Volba výstupu v podmínkách oligopolu 2025 Olomouc Autor: doc. Ing. Magdaléna Drastichová, Ph.D. CHARAKTERISTICKÉ RYSY OLIGOPOLU Oligopol je tržní struktura, která se od dosud charakterizovaných struktur liší zejména malým počtem firem a poměrně vysokým stupněm vzájemné závislosti jejich rozhodování. O tom svědčí např. vztah dvou nejznámějších televizních stanic na českém trhu – České televize a Novy. Při rozhodování o týdenním programu musí každá z nich hrát v úvahu chování svého konkurenta. Pokud se např. České televizi podaří zjistit v dostatečném předstihu název filmu vysílaný Novou v sobotu večer, pokud se jí „přetáhnout“ diváky ještě atraktivnějším titulem. Chování firmy v postavení monopolu: její rozhodnutí o výstupu a ceně jsou rozhodnutími individuálními činěnými naprosto nezávisle (při tomto zjednodušeném tvrzení nebereme v úvahu prostředí mimo odvětví). V rámci dokonalé konkurence nebo monopolistické konkurence jsme předpokládali tak velký počet firem na daném trhu, že rozhodnutí jedné z nich o jejím výstupu a ceně neovlivňuje volbu optimálního výstupu a velikosti ceny ostatních firem. I v těchto tržních strukturách tedy existuje značná rozhodovací nezávislost firem. CHARAKTERISTICKÉ RYSY OLIGOPOLU Protože však oligopolní tržní struktura předpokládá činnost pouze několika firem v odvětví, představuje produkce každé z nich pravděpodobně značný tržní podíl a rozhodování firem je závislé: každá z nich musí zvažovat vliv svých rozhodnutí na chování ostatních firem v odvětví, resp. předvídat jejich reakci na svá vlastní rozhodnutí. Právě tato vzájemná závislost komplikuje analýzu oligopolu: firmy navzájem reagují nejen na změnu ceny, ale i na změnu výstupu, kvality produktu, reklamy, apod. každé z nich. Jako příklad oligopolní tržní struktury lze uvést výrobu počítačů v USA, kde několik firem v čele s IBM obsadilo většinu trhu. Rozhoduje-li např. firma IBM o ceně, výstupu, výrobní strategii či obchodní expanzi, je pro ni důležité vzít v úvahu, jak budou na její rozhodnutí reagovat firmy Digital Equipment či Hewlett-Packard. CHARAKTERISTICKÉ RYSY OLIGOPOLU CHARAKTERISTICKÉ RYSY OLIGOPOLU Příkladem homogenního může být Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC nebo mezinárodní ropný kartel sestávající dnes ze 6 největších světových ropných společností. S homogenním oligopolem se může poměrně často setkat v primárních odvětvích. Za téměř identický produkt lze považovat i leteckou přepravu U tohoto typu oligopolu je zvlášť silná vzájemná závislost firem, protože např. i sebemenší změna ceny jednou z nich ovlivní výrazně ostatní firmy. Pokud firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt, hovoříme o diferencovaném oligopolu. Rozdíly mezi výrobky jednotlivých firem v oligopolním odvětví nejsou zpravidla podstatné, tzn., že jde o blízké substituty. Připomeňme na tomto místě odvětví výroby automobilů, pracích prášků, čisticích prostředků, kosmetiky apod. 3. Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví, např. v podobě úspor v rozsahu, nákladů na diferenciaci produktu, právních restrikcí apod. Představují-li bariéru vstupu do odvětví úspory v rozsahu, potom každá firma usilující o vstup do odvětví by měla dosahovat při své výrobě stejně nízkých průměrných nákladů jako již existující firmy v odvětví. CHARAKTERISTICKÉ RYSY OLIGOPOLU Vzhledem k tomu, že řada bariér není nepřekonatelná, mohli bychom předpokládat situaci, kdy po překonání uvedených překážek vstoupí do odvětví jiné firmy. To by v závislosti na jejich počtu mohlo vést k zániku oligopolních tržní struktury. Z tohoto hlediska je existence oligopolu ovlivněna vztahem mezi velikostí trhu a optimální velikostí firmy (tj. velikostí, která umožňuje firmě realizovat úspory z rozsahu). Pokud bude trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví malý, potom bude tržní poptávku zřejmě zajišťovat malý počet firem a oligopolní tržní struktura zůstane zachována. Pokud by však byl trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví velký, došlo by k přílivu dalších firem a pravděpodobnému zániku oligopolu. VELIKOST TRHU JAKO BARIÉRA VSTUPU: Vztah mezi počtem firem a kapacitou trhu: VELIKOST TRHU JAKO BARIÉRA VSTUPU Stejně velké firmy CHARAKTERISTICKÉ RYSY OLIGOPOLU Řada autorů se kloní k názoru, že v podmínkách oligopolní struktury trhu bariéry vstupu neexistují. Potom se u jednotlivých firem projevuje v dlouhém období tendence k nulovému ekonomickému zisku, kterou lze znázornit analogicky s obdobným procesem v podmínkách monopolistické konkurence. Při původní individuální poptávkové křivce realizuje firma v krátkém období ekonomický zisk. Ten v dlouhém období přitahuje do odvětví další firmy, takže se individuální poptávková křivka každé ze stávajících firem posune doleva dolů, ekonomický zisk klesá, až dosahují průměrné náklady stejné výše jako cena, takže ekonomický zisk je nulový ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA MODELŮ OLIGOPOLU Při konstrukci různých modelů oligopolu budeme předpokládat fixní počet firem v daném odvětví, který označíme jako n. Abychom odlišili výstup jednotlivé firmy od výstupu celého oligopolního odvětví, budeme výstup firem označovat jako q1 (i = 1, 2,…, n) a výstup odvětví jako Q. Zjednodušujícím předpokladem je existence identických firem v odvětví s identickými náklady, a tedy i s totožnými objemy optimálních výstupů. Podobně jako při analýze předcházejících tržních struktur předpokládáme dokonalou konkurenci na straně poptávky, tj. existenci tak velkého počtu spotřebitelů, že žádný z nich není schopen ovlivnit tržní cenu. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA MODELŮ OLIGOPOLU Při konstrukci různých modelů oligopolu budeme předpokládat fixní počet firem v daném odvětví, který označíme jako n. Abychom odlišili výstup jednotlivé firmy od výstupu celého oligopolního odvětví, budeme výstup firem označovat jako q1 (i = 1, 2,…, n) a výstup odvětví jako Q. Zjednodušujícím předpokladem je existence identických firem v odvětví s identickými náklady, a tedy i s totožnými objemy optimálních výstupů. Podobně jako při analýze předcházejících tržních struktur předpokládáme dokonalou konkurenci na straně poptávky, tj. existenci tak velkého počtu spotřebitelů, že žádný z nich není schopen ovlivnit tržní cenu. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA MODELŮ OLIGOPOLU Většina modelů oligopolu vychází z předpokladu, že výstup daného odvětví je zcela homogenní, takže se na daném trhu prosazuje zákon jediné ceny. Spotřebitelům potom nezáleží na tom, od kterého výrobce produkt kupují. To však neodpovídá realitě. Firmy se snaží odlišit svůj produkt od výrobků konkurentů ať již v oblasti zlepšení kvality výrobků, jeho designu, zdravotních aspektů, ekologických důsledků jeho výrobky a spotřeby, záručních lhůt, poskytovaných služeb, reklamy atd. Na trhu jsou potom diferencované výrobky různých firem a zákon jedné ceny se nemůže prosazovat. Spotřebitelé ve skutečnosti mezi produkty jednotlivých firem rozlišují. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA MODELŮ OLIGOPOLU 1. Otázka vymezení trhu. Měli bychom analyzovat např. „trh nosičů zvuku“ nebo izolované trhy tunerů, autorádií, magnetofonů, walkmanů, CD přehrávačů apod.? Tento problém pomáhá řešit koncept výrobkové skupiny. Je možné přijmout rovněž Varianovu definici tru, resp. odvětví, považující odvětví za množinu firem, které vyrábějí takové výrobky, jež jsou spotřebiteli považovány za blízké substituty (Varian, český překlad, str. 437). 2. S dosud používanými nástroji je analýza oligopolu s diferencovaným produktem velmi obtížná. Jako daleko vhodnější se jeví použití teorie her. V další analýze oligopolu – nejznámější modely, z nichž většina vychází z předpokladu homogenní produkce firem. V závěru kapitoly: způsob stanovení cen ve výrobkové skupině (budeme tedy vycházet z předpokladu diferencované produkce) a základní aspekty teorie her při zkoumání oligopolu KARTEL KARTEL: OPTIMÁLNÍ VÝSTUP KARTELU ZÁSADNÍ PROBLÉMY SPOJENÉ S ORGANIZACÍ OLIGOPOLNÍHO ODVĚTVÍ FORMOU KARTELU: Zásadní problémy spojené s organizací oligopolního odvětví formou kartelu: 1. Zjistili jsme sice celkový výstup kartelu, ale určování výrobních kvót členských firem může narazit na jejich neochotu poskytnout dostatečné a pravdivé údaje o nákladech. 2. Protože členské firmy kartelu vyrábějí výstup, při němž cena převyšuje jejich mezní náklady, mají tendenci jeho velikost tajně zvyšovat. To potom může ohrožovat cenovou strategii kartelu. 3. Určení optimálního výstupu vyžaduje znalost tržní poptávkové křivky, což může být spojeno s dodatečnými náklady. ZÁSADNÍ PROBLÉMY SPOJENÉ S ORGANIZACÍ OLIGOPOLNÍHO ODVĚTVÍ FORMOU KARTELU: 4. Nejpodstatnější problém kartelu spočívá v tom, že ve většině zemí zákonodárce zakazuje podobné dohody výrobců spojené s koordinací jejich činnosti při stanovení ceny a výstupu, protože takové dohody omezují konkurenci. 5. Protože jsou kartelové dohody právně nepřípustné, není možné si právní cestou vynucovat jejich dodržování jednotlivými členy. 6. Pokud některé členské firmy kartelu realizují podstatně vyšší zisky než jiné členské firmy, mohou u těchto méně ziskových firem vznikat odstředivé tendence. V rámci podpory jejich zájmu na udržení kartelu mohou vysoce ziskové členské firmy vyplácet méně ziskovým členům tzv. postranní platby (Side Payments). To vše ukazuje na značnou nestabilitu kartelu jako jedné z forem organizačního uspořádání oligopolu. COURNOTŮV MODEL Cournotův model je založen na předpokladu, že v odvětví existují pouze dvě firmy (jde tedy o duopol). Tyto dvě firmy vyrábějí zcela homogenní produkt, mají stejné nákladové křivky a znají tržní poptávkovou křivku (která je klesající a lineární). Východiskem modelu je předpoklad, že první (i-tá) firma považuje při rozhodování o velikosti svého výstupu výstup konkurenční (j-té) firmy za konstantní. Jinými slovy, i-tá firma se domnívá, že j-tá firma nebude změnou výstupu reagovat na změnu výstupu i-té firmy. Současně si i-tá firma uvědomuje, že mění-li svá vlastní rozhodnutí o velikosti výstupu, znamená to současně i změnu ceny, což můžeme vyjádřit jako . Analogicky uvažuje druhá firma v odvětví. COURNOTŮV MODEL Protože existence většího počtu firem v odvětví nemění podstatu tohoto modelu, je model za daných předpokladů smysluplný i v jiných případech oligopolu, než je duopol. COURNOTŮV MODEL COURNOTŮV MODEL Pro různé konstantní úrovně výstupu druhé firmy budou existovat různé výstupy první firmy. Tento vztah, který můžeme formálně zapsat rovnicí COURNOTŮV MODEL OLIGOPOLU Cournotova rovnováha nastává v bodě (q1*,q2*), kdy obě firmy maximalizují své zisky. Žádná z nich není motivována ke změně výstupu, Cournotova rovnováha se tak vyznačuje vysokou stabilitou. COURNOTŮV MODEL OLIGOPOLU Pokud bychom srovnali dva dosud analyzované případy oligopolu (tj. kartel a Cournotův model), potom by byl za předpokladu rostoucích mezních nákladů rovnovážný výstup v Cournotově modelu větší než výstup kartelu. V reálné ekonomice by patrně nemohl opakovaně nastávat případ, kdy firma bude mylně předpokládat, že její jediný (pravděpodobně silný) konkurent nebude reagovat změnou produkce na jakoukoliv její vlastní změnu výstupu. Z tohoto hlediska je Cournotův model statický. Cíl firem v obou modelech se liší: 1. Kartel (koluze): •Firmy spolupracují a chovají se jako monopol. •Cíl: maximalizovat společný zisk. •Určí nižší výstup a vyšší cenu, aby dosáhly co nejvyššího zisku celkově – rozdělují si ho mezi sebe. 2. Cournotův model: •Firmy nekooperují, ale strategicky reagují na výstup konkurenta. •Každá firma maximalizuje svůj vlastní zisk, přičemž bere v úvahu, kolik vyrábí druhá firma. •Rovnovážný výstup je vyšší než u kartelu, ale nižší než v dokonale konkurenčním trhu. Důsledek: •Výstup kartelu < Výstup v Cournotově rovnováze •Cena kartelu > Cena v Cournotově modelu Kartel maximalizuje zisk jako celek → omezí výrobu, aby zvedl cenu. V Cournotově modelu je mezi firmami soutěž → každá má motivaci vyrábět víc, což snižuje cenu a zvyšuje celkový výstup. 1. Kartel (monopolní řešení) •Křivka mezního příjmu MRMRMR leží pod poptávkovou křivkou. •Kartel (jako monopol) zvolí výstup, kde MR=MC. •Celkový výstup ​ je nízký, cena ​ vysoká. 2. Cournotova rovnováha •Každá firma bere výstup druhé jako daný → zvolí svůj výstup tak, aby maximalizovala zisk při daném výstupu konkurenta. •Výsledkem je vyšší celkový výstup​. •Cena je nižší než u kartelu, ale vyšší než v konkurenci. MODELY S ODHADOVANÝMI REAKCEMI KONKURENTŮ •Předpoklad: firma při přijímání svých rozhodnutí nepředpokládá, že její konkurenti reagují na změnu velikosti jejího vlastního výstupu nebo výše ceny: Øneodpovídá realitě: u malého počtu firem na trhu nemůže žádná nebrat v úvahu chování svých konkurentů. Ø üVyjádření v analogii s předcházejícími modely oligopolu: Strategické chování firem: Ø Dosud jsme při analýze oligopolu vycházeli z velmi zjednodušujícího předpokladu, že daná firma při přijímání svých rozhodnutí nepředpokládá, že by její konkurenti nějakým způsobem reagovali na změnu velikosti jejího vlastního výstupu nebo výše ceny. Tento předpoklad však neodpovídá reálnému ekonomickému životu, kdy v případě malého počtu firem na trhu nemůže žádná z nich nebrat v úvahu chování svých konkurentů. Například firma Procter & Gamble se při úvahách o produkci nového druhu pracího prášku bude pravděpodobně snažit odhadnout reakci firmy Henkel jak v oblasti její cenové politiky, tak reklamy. Problémem ekonomické teorie je, jak implementovat takové strategické úvahy do tradičních modelů. Dokonalejším nástrojem zkoumání strategického chování firem je teorie her. MODELY S ODHADOVANÝMI REAKCEMI KONKURENTŮ Při vyjádření mezního příjmu na levé straně rovnice (předchozí snímek) vycházíme ze vztahu, který umožňuje popsat nejen přímou závislost mezi výstupem i-té firmy a tržní cenou, ale i mezi změnou výstupu ostatních firem a změnou tržní ceny způsobenou změnou výstupu i-té firmy. Protože však bez dalších dodatečných předpokladů nelze o velikosti výše zmíněných závislostí nic přesného říci, nemůže být popsaný přístup chápán jako nějaká obecná teorie oligopolu. Může se však stát východiskem jiných teorií této tržní struktury. Tato rovnice vyjadřuje obecnou podmínku ziskové maximalizace v oligopolu, kde: •firma bere v úvahu svůj vliv na cenu, •a reakce konkurentů, pokud je očekává. Protože však bez dalších dodatečných předpokladů nelze o velikosti výše zmíněných závislostí nic přesného říci, nemůže být popsaný přístup chápán jako nějaká obecná teorie oligopolu. Může se však stát východiskem jiných teorií této tržní struktury. MODELY S ODHADOVANÝMI REAKCEMI KONKURENTŮ Firma iii maximalizuje zisk, pokud platí: mezní příjem se rovná mezním nákladům. Ale protože v oligopolu firma ovlivňuje cenu a tuší, že ostatní firmy mohou reagovat, bere v úvahu nejen přímý vliv její produkce na cenu (δP/δqi​), ale i nepřímý vliv přes reakce konkurence (δqj/δqi​​). STACKELBERGŮV MODEL OLIGOPOLU, MODEL CENOVÉHO VŮDCOVSTVÍ • Podmnožiny modelu s odhadovanými reakcemi konkurentů: ØSpojeny se snahou i-té firmy odhadnout reakci jiných firem na změny jejího vlastního výstupu a následně i na tržní ceny. STACKELBERGŮV MODEL OLIGOPOLU, Ta firma, které se podaří zjistit, jakým způsobem bude její konkurent reagovat, bude realizovat výhodu v podobě většího zisku. Někteří autoři v této souvislosti proto hovoří o asymetrickém chování, kdy je první (aktivní) firma v postavení vůdce a druhá (pasivní) firma v postavení následníka. Aktivní firma využívá svých znalostí reakční křivky pasivní firmy a zlepšuje svou pozici. Jiní autoři zdůrazňují aspekt časové odlišnosti: výhodou firmy, která oznámí velikost svého výstupu jako první, je, že druhá firma považuje tuto velikost výstupu za neměnnou a z ní potom následně odvozuje velikost svého vlastního výstupu. MODEL CENOVÉHO VŮDCOVSTVÍ: OLIGOPOL S CENOVÝM VŮDCEM Cenové vůdcovství můžeme obecně charakterizovat jako situaci, kdy jedna firma v odvětví přebírá iniciativu při stanovení cen a ostatní firmy tuto cenu přebírají. Zpravidla bývají popisovány dvě formy, a to cenové vůdcovství s dominantní firmou a barometrické cenové vůdcovství. Typickou dominantní firmou je zpravidla firma, jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji, neschopné svými rozhodnutími o výstupu či ceně zásadně ovlivnit trh. Poznámka: Termín „konkurenční okraj“ (Competitive Fringe) bývá překládán i jako „konkurenční lem“. MODEL CENOVÉHO VŮDCOVSTVÍ: OLIGOPOL S CENOVÝM VŮDCEM MODEL CENOVÉHO VŮDCOVSTVÍ: OLIGOPOL S CENOVÝM VŮDCEM OLIGOPOL S DOMINANTNÍ FIRMOU Potom dominantní firma určuje velikost svého vlastního výstupu jako rozdíl mezi tržní poptávkou a nabídkou firem představujících konkurenční lem. - Například při ceně P1 (a jakékoliv vyšší) mohou firmy na konkurenčním okraji pokrýt svou produkcí celou tržní poptávku a výstup dominantní firmy by byl nulový. -Při ceně P2 je tržní poptávka P2C jednotek; z toho část P2B nabízejí firmy nalézající se na konkurenčním okraji a část BC dominantní firma. -Bod A na individuální poptávkové křivce po produkci dominantní firmy DD při produkci firem v konkurenčním okraji P2B; (BC = P2A. OLIGOPOL S DOMINANTNÍ FIRMOU Postupujeme-li analogicky při každé další ceně, vznikne série bodů, jejichž spojením dostaneme křivku individuální poptávky po produkci dominantní firmy DD. Pokud však klesne cena pod P3, zabezpečuje celou tržní poptávku dominantní firma. Protože cena P3 je nižší než minimum průměrných variabilních nákladů firem v konkurenčním okraji, výstup každé z nich je roven nule. Z tohoto důvodu je individuální poptávková křivka po produkci dominantní firmy při ceně nižší než P3 totožná s tržní poptávkovou křivkou DT. Optimální výstup a cenu odvozuje dominantní firma ze „zlatého pravidla maximalizace zisku“: průsečíku jejích křivek mezních nákladů a mezních příjmů: odpovídá výstup QD a cena PD. Při této ceně nabízejí firmy na konkurenčním okraji výstup QKO a celkový výstup odvětví je QT (QT = QD + QKO). OLIGOPOL S DOMINANTNÍ FIRMOU §Firmy v konkurenčním lemu: respektují cenu stanovenou dominantní firmou: 1.Prodej za cenu vyšší: risiko ztrátu značné části svých zákazníků. 2.Prodej za cenu nižší: problémy vzhledem ke svým nákladovým podmínkám; dominantní firma mající prodejny v mnoha regionech mohla může v dané oblasti cenu snížit výrazněji. §Dominantní firmy: Exxon v ropném průmyslu, General Motors v automobilovém průmyslu, IBM v počítačovém průmyslu, Coca Cola v nealkoholických nápojích apod. ØZhoršení pozic firem: krátkodobost tržní struktury s dominantní firmou. § § Firmy nalézající se v konkurenčním lemu (např. v konkrétní podobě místní firmy v určitém regionu) respektují cenu stanovenou dominantní firmou. Kdyby prodávaly za cenu vyšší, riskovaly by ztrátu značné části svých zákazníků. Kdyby se pokusily prodávat za cenu nižší než dominantní firma, mohly by mít problémy vzhledem ke svým nákladovým podmínkám; navíc by dominantní firma mající své prodejny v mnoha regionech mohla v dané oblasti cenu snížit daleko výrazněji (a realizovat zisky v jiných oblastech). Mezi dominantní firmy patřily v minulosti takové společnosti jako Exxon v ropném průmyslu, General Motors v automobilovém průmyslu, IBM v počítačovém průmyslu, Coca Cola v nealkoholických nápojích apod. S výjimkou IBM se pozice ostatních jmenovaných firem zhoršily, z čehož by bylo možné vyvodit závěr o krátkodobosti tržní struktury s dominantní firmou. Pokud cena stanovená dominantní firmou umožňuje firmám v konkurenčním okraji realizovat pozitivní ekonomický zisk, potom po určité době některé z nich mohou realizovat výhody spojené s úsporami z rozsahu a rozšiřovat svůj výstup na úkor dominantní firmy. Tento model bohužel nedává odpověď na otázku, která z firem v odvětví se stává dominantní firmou. V postavení cenového vůdce, jehož cenovou politiku sledují ostatní firmy, může být firma, která je největší v odvětví, má nejnižší náklady, tradici, zvučné jméno apod. OLIGOPOL S DOMINANTNÍ FIRMOU §Když cena stanovená dominantní firmou umožňuje firmám v konkurenčním okraji realizovat pozitivní ekonomický zisk: => po určité době některé z nich realizují výhody s úsporami z rozsahu a rozšiřují svůj výstup na úkor dominantní firmy. § §Model nedává odpověď na otázku, která z firem v odvětví se stává dominantní firmou. ØCenový vůdce, jehož cenovou politiku sledují ostatní firmy: např. největší firma v odvětví, s nejnižšími náklady, tradicí, zvučným jménem apod. § Firmy nalézající se v konkurenčním lemu (např. v konkrétní podobě místní firmy v určitém regionu) respektují cenu stanovenou dominantní firmou. Kdyby prodávaly za cenu vyšší, riskovaly by ztrátu značné části svých zákazníků. Kdyby se pokusily prodávat za cenu nižší než dominantní firma, mohly by mít problémy vzhledem ke svým nákladovým podmínkám; navíc by dominantní firma mající své prodejny v mnoha regionech mohla v dané oblasti cenu snížit daleko výrazněji (a realizovat zisky v jiných oblastech). Mezi dominantní firmy patřily v minulosti takové společnosti jako Exxon v ropném průmyslu, General Motors v automobilovém průmyslu, IBM v počítačovém průmyslu, Coca Cola v nealkoholických nápojích apod. S výjimkou IBM se pozice ostatních jmenovaných firem zhoršily, z čehož by bylo možné vyvodit závěr o krátkodobosti tržní struktury s dominantní firmou. Pokud cena stanovená dominantní firmou umožňuje firmám v konkurenčním okraji realizovat pozitivní ekonomický zisk, potom po určité době některé z nich mohou realizovat výhody spojené s úsporami z rozsahu a rozšiřovat svůj výstup na úkor dominantní firmy. Tento model bohužel nedává odpověď na otázku, která z firem v odvětví se stává dominantní firmou. V postavení cenového vůdce, jehož cenovou politiku sledují ostatní firmy, může být firma, která je největší v odvětví, má nejnižší náklady, tradici, zvučné jméno apod. MODEL S BAROMETRICKOU FIRMOU Model s barometrickou firmou předpokládá měnící se firmu v pozici cenového vůdce. Taková firma uskutečňuje jako první cenové změny a plní pro ostatní firmy úlohy jakéhosi barometru tržních podmínek. Zda ostatní firmy v odvětví její strategii budou nebo nebudou následovat, záleží na tom, jak dalece tato strategie odráží tržní podmínky společné pro ostatní firmy. Jak ukazují některé empirické studie, tento typ cenového vůdcovství často vzniká jako reakce na značné problémy v odvětví spojené s neustálou fluktuací cen, bezohlednou konkurencí, v níž firmy v odvětví utrpěly značné ztráty - tedy jako potřeba určitého zklidnění a stabilizace. MODEL SE ZALOMENOU POPTÁVKOVOU KŘIVKOU Opustíme předpoklad všech dosud popsaných modelů, že všechny firmy v oligopolu vyrábějí homogenní produkci, kterou prodávají za stejnou tržní cenu. Do našich úvah zahrneme předpoklad, že firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt. Model oligopolu se zalomenou poptávkovou křivkou vznikl jako reakce na potřebu vysvětlit tendenci ke strnulým (rigidním) cenám, které se projevovaly na některých oligopolních trzích. Základem tohoto modelu je myšlenka, že pokud jedna z firem oligopolu sníží cenu, učiní tak i ostatní firmy. Pokud však jedna z firem přistoupí ke zvýšení ceny, ostatní firmy tento krok nenásledují. Výsledkem takového chování firem je zalomená poptávková křivka složená ze dvou částí: jedna její část vyjadřuje reakci konkurentů na snížení ceny jednou firmou, druhá část absenci reakce konkurentů na zvýšení ceny jednou firmou. MODEL SE ZALOMENOU POPTÁVKOVOU KŘIVKOU Na obrázku jsou dvě křivky poptávky: D a D´. Poptávková křivka D je založena na předpokladu, že konkurenti nebudou následovat změnu ceny uskutečněnou jednou z firem oligopolu. Poptávková křivka D´ vyjadřuje předpoklad, že konkurenční firmy budou sledovat změnu ceny, kterou provede tato firma. Jestliže konkurenti nenásledují změnu ceny, potom každé zvýšení ceny vede ke ztrátě většího počtu spotřebitelů a každé snížení ceny k získání většího počtu spotřebitelů, než kdyby konkurenti jakoukoliv změnu ceny jednou z firem následovali. Poptávková křivka oligopolisty je elastičtější, když konkurenční firmy nesledují cenu, než když každou změnu ceny sledují. Proto poptávková křivka D bude elastičtější než poptávková křivka D´. MODEL SE ZALOMENOU POPTÁVKOVOU KŘIVKOU Z předpokladů tohoto modelu, že firmy budou snižovat cenu, pokud tak učiní jedna z nich, avšak nebudou následovat žádnou z firem, která přistoupí ke zvýšení cen, vyplývá zalomený tvar poptávkové křivky BAD´, jejíž zlom je v bodě A. V důsledku tohoto specifického tvaru poptávkové křivky není křivka mezního příjmu spojitá. Jestliže budeme předpokládat křivku mezních nákladů MC1, vznikne otázka, při jakém vstupu bude firma maximalizovat zisk, protože k vyrovnání mezních příjmů a mezních nákladů nedochází při žádné velikosti výstupu. Tímto optimálním výstupem bude nejpravděpodobnější výstup Q1. Kdyby firma vyráběla větší výstup než Q1, potom by byl růst jejích příjmů menší než růst jejích nákladů. Kdyby naopak vyráběla výstup menší než Q1, byl by růst příjmů větší než růst nákladů. Dojde-li k posunu křivky mezních nákladů (např. MC2), rovnovážný výstup i cena, při které je ho dosahováno, zůstávají nezměněny. Ani kdyby se změnila poptávka, nedošlo by ke změně optimálního výstupu a ceny – za předpokladu, že bod zlomu (A) zůstane na stejné cenové úrovni. MODEL SE ZALOMENOU POPTÁVKOVOU KŘIVKOU Tento model vysvětluje cenovou rigiditu, ale nevysvětluje, jak dochází k formování samotné ceny. Navíc některé ekonomické studie ukázaly, že firmy v řadě odvětví s oligopolní strukturou reagují na zvýšení ceny jednou z nich rovněž zvýšením ceny své produkce. Poznámka: Křivky D a D´v modelu oligopolu se zalomenou křivkou poptávky jsou v jistém smyslu analogií křivek d a D z Chamberlinova modelu. Tyto dva modely se však liší předpoklady o chování firem a z nich plynoucími závěry. MODELY OLIGOPOLU ZALOŽENÉ NA TEORII HER Vzájemná závislost firem typická pro oligopolní tržní strukturu nutí každého z výrobců v odvětví pečlivě zvažovat jednak svou vlastní strategii, jednak reakci ostatních firem v odvětví na svá vlastní rozhodnutí. Strategické rozhodování např. v podmínkách duopolu je analogické s rozhodováním dvou soupeřů hrajících spolu šachy: každý z nich při rozhodování o svém tahu zvažuje nejen bezprostřední možnou reakci svého protivníka, ale i jeho následné reakce na jeho vlastní další tahy. Proto je teorie her jedním ze základních nástrojů ekonomů při analýze strategického rozhodování firem. MODELY OLIGOPOLU ZALOŽENÉ NA TEORII HER Ekonomické hry, které modelují chování firem, mohou být rozčleněny na kooperativní a nekooperativní. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v možnosti či nemožnosti firem uzavřít mezi sebou dohodu. Většina her, jimž budeme věnovat pozornost, budou hry nekooperativní. Modely založené na teorii her zobrazují velmi zjednodušené strategické situace. Každá hra obsahuje tři základní prvky, a to hráče, strategie a výsledky. Hráčem je každý účastník hry, který svým rozhoduje o volbě jedné z mnoha různých strategií. Pro naše účely budeme většinou předpokládat dva hráče, jimiž jsou firma A a firma B. Strategie je chápána jako každá z možných činností, pro kterou se může hráč v dané hře rozhodnout. Ačkoliv firma zpravidla může volit mezi větším počtem činností, my budeme pro zjednodušení předpokládat, že každá z našich dvou firem se bude rozhodovat mezi dvěma strategiemi. MODELY OLIGOPOLU ZALOŽENÉ NA TEORII HER Výsledky představující konečné výnosy ze hry pro každého z hráčů. Pro naše účely, kdy jsou v pozici hráčů firmy, budeme konečné výnosy vyjadřovat v peněžních částkách. Výsledky dvou alternativních strategií každé z našich dvou firem zachytíme v tabulce, kterou označujeme jako tzv. výplatní matici (Payoff Matrix). Budeme předpokládat, že firmy jsou schopny seřadit výsledky od nejméně po nejvíce preferované a snaží se dosáhnout nejvíce preferovaného výsledku. Teorie her používáme jako alternativní a v podmínkách strategického rozhodování firem vhodnější nástroj analýzy oligopolního trhu. Protože nás zajímá rovnováha na tomto trhu, je podstatné odpovědět na otázku, jak chápe rovnováhu teorie her. Dosud jsme tržní rovnováhu chápali jako takový stav, kdy ani nabízející, ani poptávající neměli zájem při dané rovnovážné ceně a množství měnit své chování. Nyní použijeme terminologii teorie her a budeme rovnováhu chápat jako výsledek takových strategických rozhodnutí firem, která vedou ke stabilnímu řešení, tj. nenutí je měnit své chování. Přesněji řečeno, dvojice strategií, které označíme jako a*, b*, budou v rovnováze, když je a* nejlepší strategií firmy A při současném uplatnění strategie b* firmou B a b* je nejlepší strategií firmy B při současném uplatnění strategie a* firmou A. MODELY OLIGOPOLU ZALOŽENÉ NA TEORII HER üDůležitá součást Nashovy rovnováhy: nulový význam vzájemné informovanosti konkurentů: i když jedna z firem zveřejní svou strategii, druhé firmě z toho neplyne žádný užitek. üVysvětlení: Ø Nashova rovnováha = situace, kdy žádný hráč (firma) nemá motivaci jednostranně změnit svou strategii, protože by si tím nepolepšil. ØNulový význam vzájemné informovanosti konkurentů: i kdyby jedna firma veřejně oznámila svou strategii (cenovou politiku, množství produkce…), druhá firma z této informace nemá žádnou výhodu. ØDůvod: obě firmy už v Nashově rovnováze hrají své optimální strategie, takže znalost soupeřovy strategie jim nijak nepomůže v dosažení lepšího výsledku. Příklad: Duopol dvou firem, které se rozhodují o výrobním množství v Cournotově modelu. Každá firma volí své optimální množství produkce tak, aby maximalizovala svůj zisk vzhledem k produkci konkurenta. •Když je dosaženo Nashovy rovnováhy, firmy už nemohou jednostranně zlepšit svou situaci. •Pokud jedna firma oznámí své produkční množství, druhé firmě to nepomůže, protože už dříve optimalizovala svou strategii. Tento princip se využívá v oligopolních modelech konkurence, kde firmy berou v úvahu strategie soupeřů, ale v rovnováze už nemají motivaci měnit své rozhodnutí ani při znalosti soupeřovy strategie. „VĚZŇOVO DILEMA“ üDosažení Nashovy rovnováhy nemusí vždy reprezentovat nejlepší řešení pro jednotlivé hráče: üPolicie zatkla dva muže podezřelé ze spáchání zločinu, ale svědecké důkazy proti nim jsou velmi nevěrohodné. I.Pokud se ani jeden z nich nepřizná, prokáže se jim jen část jejich viny a je možné je uvěznit jen na 6 měsíců. II.Pokud se oba přiznají, bude každý z nich uvězněn 24 měsíců. ü üOba podezřelí: izolováni od sebe: komunikace mezi nimi není možná a každý zvlášť dostává nabídku: když se přizná, okamžitě bude propuštěn, zatímco jeho komplic, který se nepřiznal, bude uvězněn na 36 měsíců. „VĚZŇOVO DILEMA“ Racionální řešení v podobě přiznání obou vězňů však není stabilní. Lze očekávat, že se u každého z nich projeví snaha zkrátit délku svého odsouzení svalováním viny na spolupachatele. „VĚZŇOVO DILEMA“ VS. OPAKOVANÉ HRY DĚKUJI ZA POZORNOST