„ÚVOD DO STUDIA“, aneb „Jak studovat (a uspět) na MVŠO“ Miroslav R ö s s l e r Miroslav R Ö S S L E R - I nVUT Brno, FE – Lékařská elektronika nUP Olomouc, PřF – Teoretická a experimentální fyzika nRadiodiagnostika, radioterapie a nukleární medicína nBionika nVeřejné zdravotnictví n Původní povolání? Jaderný fyzik! Miroslav R Ö S S L E R - II nOpen University Milton Keynes – Profesionální certifikát v managementu, Profesionální diplom v managementu nManchester Metropolitan University, PIBS Praha a MVŠO – studium MBA nŘada kurzů a vzdělávacích aktivit nZahraniční stáže – zdravotnická zařízení GB, SRN, NL, Rakousko, USA, Itálie, SAE, Israel, SNS, Polsko, Maďarsko, SK, Egypt, Japonsko n Miroslav R Ö S S L E R - III nOdborná praxe nNemocnice s poliklinikou v Uherském Hradišti, Oddělení nukleární medicíny a Radiodiagnostické oddělení: fyzika ionizujícího záření, jaderná elektronika a radiační hygiena nSemináře, konference a kongresy v ČR i v zahraničí – prezentace přednášek i posterů n Miroslav R Ö S S L E R - IV nManagement Nemocnice s poliklinikou v Uherském Hradišti (více než 10 let) ncca 1 000 lůžek, 1 000 spolupracovníků, roční rozpočet (obrat) cca ¾ mld Kč nPodnikový režim, strategický management, controlling, benchmarking, řízení změn, důraz na lidské zdroje, zákaznický princip vztahů ke klientům i spolupracovníkům n Miroslav R Ö S S L E R - V nPsychologie písma – grafologie (SGrS) nBibliofilie nHerpetologie nMykologie nKultura výroby a konzumace vína nVolejbal (dorost Krnov, muži Brno, akademická reprezentace) n Nastavení podmínek vzájemné komunikace v průběhu kurzu: 1.Neexistuje nekvalifikovaný dotaz! 2.Lektor nemusí mít vždy pravdu! 3.Usměrnění lektora žádoucím směrem není studentovým proviněním! n n „ Přestávkový manažer/ka“ n AKTUÁLNÍ STAV: nRNDr., Ing. Miroslav R ö s s l e r, CSc., MBA nMoravská vysoká škola Olomouc, o.p.s. nProrektor pro studium a organizaci nZástupce rektora nÚstav managementu a marketingu nManagement I a II, Propedeutika pro praxi – Hard Skills, Úvod do studia, Znalostní management, (Strategické řízení firmy, Expertní systémy, Management zdravotnických zařízení, Globalizace, Psychologie písma pro personalisty a manažery) KONTAKTY: nMail: 772 00 Olomouc, Kosmonautů 1288/1 nTel. : +420 587 331 822 nFax : +420 587 332 311 nMobil : +420 724 444 361 nE-mail : miroslav.rossler@mvso.cz n miroslav.rossler@centrum.cz nWEB : www.mvso.cz n ÚVOD DO STUDIA aneb „Jak studovat (a uspět) na Moravské vysoké škole Olomouc“. ÚVOD DO STUDIA I.JAK STUDOVAT. II. II.JAK USPĚT PŘI HODNOCENÍ. I. JAK STUDOVAT (1) 1.Úvod. 2.Naučte se učit. 3.Vaše portfolio. 4.Uspějte na trhu práce. 5.Efektivní učení. 6.Komunikační schopnosti a dovednosti. 7.Poznámky. I. JAK STUDOVAT (2) 8.Práce s čísly. 9.Využití informačních technologií. 10.Vyhledávání a získávání informací. 11.Skupinová práce. 12.Plánování času. 13.Zvládání stresu. II. JAK USPĚT PŘI HODNOCENÍ 1.Úvod. 2.Případové studie. 3.Prezentace. 4.Eseje. 5.Zprávy. 6.Závěrečné práce a výzkumné projekty. 7.Zkoušky. 1. NAUČTE SE UČIT nCíl: -rozumět hlavním fázím procesu učení, -rozlišovat různé styly učení, -nalézt v procesu učení své silné stránky, -zvolit si preferovaný učební styl, -rozpoznat faktory ovlivňující učení, -nalézt některé překážky zpomalující učení, -nalézt efektivní učební strategie. CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VYSOKOŠKOLSKÉ STUDIUM Základní pojmy IDEÁLNÍ CYKLUS UČENÍ CHARAKTERISTIKA SAMOSTATNÉHO A NESAMOSTATNÉHO PŘÍSTUPU K UČENÍ KOLBŮV UČEBNÍ CYKLUS PAMATUJTE ! n Učení je jedinečným, individuálním procesem – je záležitostí osobní preference a stylu. ČTYŘI TENDENCE V UČENÍ A STUDENTOVY PREFERENCE V UČENÍ PAMATUJTE ! nO procesu učení je třeba přemýšlet. KOLBOVY ČTYŘI UČEBNÍ STYLY TIPY, JAK OBOHATIT VÁŠ STYL UČENÍ ČTYŘI STYLY UČENÍ PODLE HONEYE A MUMFORDA PAMATUJTE ! n Klíčem k efektivnímu učení je schopnost přizpůsobit vhodný styl učení konkrétní situaci. PAMĚŤ PAMATUJTE ! nUčení vyžaduje píli, úsilí a vytrvalost. FÁZE PŘÍSTUPU K UČENÍ SHRNUTÍ (1): nUčení je nepřetržitý proces rozprostírající se v čase. nUčení není izolovanou činností. nUčení je vnitřní záležitostí každého studenta a je ovlivněno osobními a vnějšími faktory. nSpolečnost kladoucí důraz na vědomosti vyžaduje, aby se člověk vzdělával po celý život a aby se stal samostatným učícím se subjektem. SHRNUTÍ (2): nUčení se uskutečňuje skrze čtení, pozorování nebo mluvení s ostatními, stejně jako skrze aktuální zkušenost. nUčební styly mohou být využity k rozvíjení silných stránek v učení a k překonávání těch slabých. nLze se zaměřit na faktory ovlivňující učení a plán vývoje učení může být použit k překonávání překážek. nUčební proces je efektivnější, pokud si jedinci stanoví učební cíle a vypracují akční plány, jak jich dosáhnout. 2. VAŠE PORTFOLIO nCíl: -znát základní charakteristiky portfolia, -zahájit tvorbu vlastního portfolia, jež bude dokumentovat vývoj vašich dovedností, -začít přemýšlet o vašich zkušenostech s učením. PAMATUJTE ! nJedním z nejdůležitějších aspektů portfolia je zaznamenávání výsledků vašeho učení a průběhu rozvoje vašich dovedností. PAMATUJTE ! nZkušenost sama o sobě ještě není učením. n nTo, co nese ovoce, je zamýšlení se nad zkušeností. CO HLEDAJÍ ZAMĚSTNAVATELÉ U ABSOLVENTŮ: nFlexibilitu, přizpůsobivost a schopnost pracovat se změnami a zvládat je, nMotivaci a elán, nAnalytické a rozhodovací schopnosti, nKomunikační schopnosti a mezilidské dovednosti nSchopnost a dovednost pracovat v týmu, nSmysl pro organizaci, plánování a stanovení priorit, nChuť podílet se na změnách, nŘídící schopnosti. TVORBA PORTFOLIA (zadání - 1) nDesky (šanon) : nJméno, obor, zahájení studia, kontakty na VŠ. nObsah, stránkování (pro přehlednost a orientaci v dokumentech). nVýkaz o studiu na VŠ (index), záznam o výsledcích jednotlivých disciplín (kurzů), které jste absolvovali. nOsobní plán vývoje (umožní naplánovat studium i budoucí povolání). nOsobní záznamy o vývoji (budou mapovat vývoj vašeho učení, vaše zkušenosti, dovednosti…). TVORBA PORTFOLIA (zadání - 2) nÚdaje by měly být datovány, každý údaj by měl být přehledně označen (pro snadnější dohledání důvodu, proč byl do portfolia zahrnut) nŽivotopis (CV) – během studia bude aktualizován a doplňován. n nDokumenty budou zpracovány na PC, aby vypadaly profesionálně !!! TYPY DOKUMENTŮ V PORTFOLIU (zdroje - 1): nAkademické dokumenty: npráce v oboru, npísemné práce a jejich hodnocení, npřípadové studie. nDoklady o různých aktivitách v rámci studia. nDoklady o kvalifikaci: nvysvědčení, nosvědčení o jazykových zkouškách, nocenění TYPY DOKUMENTŮ V PORTFOLIU (zdroje - 2) : nDokumentace mapující mimoškolní aktivity: ndobrovolnické práce, nčlenství v klubech, organizacích…, npráce pro církev, nsportovní aktivity, n… n CO VŠECHNO V PORTFOLIU NAJDEME ? (součásti portfolia 1): nZprávy, ncertifikáty, nCD, nDVD (záznamy prezentací…), nosvědčení, nhodnocení spolužáků, nvysvědčení ze školení, nposudky, ndoporučení, npísemné práce – s hodnocením vyučujících, CO VŠECHNO V PORTFOLIU NAJDEME ? (součásti portfolia 2): nvlastní hodnocení, ndotazníky, nabsolvované testy s vyhodnocením, nvývojový diagram, nfotografie, nosobní poznámky, nživotopis (CV), nosobní plány vývoje, nosobní učební plány, ndeníky sledující vývoj učení. TIPY, JAK VYBRAT VHODNÝ MATERIÁL DO PORTFOLIA (1) nJak se vyvíjely vaše dovednosti během studia/kurzu. nKde a proč došlo k přerušení ve vývoji vašich dovedností nebo k zastavení pokroku směrem ke splnění vašich budoucích požadavků v učení. nVaše kreativita, vynalézavost a představivost. TIPY, JAK VYBRAT VHODNÝ MATERIÁL DO PORTFOLIA (2) nFakt, že vaše znalosti oboru/kurzu, jež absolvujete, postupují vpřed. nJak se vám podařilo uplatnit vaše dovednosti v jiných kontextech. nRozvoj dovedností, které vám ve sféře terciálního vzdělávání a v zaměstnání přinesou úspěch. PAMATUJTE ! nU každého dokumentu v portfoliu uveďte krátký komentář, aby bylo zřejmé, proč jste jej do portfolia zařadili. PAMATUJTE ! nAktualizujte své portfolio – ušetří vám to čas. PORTFOLIO JAKO PROSTŘEDEK (SEBE)REFLEXE: SWOT analýza JAK FUNGUJE SEBEREFLEXE ? PAMATUJTE ! nUčení je dlouhodobý proces – nikdy nejde o jednorázovou záležitost. SHRNUTÍ: nCo je portfolio, njak jej sestavit, aby dokumentovalo vývoj vašich dovedností, nco by mělo/mohlo obsahovat, ndůležitost (sebe)reflexe v učení, nco je (sebe)reflexe a jaké jsou její nezbytné aspekty. 3. USPĚJTE NA TRHU PRÁCE: nCíl : n -efektivně postupovat při výběru zaměstnání, -správně napsat životopis a motivační dopis, -úspěšně zvládat pracovní pohovor. Při výběru budoucích zaměstnanců budou zaměstnavatelé klást největší důraz (1): nMotivace, npřiměřeně sebekritický postoj, nochota neustále se vzdělávat a rychle vstřebávat nové poznatky, nschopnost efektivně plánovat čas, dodržovat termíny a stanovit si priority, ndisciplína, nschopnost pracovat pod tlakem a čelit stresu, nspolehlivost a zodpovědnost, niniciativa. Při výběru budoucích zaměstnanců budou zaměstnavatelé klást největší důraz (2): nschopnost řešit problémy, nkreativita, nbezúhonnost, nschopnost pracovat v týmu, případně jej vést a motivovat ostatní, ndobré komunikační schopnosti, nflexibilita a adaptabilita, nochota riskovat, npřipravenost čelit změnám. Chcete-li najít vhodné zaměstnání, je nezbytné: nProvést analýzu svých potřeb a hlavních povahových rysů. nZjistit, jaké možnosti trh práce nabízí. nPorozumět zákonitostem fungování trhu práce. nZaměřit se na vhodné potenciální zaměstnavatele. nUmět správně napsat strukturovaný životopis (CV) a motivační dopis. nPřipravit si plán, jak při hledání práce postupovat. VÝBĚR VHODNÉHO ZAMĚSTNÁNÍ: CHARAKTERISTICKÉ RYSY OSOBNOSTI: VÝBĚR ZAMĚSTNÁNÍ: PAMATUJTE ! nJen vy sami jste odpovědni za svoji kariéru, což představuje nelehký úkol. n nZvládnou jej pouze ti, kdož nk procesu hledání nové práce budou přistupovat aktivně. TIPY, JAK PSÁT MOTIVAČNÍ DOPIS VYSOCE HODNOCENÝ MOTIVAČNÍ DOPIS ODSTRAŠUJÍCÍ PŘÍKLAD MOTIVAČNÍHO DOPISU SHRNUTÍ: nZaměstnavatelé hledají takové absolventy, kteří kromě kvalitních studijních výsledků mají i vhodné povahové rysy. nOrientace na trhu práce. nPsaní životopisu a motivačního dopisu. nPříprava na pracovní pohovor a jeho úspěšné zvládnutí. 4. EFEKTIVNÍ ČTENÍ nCíl: -určit způsob, jak číst co nejúspěšněji a nejefektivněji. -popsat způsoby čtení. -určit nejvhodnější způsob čtení v závislosti na čteném materiálu. -naučit se používat „Metodu SQ3R“. -znát techniky pro zvýšení rychlosti čtení. RŮZNÉ ZPŮSOBY ČTENÍ: PAMATUJTE ! nOrientační čtení vám poskytne „hrubý obraz“. PAMATUJTE ! nPokud si v knihovně vyberete text nebo článek, vždy jej nejprve zběžně prolétněte a teprve poté se rozhodněte, zda jej budete číst důkladněji nebo zda jej odložíte. „Metoda SQ3R“ nS : Survey – průzkum nQ : Question – otázka nR : Read – čtení nR : Recite or Recall – převyprávění nebo vybavení nR : Review - kontrola nPAMATUJTE ! n nČím více smyslů zapojíte, tím lépe si zapamatujete obsah přečteného. Q Question – otázka: nO čem to je? nJaké jsou hlavní myšlenky? nZ jakého úhlu nazírá autor na tuto širokou problematiku? nPředkládá autor fakta nebo své názory? nJak jsou prezentovány hlavní domněnky? nJsou závěry podloženy předkládaným materiálem? R Review – kontrola: nPodařilo se vám označit hlavní myšlenky a pochopili jste problematiku? nZvládli jste zodpovědět veškeré otázky? nDávají vaše poznámky smysl? nVíte, o čem byla celá kapitola? PAMATUJTE ! nVětšina lidí je schopna zrychlit své tempo čtení ! POHYBY OČÍ A FIXACE: nRozsah vnímání: n n Počet slov, která pochytíme během jedné fixace (značně se liší u pomalého a rychlého čtenáře). KRITICKY HODNOTÍCÍ (ANALYTICKÉ) ČTENÍ: nZákladní dovednost. nUplatnění hodnotícího hlediska při čtení. nVyhledávání paradoxů, protikladů a nesrovnalostí. nMateriál nutno prozkoumat, klást si otázky, ověřovat, kontrolovat, pročítat, zpochybňovat: stavět se k materiálu skepticky. nKladením otázek během čtení, pochybování a vznášení námitek rozšiřuje a prohlubuje znalosti mnohem více, než pasivní přijímání názorů jiných. SHRNUTÍ: nČtení je jedním z nástrojů úspěšného studia. nExistují rozdílné způsoby čtení v průběhu studia – orientační, rychlé, selektivní, podrobné a kritické: rozdíly mezi nimi. nVyužití „Metody SQ3R“ pro zlepšení schopnosti čtení. nVýběr knihy a co nejrychlejší zhodnocení její vhodnosti pro studium. nÚčinné zvyšování rychlosti čtení umožní celkové zkvalitnění této důležité dovednosti. 5. KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI nCíl : -určení základních rysů obchodní komunikace, -zhodnocení úrovně psaného projevu a pravopisu, -výběr nejvhodnější slovní zásoby pro vaše závěrečné výstupy, -jasné a stručné psaní. PROCES MEZILIDSKÉ KOMUNIKACE ÚSPĚŠNÁ KOMUNIKACE NEÚSPĚŠNÁ KOMUNIKACE NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE nGesta nPohled a oční kontakt nDotek nProstor nVzhled BĚŽNÁ GESTA A JEJICH VÝZNAM ČINNÝ NEBO TRPNÝ ROD ? nDávejte přednost činnému rodu před trpným ! n nČinný rod je mnohem efektivnějším prostředkem komunikace než rod trpný. PŘÍKLADY TRPNÉHO A ČINNÉHO RODU SPOJOVACÍ VÝRAZY A FRÁZE: na – tudíž – také – zaprvé, zadruhé, … - navíc – rovněž – podobně – nakonec – například – vskutku – naproti tomu – ale – nicméně – z tohoto důvodu – abychom objasnili – díky tomu – proto, … FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ STYL: nInterpunkce nOdstavce nDélka vět nŽargon INTERPUNKCE SHRNUTÍ: nProces mezilidské komunikace, včetně komunikace neverbální (gesta, doteky, pohledy, osobní prostor, vzhled), naspekty psané komunikace – pravopis, používání trpného rodu…, nmožnosti zdokonalení písemného projevu, nfaktory ovlivňující styl. 6. POZNÁMKY nCíl: -používání různých technik psaní poznámek, -volba efektivní metody vedení poznámek pro daný studijní úkol, -vedení poznámek v různých situacích, -psaní relevantních, přesných a srozumitelných poznámek, -psaní čitelných, snadno pochopitelných a přehledně strukturovaných poznámek. PROČ SI DĚLAT POZNÁMKY ? (I) nDobře vytvořené poznámky (výpisky) kdykoliv k dispozici, nmateriály (texty, informace) ze seminářů a přednášek lze opakovaně využít (psaní eseje, zprávy, příprava prezentace, před zkouškou, …). PROČ SI DĚLAT POZNÁMKY ? (II) nPřehledně vytvořené a uchované záznamy jsou užitečné a v budoucnu ušetří hodně času. nRychlejší je projít poznámky než se vracet k originálnímu textu v plném znění či vzpomínat, o čem byla určitá přednáška. HLAVNÍ DŮVODY PSANÍ POZNÁMEK (1): nPoznámky výrazně usnadní pochopení nových informací a jejich zapamatování. nPro dlouhodobou paměť je nezbytné opakovat si to, co jsme již jednou četli nebo slyšeli. nVlastními slovy zaznamenané nové informace jsou jakýmsi opakováním, čímž si je pamatujeme lépe a na delší dobu. nPoznámky obsahují jakési shrnutí teoretických přístupů a myšlenek – lépe tím porozumíme obsahu přednášky. HLAVNÍ DŮVODY PSANÍ POZNÁMEK (2): nPravidelné psaní poznámek může přispět ke zlepšení schopnosti soustředit se. nPsaní poznámek totiž vyžaduje více koncentrace než samostatné čtení nebo poslouchání textu. nNěkdy mohou přednášky nebo texty připadat příliš náročné – psaní poznámek nás přinutí věnovat poslechu nebo četbě větší pozornost a pomoci tak porozumět i obtížnějším tématům. PAMATUJTE ! nChceme-li si vytvořit poznámky, které dávají smysl, je důležité dané problematice porozumět, nikoliv jen doslova zapisovat to, co slyšíte nebo čtete !!! JAK SI DĚLAT POZNÁMKY ? -preference studijního stylu a způsob myšlení -Každý výchozí materiál (přednáška, skriptum, jiný písemný text) vyžaduje jiný přístup ! -Čím složitější a komplexnější je výchozí materiál, tím detailnější a lépe strukturované musí být poznámky. ? Správná odpověď neexistuje ! TIPY, JAK DĚLAT POZNÁMKY Z TEXTU POZNÁMKY V TEXTU (KOMENTÁŘE) nPodtrhávání hlavních bodů, npoužívání poznámek na okraji (otazníky, pokud nerozumíte, křížky, „fajfky“, vykřičník, pokud chcete zdůraznit něco důležitého…) nbarevné zvýrazňování důležitých informací, npokud není kniha/skriptum vaše, nebo ji nechcete „znehodnotit“, pak lze využít kartičky pro vlepování do textu. PAMATUJTE ! nVaším cílem není označit či zvýraznit celý text, ale jen jeho nejdůležitější části ! VÝPISKY : nLineární (svou posloupností kopírují pořadí informací ve výchozím materiálu) n nForma vzorce (šablony) – „asociační mapy“ („mentální mapy“, „Minds Maps“ – Tony Buzan, 1973) LINEÁRNÍ FORMA VÝPISKŮ „SHRNUTÍ“ - 1 nVlastními slovy shrneme to, co jsme slyšeli nebo četli. nStručný výtah nebo krátký souhrn hlavních myšlenek a informací z výchozího materiálu. nFormulace autorových myšlenek vlastními slovy – náročné ! „SHRNUTÍ“ - 2 nUmožní textu lépe porozumět. nVlastní poznámky lze využít v další práci (eseje, zprávy, projekty…). nVýhoda: zapsané poznámky zachovávají posloupnost informací tak, jak byly prezentovány v textu či na přednášce. PAMATUJTE ! nShrnutí je většinou náročné na zpracování. Může ale významně pomoci s porozuměním obsahu výchozího materiálu. „PŘEHLED“ : nPopulární způsob, jak si dělat poznámky. nVyužívá pouze klíčová slova a fráze nPoznámky mohou být očíslovány, nebo lze používat nadpisy a podnadpisy (zlepšují přehlednost a usnadňují pochopení poznámek). nPoznámky takto vedené jsou užitečné pro opakování a pomohou zapamatovat si obsah informací ve výchozím materiálu. PAMATUJTE ! nTakto vedené poznámky jsou přehledné a usnadňují porozumění výchozímu materiálu. n nJejich sepsání ale vyžaduje poměrně hodně času. ASOCIAČNÍ MAPA nTvoří se jinak než lineární poznámky, nHlavní rozdíl: sestavené poznámky neodráží posloupnost informací tak, jak jsou prezentovány ve výchozím textu, nNabízí vysokou míru kreativity, nVyužívá barev a tvarů: lepší zapamatování, nMetoda spoléhá více na asociaci mezi hlavními myšlenkami než na logickou strukturu textu. Z HISTORIE – UKÁZKA DARWINOVÝCH ZÁZNAMŮ ? Co nám připomíná ? ASOCIAČNÍ MAPA PRAVIDLA PRO VYTVOŘENÍ ASOCIAČNÍ MAPY (1) : nMěla by se vejít na 1 stránku A4 (W. Churchill), ndoprostřed umístíme hlavní myšlenku, název či klíčové slovo, od nějž se bude mapa odvíjet, nod klíčového slova jsou vedeny linky do stran a vepisují se slova či jednoduchá spojení, jež jsou s hlavní myšlenkou těsně spojena, nstejně se pokračuje i pro další myšlenky a koncepty, jimiž jednotlivé položky rozvíjíme do větších podrobností, PRAVIDLA PRO VYTVOŘENÍ ASOCIAČNÍ MAPY (2) : npro popis hlavní myšlenky z textu či tématu přednášky používáme pouze samostatná slova či krátká slovní spojení, která nejlépe vystihují celý obsah – ta se pak propojují linkou s jiným výrazem na základě logických souvislostí, nvýsledná mapa by měla být flexibilní, abychom později mohli doplňovat další detaily a upřesnění, nvyhýbáme se rovným linkám – takto by asociační mapa mohla svádět k lineárnímu myšlení, PRAVIDLA PRO VYTVOŘENÍ ASOCIAČNÍ MAPY (3) : nPro přehlednost je velmi vhodné různé myšlenky a koncepty barevně odlišit, nVýsledný diagram takto připomíná pavouka s mnoha končetinami nebo korunu rozvětveného stromu, nVytvoření asociační mapy je značně náročné na čas a vyžaduje určitou praxi. PAMATUJTE ! nAsociační mapy přehledně zobrazují vzájemné souvislosti. n nJejich zvládnutí ale vyžaduje čas a procvičování. PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (1) „Začínám nový podnik“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (2) „Přijímací pohovor“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (3) „Řízení schůze“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (4) „Motivace“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (5) „Fyzická mentální mapa pro každodenní život“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (6) „Tipy tvořivosti“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (7) „Tvůrčí hra“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (8) „Vytrvalost“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (9) „Těleso vašeho mozku“ PŘÍKLAD ASOCIAČNÍ MAPY (9) – VYUŽITÍ BAREV : „Úspěch“ PODKLADY V ČEŠTINĚ : nBuzan, T. : Mentální mapování. Praha, PORTÁL, 2007 – 168 s. n(„Svět mentálních map“ – v přípravě do tisku) TIPY, JAK DĚLAT POZNÁMKY Z TEXTU: PŘED PŘEDNÁŠKOU: nNa každou přednášku je vhodné se dopředu připravit. nPokud předem znáte téma přednášky, můžete si vyhledat texty, které s ním souvisí. nPřijdete-li na přednášku takto připraveni, snadněji porozumíte obsahu, nebude pro vás problém rozpoznat hlavní body a podstatné informace, na jejichž základě můžete vytvořit srozumitelné poznámky. nUžitečné je prostudovat si poznámky z předcházející přednášky, abyste si mohli vytvořit kontext pro předpokládané téma další přednášky. BĚHEM PŘEDNÁŠKY (1): nNajděte si místo v některé z předních řad (málo rozptylování, lépe slyšíte i vidíte). nRozhodně nepropadejte panice, pokud napoprvé nebudete přednášce dostatečně rozumět (trvá určitou dobu, než si zvyknete na styl přednášejícího, jeho zlozvyky, opakování slov…). nSvým poznámkám však musíte věnovat takovou pozornost, abyste byli současně schopni přednášku sledovat a věnovat dostatečnou pozornost jejímu obsahu. nPředem obstarané/vytištěné podklady mohou pomoci uspořádat vaše poznámky. BĚHEM PŘEDNÁŠKY (2): nCo si zapisovat ? nPodstatné informace ! nTéma a předmět přednášky. nNeverbální komunikace. nVybírejte si ! VÝRAZY, KTERÉ BYSTE NEMĚLI PŘESLECHNOUT: TIPY, JAK PSÁT POZNÁMKY BĚHEM PŘEDNÁŠEK POZNÁMKY ZE SKUPINOVÉ DISKUSE: nSkupinová diskuse na seminářích – společné řešení konkrétních případů, analýzy určitých situací. nJe vhodné postup, dílčí a konečné závěry zapisovat – náročný úkol. nDiskusi nemůžete libovolně přerušovat a žádat o zopakování komentářů a názorů mluvčích – narušuje to plynulost diskuse. nPoznámky formou asociační mapy jsou nejvhodnější – tempo diskuse nebývá příliš rychlé a výhodou je flexibilita asociační mapy (lze dodatečně přidávat další podrobnosti a spojovat jednotlivé myšlenky a informace). ZKRATKY A SYMBOLY: nZkratky, symboly, značky… využívat kdykoliv je to v textu možné ! n nVytvořit si své vlastní zkratky – rejstřík vlastních zkratek a symbolů či značek ! ZKRATKY VÝRAZŮ LATINSKÉHO PŮVODU BĚŽNĚ POUŽÍVANÉ V ODBORNÉ LITERATUŘE SYMBOLY PRO RYCHLOU ORIENTACI V POZNÁMKÁCH ORGANIZACE POZNÁMEK: nZvolit vhodný způsob organizace svých poznámek (na počátku studia) – samostatný sešit, volné listy, archivace ve složkách či šanonech (flexibilita, možnost vkládání dalších postupně získaných podkladů – od vyučujícího…). nMožnost využití různobarevných papírů k odlišení předmětů či témat. nJe-li povoleno používat poznámek u zkoušky, je vhodné si vytvořit rejstřík/seznam nejdůležitějších pojmů – pro lepší orientaci. TIPY, JAK SI PSÁT POZNÁMKY: PAMATUJTE ! nPoznámky si píšete pro sebe ! SHRNUTÍ (1): nDobré poznámky jsou stručné, jasné, srozumitelné, relevantní a uspořádané podle vašich potřeb. nPoznámky si lze vést mnoha způsoby: Proto je důležité, abyste si vybrali ten, který nejlépe vyhovuje situaci, ve které poznámky píšete. nHlavním cílem je čtenému nebo slyšenému porozumět – nejde o to vše doslova zaznamenat. SHRNUTÍ (2): nPoznámky bychom si měli projít hned, jak je dokončíme – můžeme tak doplnit chybějící informace a ujasnit si, kterou část je vhodné dále nastudovat nebo vyhledat; díky opětovnému čtení si navíc probíranou látku lépe zapamatujeme. nPsaní a vedení poznámek vyžaduje praxi a pravidelné procvičování – experimentování s různými metodami v různých situacích nám pomůže tyto dovednosti stále zlepšovat. 7. PRÁCE S ČÍSLY nCíl : n -zvolit a použít vhodnou metodu uspořádání a prezentace numerických dat, -zvolit a použít souhrnné ukazatele, -vyhodnocovat souhrnné ukazatele dat. -(pouze hrubě orientačně, pro úplnost – bude podrobně probíráno ve Statistice, Matematice, Informatice…) NUMERICKÁ DATA (1): nPRVKY (jednotky analýzy) – položky, o nichž shromažďujeme údaje nNUMERICKÁ DATA – výsledek měření nebo počítání vlastností prvků nPROMĚNNÁ – vlastnost, která se u jednotlivých prvků liší nKVANTITATIVNÁ DATA – údaje o množství, vlastnosti proměnné, měřené podle určité stupnice (výška, věk, příjem, teplota…) nKVALITATIVNÍ DATA – vlastnosti, nelze je měřit, ale pouze popsat (svobodný/á, ženatý/vdaná, národnost…) PŘÍKLADY KVALITATIVNÍCH A KVANTITATIVNÍCH DAT: DATOVÝ SOUBOR: PAMATUJTE ! nNež začnete s daty jakkoli pracovat, vždy nejdříve definujte datový soubor, prvky a proměnné ! UZPŮSOBENÍ DAT PRO JEDNODUŠŠÍ ZPRACOVÁNÍ: nZaokrouhlování nProcenta nTabulky nRozdělení četností nSetříděné rozdělení četností PAMATUJTE ! nPokud jsou původní data, na kterých jsou výpočty založeny, zaokrouhlena, není možné získat výsledek přesnější, než byla původní data ! TIPY, JAK VYTVÁŘET TABULKY: TABULKA ČETNOSTÍ: SESTROJENÍ TABULKY SETŘÍDĚNÝCH DAT: SETŘÍDĚNÉ ROZDĚLENÍ ČETNOSTÍ: POPIS DAT POMOCÍ OBRÁZKŮ (1): nSloupcové grafy nJednoduché sloupcové grafy – užívají se ke znázornění celkového počtu položek s určitou vlastností nebo hodnotou v určitou dobu (výška/délka je úměrná velikosti skupiny, která má zkoumanou vlastnost) nSložené nebo komponentové sloupcové grafy – jsou podobné jednoduchým sloupcovým grafům, sloupce jsou rozděleny na komponenty, znázorňují; jak je celkový součet rozdělen na základní složky (mohou být porovnávány komponenty i součty). JEDNODUCHÝ SLOUPCOVÝ GRAF: KOMPONENTOVÝ SLOUPCOVÝ GRAF: POPIS DAT POMOCÍ OBRÁZKŮ (2): nProcentuální komponentové sloupcové grafy – jsou podobné komponentovým sloupcovým grafům, každý sloupec má stejnou délku (100%), hodnoty jsou dílčí částí součtu s podílem v %. nVícenásobné sloupcové grafy – dva nebo více přilehlých sloupců, z nichž každý znázorňuje určitou část dat. nPiktogramy/piktografy – grafy, využívající snadno rozpoznatelné obrázky, zastupující data (pozor na zkreslení u dvoj/troj - rozměrných obrázků !). PROCENTUÁLNÍ KOMPONENTOVÝ SLOUPCOVÝ GRAF: VÍCENÁSOBNÝ SLOUPCOVÝ GRAF: PIKTOGRAM: POPIS DAT POMOCÍ OBRÁZKŮ (3): nKruhové diagramy (výsečové) – kruhové schéma rozdělené na dílky tak, že plocha každého dílu je přímo úměrná komponentu, který představuje. nHistogramy – vypadají jako sloupcové grafy a používají se pro znázornění četnosti setříděných dat. KRUHOVÝ DIAGRAM: HISTOGRAM: POPIS DAT POMOCÍ OBRÁZKŮ (4): nČárové grafy: nNaznačují vztah mezi dvěma množinami čísel (pomocí rovné čáry/úsečky, nebo křivky). nUkazují, jak se mění hodnota jedné proměnné, když se změní hodnota druhé proměnné, nJsou užitečné pro zobrazení změn v čase (čas je přitom nezávislou proměnnou). ČÁROVÝ GRAF: PRAVIDLA PRO ZAKRESLOVÁNÍ GRAFŮ (1) nGraf má dvě osy – vodorovnou (používá se pro záznam nezávisle proměnné) a svislou (používá se pro záznam závisle proměnné). Pokud je čas zaznamenáván na vodorovné ose, nazýváme ji časovou řadou nJasně označte osy a uveďte měrnou jednotku nVždy označte počátek (bod ve kterém se osy protínají) PRAVIDLA PRO ZAKRESLOVÁNÍ GRAFŮ (2) nPečlivě zvolte měřítko – zvolte co největší kvůli lepší čitelnosti. Pokud je to nutné, nezačínejte stupnici v nule, ale zvolte raději stupnici rozdělenou do přerušovaných fragmentů. nZvolte nadpis – vždy ke grafu připojte jasný vysvětlující nadpis. nTam, kde je to vhodné, udejte zdroj dat a vysvětlivky. Vysvětlivky lze použít pro objasnění některých charakteristických vlastností grafu. OSY ZNÁZORŇUJÍCÍ PŘERUŠOVANOU STUPNICI: POPIS DAT POMOCÍ OBRÁZKŮ (5): nLomené oblouky – obvykle souvisí s rozdělením četností: je to křivka kumulativní četnosti a znázorňuje kumulativní četnost položek nebo pozorování s hodnotou menší než je horní mez tříd. TABULKA KUMULATIVNÍCH ČETNOSTÍ: LOMENÝ OBLOUK: SHRNUTÍ nNení možné se zcela vyhnout číselným údajům, přinejmenším kvůli stále většímu využití počítačů při jejich generování nJe důležité, abyste pochopili a uměli setřídit a zpracovat číselné údaje vhodnou formou, která umožňuje rozbor a vyhodnocení nExistuje několik způsobů, jak představit jednoduché číselné údaje – vhodný způsob je dán množstvím a typem dat a tím, co chceme sdělit nČíselné údaje mohou být také představeny pomocí souhrnných ukazatelů, jako jsou např. míry centrální tendence (průměry) a rozptylu (rozsah) – při výběru vhodných ukazatelů je důležité brát v úvahu jejich omezení. 8. VYUŽITÍ INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ nCíl: -vysvětlit některé klíčové pojmy z oblasti informačních technologií (IT), -zvolit vhodné médium pro uložení vašich dat a vytvořit vhodný systém pro jejich archivaci, -provádět základní operace s WORDem, EXCELem a POWER POINTem, -(hrubě orientační, pouze pro úplnost, bude podrobně součástí výuky předmětů informatického zaměření: zejména „Informatika pro ekonomy“). - ZÁKLADNÍ POJMY: nHardware (HW) nVstup: nKlávesnice nmyš nProcesor/paměť nPaměťová zařízení: nDisková paměť nCD a DVD nFlash disk nVýstup nSoftware (SW): nSystémový SW nAplikační SW TIPY, JAK POUŽÍVAT IT PAMATUJTE ! nPro používání výpočetní techniky ve studovnách a počítačových učebnách jsou stanovena zvláštní pravidla. n nSeznamte se s nimi a dodržujte pokyny v nich uvedené ! ORGANIZACE VAŠÍ PRÁCE: nVše, co na PC vytvoříte, se ukládá do souborů. nNázvy souborů: dvě části, oddělené tečkou (druhá část – přípona – musí být u všech souborů, někdy se připojuje automaticky). nDokument WORD : nazevsouboru.doc nDokument EXCEL : nazevsouboru.xls nDokument POWER POINT : nazevsouboru.ppt nAutomatická záloha : nazevsouboru.bak PAMATUJTE ! nPři výběru názvu vašich souborů, je nutné dodržovat určitá pravidla: nnázvy mohou obsahovat písmena, čísla a symboly, nněkdy bývá počet znaků názvu souboru omezen, nv názvech souborů by neměly být mezery – místo nich se často používá „podtržítko dole“ (muj_soubor), nnázvy souborů mohou obsahovat malá i velká písmena. SPRÁVA SOUBORŮ: nPro lepší orientaci mezi velkým množstvím souborů na disku (paměťovém médiu) je výhodnější je ukládat do různých složek (snadněji je pak najdeme). nPro pojmenování složek platí obdobná pravidla jako pro soubory. nSložky mohou obsahovat jak soubory, tak i další podsoubory. PŘÍKLAD SLOŽKY A JEJÍ STRUKTURY TIPY, JAK SPRAVOVAT SVÉ SOUBORY TEXTOVÝ EDITOR – WORD nTextový editor umožňuje vytvářet dokumenty. nPro srozumitelnost textu a jeho úpravu musíme použít správné formátování: nVzhled stránky, nVzhled odstavce, nFormátování znaků, nOznačení textu, n… . TABULKOVÝ PROCESOR - EXCEL nTabulkový procesor je velmi užitečným SW nástrojem, který umožňuje pracovat s čísly, vytvářet tabulky, grafy a provádět i složité výpočty. nJeho hlavní silnou stránkou je jeho kapacita provádět automatické výpočty s použitím hodnot v tabulce (změnou hodnoty je vždy výsledek automaticky přepočítán). nlist, nsloupce (označení písmeny), nřádky (označení arabskými číslicemi), nbuňka (aktivní: orámována tučně). KROKY PRO VYTVOŘENÍ TABULKY (1): 1.Rozhodněte, k jakému účelu bude modelová tabulka sloužit – na základě toho stanovíte, jaký má mít obsah a strukturu. 2.Vymyslete vhodný název tabulky – název musí odrážet obsah, předmět i zaměření tabulky. 3.Stanovte, jaké jsou nezávisle a závisle proměnné. Nezávisle proměnné jsou konstantní hodnoty. Závisle proměnné jsou hodnoty, které jsou definovány zadanými vzorci. 4.Tabulku si načrtněte na list papíru – může to být zdlouhavé, ale stojí to za to ! Rozhodněte se, kde mají být umístěny popisky, vzorce… a které údaje budete moci kopírovat. 5. KROKY PRO VYTVOŘENÍ TABULKY (2): 5.Do tabulky vložte popisky. 6.Vložte základní vzorce a tam, kde je to vhodné, je zkopírujte do následujících řádků nebo sloupců. 7.Upravte formát a šířku sloupců – jak mají být čísla zobrazena, kolik desetinných míst má být zobrazeno, jak mají být záhlaví zarovnána. 8.Zkontrolujte a potvrďte obsah i vzhled modelové tabulky (kontrola: zkontrolujte, zda všechny vzorce jsou správně nastaveny, potvrzení: zkontrolujte, že jste použili vhodné vzorce). 9.Popište tabulku (popište, jak modelová tabulka funguje a jak ji použít). KROKY PRO VYTVOŘENÍ TABULKY (3): 10.Tam, kde je to vhodné, proveďte analýzu „co když“ – systematicky upravte nezávisle proměnné v daných intervalech, abyste mohli posoudit, jak se jejich změna projeví. 11.Vytiskněte potřebné zprávy. 12. 12.(Pomocí nástrojů pro vytvoření grafiky můžete z tabulky vytvořit grafy, schémata…) SOFTWARE PRO TVORBU PREZENTACÍ – POWER POINT nMnohé vaše práce v rámci VŠ studia bývají hodnoceny i podle připravené prezentace (někdy i ve skupině studentů) nPOWER POINT je komplexní SW nástroj umožňující použití textu i grafiky. nPoužívá se pro vytvoření snímků prezentací, pro zobrazení hlavních bodů projevu řečníka, jako poznámky pro publikum místo konceptů přednášek… ZAKLADNÍ VLASTNOSTI POWER POINTu (1): nPokud chcete vytvořit prezentaci rychle, použijte průvodce vytvoření prezentace a odpovězte na otázky, které se zobrazí v několika po sobě následujících dialogových oknech. nPro nastavení celkového vzhledu snímků prezentace použijte připravené návrhy (formátování textu, barevné schéma…). nText může být vložen kliknutím na ikonu textového nástroje a vepsáním požadovaného textu nebo pomocí nástrojů WORD ART (Vložit objekt – Word Art). ZAKLADNÍ VLASTNOSTI POWER POINTu (2): nGrafiku lze vkládat pomocí malování (kreslení čar a automatických tvarů na panelu nástrojů ve spodní části obrazovky), nebo je lze vložit z nabídky kolekce obrázků klipart (Vložit – Klip Art). nUmístění objektů (textu i grafiky) na snímcích lze měnit – můžeme měnit také jejich velikost, upravovat je, změnit jejich barvu, formátování… nNěkteré verze SW pro vytváření prezentací umožňují použití animace či různých schémat pro nastavení přechodů mezi jednotlivými snímky. SHRNUTÍ: ni když jste se s výpočetní technikou již setkali, je vhodné se ujistit, že správně chápete význam základních pojmů a že máte přehled o základních funkcích běžného SW, nefektivní organizace souborů (abychom vždy rychle našli, co potřebujeme), npoužívání textového procesoru pro tvorbu profesionálních dokumentů (WORD), nvyužití tabulkového procesoru k výpočtům bez nutnosti manuálního provádění početních operací (EXCEL), nPrezentace je vhodné vytvářet pomocí SW k tomu určenému (POWER POINT). 9. VYHLEDÁVÁNÍ A ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ: nCíl: -vyhledávání informací za konkrétním účelem, -rozpoznávání vhodných zdrojů informací, jež budou tomuto účelu sloužit a budou dostatečné, -efektivní a účinné získávání informací za pomocí různých prostředků, -vyhodnocování zdrojů informací, -určení a použití vhodné metody pro primární sbírání dat SYSTEMATIČNOST V ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ (1): nProč informaci chcete ? nNež začnete informaci vyhledávat, měli byste vědět, k čemu ji potřebujete SYSTEMATIČNOST V ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ (2): nCo potřebujete vědět ? nMusíte přesně definovat tematickou oblast a všechna relevantní příbuzná témata, nUdělejte si poznámky o tom, co o tématu již víte a určete všechny dosud známé informace (z poznámek z přednášek, seminářů, seznamu literatury), nJe užitečné si určit hlavní okruhy, klíčová slova a slovní spojení související se zkoumaným tématem: příliš obecné pojmy vás povedou k velkému objemu informací, příliš specifické je neúměrně okleští. SYSTEMATIČNOST V ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ (3): nKdy budete informaci potřebovat ? nSbírání informací je velmi časově náročnou činností – je nezbytné vše řádně plánovat. SYSTEMATIČNOST V ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ (4): nKde získáte informace ? nSekundární zdroje – poskytují data, která byla někým shromážděna a vydána (noviny, časopisy, oficiální statistické zprávy, knihy a jiné publikace…) nPrimární data – získáme je za využití různých metod (pozorování, experiment, průzkum…) SYSTEMATIČNOST V ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ (5): nJaká budete data/informace získávat a zaznamenávat ? nPři získávání primárních dat je důležitá metodika (průzkumu, pozorování, experimentu, dotazníkového šetření…) nU sekundárních zdrojů je nezbytné je správně citovat (v bibliografii) SYSTEMATIČNOST V ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ (6): nKdo vám může pomoci ? nJe účelné si vést seznam lidí, institucí, zaměstnaneckých knihoven, neakademických pracovišť, ostatních studentů… PAMATUJTE ! nNež začnete informaci vyhledávat, měli byste vědět, k čemu ji potřebujete ! PAMATUJTE ! nProzkoumejte téma – přemýšlejte o všech relevantních otázkách k tématu, získáte tak o něm hrubou představu. KLÍČOVÁ SLOVA A SLOVNÍ SPOJENÍ SEKUNDÁRNÍ ZDROJE (1): nKnihovny: nveřejné knihovny nknihovny obecní , městské, krajské a národní nspecializované knihovny nakademické knihovny nspecializované knihovny umístěné v neveřejných objektech SEKUNDÁRNÍ ZDROJE (2): nJak využívat služeb knihoven: nmeziknihovní výpůjční služba norganizace knihovny nMDT nKnihovní katalog : npředmětový katalog nnázvový katalog nsystematický katalog PAMATUJTE ! nSeznamte se s knihovníkem, jenž spravuje materiály týkající se vašeho oboru – může vám poskytnout cenné informace. SLUŽBY MEZIKNIHOVNÍHO VÝPŮJČNÍHO SYSTÉMU: nPožadavky na knihovníka: nJméno autora/autorů nNázev publikace nTitul článku (pokud je třeba) nNázev vydavatelství nRok vydání nČíslo stránky (pokud je třeba) nISBN nebo ISSN (mezinárodní standardizované číslo knihy nebo časopisu) n n(Mezi vysokými školami obvykle existují dohody o vzájemné výměně zdrojů: UP + MVŠO) MDT - MEZINÁRODNÍ DESETINNÉ TŘÍDĚNÍ: nDeweyho desetinný systém třídění (USA, Melvil Dewey, 1873, „otec moderního knihovnictví“): klasifikační systém, založený na numerických kódech v 10 tématických třídách (každá z nich má 10 podtříd a ty ještě dalších 10 jednotek). nV zahraničí je ještě používán Klasifikační systém Kongresové knihovny („Library of Congress Classification Systém“): využívá systém písmen a číslic a rozšířil se i do ostatních amerických knihoven a do Evropy). OBECNÉ TŘÍDĚNÍ PODLE DEWEYHO KLASIFIKAČNÍHO SYSTÉMU: PŘÍKLAD PODTŘÍD PODLE DEWEYHO KLASIFIKAČNÍHO SYSTÉMU: TIŠTĚNÉ ZDROJE: nknihy nperiodika nabstrakty (referátové časopisy) nbibliografické databáze knih a periodik (každá položka obsahuje jméno autora/autorů, datum vydání, název článku, název periodika, číslo svazku a číslo vydání, stranu) nnoviny nstatistické údaje nfiremní literatura a zprávy KNIHY: nHodnocení „potřebnosti“ zápůjčky (event. zakoupení) knihy – při rozhodování může pomoci: ntitulní strana, njméno autora, nnázev nakladatelství, nrok vydání, npředmluva/úvod, nobsah, nrejstřík (index) RŮZNÉ TYPY ČASOPISŮ: PAMATUJTE ! nPokud pracujete na vědeckém projektu nebo hledáte spolehlivé bibliografické údaje, využívejte vědecké nebo vědecko-popularizační časopisy (populárně-vědecké a populární časopisy nejsou pro tyto účely příliš/vůbec vhodné). PAMATUJTE ! nChcete-li v časopisech nebo novinách najít relevantní článek ke konkrétnímu tématu, použijte bibliografickou databázi periodik. NOVINY: nDnes již není problém s mikrofilmovou a elektronickou verzí (i u starších tiskovin). nTiskoviny mají i své www stránky: nhttp://zprávy.idnes.cz/mfdnes.asp (MF Dnes) nhttp://hn.ihned.cz/ (Hospodářské noviny) nhttp://www.ceskenoviny.cz/ (Zpravodajský server ČTA) PAMATUJTE ! nPokud chcete mít spolehlivé informace o mezinárodních nebo domácích událostech, čtěte kvalitní tisk. STATISTICKÉ ÚDAJE: noficiálním zdrojem statistických údajů v ČR je Český statistický úřad n„citlivé“ informace !!! nStatistická ročenka ČR (včetně mezinárodního srovnání) nhttp://www.czso.cz/ nVeřejná databáze ČSÚ se stane aktuálním informačním systémem, určeným primárně pro veřejnost (odbornou i laickou), ale i útvary ČSÚ PROBLÉMY S TIŠTĚNÝMI ZDROJI: nAktuálnost: vytištění knihy je dlouhodobá záležitost, periodika mají mnohem aktuálnější informace. n nČasová náročnost : hledání v katalozích a čtení je časově velmi náročná činnost – i když využíváte elektronické databáze. JINÁ MÉDIA: nAudiovizuální média nMikrofilmy nElektronická média nOn-line databáze nCD, DVD a flash paměti: nFulltextové vyhledávání nIndexy, anotace a abstrakty nStatistické a číselné údaje DALŠÍ PŘÍKLADY SEKUNDÁRNÍCH ZDROJŮ (1) nveřejné instituce a státní orgány nmístní úřady (shromažďují informace lokálního charakteru) nprofesní sdružení (shromažďují informace vztahující se k danému oboru, profesi) nsdružení obchodních společností (shromažďují a zveřejňují informace z jednotlivých průmyslových odvětví) DALŠÍ PŘÍKLADY SEKUNDÁRNÍCH ZDROJŮ (2) nbanky, stavební spořitelny a ostatní finanční instituce (vydávají zprávy a odborné časopisy, z nichž některé jsou určeny i pro širokou veřejnost) nkomerční společnosti provádějící průzkum (např. trhu): bývají poměrně nákladné ! nINTERNET INTERNET (1) nnejvětší světová počítačová síť (spolupráce různých sítí), která umožňuje výměnu informací mezi PC na celém světě, nkaždá síť má svého vlastníka a správce, vlastní správu a řídí se vlastními pravidly – neexistuje organizace, která by centrálně spravovala a řídila INTERNET jako celek, nINTERNET umožňuje přístup k obrovskému množství informací, INTERNET (2) nve srovnání s tradičními způsoby vyhledávání informací je INTERNET mnohem rychlejší a levnější, nneexistuje ani jednotný způsob způsob ukládání a zpřístupňování dat, ns ohledem na množství nepotřebných dat může být hledání konkrétní informace časově velmi náročný proces, npomoci mohou vyhledávače WWW WORLD WIDE WEB nUmožňuje přístup k webovým stránkám, nSystém prohlížení sítě INTERNET pomocí hypertextových odkazů, nKromě textu nabízí i obrázky, zvukové záznamy či videa, nBROWSING („brouzdání“) – postupné přecházení z jedné stránky na druhou prostřednictvím navzájem provázaných odkazů (program: BROWSER): nINTERNET EXPLORER nOPERA nMOZILA FIREPOX… WORLD WIDE WEB (1): nVyhledávače (GOOGLE, YAHOO!, SEZNAM, CENTRUM, ATLAS…), nKatalogy (zásoby odkazů z celého INTERNETu: WORLD WIDE WEB VIRTUAL LIBRARY, YAHOO!…) nAdresy (URL – „Uniform Resource Lokator“: jednoznačně identifikuje umístění stránky na INTERNETu), WORLD WIDE WEB (2): nOdkazy („vpřed“ – „zpět“), nOblíbené stránky („oblíbené položky“ v INTERNET EXPLORERu, „záložky“ v MOZILLA FIREFOX), nUkládání souborů („soubor“ – „uložit jako“ – „pouze text“ : přípona .txt – „ok“) n PAMATUJTE ! nŽádný vyhledávač není dokonalý ! n nVyberte si ten, který vám nejvíce vyhovuje. STRUKTURA ADRESY WEBOVÝCH STRÁNEK: PAMATUJTE ! nJakékoliv informace stažené z INTERNETu, které využijete nebo budete citovat ve své písemné práci, musíte opatřit příslušnými bibliografickými údaji ! INFORMACE Z INTERNETU: nFaktory: nKvalita (není dozorována ani kontrolována !), nAktuálnost nZdroj: nPříslušnost k zemi (ČR.cz, Slovensko.sk, Kanada.ca…) nZaměření: nObchodní organizace .com, .co nNeziskové organizace .org nVzdělávací organizace .edu nVládní organizace .gov nVětšina informací na WEBu pochází spíše ze Severní Ameriky než z Evropy. WEBOVÉ ADRESY NĚKTERÝCH ZAHRANIČNÍCH VYHLEDÁVAČŮ: TIPY, JAK VYHLEDÁVAT NA WEBU: VYHODNOCOVÁNÍ ZÍSKANÝCH INFORMACÍ: nobjektivita, noprávnění, naktuálnost, nspolehlivost a správnost, npoužitelnost, nuživatelsky přívětivá forma KDY UKONČIT SBĚR INFORMACÍ ? nPřevažuje ANO: ukončit ! n nPřevažuje NE: n lze pokračovat TIPY, JAK LÉPE ZÍSKÁVAT INFORMACE ZE SEKUNDÁRNÍCH PRAMENŮ SEZNAMTE SE SE VŠÍM, CO NABÍZÍ VAŠE KNIHOVNA SHROMAŽĎOVÁNÍ PRIMÁRNÍCH DAT (1): nCíle a zdroje – požadavky: ndostupnost, ncitlivost, ndiskrétnost, netické a morální zásady, nspolehlivost, nvalidita, nnezaujatost a nestrannost SHROMAŽĎOVÁNÍ PRIMÁRNÍCH DAT (2): noblast sběru informací: ncílová skupina nreprezentativní vzorek nzískávání dat npozorování nexperiment nprůzkum: ndotazník a jak jej sestavit, notevřené otázky nuzavřené otázky UZAVŘENÉ OTÁZKY: nDichotomické (kategorické): souhlas/nesouhlas, ANO/NE nVýčtové otázky – zaškrtněte nStupnicové otázky – zhodnocení zkoumaného jevu: nSlovní (hodnocení podle nabídky nikdy - zřídkakdy – někdy – obvykle – vždy, rozhodně souhlasím – souhlasím – nemám názor – nesouhlasím – rozhodně nesouhlasím): nŠkálové (hodnocení pomocí stupnice 1 – 2 – 3 – 4 – 5) SHROMAŽĎOVÁNÍ PRIMÁRNÍCH DAT (3): nDistribuce dotazníků nPoštovní dotazník nINTERNET nebo e-mail nTelefonické dotazování nOsobně řízené dotazování: nRozhovory nPříprava nZačátek rozhovoru nVedení rozhovoru nUkončení rozhovoru nPo rozhovoru TIPY, KDY POUŽÍVAT REPREZENTATIVNÍ VZORKY: NEJVHODNĚJŠÍ METODA VÝBĚRU (1): nZvážit: n nJaké jsou dostupné zdroje (zvláště čas a peníze), nDostupnost opory výběru (některé metody vyžadují, aby byl k dispozici úplný seznam všech položek zkoumané populace, nCo víte o zkoumané populaci (některé metody vyžadují její důkladnou znalost), nZeměpisné rozšíření testované skupiny NEJVHODNĚJŠÍ METODA VÝBĚRU (2): nAnalýza získaných dat (použijeme-li metodu nepravděpodobnostního výběru, nemůžeme aplikovat data týkající se reprezentativního vzorku nad jeho rámec) VÝBĚROVÁ TABULKA: PRAVIDLA PRO TVORBU DOTAZNÍKŮ: TIPY, JAK ZVÝŠIT MNOŽSTVÍ DOTAZNÍKŮ ROZESÍLANÝCH POŠTOU: STRATEGIE ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ OD RESPONDENTŮ: TIPY, JAK VÉST ROZHOVOR: SHRNUTÍ: nInformace (primární i sekundární) jsou základním zdrojem pro každého studenta, nExistuje velké množství zdrojů sekundárních informací, včetně elektronických, nJe důležité stanovit si důvod, proč data shromažďujeme a určit klíčová slova, fráze a vyhledávací výrazy, nJe nutné ověřovat spolehlivost a platnost všech zdrojů, nJe-li nutné provést základní výzkum, je zapotřebí zvolit metodu získávání informací, která nám poskytne relevantní a nezkreslená data. 10. SKUPINOVÁ PRÁCE nCíl: -shrnout základní prvky skupinové práce, -popsat charakteristické rysy skupiny, -určit škálu faktorů ovlivňujících skupiny, -popsat procesy probíhající ve skupině, -stanovit rozdíl mezi skupinou a týmem, -podílet se na skupinové práci se zvýšeným sebevědomím PAMATUJTE ! nNěkterý ze studijních požadavků může zahrnovat skupinovou práci ! DYNAMIKA MALÉ SKUPINY (1) nZpůsoby, jak se skupina vypořádává s faktory, které ji ovlivňují zevnitř (vztahy mezi členy, jak skupina roste a vyvíjí se v průběhu času). nZnalost dynamiky malé skupiny vede k porozumění vzájemných vztahů mezi studenty, jež v ní spolupracují (vzorce chování jsou předvídatelné a opakují se) : njak skupina spolupracuje a ovlivňuje jednotlivé členy, njakým způsobem ovlivňuje své členy, nvztahy mezi skupinami, nvztahy mezi malou skupinou a větší nebo nadřazenou skupinou. DYNAMIKA MALÉ SKUPINY (2) nStudenti, kteří chápou, co se stane, když se lidé sejdou ve skupině, mají často větší vliv (a to v jakékoliv skupině, jíž jsou členy). PAMATUJTE ! nPochopení procesů v rámci skupiny zvýší míru, jakou ovlivňujeme fungování skupiny. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SKUPINU ZEVNITŘ ORGANIZACE A STRUKTURA: nOrganizace a struktura se váže k určitým aspektům skupinové práce – pracovní postupy, pravidla, úkoly zadané jednotlivým studentům, způsob, jakým se skupina chová v průběhu rozhodování a kdo komu podává zprávy. nVzorce chování ve všech skupinách mají podobu neformálních směrnic, které skupina vytvoří a přijme za své, aniž by si to uvědomovala – NORMY. ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K PLNĚNÍ ÚKOLU: nPůvodce nápadů (studnice nových podnětů – navrhuje nové postupy při řešení problémů) nInformátor (poskytuje potřebná data, vyhledává informace, které pomohou skupině splnit zadaný úkol) nKoordinátor (spojuje veškeré nápady a myšlenky dohromady a slaďuje skupinové aktivity) nKormidelník (hodnotí nápady skupiny a sleduje její pokrok v průběhu plnění zadaného úkolu) PAMATUJTE ! nPři práci ve skupině je důležité zaměřit se na funkce, které jednotlivé rolu plní, spíše než se snažit o jejich pojmenování ! ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K BUDOVÁNÍ A UDRŽOVÁNÍ SKUPINY (1): nStrážný (dohlíží na to, aby měl každý stejnou možnost zapojit se do diskuse – klade otázky méně průbojným studentům a tiší ty výmluvnější, otevírá ve skupině komunikační kanály, stará se o umožnění přísunu potřebných informací a brání tomu, aby skupina byla vystavena nepodložené kritice) nHledač kompromisů (obecně podporuje schopnost skupiny, netrvá příliš jen na svých názorech a připouští větší pokrok v důsledku souhrnu názorů ostatních členů skupiny) ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K BUDOVÁNÍ K UDRŽOVÁNÍ SKUPINY (2): nStmetovač (prostředník – usmiřuje protichůdné názory, urovnává konflikty, aby docházelo k jejich přátelskému řešení) nPovzbuzovatel (svou vřelostí, přátelskostí a citlivostí podporuje ostatní studenty ke spolupráci – vždy ocení a podpoří nově příchozí a stydlivější členy, aby se zapojili do diskuse) ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K HLEDÁNÍ SEBE SAMA (1): nSlouží převážně jako indikátor osobnosti jednotlivých studentů a jedinec se zde projevuje jako bavič skupiny, útočník, brzdič, hledač uznání, flákač, vůdce, politik, cynik, klaun, hráč, koketa, zpovědník nebo obhájce určitých zájmů: nÚtočník (kritizuje ostatní členy skupiny, nesouhlasí i s rozumnými návrhy ostatních a je neustále připravený vyprovokovat hádku) nVůdce (snaží se ovládat a/nebo převzít vedení, nasměrovat činnost skupiny směrem, jenž mu vyhovuje a získat co největší vliv při rozhodovacím procesu tím, že eliminuje co nejvíce příspěvky ostatních) ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K HLEDÁNÍ SEBE SAMA (2): nBlokátor (odmítá názory ostatních, přichází s nedůležitými otázkami, zdržuje, plýtvá časem ostatních vznášením bezpředmětných připomínek – představuje negativní postoj k úkolu, který se skupina snaží splnit a zároveň omezuje rozvoj vztahů, jež ve skupině vznikly) nHledač uznání (neustále se chlubí svými výsledky a mírou odborných znalostí a ke všem problémům navrhuje zdánlivě působivá řešení – mnohdy se však prokáže jejich nezpůsobilost) SOUDRŽNOST: nVýhody soudržnosti: existuje souvislost mezi morálním uvědoměním a výkonem skupiny (ve skupinových sportech je kamarádství považováno za nezbytnou součást vítězného týmu) nStinné stránky soudržnosti: pokud naprosto eliminuje konflikty, pak může skupina postrádat různé alternativní pohledy na řešení problémů, rozdílné postupy a způsoby práce. FÁZE VÝVOJE SKUPINY: FÁZE VÝVOJE SKUPINY (1): nFáze 1 – FORMOVÁNÍ: Studenti se snaží hlavně poznat se navzájem, jednotlivci se nepokoušejí prosazovat své názory za každou cenu (mají obavy z odmítnutí), převažuje tendence chovat se zdvořile a rozpoznat přirozeného vůdce a ostatní skupinové role, členové skupiny testují, jaké chování je považováno za přijatelné – v této fázi je zadaný úkol pouze druhotnou záležitostí. FÁZE VÝVOJE SKUPINY (2): nFáze 2 – KRIZE: zde je charakteristický konflikt, vyskytují se neshody týkající se vedení skupiny a způsobu, jakým budou řešeny úkoly a cíle skupiny, jednotlivci se snaží odolat vlivu skupiny, někteří členové odmítnou dále snášet nepřátelskou atmosféru a tlaku skupiny podlehnou – přechod do další fáze není možný bez úspěšného vyřešení konfliktu. PAMATUJTE ! nV průběhu fungování skupiny nastanou okamžiky, kdy bude skupina pod tlakem způsobeným blížícími se termíny, nepřítomností vůdčí osobnosti, traumatickým zážitkem nebo příchodem nového člena. Tyto okolnosti mohou urychlit nebo naopak zpomalit vývoj skupiny. FÁZE VÝVOJE SKUPINY (3): nFáze 3 – STABILIZACE: vchází v platnost pravidla a normy, začíná se projevovat spolupráce (členové začnou plánovat plnění úkolu, jsou skupině i jejím cílům zavázáni a shodují se na způsobu prezentace) i kompromis, vznikají pevná přátelství – promítá se do harmonické rovnováhy, otevřené komunikace a sdílení informací, skupina se stává soudržnější. FÁZE VÝVOJE SKUPINY (4): nFáze 4 – PŘERUŠENÍ: zde je charakteristický pocit ztráty a odloučení – skupina dokončila zadaný úkol, její členové se rozcházejí (nemají důvod dále ve skupině setrvávat), vypořádání s možnou ztrátou přátel (jakmile je skupina po ukončení projektu rozpuštěna), zároveň může skupina zažívat pocit pýchy a naplnění (zvláště byl-li závěrečný výstup velmi úspěšný). FÁZE VÝVOJE SKUPINY (5): nPřechod z jedné fáze do druhé: n ndůležité je si uvědomit, že různé skupiny procházejí různými fázemi a všechny tyto fáze posunují skupinu ve vývoji, nlze určit, ve které fázi se skupina nachází, ale rozhodně není moudré snažit se některou z fází uspěchat FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SKUPINY PAMATUJTE ! nPokuste se určit a analyzovat co nejvíce informací o fungování skupiny - můžete tím zvýšit její produktivitu. ROZDÍLY MEZI SKUPINAMI A TÝMY nSkupina: dva nebo více lidí pracujících společně na dosažení určitého cíle nTým: disponuje kvalitami, které ve skupině nenajdeme (a jsou obtížně rozpoznatelné – důvěra, upřímnost, zapálení pro společnou věc, systémovost a synergie) ROZDÍLY MEZI SKUPINAMI A TÝMY VLASTNOSTI EFEKTIVNĚ FUNGUJÍCÍHO TÝMU (1): nČlenům týmu na sobě navzájem velmi záleží, njsou řešeny otázky fungování týmu, npocity jsou projevovány svobodně, s uznáním a účastí ostatních, nčlenové týmu jsou k sobě otevření a pravdiví, nprobíhá kvalitní komunikace, nneexistují žádná tajná jednání, nmezi členy týmu jsou silně rozvinuté pocity důvěry, upřímnosti a integrity – všichni jsou si vědomi slabých i silných stránek týmu, VLASTNOSTI EFEKTIVNĚ FUNGUJÍCÍHO TÝMU (2): nvšem návrhům je věnována pozornost, nexistuje silný pocit sounáležitosti s týmem – všichni členové se aktivně účastní veškerých aktivit a sdílí pocit zodpovědnosti, njednání probíhají v mravně bezúhonném ovzduší, nrozhodování probíhá formou vzájemné dohody – ne všichni musí nutně se vším souhlasit, ale jsou schopni rozhodnutí akceptovat bez negativních pocitů, npřípadný konflikt je řešen celým týmem. TEORIE TÝMOVÝCH ROLÍ: nR. Meredith BELBIN – zkoumal a analyzoval efektivní týmovou práci a vytvořil model, skládající se z 9 různých rolí. Dokonalý tým přitom vzniká, jsou-li jednotlivé role v týmu dobře patrné (pak je vysoce pravděpodobné, že tým bude pracovat efektivně a úspěšně). Mají-li být zastoupeny všechny role, pak zejména v menších týmech musí někteří členové zastávat několik rolí zároveň. Týmové role – KOORDINÁTOR nRád organizuje, řídí a koordinuje práci týmu, vede tým, ujasňuje situaci a podporuje členy v dosahování stanoveného cíle, vzbuzuje úctu a podporuje týmové nadšení, má výborné komunikační schopnosti a těší se velké oblibě týmu, umí se dobře ovládat, je klidný, schopný vyhodnotit stávající situaci a navodit v týmu rovnováhu. Týmové role - FORMOVAČ nPodporuje tým k diskusi a aktivitě, rozdává nadšení, povzbuzuje a dokáže vytvořit činorodou atmosféru, má schopnost spojovat zdánlivě neslučitelné názory a přesvědčovat ostatní členy týmu, aby je přijali za své, může být impulzivní i arogantní nebo netrpělivý a obvykle nemá pochopení pro nejasné nápady, při svém dynamickém, dominantním charakteru si vykládá nedostatek nadšení ostatních jako důkaz toho, že se s nimi dá těžko vyjít nebo že jsou proti. Týmové role – REALIZÁTOR nČlověk, který uvádí plány a návrhy v činy, většinou to jsou pilní lidé, kteří mají rádi jasně stanovené cíle i postupy jejich plnění, vyznačuje se svou nepřizpůsobivostí a malou oblibou nevyzkoušených a nepotvrzených nápadů, má velmi konzervativní názory, ale zároveň je velmi schopný a upřímný a důvěřuje ostatním členům týmu, je většinou dobrým organizátorem a vyznačuje se disciplinovaným přístupem. Týmové role - VYHODNOCOVAČ nPosuzuje problémy a vyhodnocuje nápady a návrhy, snaží se zabránit uspěchanému jednání tím, že používá kritické myšlení a provádí nezaujatou analýzu všech návrhů, které tým předložil, je většinou osobou bystrou a inteligentní, disponuje schopností dobrého úsudku, málokdy se mýlí a je schopna strategického myšlení – i přes to, že se k ostatním členům týmu většinou nechová příliš taktně, týmem je většinou považován za uzavřeného, vážného jedince bez emocí, je schopen zabránit týmu, aby přehnaně riskoval. Týmové role – INOVÁTOR nJe studnicí nápadů, zatímco chrlí velké množství nápadů (je nápaditý a kreativní), úkolem zbytku týmu je jeho myšlenky rozvinout a zrealizovat, je většinou poměrně nepraktický a má tendenci dělat chyby z nedbalosti, je-li vystaven kritice ostatních členů týmu, často se urazí a stáhne se do sebe (uzavře se) – tento dominantní, individualistický a neortodoxní člen týmu vyžaduje velmi opatrné zacházení. Týmové role – VYHLEDÁVAČ ZDROJŮ nSnaží se prozkoumat veškeré možnosti pro tým, získává kontakty a vyjednává s osobami vně týmu, je většinou milý, nadšený a tvořivý jedinec s pokrokovým myšlením, je-li vystaven tlaku, má schopnost improvizace, která mu umožňuje podávat skvělé výkony, vyznačuje se společenskou, otevřenou osobností, díky níž je schopen udržovat dobré vztahy mezi různými týmy navzájem, pokud tým není schopen pokroku v práci, obvykle přinese nové a zajímavé nápady zvenčí, na ostatní členy týmu občas působí až příliš nadšeným dojmem a ne vždy splní to, co slíbil, díky svému šarmu a dobrému umění komunikace však většinou odrazí veškerou kritiku. Týmové role – TÝMOVÝ PRACOVNÍK nSe snaží rozvíjet komunikaci mezi členy týmu a udržovat týmového ducha, je většinou velmi vnímavý a důvěřivý a je schopen objevit jakékoli skryté zájmy, podporuje soulad v týmu, je velmi diplomatický a má dobré komunikační schopnosti, na plnění úkolů se však příliš nepodílí, může působit nerozhodným dojmem a některými členy může být považován za málo odolného, v každém případě však, pokud nikdo nezastává roli týmového hráče, tým to silně pocítí, neboť tato osoba je tím, kdo drží celý tým pohromadě. Týmové role – KOMPLETOVAČ nDbá na to, aby byly plněny zadané úkoly a aby byly dodržovány termíny, je velmi starostlivý a puntičkářský a neustále si dělá starosti o úspěšné splnění úkolu, je pořádný a svědomitý a všechny úkoly plánuje velmi pečlivě, někdy má až perfekcionistické sklony, nemá pochopení pro méně pečlivé členy týmu, neustále je peskuje kvůli nedodržování termínů, což může snižovat postavení některých jeho členů. Týmové role – SPECIALISTA nRole specialisty stojí nad rámcem Belbinova původního modelu – specialista přispívá k plnění týmové práce technickými dovednostmi a odbornými znalostmi, dokáže nápady odborně posoudit a je velmi cílevědomý, ale většinou úzce zaměřený na svou specializaci, oddaný plnění úkolu a naprosto profesionální. PRÁCE V TÝMU NEBO VE SKUPIŃĚ V PRŮBĚHU STUDIA NA VYSOKÉ ŠKOLE: nJe velmi pravděpodobné, že budete nuceni pracovat ve skupinách nebo týmech, nTyto skupiny mohou být: nNeformální (pokud se členové rozhodnou pro společnou práci dobrovolně a práce s přáteli jim přináší potěšení) nFormální, sestavené vyučujícím nVýsledky práce jak formální, tak i neformální skupiny mohou být hodnoceny formou zpráv, prezentací, diskusí… TIPY, JAK SE ZAPOJIT DO SKUPINOVÉ DISKUSE TIPY, JAK PRACOVAT VE SKUPINĚ SHRNUTÍ: nSkupinová dynamika – faktory, které ovlivňují skupiny a týmy, nCíle, role, normy, podskupiny, postavení a procesy (rozhodování, účast, atmosféra…) podporují vzájemné porozumění v týmu, nSkupiny procházejí vývojovými fázemi – od formování až k přerušení spolupráce, nRozdíly mezi skupinou a týmem, nTeorie týmových rolí, které podporují větší úspěšnost a efektivitu práce v týmu. 11. PLÁNOVÁNÍ ČASU nCíl: n -definice základních pravidel časového rozvrhu -omezení plýtvání časem -efektivní plánování času PAMATUJTE ! nKaždý týden má pouze 168 hodin – proto k organizaci vašeho volného času a studia přistupujte rozumně a uvážlivě. n nČas si nelze ušetřit na později ! PARETŮV PRINCIP (1) nVilfredo PARETO (1848 – 1923) – italský sociolog a ekonom, vytvořil matematický vzorec odrážející nerovnoměrné rozložení bohatství v jeho zemi: n20% obyvatel vlastní 80% bohatství, nPravidlo 80/20 nVšeobecně uznávaný princip měření efektivity (lze uplatnit na různé situace) PARETŮV PRINCIP (1) n80% všech výsledků nám přináší jen 1/5 z toho, čemu se věnujeme, nNení třeba plánovat veškerý čas, ale pokusit se zajistit, aby 20% času bylo vyhrazeno pro věci důležité, nJe však obtížné určit, které činnosti spadají právě do těchto 20%. FYZIOLOGICKÝ RYTMUS TĚLA: nMíra soustředění a výkonu během dne kolísají, nStudium je třeba naplánovat na dobu, kdy máte obvykle nejvíce energie, n„sova“ a „ranní ptáče“, nRespektování přirozených rytmů lidského těla – aktivity naplánovat v souladu s vašimi biorytmy. ČASOVÝ ROZVRH A STANOVENÍ PRIORIT: nefektivní využití času začíná odhalením plýtvání časem ntýdenní záznam činností nrozdělení do tří skupin: n„musím udělat“ – nejvyšší priorita n„měl/a bych udělat“ – nemají tak vysokou prioritu, jejich splnění není nezbytně nutné, mohou však významně přispět k úspěšnému dosažení cílů n„rádi bychom udělali“ – priorita nízká, nepříliš významné a podstatné k dosažení důležitých cílů nvyhodnocení (%, diagram) TÝDENNÍ HARMONOGRAM ROZDĚLENÍ ČINNOSTÍ PODLE JEJICH PRIORITY ODHAD VYUŽITÍ ČASU U BĚŽNÉHO STUDENTA PAMATUJTE ! nKaždý den se nemůžete věnovat jen studiu, ale i relaxaci, sportu nebo své rodině a přátelům ! VNITŘNÍ FAKTORY ZPŮSOBUJÍCÍ VYUŽITÍ ČASU nodkládání na neurčito nperfekcionismus ncílevědomost (nedostatek cílevědomosti a houževnatosti způsobuje neefektivitu vaší práce) nobavy (že nám studijní povinnosti, zejména v zápočtové týdnu a zkouškovém období, přerostou přes hlavu – odčerpávají nám energii) nnepořádnost nnadměrná zátěž nšpatně stanovené priority VNĚJŠÍ FAKTORY ZPŮSOBUJÍCÍ NEEFEKTIVNÍ VYUŽITÍ ČASU: ntelefonování nnávštěvy nvyrušování při práci ncestování nčekání nkonverzace při kávě nkrize PAMATUJTE ! nEfektivní plánování času posílí vaši sebedůvěru. CO VÁM PŘINESE EFEKTIVNÍ PLÁNOVÁNÍ ČASU ? – (1) nBudete schopni si lépe naplánovat své aktivity, a tak budete mít více času na přemýšlení a soustředění. nEfektivní plánování času přispěje k lepší organizaci vašeho života. V oblasti studia vám přinese více času na plnění vašich studijních povinností, na výzkum, seminární práce či přípravu na zkoušky. To vám následně umožní odvádět kvalitnější výkony a dosáhnout lepších výsledků. nOmezíte stres spojený se studiem a budete schopni si lépe naplánovat kvalitnější výkony a dosáhnout lepších výsledků. CO VÁM PŘINESE EFEKTIVNÍ PLÁNOVÁNÍ ČASU ? – (1) nDodá vám větší sebedůvěru a jistotu. Stanovíte si své priority a na oplátku si budete moci užít volný čas bez výčitek, že něco zanedbáváte. nBudete výkonnější, budete si víc užívat studia, budete mít pod kontrolou veškerý svůj čas, a tak bude snadné najít si volno na relaxaci a odpočinek. Díky tomu omezíte časový stres, který s sebou studium přináší. nV neposlední řadě se také zvýší vaše šance na kvalitní a úspěšnou kariéru, protože firmy hledají spolehlivé zaměstnance, kteří jsou schopni si svoji práci dobře zorganizovat. TIPY, JAK ZLEPŠIT PLÁNOVÁNÍ ČASU SHRNUTÍ: nefektivní plánování času významně přispívá k úspěšnému zvládání studia nčas si musíte co nejlépe organizovat, plánovat a rozvrhnout nje přínosné stanovit priority plnění jednotlivých činností – usnadní vám to rozhodování, jak nejlépe svůj čas využít nveškeré činnosti je třeba plánovat v souladu s biorytmy vašeho těla – jen tak budete schopni efektivně a účelně pracovat nje vhodné zjistit, které faktory (jak vnější, tak i vnitřní) způsobují neúčelné využívání času – jestliže je budete schopni rozpoznat a popsat, můžete minimalizovat jejich vliv a dopad. 12. ZVLÁDÁNÍ STRESU nCíl: n -identifikovat příčiny, symptomy a důsledky stresu -vyrovnat se lépe se stresem a zvládat ho -zvýšit svou efektivitu a redukovat stres STRES (1): nzpůsob, jak člověk reaguje na tlaky, se kterými se setkává v každodenním životě nkaždý člověk se musí vyrovnávat s velkým množstvím různých protichůdných nároků: nvycházejí z nitra každého jedince njejich zdrojem jsou i vnější situace, v nichž musí člověk jednat nstřet těchto dvou nároků způsobuje stres STRES (2): ntělo je vybaveno prostředky, které mu pomáhají stres zvládnout – automatické reakce: zvýšení pocení, zvýšení TK, zrychlený puls a dýchání, napětí ve svalech, zvýšený tok krve do svalů… npokud se se stresovou situací adekvátně nevypořádáme, následky plynoucí z nahromaděné energie mohou být pociťovány i delší dobu ncílem je nalezení vlastní optimální hladiny stresu pro konkrétní situace a její udržení na stejné úrovni v době, kdy se přizpůsobujeme měnícím se okolnostem OPTIMÁLNÍ HLADINA STRESU PAMATUJTE ! nMírný stres je nezbytnou podmínkou pro normální fungování lidského těla. NĚKTERÉ DŮSLEDKY STRESU: nstres je nezbytný pro normální fungování lidského organismu nlidé potřebují ke správnému fungování stimulaci a překážky nkaždý potřebuje stres – nesmí však být nadměrný a dlouhodobý nstres jako nezbytná součást života: npozitivní stres nnegativní stres nstres přináší vzrušení, stimulaci a motivaci stejně jako strádání a úzkost KŘIVKA STRESOVÉ ZÁTĚŽE Příčiny stresu – VNITŘNÍ PŘÍČINY (1) nStres může být způsoben: npocitem závazku vůči ostatním studentům nvaším perfekcionismem – neschopností přijmout fakt, že práce, kterou jste odvedli, je dostatečná npocitem vlastní nedostatečnosti – i když je nepodložený npocitem méněcennosti – dojmem, že ostatní studenti jsou lepší než vy nobavami ze změn, jež přinese vaše role studenta nsetkání s naprosto novým, dosud neznámým předmětem Příčiny stresu – VNITŘNÍ PŘÍČINY (2) nsnahou splnit očekávání vašeho okolí nstrachem ze selhání v náročném kurzu nnereálnými cíli a očekáváními od sebe sama nneschopností správně se rozvrhnout čas Příčiny stresu – PŘÍČINY V MEZILIDSKÝCH VZTAZÍCH nStres může být důsledkem: nzměn ve vztahu s rodiči a příbuznými nzměn v rodině, jakou je těhotenství, narození dítěte, svatba, rozvod nebo úmrtí ntlaků ze strany vrstevníků nneuspokojivých vztahů s ostatními studenty nebo s vyučujícími nproblémů se spolubydlícími nvznikajících nebo naopak ukončovaných milostných vztahů Příčiny stresu – PŘÍČINY ORGANIZAČNÍ nStres má zdroj v/ve: nnárocích vyplývajících z role studenta VŠ, jako je samostatné učení… nnutnosti podávat nadstandardní výkony nnutnosti vypořádat se s hodnocením podávaných výkonů ndůsledcích plynoucích ze špatné volby kurzu nnutnosti chodit do zaměstnání při studiu Příčiny stresu – KULTURNÍ PŘÍČINY nPříčinou stresu může být: nrasová diskriminace nnáboženská intolerance – nerespektování důležitých náboženských svátků, zvyků… nnerovnost mezi pohlavími, sexuální obtěžování PROJEVY DŮSLEDKŮ VYSOKÉ HLADINY STRESU TRVAJÍCÍ DELŠÍ OBDOBÍ U STUDENTA: nstudent začne zameškávat hodiny nopakovaně chodí pozdě nzačne u něj vítězit lenost nad pracovitostí nje obecně negativistický bez pozitivního přístupu ke světu nnespolupracuje, chová se nepřátelsky VYHLEDÁNÍ POMOCI PŘI POCITU, ŽE JSTE VYSTAVENI NEADEKVÁTNÍMU TLAKU NA VŠ: nPomoc vám může poskytnout například: npedagogický poradce, ročníkový (skupinový) učitel nrodiče nváš ošetřující lékař npřátelé nduchovní nvyučující kurzu nebo osoba o kurzu informovaná, k níž máte důvěru ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI: nNejrůznější životní události a změny, zvláště pokud nastanou v krátkém časovém sledu, mohou u člověka vyvolávat a kumulovat stresový stav, jenž ho činí náchylnějším k nemocem. nPosuzovací škála sociálního přizpůsobení – každé životní události je přiděleno skóre. Celkový součet bodů je porovnáván s hladinou, která určuje, zda je ohroženo zdraví člověka či nikoli: nMéně než 150 – životní události zvládáte n150 až 300 – zažíváte vyšší tlak nVíce než 300 – nutno věnovat vyšší pozornost zmírnění hladiny stresu. ŠKÁLA ŽIVOTNÍCH UDÁLOSTÍ – STUDENTSKÁ VERZE ZVLÁDÁNÍ STRESU (1) nReakce na stres umožňuje lidem vyvíjet více energie v době, kdy se musí se stresovou situací vyrovnat – pomáhá vám dosáhnout vašich osobních cílů a sebevědomě a snadno čelit krizím. nJe-li stres příliš intenzivní příliš dlouhou dobu, může narušit vaši schopnost jednat. nKaždý člověk prožívá stres jedinečným způsobem. nReakce studenta na stres jsou rovněž specifické – neexistují stejné, obecně platné metody, jak stresu předejít nebo jej zmírnit (sami bychom měli objevit ty, které pomáhají nám). ZVLÁDÁNÍ STRESU (2) nStres vzniká z velké části z nesouladu mezi jedincem a náročnou situací – ve VŠ prostředí s ním můžete bojovat tím, že budete plnit požadavky, které na vás škola klade a rozvíjet vaše dovednosti a schopnosti. nNaučit se pracovat s konfliktními situacemi, poznat, kdy je potřeba vyhledat pomoc odborníka, využít podporu rodina, přátel nebo duchovních, znamená umět´účinně řídit své reakce na stres. MOŽNÉ PŘÍČINY STRESU ZAŽÍVANÉHO VE ŠKOLE NEBO OSOBNÍM ŽIVOTĚ: npoprvé žijete mimo domov npřestěhovali jste se z vesnice do velkého města nbydlíte s cizími lidmi nstali jste se pouze jedním z mnoha anonymních studentů nopustili jste partnera PAMATUJTE ! nReakce na stres jsou v různých situacích individuální a jedinečné ! MECHANISMY ZVLÁDÁNÍ STRESU: nÚnik nodkládání nvyjasněte si hodnoty nžijte zdravě, udržujte se v kondici: ncvičení nstrava nodpočinek nvyužívejte relaxační techniky nobnovujte energii o přestávkách nobklopte se přáteli nmyslete pozitivně TIPY, JAK ZVLÁDNOUT STRES: STRES VZNIKAJÍCÍ VE SPECIFICKÉM STUDENTSKÉM PROSTŘEDÍ: nnervozita u zkoušek (naprosto normální, většina studentů ji v určité fázi studia na VŠ zažívá) nnaučte se využívat energie z nervozity, kterou zažíváte před zkouškou, ke stimulaci vašeho výkonu nÚspěšné skládání zkoušek je naučitelná dovednost ! CESTY REDUKCE STRESU ZE ZKOUŠEK (1): nDostavte se na zkoušku včas se všemi věcmi, které budete potřebovat ! nZachovejte si pozitivní přístup ! nBuďte rozhodnuti podat co nejlepší výkon ! nNeobviňujte se z toho, co nevíte ! nNepochybujte o svých vědomostech a schopnostech, nevšímejte si chování ostatních studentů, netrapte se počtem otázek nebo výpadky krátkodobé paměti – tyto pocity jsou paralyzující ! nSoustřeďte se na zkoušku ! nV prvních pár minutách si pečlivě přečtěte zadání a soustřeďte se na celkový dojem ze zkoušky – uklidní vás to ! CESTY REDUKCE STRESU ZE ZKOUŠEK (2): nVěnujte se vždy jen jedné otázce – soustředěnost na jednu věc zmírní vaši nervozitu ! nSoustřeďte se na konkrétní otázky, ne na to, jestli zkoušku zvládnete ! nUvolněte se – pokud jste příliš nervózní na to, abyste přemýšleli nebo pozorně četli, pokuste se zpomalit fyzicky ! nSnažte se ovlivnit svůj stav několika hlubokými nádechy a výdechy, dýchejte přirozeně asi 30 sekund mezi každým nádechem a výdechem, až pak začněte pracovat ! TIPY, JAK SE VYROVNAT SE STRESEM SPOJENÝM S POŽADAVKY KURZU PLÁNOVÁNÍ ČASU (1): nVŠ studium je poměrně náročné ! nBez plánování času riskujete, že budete čelit mnohem většímu stresu, budete podávat horší výsledky a nevyužijete tak celý svůj potenciál ! nS časem je důležité efektivně hospodařit ! nPřednášky, cvičení, semináře, příprava, samostudium, plnění zadaných úkolů – cca 40 hodin týdně ! PLÁNOVÁNÍ ČASU (2): nStudium můžete/musíte chápat jako zaměstnání – vyžaduje mnoho energie, osobního nasazení a motivace ! nPři studiu (stejně jako v zaměstnání) můžete podávat dobré nebo špatné výsledky – efektivní plánování může pomoci k těm prvním ! SHRNUTÍ: nStres není nic neobvyklého – čelit mu musí všichni, studenty nevyjímaje ! nStres může mít řadu příčin, které však můžeme ovlivnit ! nMírný stres může mít pozitivní účinek – povzbudí vás k vyššímu výkonu ! nStres a jeho účinky můžete překonat tím, že budete aktivní, budete si plánovat své povinnosti, dbát na zdravý životní styl a relaxovat ! nO problémech si můžete promluvit s rodiči, přáteli, nebo odborníky ! II. JAK USPĚT PŘI HODNOCENÍ 13.Případové studie 14.Prezentace 15.Eseje 16.Zprávy 17.Závěrečné práce a výzkumné projekty 18.Zkoušky ÚVOD nPříležitost něco se naučit nOčekávání nHodnotící kritéria nForma zpracování nTermíny nHodnocení práce skupiny nZpětná vazba PAMATUJTE ! nBuďte originální – většina vyučujících preferuje práce, na kterých je znát preciznost a originální přístup ! n nJestliže využijete pouze základní literaturu, poznámky z přednášek a jiné materiály od vyučujících, může to být považováno za plagiátorství ! TAXONOMIE VZDĚLÁVACÍCH CÍLŮ TIPY, JAK REALIZOVAT PRÁCI VE SKUPINĚ (1): 1.Sestavte harmonogram. Vytvořte časový plán pro vypracování úkolu a odsouhlaste jej s kolegy. V této fázi je vhodné určit, kdo skupinu povede a kdo bude mít jaké povinnosti. 2.Proveďte prvotní výzkum. Všichni členové skupiny by se měli důkladněji seznámit se zadáním, a pokud je to nutné, nastudovat si vše tak, aby bylo téma naprosto jasné. Poté by skupina měla odsouhlasit hlavní body, které budou v rámci projektu řešeny. Pomůže vám to, až si budete rozdělovat úkoly, což můžete udělat při prvním setkání skupiny v případě, že její členové na seznámení s tématem potřebují více času. TIPY, JAK REALIZOVAT PRÁCI VE SKUPINĚ (2): 3.Rozdělte si úkoly. Rozdělte úkoly mezi členy skupiny tak, aby každý pracoval na určité části projektu. Jestliže je ve skupině více členů, můžete úkoly rozdělit do menších skupinek. 4.Společný postup. Stanovte si společný postup, kterým se bude celá skupina řídit. To je velmi důležité, protože budou-li jednotliví členové nebo skupinky k řešení projektu přistupovat jinak, může se to odrazit i na kvalitě výsledku. Proto je dobré již v první fázi rozhodnout, jak budete postupovat třeba v případě, že někteří členové skupiny budou trvat na konkrétním řešení a jiní budou proti. TIPY, JAK REALIZOVAT PRÁCI VE SKUPINĚ (3): 5.Vyplňte přidělené úkoly. V této fázi se každý člen skupiny bude věnovat plnění svého úkolu. Postup práce, případné problémy a jejich řešení je vhodné projednávat na pravidelných schůzkách. 6.Sestavte koncept práce. Ten by měli vypracovat vybraní členové skupiny (2 až 3) s použitím částí, jež vypracovali jednotliví členové. Tyto dílčí části nebude pravděpodobně možné použít v původním stavu – výsledná práce musí působit uceleně, a proto budete muset například některé části přepsat a upravit tak, aby byl dodržen jednotný styl apod. Budete také muset vytvořit úvod, závěr a abstrakt. TIPY, JAK REALIZOVAT PRÁCI VE SKUPINĚ (4): 7.Projděte si koncept s celou skupinou. Celá skupina by se měla sejít a projít koncept práce. Všichni členové by měli mít možnost se k němu vyjádřit, abyste se vyhnuli nesprávné interpretaci dílčích podkladů apod. 8.Vypracujte konečnou verzi. Vypracujte konečnou verzi zprávy, nebo připravte prezentaci. Přitom mějte na paměti vše, co může ovlivnit vaše hodnocení. V případě prezentace musíte rozhodnout, kdo prezentaci přednese. Ověřte si, zda není vyžadováno, aby při prezentaci vystoupili všichni členové skupiny – v takovém případě ji musíte připravit tak, aby působila jednotně a změna přednášejícího neovlivnila celkový dojem. NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY PŘI HODNOCENÍ PRÁCE SKUPINY: nvedení skupiny n„černí pasažéři“ nvzájemné hodnocení 13. PŘÍPADOVÉ STUDIE nCíl: n -vytvořit postup pro analýzu případových studií -Provést systematickou analýzu informací obsažených v případové studii -V případové studii najít problémové oblasti a navrhnout jejich řešení -Vyhodnotit navržená řešení a vyvodit závěry či doporučení VYUŽITÍ PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ: nSkupinová diskuse: nVyslovení vlastního návrhu nNaslouchání ostatním nVznášení námitek proti jiným stanoviskům či interpretacím nObhájení vlastní myšlenky nPřijímání kritiky nhodnocení PAMATUJTE ! nPřípadové studie obvykle nemají jedno konkrétní řešení ! n nDbejte proto na to, aby to vaše bylo řádně podložené ! POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (1): 1.seznamte se s materiálem 2.přečtěte si pokyny 3.přečtěte si otázky 4.proveďte analýzu informací: -organizace: -V jakém oboru organizace podniká ? -Čím by se organizace chtěla zabývat ? -Jakým vybavením organizace disponuje ? -Jaké jsou silné stránky organizace ? -Jsou v organizaci nějaké problémové nebo potenciálně problémové oblasti ? PAMATUJTE ! nOdpovězte na zadané otázky ! n nNevymýšlejte vlastní otázky ! PAMATUJTE ! nPřečtěte zadání případové studie ! n nPřečtěte pokyny ! n nPřečtěte otázky ! TIPY, JAK ANALYZOVAT ZJIŠTĚNÉ INFORMACE: POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (2): -Může společnost využít své silné stránky v oboru, ve kterém by chtěla podnikat ? -Jaká je finanční situace organizace ? -Jaký styl řízení management organizace převážně používá ? -Jaká je formální struktura organizace ? -Jak je v organizaci zajišťována informovanost ? -Používá organizace nějaký informační systém ? -Potýká se informační systém s nějakými problémy ? -Jakými problémy ? POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (3): -osoby: -Jakých osob se případová studie převážně týká ? -Jaké funkce tyto osoby zastávají ? -Jaké jsou jejich povinnosti ? -Jaká jsou jejich stanoviska a vztahy k jiným osobám ? -(Najít odpovědi na tyto otázky vám pomůže organizační schéma společnosti.) POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (4): -situace: -Jak se situace vyvíjela ? -Co předcházelo současnému stavu ? -Můžete vymezit jednotlivé fáze vývoje, nebo sled událostí ? -Vyvíjí se situace nějakým konkrétním směrem ? - POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (5): -souvislosti: -rozhodnutí musíte přijmout vždy tak, aby odpovídalo konkrétní situaci: -Řeší případová studie mezinárodní, národní, regionální či místní otázky ? -Musíte počítat s nějakým omezením ? -Jaké zdroje jsou k dispozici ? -Jaká je politika organizace ? -Ovlivňuje situaci v organizaci nějakým způsobem vláda a její nařízení ? PAMATUJTE ! nPři práci s případovými studiemi, jež popisují skutečné situace, věnujte velkou pozornost konkrétním údajům -mohou vám pomoci vysvětlit události, které daný případ ovlivňují (např. období s vysokou mírou nezaměstnanosti, zvýšení úrokových sazeb…) ! POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (6): -fakta -dedukce (vyvozování závěrů) -vyvozování soudů -názory (stanoviska, pocity, přesvědčení) n JAK ZAZNAMENÁVAT INFORMACE PAMATUJTE ! nJakékoliv domněnky musí být jasně vyjádřeny ! POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (7): 5.Definujte problém: -Čím byly problémy způsobeny ? -Existují mezi problémy nějaké souvislosti ? -Jaké jsou klíčové ukazatele ? 6.Zjistěte příčiny: -diagram zobrazující příčiny a následky (Ishikawa: „rybí kost“) - DIAGRAM PŘÍČIN A NÁSLEDKŮ POSTUP ANALÝZY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (8): 7.navrhněte řešení 8.vyhodnoťte navržená řešení 9.uveďte doporučení PAMATUJTE ! nHledejte různé možnosti řešení – nikdy nevíte, co se může vyvinout i z původně bláznivě vypadající myšlenky ! PAMATUJTE ! nVždy je nutné zvážit všechna pro i proti ! ANALÝZA ŘEŠENÍ TIPY, JAK ZPRACOVAT DOPORUČENÍ DOPORUČENÍ (1): nV doporučeních nezapomeňte odpovědět na otázky (!): nCO ? Popište, co přesně doporučujete. Buďte konkrétní. Popište, jaké zdroje budou zapotřebí pro realizaci navrženého řešení – jaké zdroje budou muset být zajištěny a které stávající budou využity (například vybavení, školení zaměstnanců, zařízení…) nPROČ ? Popište důvody, které k doporučením vedly. DOPORUČENÍ (2): nKDY ? Popište harmonogram pro realizaci navrženého řešení. Bude zapotřebí před konečnou realizací řešení přijaté opatření vyzkoušet například ve zkušebním provozu ? V případě radikálních změn může být takový postup velice vhodný ! nJAK ? Popište, jak má být řešení realizováno ! nKDE ? Buďte přesní ! Bude se opatření týkat například celé organizace, nebo jen některé její části ? nKDO ? Kdo bude mít jaké povinnosti při realizaci řešení ? DOPORUČENÍ TIPY, JAK ÚSPĚŠNĚ PROVÉST ANALÝZU PŘÍPADOVÉ STUDIE PAMATUJTE ! nObvykle neexistuje jediné správné řešení – musíte přesvědčit čtenáře, že právě to vaše je nejlepší ! PAMATUJTE ! nHodnotí se interpretace faktů, analýza a odůvodněné návrhy ! TIPY, JAK PRO PŘÍPADOVÉ STUDIE ZPRACOVAT ODPOVĚDI SHRNUTÍ (1): nk analýze informací v případové studii je vhodné přistupovat systematicky nk pochopení informací prezentovaných v případové studii si musíte vyhradit dostatek času, abyste mohli zjistit a definovat skutečné problémy nmusíte pečlivě číst pokyny a řídit se jimi při zpracování vašich odpovědí SHRNUTÍ (2): ninformace obsažené v případové studii musí být pečlivě analyzovány – jen tak budete schopni navrhnout a vyhodnotit vhodná řešení zjištěných problémů a vyjádřit odpovídající doporučení nodpovědi musí být zpracovány v náležité formě, která odpovídá hodnotícím kritériím 14. PREZENTACE nCíl : -určit základní účely prezentací -zdůraznit hlavní myšlenky prezentace -zvolit, vytvořit a použít nejvhodnější audiovizuální pomůcky -vytvořit prezentaci s odpovídající strukturou -předvést sebevědomě efektivní prezentaci ÚČEL PREZENTACÍ: npředávání informací (v podnikání, ve vzdělávání…) nposkytování instrukcí (tamtéž) npřesvědčování (v podnikání, vzdělávání, politice a i médiích) nzábava (v médiích, v performativních uměních) FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PREZENTACI: nmateriál použitý v prezentaci nrozsah a hloubka tématu nvelikost publika nforma zpracování prezentace ndélka prezentace npožadovaný výsledek PROCES PŘEDNÁŠENÍ PREZENTACE: PAMATUJTE ! nPříprava je pro prezentaci rozhodující ! STRUKTURA PREZENTACE nstruktura prezentace musí být jednotná a logická nautor (přednášející) by si měl uvědomit, proč prezentaci přednáší njasné a logické členění a minimální strukturou: núvod – zde by mělo být téma zasazeno do kontextu a stanoveny cíle nebo požadované výsledky nněkolik klíčových bodů v logickém řazení – měly by být poskytnuty důkazy a příklady podporující klíčové body a/nebo tvrzení nshrnutí důležitých bodů pro publikum, popř. celkový průřez prezentací STRUKTURA PREZENTACE: FORMA PREZENTACE (1) nVelmi důležitý je zvolený postup, který může prezentaci povznést, ale její forma může být pro publikum naopak velmi rozptylující (pak si zapamatuje pouze malou část přednášky, pokud vůbec nějakou). nujistěte se: nže jste nacvičovali svou prezentaci před ostatními, abyste zhodnotili jejich reakce a získali od nich zpětnou vazbu – nácvik také poskytne odhad, kolik času na přednesení prezentace potřebujete, nže působíte sebejistě a mluvíte jasně a přesvědčivě, FORMA PREZENTACE (2) nže vystupujete s elánem, přirozeně a upřímně – ne však příliš, aby to posluchače neodradilo a výklad neposlouchali, nže používáte krátké věty – vyhýbejte se dlouhým, komplikovaným a spletitým souvětím, nže se vyhýbáte vágnosti a mnohoznačnosti a že jste naopak konkrétní a jednoznační: n„vedl jsem několik rozhovorů“ – „vedl jsem 55 rozhovorů“ FORMA PREZENTACE (3) nNevhodné jsou neurčité obraty „říkají, že“, „téměř každý“, „nějaké“, „přibližné velikosti“, „možná“, „něco takového“ – takové fráze nepředají publiku vůbec nic. TIPY PRO OBSAH PREZENTACÍ PREZENTACE (1): nsprávné rozvržení času nřeč těla (oční kontakt, rušivé chování, gesta na zdůraznění myšlenky, vhodné oblečení, úsměv…) npřednes: nvyvarovat se hovorových výrazů, žargonu a slangu (pokud nejsou důležité pro obsah prezentace) nnepoužívat výrazů „víte“, „vlastně“, „prostě“, „takže“, „jako“, … nzkrátit a omezit veškeré výrazy, které neposkytují žádnou informaci („v tomto jedinečném okamžiku“ – „nyní“) PREZENTACE (2): nneopakovat se příliš často – neustálé opakování stejných slov je známkou nervozity nvšímat si reakcí posluchačů npři přednesu držet hlavu vzpřímeně nčetba prezentace z poznámek svádí k jednotvárnosti hlasu a postrádá změny v rychlosti, výšce, rytmu a intenzitě nsnažit se čtení poznámek úplně vyhnout nvětšina nezkušených přednášejících mluví příliš rychle – nervozita vytváří tendenci zrychlovat – věnovat pozornost nácviku a snažit se řeč zpomalit nobecně platí, že čím větší je publikum, tím pomaleji bychom měli mluvit PREZENTACE (3): nv průběhu prezentace měnit rychlost, tón a intenzitu hlasu – monotónní přednes se pro posluchače stává nudný a mdlý nzměnou hlasu, zvyšováním a snižováním zdůraznit podstatné myšlenky npauza („dramatická“), zrychlení, zpomalení, změna hlasitosti činí prezentaci pro posluchače mnohem zajímavější nmluvit tak, aby vás všichni dobře slyšeli – křičení však škodí hlasivkám nnahrávka cvičné prezentace umožní zhodnotit úroveň vaší hlasové intonace, lze z ní posoudit zřetelnost i hlasitost PREZENTACE (4): npár hlubokých nádechů před prezentací vás zbaví nervozity npravidelné klesání hlasem na konci každé věty znemožňuje příjemný poslech prezentace (posluchači se začnou nudit, neklidně ošívat, rušit – zvyšuje míru vaší nervozity) npoznámky: nasociační mapy nkartičky s poznámkami (7,5 x 2,5 cm) npapír formátu A4 (pozor: nečíst !) AUDIOVIZUÁLNÍ POMŮCKY: nMohou výrazně zlepšit vaši prezentaci – doporučují se: nnástěnné tabule npřenosné tabule („Flip Chart“) nPracovní listy PAMATUJTE ! nAť používáte jakékoli audiovizuální pomůcky, nezapomínejte, že prezentace musí být jasná, k věci a pro posluchače snadno pochopitelná ! OTÁZKY (1) : nněkteré hodnocené prezentace musí mít na konci část vymezenou pro diskusi – nezapomínejte na to ! npokud není prezentace hodnocena, zvažte výhody a nevýhody diskuse na konci prezentace npřimět většinu posluchačů k diskusi může být náročné ! npokud jde o cvičnou prezentaci, někteří posluchači (studenti) se mohou vyhýbat kladení otázek, aby se neprojevila jejich neznalost, nebo ze sebe nedělali hlupáky OTÁZKY (2): notázky však mohou rozšířit téma a většinou jsou začátkem větší diskuse npřipravte si jednu-dvě otázky, které vynesete sami – výhodou je, že své otázky dokážete s jistotou zodpovědět nposluchači (studenti) většinou nemají tendenci pokládat „nepřátelské otázky“ – panuje atmosféra vzájemné podpory npokud narazíte na „nepříjemného tazatele „, nenechte se zatáhnout do sporu TIPY, JAK ZODPOVĚDĚT NEPŘÍJEMNÉ OTÁZKY HODNOCENÉ PREZENTACE – KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ PREZENTACÍ TIPY, JAK VYTVOŘIT DOBROU PREZENTACI VYTVOŘENÍ PREZENTACE ZA POUŽITÍ PROGRAMU POWER POINT njednotný styl npřednes npřechody snímků nklávesové zkratky npříkazy pomocí myši nskupinové prezentace PAMATUJTE ! nZvuky a animace ve velkém množství mohou na publikum působit rušivě ! PAMATUJTE ! nDržte se jednoduchého provedení ! n nNedávejte na jednotlivé snímky příliš mnoho informací ! TIPY, JAK VYUŽÍT ANIMACE NA SNÍMCÍCH KLÁVESOVÉ ZKRATKY (1): nV průběhu prezentace ušetří čas: n„N“/“šipka dolů“ (další snímek) n„P“/“šipka nahoru“ (předchozí snímek) n„číslo“+“enter“ (přesun na číslovaný snímek) n„W“/“čárka“ („,“) (náhrada bílou obrazovkou) n„B“/“tečka“ („.“) (náhrada černou obrazovkou) nPravé tlačitko myši (vyvolá místní nabídku) n„CTRL“+“P“ (změna ukazovátka na pero) n„CTRL“+“A“ (změna ukazovátka na šipku) n„CTRL“+“H“ (skryje ukazovátko a tlačítko) KLÁVESOVÉ ZKRATKY (2): n„A“ nebo „=„ (zobrazí nebo skryje šipku) n„ESC“ (ukončí prezentaci) TIPY, JAK VYTVOŘIT EFEKTIVNÍ ELEKTRONICKÉ PREZENTACE PAMATUJTE ! nVždy dávejte najevo zájem o to, co říkají ostatní členové skupiny ! TIPY, JAK VYUŽÍT ANIMACE NA SNÍMCÍCH SHRNUTÍ: nje důležité zamyslet se nad způsobem předání sdělení posluchačům njaký je účel prezentace nje nutné prezentaci náležitě rozčlenit – věnujte pozornost obsahu, správnému načasování, řeči těla, správnému přednesu, stejně jako kartičkám s nápovědou npro ozvláštnění prezentace můžete použít audiovizuální pomůcky – dbejte na to, abyste je používali správně nbude třeba, abyste se naučili používat POWER POINT a ovládat dataprojektor i PC (NB) 15. ESEJE nCíl: n -připravit osnovu eseje a poté esej napsat -napsat esej, který splňuje všechny požadavky kladené na tuto formu písemného projevu -shromáždit a roztřídit podkladový materiál -sestavit jasně strukturovaný text ESEJ nDodržet pět základních kroků, které vedou ke kvalitně napsanému eseji: 1.podrobně rozebrat a analyzovat název eseje 2.vyhledat a utřídit relevantní materiál a opatřit ho poznámkami 3.sestavit osnovu 4.vytvořit koncept 5.napsat esej ROZBOR NÁZVU ESEJE: npřed volbou určitého tématu zvážit: nZájem o dané téma nPochopení daného tématu i názvu eseje nDostupnost materiálů nobsah (o čem esej je ?) npřístup (jaké postupy vyžaduje zadání eseje ?) DEFINICE SLOV, KTERÁ SE BĚŽNĚ VYSKYTUJÍ V ZADÁNÍCH ESEJŮ HLEDÁNÍ VHODNÝCH MATERIÁLŮ (1) nnikdy si nezapomeňte sepsat hlavní body, kterých se budete držet – můžete si také vytvořit pracovní verzi podnadpisů npoznačte si vše, co o tématu víte – pomůže vám to začít podvědomě pracovat na tématu a tvořit spojení a nápady, jež můžete postupně rozvíjet nnejprve hledejte obecné informace k danému tématu (zejména když jde o téma pro vás neznámé) HLEDÁNÍ VHODNÝCH MATERIÁLŮ (2) nověřte si, zda máte seznam všech důležitých zdrojů informací (vhodnou literaturu doporučenou vyučujícím, bibliografické údaje o vhodných publikacích…) nnejzdlouhavější část psaní eseje je hledáníe a třídění relevantních materiálů a pramenů – velice důležitá je správná organizace času TIPY, JAK SHROMAŽĎOVAT INFORMACE PAMATUJTE ! nVaše písemná práce nemůže být dostatečně promyšlená, jestliže necháte vše na poslední chvíli, a to i v případě, že máte nashromážděno dostatečné množství materiálů ! OSNOVA A ROZVRŽENÍ ESEJE: nOsnova je velmi důležitá: nstanovíte si hlavní body své práce nlogicky si sestavíte hlavní myšlenky a nejdůležitější detaily nrozlišíte stěžejní a podpůrné informace nminimalizujete možnost, že vynecháte některá důležitá fakta nusnadníte si pozdější psaní eseje nbudete psát plynuleji TIPY, JAK VYTVOŘIT OSNOVU JAK MŮŽE OSNOVA VYPADAT: nasociační mapa (vizuální zpracování osnovy) nseznamy (seznam několika nadpisů, obsahujících relevantní body, které přibližně korespondují s odstavci eseje) nschéma (zdůraznění hlavních témat a poukázání na souvislosti mezi jednotlivými tématy) KONCEPT: nprvní pokus njazykové prostředky by měly vyhovovat cíli – akademický styl npísemná práce je jednostranná komunikace – esej musí být srozumitelný nje-li to možné, dejte koncept přečíst kolegovi nnepospíchejte s psaním – vliv na výsledek může mít momentální nálada PAMATUJTE ! nNapište si koncept s dostatečným časovým předstihem, ať máte dostatek času na provedení nezbytných a užitečných změn a modifikací ! STRUKTURA ESEJE (1): nÚvod: nastíní problematiku eseje, základní otázku a způsob, jakým k ní budeme přistupovat, komentáře k tématu eseje, nezbytné definice, uchopení daného předmětu stanoví hlavní body (cca 1 odstavec). nHlavní stať - hlavní část eseje, pomocí argumentů, myšlenek, faktů a názorných příkladů je postupně vysvětleno samotné téma práce. Hlavní body musí být prezentovány v logickém pořadí, souvislosti mezi nimi musí být jednoznačné a patrné – nutno podložit relevantními příklady a shromážděnými důkazy. STRUKTURA ESEJE (2): nZávěr: ukazuje, jaký postoj jste zaujali k popisované problematice a musí odkazovat k názvu. BĚŽNÉ SPOJOVACÍ VÝRAZY A FRÁZE DALŠÍ DŮLEŽITÉ BODY, JEŽ JE VHODNÉ SI ZAPAMATOVAT: npodnadpisy ndiagramy, grafy a obrázky nzkratky nodkazy nplagiátorství ncitace npočet slov PAMATUJTE ! nVšechny prameny, které využijete, musí být opatřeny správnými a úplnými bibliografickými údaji ! ZHODNOCENÍ ESEJE: npročíst nčíst nezaujatě („první čtení“) ndodržet odstup pár dnů od dokončení konceptu nna esej pohlížet jako na neznámý text nčíst práci nahlas nprověřit přirozenost jazykových prostředků nkontrolovat plynulost a celistvost textu KONTROLNÍ OTÁZKY, NA NĚŽ BYSTE MĚLI ZNÁT ODPOVĚĎ PO DOKONČENÍ HODNOCENÍ ESEJE NEJBĚŽNĚJŠÍ PROBLÉMY A JEJICH NÁPRAVA DOPORUČENÍ K PSANÍ ESEJE JAKO SOUČÁSTI ZKOUŠKY ZAKLADNÍ RYSY KVALITNÍHO ESEJE: SHRNUTÍ (1): nkaždý dobrý esej vyžaduje představu, která může být časově náročná nnež začnete psát, měli byste rozumět názvu a zadání eseje a zvolit nejvhodnější způsob, jakým dané téma uchopit nje nutné přečíst a nastudovat množství literatury a pramenů SHRNUTÍ (2): npečlivé plánování a promyšlení předem se vždy vyplatí nje výhodné nejprve napsat koncept a pak konečnou verzi eseje njakmile esej dopíšete, je důležité si text ještě jednou pročíst a zkontrolovat logické souvislosti, opravit gramatické chyby… 16. ZPRÁVY nCíl: n -naplánovat si jednotlivé etapy pro psaní zpráv a efektivně využít čas -zprávu správně strukturovat -využít ve zprávě relevantní informace -vytvořit zprávu, která bude plnit svůj účel POSTUP PSANÍ ZPRÁVY CÍL (Proč zprávu píšete ?) - 1 nPOSKYTNUTÍ INFORMACÍ: spojeno s prezentací nějakých faktů nebo vysvětlením příkladů či konkrétních zjištění nŽÁDOST: má za úkol přesvědčit nebo motivovat čtenáře např. ke koupi nového typu přístroje, poskytnutí nově vyvinutých postupů… CÍL (Proč zprávu píšete ?) - 2 nPŘIJETÍ ROZHODNUTÍ: má čtenáře ovlivnit v jeho rozhodování nŘEŠENÍ PROBLÉMU: jsou prezentovány výsledky zkoumání nějaké problematiky OBSAH (Co je hlavním tématem ?) nco je hlavním tématem práce nna co se má zpráva zaměřit a co všechno bude zahrnovat npomůže shromáždit relevantní materiály a podklady nzpůsob, jakým budou fakta ve zprávě prezentována bude do velké míry ovlivněn účelem, jež má zpráva plnit ČTENÁŘ (Kdo bude zprávu číst ?) nVí čtenář o tématu nebo je pro něj nové ? nCo se čtenář chce nebo potřebuje dozvědět ? nVíte, jaký má čtenář k tématu postoj, jaké je jeho stanovisko, co si o něm myslí ? nJaký typ zprávy bude čtenáři vyhovovat ? OMEZENÍ (Budete při zpracování zprávy nějak omezeni ?) nPřizpůsobení se nějakým omezením: nČas, který máme k dispozici nFinanční prostředky nDostupné informace PŘÍPRAVNÁ FÁZE: nShromažďování informací: nJaké informace potřebujete ? nZdroje informací. nKolik zdrojů použít ? nTřídění informací TIPY, JAK PŘISTUPOVAT KE SHROMAŽĎOVÁNÍ INFORMACÍ TIPY, JAK TŘÍDIT SHROMÁŽDĚNÉ INFORMACE PAMATUJTE ! nPokud bude zpráva obsahovat příliš mnoho nepodstatných informací, čtenářovu pozornost to bude odvádět od hlavního sdělení ! PSANÍ ZPRÁVY (1) nTitulní strana: nNázev zprávy nJméno a příjmení autora nDatum nRozdělovník (pokud existuje) – seznam osob, jímž je zpráva určena n(co nejjednodušší a nejstručnější !) PSANÍ ZPRÁVY (2) nObsah: názvy jednotlivých kapitol, podkapitol, příloh a dalších částí a jejich umístění v dokumentu nShrnutí nebo abstrakt: nCíl a rozsah zprávy nPopis problémy nCharakteristika metod a postupů nPřehled dosažených výsledků nZávěr nPřípadná doporučení PSANÍ ZPRÁVY (3) nÚvod: nKontext: obsahuje popis zpracovávané problematiky a ukazuje na stav jejího řešení, účel zpracování zprávy a kdo ji zadal – má být stručný nCíl: musí být vyjádřen velice přesně a jednoznačně – má být rovněž stručný nRozsah: souvisí s popisem hlavních bodů – vymezí se obsah jednotlivých částí či kapitol a uvedou se případná omezení nPostup/metody: zahrnuje stručný popis metod získávání informací a postupu jejich zpracování PSANÍ ZPRÁVY (4) nPostup/metody: vysvětlení a popsání toho, jak jste postupovali, z jakých pramenů jste čerpali, jakou literaturu jste nastudovali nVýsledky a zjištění: podrobně se popisují údaje a zjištění, k nimž autor při svém zkoumání dospěl PSANÍ ZPRÁVY (5) nZávěr: slouží ke shrnutí hlavních zjištění, jejich zhodnocení a vysvětlení – řídíme se pravidlem pěti „S“: nSrozumitelnost (jednoduché formulace) nStručnost (držet se tématu) nSoudržnost (závěry musí vycházet z toho, co již bylo řečeno – nesmíme uvádět žádné nové informace) nSoudnost (závěry důkladně promyslet – nesmí zde být žádné nové informace) nStruktura (jednotlivé argumenty, témata a body musí být předkládány v logických posloupnostech) PSANÍ ZPRÁVY (6) nDoporučení: zakládají se na autorových zjištěních a závěrech, jež ve zprávě autor prezentoval a nastiňují návrhy, jejichž realizace by pomohla řešit zkoumaný problém a bylo by účelné jim věnovat pozornost nCitace (myšlenky, texty jiných autorů) – řídí se ČSN ISO 690 nSeznam použitých zdrojů (seznam použité literatury a dalších informačních zdrojů) – řídí se ČSN ISO 690 nPřílohy nSlovník pojmů a seznam zkratek nPoděkování TIPY, JAK DOBŘE NAPSAT HLAVNÍ ČÁST ZPRÁVY JAKÁ MAJÍ BÝT DOPORUČENÍ ? FORMÁLNÍ ÚPRAVA ZPRÁVY (1) nÚprava stránky: nčíslování stran nnadpisy npodnadpisy nodstavce nvolba stylů formátování: nvelikost nadpisů nčíslování nadpisů nzarovnávání nadpisů nnastavení řádkování a zarovnání textu nnastavení mezer mezi odstavci FORMÁLNÍ ÚPRAVA ZPRÁVY (2) nZkratky nTabulky nGrafy nObrázky nJazyková úprava VZOR ČLENĚNÍ ZPRÁVY POKYNY PRO PSANÍ ZPRÁV ZÁVĚREČNÁ KONTROLA ZPRÁVY: SHRNUTÍ (1): nNapsat efektivní zprávu vyžaduje svůj čas, pečlivé plánování a vytrvalost nPři psaní zpráv musíte respektovat všechny pokyny, které mohou platit pouze pro konkrétní VŠ či organizaci, kromě toho nesmíte zapomenout na žádné podstatné údaje nZpráva bude efektivní a splní svůj účel, pokud bude obsahovat dostatečné přesvědčivé argumenty, které budou prezentovány objektivně, přesně a logicky SHRNUTÍ (2): nVšechny myšlenky a tvrzení musí být podloženy fakty – irelevantním informacím se musíte vyhnout nZprávy musí být stručné – musí však zahrnovat dostatek informací, aby byly ucelené a srozumitelné 17. ZÁVĚREČNÉ PRÁCE A VÝZKUMNÉ PROJEKTY nCíl: n- Umět efektivně zvolit téma závěrečné práce n- Umět definovat cíle závěrečné práce n- Umět závěrečnou práci správně zpracovat n- Umět využít dovednosti získané při psaní zpráv při písemné prezentaci výzkumných úkolů PAMATUJTE ! nPrůběh výzkumu je stejně důležitý, jako závěrečná práce samotná ! VÝBĚR TÉMATU (1) nPokud si téma své závěrečné práce můžete sami zvolit, výběru byste měli věnovat velkou pozornost: nNavštivte knihovnu a přečtěte si poslední vydání časopisů a uznávaných novin – můžete v nich najít aktuální témata a novinky, které vás mohou inspirovat nPodívejte se na konec kapitol nebo článků, jež vás zaujaly – mnoho autorů zde uvádí náměty a doporučení pro další výzkum v dané oblasti VÝBĚR TÉMATU (2) nPopřemýšlejte o organizaci, firmě nebo podniku, v němž jste vykonávali praxi nebo jste zaměstnáni – možná jste narazili na problém, který tato organizace řeší, nebo vás napadlo, že by se podnik mohl nějakým směrem vyvíjet (i takové nápady můžete úspěšně zužitkovat jako základ svého výzkumu). nProstudujte si závěrečné práce, které byly zpracovány v předešlých letech – mnoho VŠ tyto práce zveřejňuje v knihovnách a studovnách – názvy, anotace či abstrakty těchto prací mohou být inspirací pro další výzkum v dané oblasti. VÝBĚR TÉMATU (3) nPokud předchozí práce takto využijete, vždy dbejte na to, aby vaše práce byla jedinečná a nekopírovala originál – nenechte se svést k plagiátorství (to je velmi vážný prohřešek). nněkteré VŠ zveřejňují seznam výzkumných aktivit zaměstnanců – i zde je mnoho zajímavých námětů, na něž byste se mohli zaměřit. V takovém případě tohoto zaměstnance kontaktujte – může vám s výběrem tématu pomoci NA CO SI DÁT PŘI VÝBĚRU TÉMATU POZOR nzájem nkoncepce/požadavky oboru nschopnosti/zkušenosti nzdroje: nČas nInformace (primární a sekundární) nFinanční prostředky npodpora nmorální/etické aspekty naktuálnost tématu DEFINOVÁNÍ VÝZKUMNÉHO ÚKOLU A CÍLE nProveditelnost ! PROJEKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE (1) nÚvod/nastínění problému nÚstřední cíl výzkumu nOsnova práce a její cíle (příklad): nZhodnotit různé styly vedení nDefinovat motivaci nVymezit faktory, které ovlivňují motivaci nZjistit, jaký vztah je možné nalézt mezi stylem vedení a motivací nStanovit, zda styl vedení ovlivňuje motivaci v organizaci PROJEKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE (2) nMetody a postupy: nKoncepce výzkumu nSběr dat: nUrčete, čeho chcete v rámci sekundárního výzkumu dosáhnout nUrčete, jaká primární data budou vyžadována a proč nSeznam použité literatury a dalších zdrojů nPlánování KONKRETIZACE VÝZKUMU PAMATUJTE ! nHodnocení může zahrnovat i to, jak jste se ve vaší práci drželi navržené osnovy a jak jste dosáhli stanovených cílů – proto jim věnujte velkou pozornost ! HODNOTÍCÍ KRITÉRIA nMetodika: liší se podle typu závěrečné práce a zahrnuje metody, jež jste se rozhodli aplikovat – volbu metod musíte řádně podložit a uvést výhody, příp. nevýhody zvoleného postupu nSekundární výzkum: je významným ukazatelem míry připravenosti studentů – prokazujete jím znalosti, které jste získali studiem literatury a/nebo teoretických poznatků nPrimární výzkum METODIKA (1) nPro hodnocení může být důležité, zda vaše práce: nobsahuje důkladný rozbor a odůvodnění zvolené metody či metod nvyužívá metodu výzkumu, jež odpovídá potřebám zkoumané problematiky njasně definuje zkoumanou skupinu nvyužívá pro výzkum vhodně zvolený reprezentativní vzorek METODIKA (2) nobsahuje dostatečné informace o zkoumané skupině a o metodice výběru reprezentativního vzorku v takovém rozsahu, jež zajistí odpovídající validitu a spolehlivost shromážděných dat nobsahuje popis a analýzu případných omezení zvolené metodiky nvyužívá vhodné techniky analýzy dat SEKUNDÁRNÍ VÝZKUM (1) nHodnocení může zahrnovat posouzení toho: njaké kvalitní a aktuální zdroje jste využili njaký máte přehled o základních poznatcích a teorii daného oboru njaké informace jste pro dané téma nashromáždili njak jste schopni nashromážděné informace interpretovat – vyhněte se pouhému přijímání myšlenek, nashromážděné poznatky analyzujte a podrobte je kritice SEKUNDÁRNÍ VÝZKUM (2) nzda jsou vyvozené závěry založeny na konkrétních zjištěních nzda byly jasně stanoveny hypotézy nzda jsou uvedeny všechny použité zdroje nzda je u citovaných zdrojů zachována citační norma PRIMÁRNÍ VÝZKUM (1) nJestliže bylo zapotřebí realizovat primární výzkum, hodnocení práce může zahrnovat posouzení toho, zda autor: nV rámci výzkumu nashromáždil dostatečný objem kvalitních informací nVyužil pro sběr dat vhodný způsob a dostatečně validní zkoumaný vzorem nPřihlédl k možným omezením nashromážděných dat a přizpůsobil tomu jejich interpretaci PRIMÁRNÍ VÝZKUM (2) nSprávně používá vhodné techniky analýzy dat nZjištění a poznatky spíše analyzuje a hodnotí, než popisuje nPrimární a sekundární výzkum vidí ve vzájemné souvislosti TIPY, JAK ÚSPĚŠNĚ ZPRACOVAT ZÁVĚREČNOU PRÁCI NEBO VÝZKUMNÝ PROJEKT VEDENÍ ZÁVĚREČNÉ PRÁCE nZpracování závěrečné práce je především záležitostí studentů. Na VŠ je však pro tyto účely obvykle přidělen vedoucí práce, školitel či konzultant – ten se studenty spolupracuje jinak, než byli zvyklí doposud. Je nezbytné s ním vytvořit přátelský a zároveň profesionální vztah ! Vždy mějte na paměti, že konzultant vám bude pomáhat a bude vás v průběhu práce vést. Jste to ale vy, kdo musí výzkum a závěrečnou práci zpracovat ! nKaždá VŠ má obvykle svá pravidla, která stanoví, jakým způsobem je třeba závěrečné práce zpracovat. ŠKOLITELÉ A VEDOUCÍ PRACÍ BUDOU VŽDY VYŽADOVAT: nsamostatnou práci – pomoc budete muset hledat na více místech npravidelně (a včas) docházet na schůzky a informovat je o tom, jak s prací pokračujete nabyste byli na schůzky řádně připraveni nabyste se řídili jejich radami nabyste byli iniciativní a měli o práci zájem OD VEDOUCÍHO PRÁCE NEBO ŠKOLITELE MŮŽETE OČEKÁVAT: nže vám poskytne podporu nže vám poskytne konstruktivní kritiku nže se vám bude dostatečně věnovat nže bude jednat ve vašem zájmu SHRNUTÍ: nrealizace výzkumných projektů a psaní závěrečných prací jsou velmi náročné na čas – tyto činnosti musíte důkladně naplánovat a musíte být připraveni se jim věnovat npokud věnujete na počátku práce dostatečný čas volbě tématu, které splňuje požadovaná kritéria, vynaložené úsilí se vám vrátí a ušetří vám čas v pozdějších etapách práce nkaždý obor či kurz má své specifické požadavky – tyto požadavky musíte vždy splnit nje nezbytné, abyste měli dostatečné informace o tom, jak budou závěrečné práce nebo výzkumný projekt hodnoceny 18. ZKOUŠKY nCíl: n -naplánovat, zorganizovat a zefektivnit přípravu na různé typy zkoušek -Uplatnit účinné a efektivní metody opakování -Efektivně pracovat během zkoušky -Překonávat problémy, které se mohou při zkouškách vyskytnout ZKOUŠKY: nÚvod nK čemu jsou zkoušky ? nPříprava na zkoušky: nEmocionální příprava nFyzická kondice nCharakter zkoušky FORMA ZKOUŠKY OPAKOVÁNÍ LÁTKY: nUdělejte si plán: nUrčete si, co ještě musíte kromě opakování zvládnout nPřestaňte se věnovat činnostem, které sice máte rádi, ale které nejsou nezbytné nPřezkoumejte další své aktivity a rozhodněte se, jestli jsou skutečně nutné, nebo je můžete na několik týdnů odložit PAMATUJTE ! nJe snazší zapamatovat si ty informace, jež si do 24 hodin zopakujete ! TIPY, JAK SI USNADNIT OPAKOVÁNÍ JAK POSTUPOVAT, KDYŽ JSTE SI JIŽ VYPRACOVALI ROZVRH OPAKOVÁNÍ: nDejte své činnosti řád ! nUdělejte si přestávku ! nOdměňujte se ! nUdělejte si pohodlí ! nVše si přichystejte ! nSoustřeďte se ! nZůstaňte klidní ! PAMATUJTE ! nPravidelné kratší úseky učení jsou produktivnější ! TIPY, JAK SI USNADNIT OPAKOVÁNÍ PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (1): nTYPY PÍSEMNÝCH ZKOUŠEK: nObjektivní testy nKrátké odpovědi nEseje nPřípadové studie nZkoušky s výpočty PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (2): nPŘÍPRAVA NA PÍSEMNÉ ZKOUŠKY: nCo opakovat ? nSeznam témat k opakování nSylabus kurzu nDříve zkoušená témata n(požádejte vyučujícího, aby vám přiblížil, co máte u zkoušky očekávat – maximálně vám odmítne sdělit detaily) PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (3): nTechniky opakování nPřeorganizujte si poznámky nMluvte o tématu nVžijte se do role zkoušejícího nBěhem opakování se pravidelně zkoušejte nVyužijte každé příležitosti k opakování nNacvičte si průběh zkoušky PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (4): nZkoušky se studijními materiály: nObeznamte se s jednou nebo dvěma klíčovými učebnicemi, jež budete u zkoušky moci použít nMůžete si vytvořit asociační mapy pro shrnutí klíčových oblastí v každé kapitole nProjděte si poznámky a uspořádejte si je tak, abyste se v nich snadno vyznali nVytvořte si rejstřík pojmů – ušetří vám to u zkoušky drahocenný čas PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (5): nObjektivní testy nKrátké odpovědi nEseje nOtázky s výpočty TYPY OTÁZEK UŽÍVANÝCH V OBJEKTIVNÍCH TESTECH PŘÍKLADY RŮZNÝCH TYPŮ OTÁZEK PAMATUJTE ! nVezměte si kalkulačku ! n nPoužívat mobilní telefony je ve zkušební místnosti obvykle zakázáno ! PAMATUJTE ! nU zkoušek s možností použití studijních materiálů si dejte pozor na plagiátorství – všechny citace by měly být uvedeny v uvozovkách a měly by být opatřeny alespoň základními bibliografickými údaji ! TIPY, JAK OPAKOVAT PAMATUJTE ! nMnohem více než z úspěchů se učíme z vlastních chyb ! DEN PŘED ZKOUŠKOU: npocit nervozity je přirozený nlehká nervozita bystří smysly a pomůže stimulovat mozek nzkontrolujte si správnost vašich informací o datu, času a místu konání zkoušky nvečer před zkouškou se ujistěte, že máte vše, co budete druhý den potřebovat nvečer před zkouškou se už neučte – zvyšte si sebedůvěru upevňováním toho, co znáte a nestresujte se hledáním toho, co jste se nestihli naučit DEN ZKOUŠKY (1): nMyslete pozitivně nUvědomte si, proč zkoušku děláte a jaké z toho pro vás plynou výhody nVěřte si – říkejte si, že jste dobře připraveni a že zkoušku zvládnete nZachovejte klid nČím méně budete podléhat stresu, tím více se budete moci soustředit DEN ZKOUŠKY (2): nVyhněte se nervozitě způsobené: nUčením se do posledních minut před zkouškou nPozdním příchodem na zkoušku nNeproduktivními diskusemi s kolegy o tématu nebo očekávaných otázkách, zvláště pak s těmi, kteří na vás mohou přenášet svou nervozitu ZKOUŠKA (1): nKdyž vstoupíte do zkušební místnosti: nNajděte si rychle místo k sezení nNěkdy se může stát, že vám bude nějaké místo přiděleno zkoušejícím nPokud si můžete vybrat, zvolte místo s dostatkem světla a přístupem čerstvého vzduchu, dále od možných rušivých vlivů nPokud nemáte vlastní hodinky, ujistěte se, že máte výhled na hodiny – pokud tomu tak není, přesedněte si nebo požádejte dohlížejícího učitele, aby vás o čase informoval v průběhu zkoušky nRozložte si na stůl vše, co budete potřebovat ZKOUŠKA (2): nposlouchejte pozorně instrukce dohlížejícího učitele nnezapomeňte napsat na odpovědní arch své jméno, případně i své studentské identifikační číslo nnezačínejte pracovat, dokud nejste vyzváni nna VŠ je v jedné místnosti často zkoušeno více studentů dohromady nnenechte se množstvím lidí zneklidnit, soustřeďte se na systematickou práci a na úkol, jenž máte splnit ZKOUŠKA (3): nodpovědní arch (40/100) nodpovědi nobjektivní testy notázky s výběrem odpovědi (první volba obvykle bývá správná – neměňte zpětně svá rozhodnutí, pokud si nejste 100% jisti správností korekce) ZKOUŠKA (4): nOtázky „pravda – nepravda“: ndejte si pozor na absolutní soudy (nikdy, vždy, pouze, nutný, žádný, každý, …) – bývají málokdy pravdivé, zatímco relativizující pojmy (často, zřídkakdy, někdy, obecně, obvykle, mnohdy, …) jsou skromnější a mnohem více vystihují realitu – jsou častěji správné ndejte si pozor na otázky, obsahující spojku „a“ – všechny tvrzení a výroky musejí být v otázce pravdivé npokud je součástí otázky spojka „nebo“, platí pouze jedno tvrzení nebo jeden výrok ndejte si v otázkách pozor na negativní výroky – mohou být matoucí ZKOUŠKA (5): nOtázky s přiřazením odpovědí nKrátké odpovědi nZkoušky s výpočty nEseje: nČtěte pečlivě zadání nZadání podrobte analýze nPromyslete si odpověď důkladně nVypracujte odpověď ZKOUŠKA (6): nPřed koncem zkoušky – během několika posledních minut přečtěte odpovědi a opravte si chyby, neodcházejte od zkoušky dříve a ujistěte se, že jste odevzdali všechny odpovědní archy (čitelně podepsané) PO ZKOUŠCE: npo ukončení zkoušky bývá lákavé podělit se s ostatními studenty o dojmy a prodiskutovat s nimi otázky a odpovědi – CHYBA !!! nzkouška je u konce a nemá smysl se ještě zabývat tím, co jste napsali nebo nenapsali nmísto toho, abyste se zabývali minulou zkouškou, soustřeďte se na následující, nebo pokud máte za sebou tu poslední, jděte se bavit ! PAMATUJTE ! nJe mnohem snazší získat u každé otázky prvních 50% z celkového množství bodů, jež jsou otázce přiděleny ! n n(Pareto 80/20 ?) PAMATUJTE ! nPokud něčemu nerozumíte, zeptejte se zkoušejícího ! JAK POSTUPOVAT PŘI VYPRACOVÁNÍ ESEJŮ PAMATUJTE ! nU zkoušky budete moci využít jen malou část z informací, jež jste si zapamatovali ! n nBudete z nich muset pečlivě vybírat ! PAMATUJTE ! nU zkoušek jde především o to, ukázat, co jste pochopili, než co jste se naučili nazpaměť ! TIPY, JAK SPRÁVNĚ VYPRACOVAT ESEJOVÉ ZADÁNÍ PAMATUJTE ! nPitvání vlastního výkonu po zkoušce bývá deprimující ! JAK USPĚT U ZKOUŠKY (1) nNespokojený zkoušející není příliš štědrý při udělování bodů – měli byste se snažit, aby se cítil při hodnocení vašeho testu spokojený s tím, co má před sebou: npoužívejte modře nebo černě píšící pera a neztěžujte opravujícímu čtení používáním červené nebo zelené barvy – učitelé obvykle opravují stovky písemných prací a bude pro ně obtížné číst text v barvách nepříjemných pro oči npište čitelně nneztrácejte čas opisováním otázky nebo zadání, ale přehledně označte svou odpověď, aby bylo jasné, na kterou otázku odpovídáte JAK USPĚT U ZKOUŠKY (2) nna začátku jasně označte své odpovědi – pokud napíšete jedničku k odpovědi na druhou otázku, bude většinou hodnocena jako špatná a nezískáte žádné body npromyslete si své odpovědi, ať neobíháte od tématu nodpovídejte konkrétně na otázku a vyjadřujte se k věci npište výstižně a srozumitelně, ne však pouze v bodech (pokud se to od vás v zadání výslovně nepožaduje) nvyhýbejte se imperativním výrazům – opravující s vámi nemusí souhlasit JAK USPĚT U ZKOUŠKY (3) npoužívejte kritickou analýzu a argumentaci – analytický přístup k problému bývá všeobecně lépe hodnocen než pouhý popis problémy (pokud jej výslovně nevyžaduje zadání) npoužívejte nákresy tam, kde je to vhodné nnevkládejte do práce komentáře o zadání (např. „to jsme nebrali“ apod.) – takový komentář nikoho neohromí TIPY, JAK USPĚT U PÍSEMNÉ ZKOUŠKY ÚSTNÍ ZKOUŠKY („VIVA VOCE“) nÚstní zkouška ověřuje schopnost zkoušeného formulovat odpovědi na otázky, předpokládající hlubší znalost tématu. Očekává se od něj, že vyjádří svůj názor na určitý problém a jeho odpovědi by měly zkoušejícího přesvědčit o odborných znalostech a porozumění problematice. CO DĚLAT, KDYŽ U ZKOUŠKY NEUSPĚJETE ? (1) nZapamatujte si, že život neúspěchem u zkoušky nekončí nBerte situaci s nadhledem – nic není ztraceno nMějte na paměti, že celá řada úspěšných lidí nedosáhla akademického vzdělání (Bill Gates…) nVětšina VŠ poskytuje studentům možnost absolvovat zkoušku v opravném termínu/opravných termínech. CO DĚLAT, KDYŽ U ZKOUŠKY NEUSPĚJETE ? (2) nV případě, že u zkoušky neuspějete, je dobré spojit se s vyučujícím a prodiskutovat s ním své další možnosti – projděte si práci, kterou jste odevzdali při písemné zkoušce, příp. požádejte vyučujícího, aby zhodnotil váš výkon nPřemýšlejte nad svým výkonem – do jaké míry zavinila váš neúspěch nedostatečná příprava nebo její nevhodný způsob (jinde chyby hledat nelze – u vyučujícího už vůbec ne) PODVÁDĚNÍ: nKdyž pracujete pod tlakem, je snadné nechat se zlákat představou, že byste si mohli zkoušku usnadnit nahlížením do nepovolených materiálů nTo je ale podvádění a většina VŠ na něj pohlíží jako na hrubé porušení pravidel (disciplinární komise) nJiným prohřeškem stejné povahy je snaha dozvědět se během zkoušky informace od některého z kolegů, nebo opisování jeho odpovědí nNesnažte se získat výhody nečestným způsobem – je to příliš velké riziko a hrozí vám nepříjemný postih (vyloučení ze studia) STRATEGIE PRO ZKOUŠKY SHRNUTÍ: nvětšina kurzů na VŠ bude ukončena nějakou formou zkoušky npři přípravě na zkoušky je nutné myslet pozitivně a strávit určitý čas jejich plánováním – poctivá příprava eliminuje stres nplánování a příprava na zkoušku se netýká pouze vašich vědomostí, abyste u zkoušky byli schopni podat dobrý výkon, musíte být připraveni i emocionálně a musíte být v dobré fyzické kondici nznáte-li formu, jakou bude zkouška probíhat, lépe se na ni připravíte nje nezbytné zachovat si chladnou hlavu a snažit se o klid před zkouškou i během ní nje důležité správně porozumět otázkám, požadovanou formou na ně odpovědět a správně vykonat všechna zadání