může např. uplatnit kino v podobě zlevněných vstupenek pro důchodce na dopolední představení, ale nikoliv prodejna knih nebo potravin. Velmi obvyklým příkladem cenové diskriminace třetího stupně je cenová strategie leteckých společností, které politikou nejrůznějších slev (např. při nákupu letenky dlouhou dobu před plánovaným odletem, při použití letadla v průběhu víkendu, pro studenty atd.) odlišují relativně elastickou poptávku lidí cestujících méně často od relativně neelastické poptávky podnikatelů. Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 Předpokládáme, že monopol prodává dvěma skupinám spotřebitelů a rozhoduje se, jakou část z celkového výstupu prodá každé z obou těchto skupin a za jakou cenu. Každá skupina má svou poptávkovou křivku (vyjadřující vztah mezi cenou a poptávaným množstvím) a z ní odvozenou křivku mezních příjmů. Rozhodování firmy je determinováno dvěma skutečnostmi: a) Celkový výstup rozděluje monopol mezi jednotlivé skupiny spotřebitelů tak, aby jeho mezní příjem z prodeje části výstupu každé skupině byl stejný: MR1 = MR2 Kdyby tomu tak nebylo a mezní příjem monopolu z prodeje první skupině by byl větší než mezní příjem z prodeje druhé skupině, přesunula by firma část výstupu z druhé do první skupiny, čímž by se snížila cena první skupiny a vzrostla cena druhé skupiny. Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 b) Mezní příjem z prodeje každé skupině je stejně velký jako mezní náklady: MR1 = MC = MR2 Kdyby byla splněna podmínka a) a mezní příjem z prodeje oběma skupinám spotřebitelů by byl stejný, ale současně větší než mezní náklady (MR > MC), firma by mohla zvýšit zisk zvětšením výstupu. To by vedlo k poklesu cen u obou skupin spotřebitelů, takže mezní příjem u obou skupin by poklesl a vyrovnal by se se zvětšenými mezními náklady Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 Cenová diskriminace třetího stupně •Obr. Následující snímek: •Spotřebitelé rozděleni do dvou skupin: I.Křivka D1 – poptávka první skupiny; Křivka MR1 – mezní příjem firmy z prodeje první skupině spotřebitelů. II.D2 a MR2 – druhá skupina spotřebitelů. ØKřivka D2 – elastičtější než D1. ü üRozhodování o celkovém výstupu (QT): Ørovnost mezních příjmů z prodeje oběma skupinám spotřebitelů (MRT) a mezních nákladů: MRT = MC. üMRT – horizontální součet křivek MR1 a MR2. 19/38 Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 Cenová diskriminace třetího stupně 19/38 Další formy cenové diskriminace 19/38 Značně rozšířenou formou cenové diskriminace, velmi blízkou cenové diskriminaci třetího stupně, je diskriminace v čase. Jde v ní o to, že v různém čase jsou spotřebitelům, rozděleným do skupin v závislosti na elasticitě jejich poptávky, stanoveny různé ceny. S touto cenovou strategií je možné se setkat při uvádění technologicky vyspělejších výrobků na trh. Tak tomu by např. s CD disky a přehrávači. První skupinu spotřebitelů představují ti profesionálové a nadšenci, kteří ocení kvalitu a přednosti tohoto nového výrobku, chtějí ho vlastnit co nejdříve a jsou ochotni zaplatit vysokou cenu. Druhou a podstatně větší skupinu spotřebitelů představují ti, kteří sice oceňují jeho kvalitu, ale za vysokou cenu ho nekoupí. Proto bude monopol nejprve uspokojovat poměrně neelastickou poptávku první skupiny spotřebitelů při vyšší ceně a po nasycení tohoto segmentu trhu cenu sníží pro druhou, větší skupinu spotřebitelů. Na obrázku násl. snímek – je velmi neelastická poptávky malé skupiny spotřebitelů označena jako D1 a mnohem elastičtější část relativně větší části spotřebitelů jako D2. Z odlišných křivek poptávky jsou odvozeny odlišné křivky mezních příjmů (MR1, resp. MR2). Předpokládáme konstantní mezní a průměrné náklady. Nejprve firma stanoví vysokou cenu P1 skupině spotřebitelů a neelastickou poptávku a zbavuje ji tak části jejího spotřebitelského přebytku. Později cenu sníží na P2 pro skupinu spotřebitelů s elastičtější poptávkou. Cenová diskriminace v čase 19/38 Stanovení cen ve špičkách 19/38 Specifickou formou cenové diskriminace v čase je stanovení cen ve špičkách. Na rozdíl od výše popsané cenové diskriminace v čase, kdy se mezní náklady v průběhu času neměnily, dochází v tomto specifickém případě v důsledku kapacitních omezení v období zvýšené spotřeby k růstu mezních nákladů. Proto jsou ve špičkách zvyšovány i ceny. Tuto cenovou strategii znázorňuje obrázek na následujícím snímku. Příkladů uplatňování této cenové strategie najdeme v tradičních ekonomikách celou řadu – např. rozdílné ceny jedné jednotky telefonního hovoru ve Velké Británii v době mezi 9. a 17. hodinou (vyšší sazba) a mezi 17. a 9. hodinou; V Itálii mají navíc kromě dvou rozdílných sazeb v průběhu všedního dne podstatně nižší sazbu o sobotách a nedělích. V České republice známe např. pojem „noční proud“, cože je nižší sazba za spotřebu elektrické energie v době mimo špičku. Poptávka D1 je elastičtější v období mimo špičku, D2 je méně elastická poptávka v obdobích zvýšené spotřeby. Z rovnosti MR2 = MC, resp. MR1 = MC odvozuje firma v období špičky větší výstup a větší cenu (Q2, P2) než v období mimo špičku (Q1, P1). Tato cenová strategie zvyšuje její zisk v porovnání s jeho eventuální výší v případě jedné ceny v období běžné i zvýšené spotřeby. Současně dochází k absolutnímu zvětšení přebytku spotřebitele i výrobce. Stanovení cen ve špičkách se liší od cenové diskriminace třetího stupně tím, že zde není uplatňována podmínka MR1 = MC = MR2. Stanovení cen ve špičkách 19/38 Alokační efektivnost monopolu 19/38 Z dosavadní analýzy je zřejmé, že ve srovnání s dokonalou konkurencí vede existence monopolu k vyšší ceně a menšímu výstupu. Tento negativní vliv monopolu je zpravidla vyjadřován pomocí kategorií přebytek výrobce a přebytek spotřebitele. Pro srovnání se nejprve podívejme na alokační efektivnost dokonalé konkurence. Kdyby byl trh dokonale konkurenční, jeho výstup Q* v obrázku a a jeho velikost by byla odvozena z rovnosti ceny a mezních nákladů. Za přínos dokonale konkurenčního odvětví pro společnost lze považovat rozdíl mezi celkovou užitečností (kterou odvozují spotřebitelé z jimi spotřebovávaných produktů) = plocha ABQ*0 a celkovými náklady na výrobu těchto produktů = BQ*0C. Uvedený rozdíl reprezentuje plocha ABP* přebytek spotřebitele. Alokační efektivnost monopolu 19/38 Obrázek b – předchozí snímek: výstup monopolu je menší a cena vyšší než v dokonalé konkurenci. Zmenšil se přebytek spotřebitele (plocha AFP*) a zvětšil se přebytek výrobce (P*FEC). Část přebytku spotřebitele přeměnil monopol ve svůj zisk. Ten zobrazuje plochu P*FGH jako transfer důchodů od spotřebitelů firmě. Celkový přínos tohoto odvětví, v němž existuje monopol, pro společnost je dán plochou AFEC. Ta je evidentně menší než v případě dokonalé konkurence. Z výše uvedeného vyplývá, že monopol je alokačně neefektivní. Tato alokační neefektivnost v podobě poklesu přínosu pro společnost (znázorněna plochou FBE v obrázku b) (předchozí snímek) bývá označována jako ztráta (náklady) mrtvé váhy. Alokační efektivnost monopolu 19/38 Výstup dokonale konkurenčního trhu je odvozen z rovnosti P = MC. To znamená, že pokračujícím obchodem nemůže být dosaženo žádným zlepšení (ani na straně výrobců, ani na straně spotřebitelů, aniž by se pozice jedné ze stran nezhoršila), takže existuje tzv. Paretovsky optimální alokace zdrojů. Na rozdíl od toho je v podmínkách monopolizovaného trhu výstup odvozen z převisu ceny nad mezními náklady (P > MC) a monopol svou silou brání dalším směnám, které by směřovaly ke zlepšení Paretovsky chápané efektivnosti. V podmínkách monopolu, který neuplatňuje žádnou z forem cenové diskriminace, není dosaženo Paretovsky efektivní alokace zdrojů. Alokační efektivnost monopolu 19/38 Pokud monopol uplatňuje některou z forem cenové diskriminace, může dojít ke zmenšení jeho alokační neefektivnosti, tj. k omezení nákladů mrtvé váhy. Jistého zlepšení efektivnosti se však v tomto případě dosahuje na úkor spotřebitelů, neboť část jejich přebytku přeměňuje monopol ve svůj zisk. Nejzřejmější je to v případě cenové diskriminace prvního stupně, kdy monopol bude vyrábět výstup Q´ (obr. Sn. 26), který znamená rovnost ceny a mezních nákladů, a neefektivnost ztělesněná náklady mrtvé váhy neexistuje. Výstup dokonale konkurenčního trhu Q* na obrázku a (sn. 44) bude stejný jako výstup monopolizovaného trhu Q´ na obrázku b. Celý spotřebitelský přebytek, představovaný v obrázku b plochou ABH, se změní v zisk monopolu. Poznámka: V takovém případě nelze k určení žádoucí alokace zdrojů používat Paretovského kritéria efektivnosti. Regulace monopolu 19/38 Cílem regulace monopolu je eliminovat jeho neefektivnost ztělesněnou v nákladech mrtvé váhy. Zpravidla jde o praktický problém regulace veřejně prospěšných podniků, jakými jsou dopravní podniky, podniky zásobující firmy i domácnosti plynem nebo elektřinou apod. Regulace se může vztahovat na výši a strukturu cen, kvalitu služeb, finanční strukturu firem apod. My se budeme zabývat cenovou regulací. Regulace monopolu 19/38 Podstatným problémem cenové regulace je otázka úrovně regulované ceny. Poměrně častým způsobem jejího řešení je stanovení regulované ceny na úrovni mezních nákladů (P = MC), tedy aplikace principu dokonalé konkurence. Pokud je však regulovaná cena na úrovni mezních nákladů stanovena přirozeným monopolům, způsobuje vznik jejich ztráty. Tento důsledek cenové regulace znázorňuje obrázek 9-12. Regulace monopolu 19/38 Charakteristickým rysem přirozeného monopolu jsou klesající průměrné náklady, s nimiž je jedna firma schopna zabezpečit celou tržní poptávku. Pokud by monopol v obrázku nebyl regulován, vyráběl by výstup Q1, který by prodával za cenu P1. Jeho zisk by dosahoval velikosti znázorněné plochou P1ABC. Při regulované ceně P2 je poptáváno množství Q2, přičemž mezní náklady na jeho výrobu jsou stejně vysoké jako regulovaná cena. V důsledku klesacích průměrných nákladů však křivka mezních nákladů (které jsou při výrobě Q2 totožné s výší regulované ceny) leží pod křivkou průměrných nákladů. Monopol tak realizuje ztrátu, jejíž velikost lze vyjádřit plochou EFGP2. Protože žádná firma nemůže dlouho vyrábět se ztrátou, vzniká otázka, zda by měl stát v této situaci firmy dotovat nebo odstoupit od regulovaných cen na úrovni mezních nákladů Regulace monopolu 19/38 Bilaterální monopol a monopson 19/38 Opustíme předpoklad analýzy monopolu, že poptávka na trhu, kde vyrábí a prodává pouze jediný výrobce, je tvořena tak velkým počtem subjektů, že žádný z nich není schopen ovlivnit tržní cenu. Jinými slovy, nebudeme předpokládat dokonalou konkurenci na straně poptávky. Pokud je tržní nabídka představována výstupem jediné firmy (monopolu), a poptávka jediným kupujícím, nazýváme tuto situaci bilaterální monopol. Existenci jediného kupujícího na trhu označujeme jako monopson. Bilaterální monopol tedy představuje speciální případ, kdy je na trhu jediný prodávající (monopol) a jediný kupující (monopson). V ekonomické realitě nebývá takových případů mnoho; relativně častěji se s touto situací setkáváme na trhu práce. Kdyby např. navigační techniku, vyráběnou jedinou firmou v České republice, používala do svých výrobků jediná firma, vyrábějící v České republice sportovní letadla, šlo by o vztah jediného prodávajícího a jediného kupujícího neboli o bilaterální monopol. Graficky je bilaterální monopol znázorněn na obrázku – následující snímek. Bilaterální monopol a monopson 19/38 O co usiluje firma v postavení jediného prodávajícího (monopolu) maximalizujícího zisk? Chtěla by na základě vyrovnání mezních příjmů s mezními náklady vyrábět výstup Q1 a prodávat ho jedinému kupujícímu za cenu P1. Bilaterální monopol a monopson 19/38 O co usiluje firma v postavení jediného kupujícího, tj. monopsonu? Podobně jako monopol i ona chce maximalizovat zisk. Vychází přitom z průsečíku křivky svých dodatečných neboli mezních výdajů (Marginal Expenditures, ME) s poptávkovou křivkou. Mezní výdaj bychom mohli analogicky s definováním jiných marginálních veličin definovat jako změnu celkových výdajů kupujícího, způsobenou změnou kupovaného množství o jednotku. Své výsadní postavení na straně poptávky chce monopson realizovat tak, že sice požaduje množství Q2, odpovídající průsečíku křivky mezních výdajů a poptávky, ale za cenu P2 (z hlediska kupujícího je křivka mezních nákladů prodávajícího křivkou nabídky). Skutečná cena je potom důsledkem vzájemného střetnutí síly monopolu a monopsonu; bude pravděpodobně někde mezi P1 a P2. DĚKUJI ZA POZORNOST