„ÚVOD  DO  STUDIA“,
aneb „Jak studovat
(a uspět) na MVŠO“
Miroslav  R ö s s l e r

Miroslav  R Ö S S L E R - I
nVUT Brno, FE – Lékařská elektronika
nUP Olomouc, PřF – Teoretická a experimentální fyzika
nRadiodiagnostika, radioterapie a nukleární medicína
nBionika
nVeřejné zdravotnictví
n
Původní povolání? Jaderný fyzik!

Miroslav  R Ö S S L E R - II
nOpen University Milton Keynes – Profesionální certifikát v managementu, Profesionální diplom v
managementu
nManchester Metropolitan University, PIBS Praha a MVŠO – studium MBA
nŘada kurzů a vzdělávacích aktivit
nZahraniční stáže – zdravotnická zařízení GB, SRN, NL, Rakousko, USA, Itálie, SAE, Israel, SNS,
Polsko, Maďarsko, SK, Egypt, Japonsko
n

Miroslav  R Ö S S L E R - III
nOdborná praxe
nNemocnice s poliklinikou v Uherském Hradišti, Oddělení nukleární medicíny
a Radiodiagnostické oddělení: fyzika ionizujícího záření, jaderná elektronika
a radiační hygiena
nSemináře, konference a kongresy v ČR
i v zahraničí – prezentace přednášek i posterů
n

Miroslav  R Ö S S L E R - IV
nManagement Nemocnice s poliklinikou
v Uherském Hradišti (více než 10 let)
ncca 1 000 lůžek, 1 000 spolupracovníků, roční rozpočet (obrat) cca ¾ mld Kč
nPodnikový režim, strategický management, controlling, benchmarking, řízení změn, důraz na lidské
zdroje, zákaznický princip vztahů ke klientům i spolupracovníkům
n

Miroslav  R Ö S S L E R - V
nPsychologie písma – grafologie (SGrS)
nBibliofilie
nHerpetologie
nMykologie
nKultura výroby a konzumace vína
nVolejbal (dorost Krnov, muži Brno, akademická reprezentace)
n

Nastavení podmínek vzájemné komunikace v průběhu kurzu:
1.Neexistuje nekvalifikovaný dotaz!
2.Lektor nemusí mít vždy pravdu!
3.Usměrnění lektora žádoucím směrem není studentovým proviněním!
n
n      „ Přestávkový manažer/ka“
n

AKTUÁLNÍ  STAV:
nRNDr., Ing. Miroslav  R ö s s l e r, CSc., MBA
nMoravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.
nProrektor pro studium a organizaci
nZástupce rektora
nÚstav managementu a marketingu
nManagement I a II, Propedeutika pro praxi – Hard Skills, Úvod do studia, Znalostní management,
(Strategické řízení firmy, Expertní systémy, Management zdravotnických zařízení, Globalizace,
Psychologie písma pro personalisty a manažery)

KONTAKTY:
nMail: 772 00 Olomouc,
Kosmonautů 1288/1
nTel. : +420 587 331 822
nFax : +420 587 332 311
nMobil : +420 724 444 361
nE-mail : miroslav.rossler@mvso.cz
n            miroslav.rossler@centrum.cz
nWEB : www.mvso.cz
n

ÚVOD  DO  STUDIA
aneb  „Jak studovat (a uspět) na Moravské vysoké škole Olomouc“.


ÚVOD  DO  STUDIA
I.JAK  STUDOVAT.
II.
II.JAK  USPĚT PŘI HODNOCENÍ.

I. JAK  STUDOVAT (1)
1.Úvod.
2.Naučte se učit.
3.Vaše portfolio.
4.Uspějte na trhu práce.
5.Efektivní učení.
6.Komunikační schopnosti a dovednosti.
7.Poznámky.

I. JAK  STUDOVAT (2)
8.Práce s čísly.
9.Využití informačních technologií.
10.Vyhledávání a získávání informací.
11.Skupinová práce.
12.Plánování času.
13.Zvládání stresu.

II. JAK  USPĚT  PŘI  HODNOCENÍ
1.Úvod.
2.Případové studie.
3.Prezentace.
4.Eseje.
5.Zprávy.
6.Závěrečné práce a výzkumné projekty.
7.Zkoušky.

1.  NAUČTE  SE  UČIT
nCíl:
-rozumět hlavním fázím procesu učení,
-rozlišovat různé styly učení,
-nalézt v procesu učení své silné stránky,
-zvolit si preferovaný učební styl,
-rozpoznat faktory ovlivňující učení,
-nalézt některé překážky zpomalující učení,
-nalézt efektivní učební strategie.

CELOŽIVOTNÍ  VZDĚLÁVÁNÍ



VYSOKOŠKOLSKÉ  STUDIUM
Základní pojmy


IDEÁLNÍ  CYKLUS  UČENÍ



CHARAKTERISTIKA  SAMOSTATNÉHO
A  NESAMOSTATNÉHO  PŘÍSTUPU
K  UČENÍ

KOLBŮV  UČEBNÍ  CYKLUS



PAMATUJTE  !
n  Učení je jedinečným, individuálním procesem – je záležitostí osobní preference a stylu.


ČTYŘI  TENDENCE  V  UČENÍ  A  STUDENTOVY  PREFERENCE  V  UČENÍ



PAMATUJTE !
nO procesu učení je třeba přemýšlet.


KOLBOVY  ČTYŘI  UČEBNÍ  STYLY



TIPY, JAK  OBOHATIT  VÁŠ  STYL  UČENÍ



ČTYŘI  STYLY  UČENÍ  PODLE  HONEYE  A  MUMFORDA



PAMATUJTE !
n  Klíčem k efektivnímu učení je schopnost přizpůsobit vhodný styl učení konkrétní situaci.


PAMĚŤ



PAMATUJTE !
nUčení vyžaduje píli, úsilí
a vytrvalost.

FÁZE  PŘÍSTUPU  K  UČENÍ



SHRNUTÍ (1):
nUčení je nepřetržitý proces rozprostírající se
v čase.
nUčení není izolovanou činností.
nUčení je vnitřní záležitostí každého studenta
a je ovlivněno osobními a vnějšími faktory.
nSpolečnost kladoucí důraz na vědomosti vyžaduje, aby se člověk vzdělával po celý život a aby se
stal samostatným učícím se subjektem.

SHRNUTÍ (2):
nUčení se uskutečňuje skrze čtení, pozorování nebo mluvení s ostatními, stejně jako skrze aktuální
zkušenost.
nUčební styly mohou být využity k rozvíjení silných stránek v učení a k překonávání těch slabých.
nLze se zaměřit na faktory ovlivňující učení
a plán vývoje učení může být použit k překonávání překážek.
nUčební proces je efektivnější, pokud si jedinci stanoví učební cíle a vypracují akční plány, jak
jich dosáhnout.

2. VAŠE  PORTFOLIO
nCíl:
-znát základní charakteristiky portfolia,
-zahájit tvorbu vlastního portfolia, jež bude dokumentovat vývoj vašich dovedností,
-začít přemýšlet o vašich zkušenostech
s učením.

PAMATUJTE !
nJedním z nejdůležitějších aspektů portfolia je zaznamenávání výsledků vašeho učení a průběhu
rozvoje vašich dovedností.

PAMATUJTE !
nZkušenost sama o sobě ještě není učením.
n
nTo, co nese ovoce, je zamýšlení se nad zkušeností.

CO  HLEDAJÍ  ZAMĚSTNAVATELÉ  U  ABSOLVENTŮ:
nFlexibilitu, přizpůsobivost a schopnost pracovat se změnami a zvládat je,
nMotivaci a elán,
nAnalytické a rozhodovací schopnosti,
nKomunikační schopnosti a mezilidské dovednosti
nSchopnost a dovednost pracovat v týmu,
nSmysl pro organizaci, plánování a stanovení priorit,
nChuť podílet se na změnách,
nŘídící schopnosti.

TVORBA  PORTFOLIA (zadání - 1)
nDesky (šanon) :
nJméno, obor, zahájení studia, kontakty na VŠ.
nObsah, stránkování (pro přehlednost a orientaci
v dokumentech).
nVýkaz o studiu na VŠ (index), záznam o výsledcích jednotlivých disciplín (kurzů), které jste
absolvovali.
nOsobní plán vývoje (umožní naplánovat studium
i budoucí povolání).
nOsobní záznamy o vývoji (budou mapovat vývoj vašeho učení, vaše zkušenosti, dovednosti…).

TVORBA  PORTFOLIA (zadání - 2)
nÚdaje by měly být datovány, každý údaj by měl být přehledně označen (pro snadnější dohledání
důvodu, proč byl do portfolia zahrnut)
nŽivotopis (CV) – během studia bude aktualizován a doplňován.
n
nDokumenty budou zpracovány na PC, aby vypadaly profesionálně !!!

TYPY  DOKUMENTŮ  V  PORTFOLIU (zdroje - 1):
nAkademické dokumenty:
npráce v oboru,
npísemné práce a jejich hodnocení,
npřípadové studie.
nDoklady o různých aktivitách v rámci studia.
nDoklady o kvalifikaci:
nvysvědčení,
nosvědčení o jazykových zkouškách,
nocenění

TYPY  DOKUMENTŮ  V  PORTFOLIU (zdroje - 2) :
nDokumentace mapující mimoškolní aktivity:
ndobrovolnické práce,
nčlenství v klubech, organizacích…,
npráce pro církev,
nsportovní aktivity,
n…
n

CO  VŠECHNO  V  PORTFOLIU  NAJDEME ? (součásti portfolia 1):
nZprávy,
ncertifikáty,
nCD,
nDVD (záznamy prezentací…),
nosvědčení,
nhodnocení spolužáků,
nvysvědčení ze školení,
nposudky,
ndoporučení,
npísemné práce – s hodnocením vyučujících,

CO  VŠECHNO  V  PORTFOLIU  NAJDEME ? (součásti portfolia 2):
nvlastní hodnocení,
ndotazníky,
nabsolvované testy s vyhodnocením,
nvývojový diagram,
nfotografie,
nosobní poznámky,
nživotopis (CV),
nosobní plány vývoje,
nosobní učební plány,
ndeníky sledující vývoj učení.

TIPY, JAK  VYBRAT  VHODNÝ  MATERIÁL  DO  PORTFOLIA (1)
nJak se vyvíjely vaše dovednosti během studia/kurzu.
nKde a proč došlo k přerušení ve vývoji vašich dovedností nebo k zastavení pokroku směrem ke
splnění vašich budoucích požadavků v učení.
nVaše kreativita, vynalézavost
a představivost.

TIPY, JAK  VYBRAT  VHODNÝ  MATERIÁL  DO  PORTFOLIA (2)
nFakt, že vaše znalosti oboru/kurzu, jež absolvujete, postupují vpřed.
nJak se vám podařilo uplatnit vaše dovednosti v jiných kontextech.
nRozvoj dovedností, které vám ve sféře terciálního vzdělávání a v zaměstnání přinesou úspěch.

PAMATUJTE !
nU každého dokumentu v portfoliu uveďte krátký komentář, aby bylo zřejmé, proč jste jej do
portfolia zařadili.

PAMATUJTE !
nAktualizujte své portfolio – ušetří vám to čas.


PORTFOLIO  JAKO  PROSTŘEDEK  (SEBE)REFLEXE:



SWOT  analýza



JAK  FUNGUJE  SEBEREFLEXE ?



PAMATUJTE !
nUčení je dlouhodobý proces – nikdy nejde o jednorázovou záležitost.


SHRNUTÍ:
nCo je portfolio,
njak jej sestavit, aby dokumentovalo vývoj vašich dovedností,
nco by mělo/mohlo obsahovat,
ndůležitost (sebe)reflexe v učení,
nco je (sebe)reflexe a jaké jsou její nezbytné aspekty.

3. USPĚJTE  NA  TRHU  PRÁCE:
nCíl :
n
-efektivně postupovat při výběru zaměstnání,
-správně napsat životopis a motivační dopis,
-úspěšně zvládat pracovní pohovor.

Při výběru budoucích zaměstnanců budou zaměstnavatelé klást největší důraz (1):
nMotivace,
npřiměřeně sebekritický postoj,
nochota neustále se vzdělávat a rychle vstřebávat nové poznatky,
nschopnost efektivně plánovat čas, dodržovat termíny a stanovit si priority,
ndisciplína,
nschopnost pracovat pod tlakem a čelit stresu,
nspolehlivost a zodpovědnost,
niniciativa.

Při výběru budoucích zaměstnanců budou zaměstnavatelé klást největší důraz (2):
nschopnost řešit problémy,
nkreativita,
nbezúhonnost,
nschopnost pracovat v týmu, případně jej vést a motivovat ostatní,
ndobré komunikační schopnosti,
nflexibilita a adaptabilita,
nochota riskovat,
npřipravenost čelit změnám.

Chcete-li najít vhodné zaměstnání, je nezbytné:
nProvést analýzu svých potřeb a hlavních povahových rysů.
nZjistit, jaké možnosti trh práce nabízí.
nPorozumět zákonitostem fungování trhu práce.
nZaměřit se na vhodné potenciální zaměstnavatele.
nUmět správně napsat strukturovaný životopis (CV) a motivační dopis.
nPřipravit si plán, jak při hledání práce postupovat.

VÝBĚR  VHODNÉHO  ZAMĚSTNÁNÍ:



CHARAKTERISTICKÉ  RYSY  OSOBNOSTI:



VÝBĚR  ZAMĚSTNÁNÍ:



PAMATUJTE !
nJen vy sami jste odpovědni za svoji kariéru, což představuje nelehký úkol.
n
nZvládnou jej pouze ti, kdož
nk procesu hledání nové práce budou přistupovat aktivně.

TIPY, JAK  PSÁT  MOTIVAČNÍ  DOPIS



VYSOCE  HODNOCENÝ  MOTIVAČNÍ  DOPIS



ODSTRAŠUJÍCÍ  PŘÍKLAD  MOTIVAČNÍHO  DOPISU



SHRNUTÍ:
nZaměstnavatelé hledají takové absolventy, kteří kromě kvalitních studijních výsledků mají i vhodné
povahové rysy.
nOrientace na trhu práce.
nPsaní životopisu a motivačního dopisu.
nPříprava na pracovní pohovor a jeho úspěšné zvládnutí.

4. EFEKTIVNÍ  ČTENÍ
nCíl:
-určit způsob, jak číst co nejúspěšněji
a nejefektivněji.
-popsat způsoby čtení.
-určit nejvhodnější způsob čtení
v závislosti na čteném materiálu.
-naučit se používat „Metodu SQ3R“.
-znát techniky pro zvýšení rychlosti čtení.

RŮZNÉ  ZPŮSOBY  ČTENÍ:



PAMATUJTE !
nOrientační čtení vám poskytne „hrubý obraz“.


PAMATUJTE !
nPokud si v knihovně vyberete text nebo článek, vždy jej nejprve zběžně prolétněte a teprve poté se
rozhodněte, zda jej budete číst důkladněji nebo zda jej odložíte.

„Metoda SQ3R“
nS : Survey – průzkum
nQ : Question – otázka
nR : Read – čtení
nR : Recite or Recall – převyprávění nebo vybavení
nR : Review - kontrola
nPAMATUJTE !
n
nČím více smyslů zapojíte, tím lépe si zapamatujete obsah přečteného.

Q Question – otázka:
nO čem to je?
nJaké jsou hlavní myšlenky?
nZ jakého úhlu nazírá autor na tuto širokou problematiku?
nPředkládá autor fakta nebo své názory?
nJak jsou prezentovány hlavní domněnky?
nJsou závěry podloženy předkládaným materiálem?

R Review – kontrola:
nPodařilo se vám označit hlavní myšlenky a pochopili jste problematiku?
nZvládli jste zodpovědět veškeré otázky?
nDávají vaše poznámky smysl?
nVíte, o čem byla celá kapitola?

PAMATUJTE !
nVětšina lidí je schopna zrychlit své tempo čtení !


POHYBY  OČÍ  A  FIXACE:
nRozsah vnímání:
n
n Počet slov, která pochytíme během jedné fixace (značně se liší u pomalého
a rychlého čtenáře).

KRITICKY  HODNOTÍCÍ (ANALYTICKÉ)  ČTENÍ:
nZákladní dovednost.
nUplatnění hodnotícího hlediska při čtení.
nVyhledávání paradoxů, protikladů a nesrovnalostí.
nMateriál nutno prozkoumat, klást si otázky, ověřovat, kontrolovat, pročítat, zpochybňovat: stavět
se k materiálu skepticky.
nKladením otázek během čtení, pochybování
a vznášení námitek rozšiřuje a prohlubuje znalosti mnohem více, než pasivní přijímání názorů
jiných.

SHRNUTÍ:
nČtení je jedním z nástrojů úspěšného studia.
nExistují rozdílné způsoby čtení v průběhu studia – orientační, rychlé, selektivní, podrobné a
kritické: rozdíly mezi nimi.
nVyužití „Metody SQ3R“ pro zlepšení schopnosti čtení.
nVýběr knihy a co nejrychlejší zhodnocení její vhodnosti pro studium.
nÚčinné zvyšování rychlosti čtení umožní celkové zkvalitnění této důležité dovednosti.

5. KOMUNIKAČNÍ  SCHOPNOSTI  A  DOVEDNOSTI
nCíl :
-určení základních rysů obchodní komunikace,
-zhodnocení úrovně psaného projevu
a pravopisu,
-výběr nejvhodnější slovní zásoby pro vaše závěrečné výstupy,
-jasné a stručné psaní.

PROCES  MEZILIDSKÉ  KOMUNIKACE



ÚSPĚŠNÁ  KOMUNIKACE



NEÚSPĚŠNÁ  KOMUNIKACE



NEVERBÁLNÍ  KOMUNIKACE
nGesta
nPohled a oční kontakt
nDotek
nProstor
nVzhled

BĚŽNÁ  GESTA  A  JEJICH  VÝZNAM



ČINNÝ  NEBO  TRPNÝ  ROD ?
nDávejte přednost činnému rodu před trpným !
n
nČinný rod je mnohem efektivnějším prostředkem komunikace než rod trpný.

PŘÍKLADY  TRPNÉHO
 A  ČINNÉHO  RODU


SPOJOVACÍ  VÝRAZY  A  FRÁZE:
na – tudíž – také – zaprvé, zadruhé, … - navíc – rovněž – podobně – nakonec – například – vskutku –
naproti tomu – ale – nicméně – z tohoto důvodu – abychom objasnili – díky tomu – proto, …

FAKTORY  OVLIVŇUJÍCÍ  STYL:
nInterpunkce
nOdstavce
nDélka vět
nŽargon

INTERPUNKCE



SHRNUTÍ:
nProces mezilidské komunikace, včetně komunikace neverbální (gesta, doteky, pohledy, osobní
prostor, vzhled),
naspekty psané komunikace – pravopis, používání trpného rodu…,
nmožnosti zdokonalení písemného projevu,
nfaktory ovlivňující styl.

6. POZNÁMKY
nCíl:
-používání různých technik psaní poznámek,
-volba efektivní metody vedení poznámek pro daný studijní úkol,
-vedení poznámek v různých situacích,
-psaní relevantních, přesných a srozumitelných poznámek,
-psaní čitelných, snadno pochopitelných
a přehledně strukturovaných poznámek.

PROČ  SI  DĚLAT  POZNÁMKY ?
(I)
nDobře vytvořené poznámky (výpisky) kdykoliv k dispozici,
nmateriály (texty, informace) ze seminářů a přednášek lze opakovaně využít (psaní eseje, zprávy,
příprava prezentace, před zkouškou, …).

PROČ  SI  DĚLAT  POZNÁMKY ?
(II)
nPřehledně vytvořené a uchované záznamy jsou užitečné
a v budoucnu ušetří hodně času.
nRychlejší je projít poznámky než se vracet k originálnímu textu
v plném znění či vzpomínat, o čem byla určitá přednáška.

HLAVNÍ  DŮVODY  PSANÍ  POZNÁMEK (1):
nPoznámky výrazně usnadní pochopení nových informací a jejich zapamatování.
nPro dlouhodobou paměť je nezbytné opakovat si to, co jsme již jednou četli nebo slyšeli.
nVlastními slovy zaznamenané nové informace jsou jakýmsi opakováním, čímž si je pamatujeme lépe a
na delší dobu.
nPoznámky obsahují jakési shrnutí teoretických přístupů a myšlenek – lépe tím porozumíme obsahu
přednášky.

HLAVNÍ  DŮVODY  PSANÍ  POZNÁMEK (2):
nPravidelné psaní poznámek může přispět ke zlepšení schopnosti soustředit se.
nPsaní poznámek totiž vyžaduje více koncentrace než samostatné čtení nebo poslouchání textu.
nNěkdy mohou přednášky nebo texty připadat příliš náročné – psaní poznámek nás přinutí věnovat
poslechu nebo četbě větší pozornost a pomoci tak porozumět i obtížnějším tématům.

PAMATUJTE !
nChceme-li si vytvořit poznámky, které dávají smysl, je důležité dané problematice porozumět,
nikoliv jen doslova zapisovat to, co slyšíte nebo čtete !!!

JAK  SI  DĚLAT  POZNÁMKY ?
-preference studijního stylu a způsob myšlení
-Každý výchozí materiál (přednáška, skriptum, jiný písemný text) vyžaduje jiný přístup !
-Čím složitější a komplexnější je výchozí materiál, tím detailnější a lépe strukturované musí být
poznámky.
?
Správná odpověď neexistuje !

TIPY, JAK  DĚLAT  POZNÁMKY  Z  TEXTU



POZNÁMKY  V  TEXTU (KOMENTÁŘE)
nPodtrhávání hlavních bodů,
npoužívání poznámek na okraji (otazníky, pokud nerozumíte, křížky, „fajfky“, vykřičník, pokud
chcete zdůraznit něco důležitého…)
nbarevné zvýrazňování důležitých informací,
npokud není kniha/skriptum vaše, nebo ji nechcete „znehodnotit“, pak lze využít kartičky pro
vlepování do textu.

PAMATUJTE !
nVaším cílem není označit či zvýraznit celý text, ale jen jeho nejdůležitější části !


VÝPISKY :
nLineární (svou posloupností kopírují pořadí informací ve výchozím materiálu)
n
nForma vzorce (šablony) – „asociační mapy“ („mentální mapy“, „Minds Maps“ – Tony Buzan, 1973)

LINEÁRNÍ  FORMA  VÝPISKŮ



„SHRNUTÍ“ - 1
nVlastními slovy shrneme to, co jsme slyšeli nebo četli.
nStručný výtah nebo krátký souhrn hlavních myšlenek a informací
z výchozího materiálu.
nFormulace autorových myšlenek vlastními slovy – náročné !

„SHRNUTÍ“ - 2
nUmožní textu lépe porozumět.
nVlastní poznámky lze využít v další práci (eseje, zprávy, projekty…).
nVýhoda: zapsané poznámky zachovávají posloupnost informací tak, jak byly prezentovány v textu či
na přednášce.

PAMATUJTE !
nShrnutí je většinou náročné na zpracování. Může ale významně pomoci s porozuměním obsahu výchozího
materiálu.

„PŘEHLED“ :
nPopulární způsob, jak si dělat poznámky.
nVyužívá pouze klíčová slova a fráze
nPoznámky mohou být očíslovány, nebo lze používat nadpisy a podnadpisy (zlepšují přehlednost a
usnadňují pochopení poznámek).
nPoznámky takto vedené jsou užitečné pro opakování a pomohou zapamatovat si obsah informací ve
výchozím materiálu.

PAMATUJTE !
nTakto vedené poznámky jsou přehledné a usnadňují porozumění výchozímu materiálu.
n
nJejich sepsání ale vyžaduje poměrně hodně času.

ASOCIAČNÍ  MAPA
nTvoří se jinak než lineární poznámky,
nHlavní rozdíl: sestavené poznámky neodráží posloupnost informací tak, jak jsou prezentovány ve
výchozím textu,
nNabízí vysokou míru kreativity,
nVyužívá barev a tvarů: lepší zapamatování,
nMetoda spoléhá více na asociaci mezi hlavními myšlenkami než na logickou strukturu textu.

Z HISTORIE – UKÁZKA  DARWINOVÝCH  ZÁZNAMŮ
?
Co nám připomíná ?

ASOCIAČNÍ  MAPA



PRAVIDLA  PRO  VYTVOŘENÍ  ASOCIAČNÍ  MAPY (1) :
nMěla by se vejít na 1 stránku A4 (W. Churchill),
ndoprostřed umístíme hlavní myšlenku, název či klíčové slovo, od nějž se bude mapa odvíjet,
nod klíčového slova jsou vedeny linky do stran
a vepisují se slova či jednoduchá spojení, jež jsou s hlavní myšlenkou těsně spojena,
nstejně se pokračuje i pro další myšlenky
a koncepty, jimiž jednotlivé položky rozvíjíme do větších podrobností,

PRAVIDLA  PRO  VYTVOŘENÍ  ASOCIAČNÍ  MAPY (2) :
npro popis hlavní myšlenky z textu či tématu přednášky používáme pouze samostatná slova či krátká
slovní spojení, která nejlépe vystihují celý obsah – ta se pak propojují linkou s jiným výrazem na
základě logických souvislostí,
nvýsledná mapa by měla být flexibilní, abychom později mohli doplňovat další detaily a upřesnění,
nvyhýbáme se rovným linkám – takto by asociační mapa mohla svádět k lineárnímu myšlení,

PRAVIDLA  PRO  VYTVOŘENÍ  ASOCIAČNÍ  MAPY (3) :
nPro přehlednost je velmi vhodné různé myšlenky a koncepty barevně odlišit,
nVýsledný diagram takto připomíná pavouka s mnoha končetinami nebo korunu rozvětveného stromu,
nVytvoření asociační mapy je značně náročné na čas a vyžaduje určitou praxi.

PAMATUJTE !
nAsociační mapy přehledně zobrazují vzájemné souvislosti.
n
nJejich zvládnutí ale vyžaduje čas a procvičování.

PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (1)
„Začínám nový podnik“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (2)
„Přijímací pohovor“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (3)
„Řízení schůze“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (4)
„Motivace“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (5)
„Fyzická mentální mapa pro každodenní život“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (6)
„Tipy tvořivosti“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (7)
„Tvůrčí hra“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (8)
„Vytrvalost“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (9)
„Těleso vašeho mozku“


PŘÍKLAD  ASOCIAČNÍ  MAPY (9) – VYUŽITÍ  BAREV : „Úspěch“



PODKLADY  V  ČEŠTINĚ :
nBuzan, T. : Mentální mapování. Praha, PORTÁL, 2007 – 168 s.
n(„Svět mentálních map“ – v přípravě do tisku)

TIPY, JAK  DĚLAT  POZNÁMKY  Z  TEXTU:



PŘED  PŘEDNÁŠKOU:
nNa každou přednášku je vhodné se dopředu připravit.
nPokud předem znáte téma přednášky, můžete si vyhledat texty, které s ním souvisí.
nPřijdete-li na přednášku takto připraveni, snadněji porozumíte obsahu, nebude pro vás problém
rozpoznat hlavní body a podstatné informace, na jejichž základě můžete vytvořit srozumitelné
poznámky.
nUžitečné je prostudovat si poznámky z předcházející přednášky, abyste si mohli vytvořit kontext
pro předpokládané téma další přednášky.

BĚHEM  PŘEDNÁŠKY  (1):
nNajděte si místo v některé z předních řad (málo rozptylování, lépe slyšíte i vidíte).
nRozhodně nepropadejte panice, pokud napoprvé nebudete přednášce dostatečně rozumět (trvá určitou
dobu, než si zvyknete na styl přednášejícího, jeho zlozvyky, opakování slov…).
nSvým poznámkám však musíte věnovat takovou pozornost, abyste byli současně schopni přednášku
sledovat a věnovat dostatečnou pozornost jejímu obsahu.
nPředem obstarané/vytištěné podklady mohou pomoci uspořádat vaše poznámky.

BĚHEM  PŘEDNÁŠKY  (2):
nCo si zapisovat ?
nPodstatné informace !
nTéma a předmět přednášky.
nNeverbální komunikace.
nVybírejte si !

VÝRAZY, KTERÉ  BYSTE  NEMĚLI  PŘESLECHNOUT:



TIPY, JAK  PSÁT  POZNÁMKY  BĚHEM  PŘEDNÁŠEK



POZNÁMKY  ZE  SKUPINOVÉ  DISKUSE:
nSkupinová diskuse na seminářích – společné řešení konkrétních případů, analýzy určitých situací.
nJe vhodné postup, dílčí a konečné závěry zapisovat – náročný úkol.
nDiskusi nemůžete libovolně přerušovat a žádat
o zopakování komentářů a názorů mluvčích – narušuje to plynulost diskuse.
nPoznámky formou asociační mapy jsou nejvhodnější – tempo diskuse nebývá příliš rychlé a výhodou je
flexibilita asociační mapy (lze dodatečně přidávat další podrobnosti a spojovat jednotlivé myšlenky
a informace).

ZKRATKY  A  SYMBOLY:
nZkratky, symboly, značky… využívat kdykoliv je to v textu možné !
n
nVytvořit si své vlastní zkratky – rejstřík vlastních zkratek a symbolů či značek !

ZKRATKY  VÝRAZŮ  LATINSKÉHO  PŮVODU  BĚŽNĚ  POUŽÍVANÉ
V  ODBORNÉ  LITERATUŘE


SYMBOLY  PRO  RYCHLOU  ORIENTACI  V  POZNÁMKÁCH



ORGANIZACE  POZNÁMEK:
nZvolit vhodný způsob organizace svých poznámek (na počátku studia) – samostatný sešit, volné
listy, archivace ve složkách či šanonech (flexibilita, možnost vkládání dalších postupně získaných
podkladů – od vyučujícího…).
nMožnost využití různobarevných papírů k odlišení předmětů či témat.
nJe-li povoleno používat poznámek u zkoušky, je vhodné si vytvořit rejstřík/seznam nejdůležitějších
pojmů – pro lepší orientaci.

TIPY, JAK  SI  PSÁT  POZNÁMKY:



PAMATUJTE !
nPoznámky si píšete pro sebe !


SHRNUTÍ (1):
nDobré poznámky jsou stručné, jasné, srozumitelné, relevantní a uspořádané podle vašich potřeb.
nPoznámky si lze vést mnoha způsoby: Proto je důležité, abyste si vybrali ten, který nejlépe
vyhovuje situaci, ve které poznámky píšete.
nHlavním cílem je čtenému nebo slyšenému porozumět – nejde o to vše doslova zaznamenat.

SHRNUTÍ (2):
nPoznámky bychom si měli projít hned, jak je dokončíme – můžeme tak doplnit chybějící informace a
ujasnit si, kterou část je vhodné dále nastudovat nebo vyhledat; díky opětovnému čtení si navíc
probíranou látku lépe zapamatujeme.
nPsaní a vedení poznámek vyžaduje praxi
a pravidelné procvičování – experimentování
s různými metodami v různých situacích nám pomůže tyto dovednosti stále zlepšovat.

7. PRÁCE  S  ČÍSLY
nCíl :
n
-zvolit a použít vhodnou metodu uspořádání a prezentace numerických dat,
-zvolit a použít souhrnné ukazatele,
-vyhodnocovat souhrnné ukazatele dat.
-(pouze hrubě orientačně, pro úplnost – bude podrobně probíráno ve Statistice, Matematice,
Informatice…)

NUMERICKÁ  DATA (1):
nPRVKY (jednotky analýzy) – položky, o nichž shromažďujeme údaje
nNUMERICKÁ DATA – výsledek měření nebo počítání vlastností prvků
nPROMĚNNÁ – vlastnost, která se u jednotlivých prvků liší
nKVANTITATIVNÁ DATA – údaje o množství, vlastnosti proměnné, měřené podle určité stupnice (výška,
věk, příjem, teplota…)
nKVALITATIVNÍ DATA – vlastnosti, nelze je měřit, ale pouze popsat (svobodný/á, ženatý/vdaná,
národnost…)

PŘÍKLADY  KVALITATIVNÍCH  A  KVANTITATIVNÍCH  DAT:



DATOVÝ  SOUBOR:



PAMATUJTE !
nNež začnete s daty jakkoli pracovat, vždy nejdříve definujte datový soubor, prvky a proměnné !


UZPŮSOBENÍ  DAT  PRO  JEDNODUŠŠÍ  ZPRACOVÁNÍ:
nZaokrouhlování
nProcenta
nTabulky
nRozdělení četností
nSetříděné rozdělení četností

PAMATUJTE !
nPokud jsou původní data, na kterých jsou výpočty založeny, zaokrouhlena, není možné získat
výsledek přesnější, než byla původní data !

TIPY, JAK  VYTVÁŘET  TABULKY:



TABULKA  ČETNOSTÍ:



SESTROJENÍ  TABULKY  SETŘÍDĚNÝCH  DAT:



SETŘÍDĚNÉ  ROZDĚLENÍ  ČETNOSTÍ:



POPIS  DAT  POMOCÍ  OBRÁZKŮ (1):
nSloupcové grafy
nJednoduché sloupcové grafy – užívají se ke znázornění celkového počtu položek s určitou vlastností
nebo hodnotou v určitou dobu (výška/délka je úměrná velikosti skupiny, která má zkoumanou
vlastnost)
nSložené nebo komponentové sloupcové grafy – jsou podobné jednoduchým sloupcovým grafům, sloupce
jsou rozděleny na komponenty, znázorňují; jak je celkový součet rozdělen na základní složky (mohou
být porovnávány komponenty i součty).

JEDNODUCHÝ  SLOUPCOVÝ  GRAF:



KOMPONENTOVÝ  SLOUPCOVÝ  GRAF:



POPIS  DAT  POMOCÍ  OBRÁZKŮ (2):
nProcentuální komponentové sloupcové grafy – jsou podobné komponentovým sloupcovým grafům, každý
sloupec má stejnou délku (100%), hodnoty jsou dílčí částí součtu s podílem v %.
nVícenásobné sloupcové grafy – dva nebo více přilehlých sloupců, z nichž každý znázorňuje určitou
část dat.
nPiktogramy/piktografy – grafy, využívající snadno rozpoznatelné obrázky, zastupující data (pozor
na zkreslení u dvoj/troj - rozměrných obrázků !).

PROCENTUÁLNÍ  KOMPONENTOVÝ  SLOUPCOVÝ  GRAF:



VÍCENÁSOBNÝ  SLOUPCOVÝ  GRAF:



PIKTOGRAM:



POPIS  DAT  POMOCÍ  OBRÁZKŮ (3):
nKruhové diagramy (výsečové) – kruhové schéma rozdělené na dílky tak, že plocha každého dílu je
přímo úměrná komponentu, který představuje.
nHistogramy – vypadají jako sloupcové grafy a používají se pro znázornění četnosti setříděných dat.

KRUHOVÝ  DIAGRAM:



HISTOGRAM:



POPIS  DAT  POMOCÍ  OBRÁZKŮ (4):
nČárové grafy:
nNaznačují vztah mezi dvěma množinami čísel (pomocí rovné čáry/úsečky, nebo křivky).
nUkazují, jak se mění hodnota jedné proměnné, když se změní hodnota druhé proměnné,
nJsou užitečné pro zobrazení změn v čase (čas je přitom nezávislou proměnnou).

ČÁROVÝ  GRAF:



PRAVIDLA  PRO  ZAKRESLOVÁNÍ  GRAFŮ (1)
nGraf má dvě osy – vodorovnou (používá se pro záznam nezávisle proměnné) a svislou (používá se pro
záznam závisle proměnné). Pokud je čas zaznamenáván na vodorovné ose, nazýváme ji časovou řadou
nJasně označte osy a uveďte měrnou jednotku
nVždy označte počátek (bod ve kterém se osy protínají)

PRAVIDLA  PRO  ZAKRESLOVÁNÍ  GRAFŮ (2)
nPečlivě zvolte měřítko – zvolte co největší kvůli lepší čitelnosti. Pokud je to nutné, nezačínejte
stupnici v nule, ale zvolte raději stupnici rozdělenou do přerušovaných fragmentů.
nZvolte nadpis – vždy ke grafu připojte jasný vysvětlující nadpis.
nTam, kde je to vhodné, udejte zdroj dat
a vysvětlivky. Vysvětlivky lze použít pro objasnění některých charakteristických vlastností grafu.

OSY  ZNÁZORŇUJÍCÍ  PŘERUŠOVANOU  STUPNICI:



POPIS  DAT  POMOCÍ  OBRÁZKŮ (5):
nLomené oblouky – obvykle souvisí s rozdělením četností: je to křivka kumulativní četnosti
a znázorňuje kumulativní četnost položek nebo pozorování s hodnotou menší než je horní mez tříd.

TABULKA  KUMULATIVNÍCH  ČETNOSTÍ:



LOMENÝ  OBLOUK:



SHRNUTÍ
nNení možné se zcela vyhnout číselným údajům, přinejmenším kvůli stále většímu využití počítačů při
jejich generování
nJe důležité, abyste pochopili a uměli setřídit                  a zpracovat číselné údaje vhodnou
formou, která umožňuje rozbor a vyhodnocení
nExistuje několik způsobů, jak představit jednoduché číselné údaje – vhodný způsob je dán
množstvím         a typem dat a tím, co chceme sdělit
nČíselné údaje mohou být také představeny pomocí souhrnných ukazatelů, jako jsou např. míry
centrální tendence (průměry) a rozptylu (rozsah) – při výběru vhodných ukazatelů je důležité brát v
úvahu jejich omezení.

8. VYUŽITÍ  INFORMAČNÍCH  TECHNOLOGIÍ
nCíl:
-vysvětlit některé klíčové pojmy z oblasti informačních technologií (IT),
-zvolit vhodné médium pro uložení vašich dat
a vytvořit vhodný systém pro jejich archivaci,
-provádět základní operace s WORDem, EXCELem a POWER POINTem,
-(hrubě orientační, pouze pro úplnost, bude podrobně součástí výuky předmětů informatického
zaměření: zejména „Informatika pro ekonomy“).
-

ZÁKLADNÍ  POJMY:
nHardware (HW)
nVstup:
nKlávesnice
nmyš
nProcesor/paměť
nPaměťová zařízení:
nDisková paměť
nCD a DVD
nFlash disk
nVýstup
nSoftware (SW):
nSystémový SW
nAplikační SW

TIPY, JAK  POUŽÍVAT  IT



PAMATUJTE !
nPro používání výpočetní techniky ve studovnách a počítačových učebnách jsou stanovena zvláštní
pravidla.
n
nSeznamte se s nimi a dodržujte pokyny v nich uvedené !

ORGANIZACE  VAŠÍ  PRÁCE:
nVše, co na PC vytvoříte, se ukládá do souborů.
nNázvy souborů: dvě části, oddělené tečkou (druhá část – přípona – musí být u všech souborů, někdy
se připojuje automaticky).
nDokument WORD : nazevsouboru.doc
nDokument EXCEL : nazevsouboru.xls
nDokument POWER POINT : nazevsouboru.ppt
nAutomatická záloha : nazevsouboru.bak

PAMATUJTE !
nPři výběru názvu vašich souborů, je nutné dodržovat určitá pravidla:
nnázvy mohou obsahovat písmena, čísla
a symboly,
nněkdy bývá počet znaků názvu souboru omezen,
nv názvech souborů by neměly být mezery – místo nich se často používá „podtržítko dole“
(muj_soubor),
nnázvy souborů mohou obsahovat malá i velká písmena.

SPRÁVA  SOUBORŮ:
nPro lepší orientaci mezi velkým množstvím souborů na disku (paměťovém médiu) je výhodnější je
ukládat do různých složek (snadněji je pak najdeme).
nPro pojmenování složek platí obdobná pravidla jako pro soubory.
nSložky mohou obsahovat jak soubory, tak
i další podsoubory.

PŘÍKLAD  SLOŽKY  A  JEJÍ  STRUKTURY



TIPY, JAK  SPRAVOVAT  SVÉ  SOUBORY



TEXTOVÝ  EDITOR – WORD
nTextový editor umožňuje vytvářet dokumenty.
nPro srozumitelnost textu a jeho úpravu musíme použít správné formátování:
nVzhled stránky,
nVzhled odstavce,
nFormátování znaků,
nOznačení textu,
n… .

TABULKOVÝ  PROCESOR - EXCEL
nTabulkový procesor je velmi užitečným SW nástrojem, který umožňuje pracovat s čísly, vytvářet
tabulky, grafy a provádět i složité výpočty.
nJeho hlavní silnou stránkou je jeho kapacita provádět automatické výpočty s použitím hodnot
v tabulce (změnou hodnoty je vždy výsledek automaticky přepočítán).
nlist,
nsloupce (označení písmeny),
nřádky (označení arabskými číslicemi),
nbuňka (aktivní: orámována tučně).

KROKY  PRO  VYTVOŘENÍ  TABULKY (1):
1.Rozhodněte, k jakému účelu bude modelová tabulka sloužit – na základě toho stanovíte, jaký má mít
obsah
a strukturu.
2.Vymyslete vhodný název tabulky – název musí odrážet obsah, předmět i zaměření tabulky.
3.Stanovte, jaké jsou nezávisle a závisle proměnné. Nezávisle proměnné jsou konstantní hodnoty.
Závisle proměnné jsou hodnoty, které jsou definovány zadanými vzorci.
4.Tabulku si načrtněte na list papíru – může to být zdlouhavé, ale stojí to za to ! Rozhodněte se,
kde mají být umístěny popisky, vzorce… a které údaje budete moci kopírovat.
5.

KROKY  PRO  VYTVOŘENÍ  TABULKY (2):
5.Do tabulky vložte popisky.
6.Vložte základní vzorce a tam, kde je to vhodné, je zkopírujte do následujících řádků nebo
sloupců.
7.Upravte formát a šířku sloupců – jak mají být čísla zobrazena, kolik desetinných míst má být
zobrazeno, jak mají být záhlaví zarovnána.
8.Zkontrolujte a potvrďte obsah i vzhled modelové tabulky (kontrola: zkontrolujte, zda všechny
vzorce jsou správně nastaveny, potvrzení: zkontrolujte, že jste použili vhodné vzorce).
9.Popište tabulku (popište, jak modelová tabulka funguje
a jak ji použít).

KROKY  PRO  VYTVOŘENÍ  TABULKY (3):
10.Tam, kde je to vhodné, proveďte analýzu „co když“ – systematicky upravte nezávisle proměnné v
daných intervalech, abyste mohli posoudit, jak se jejich změna projeví.
11.Vytiskněte potřebné zprávy.
12.
12.(Pomocí nástrojů pro vytvoření grafiky můžete z tabulky vytvořit grafy, schémata…)

SOFTWARE  PRO  TVORBU  PREZENTACÍ – POWER POINT
nMnohé vaše práce v rámci VŠ studia bývají hodnoceny i podle připravené prezentace (někdy i ve
skupině studentů)
nPOWER POINT je komplexní SW nástroj umožňující použití textu i grafiky.
nPoužívá se pro vytvoření snímků prezentací, pro zobrazení hlavních bodů projevu řečníka, jako
poznámky pro publikum místo konceptů přednášek…

ZAKLADNÍ  VLASTNOSTI  POWER POINTu (1):
nPokud chcete vytvořit prezentaci rychle, použijte průvodce vytvoření prezentace a odpovězte na
otázky, které se zobrazí v několika po sobě následujících dialogových oknech.
nPro nastavení celkového vzhledu snímků prezentace použijte připravené návrhy (formátování textu,
barevné schéma…).
nText může být vložen kliknutím na ikonu textového nástroje a vepsáním požadovaného textu nebo
pomocí nástrojů WORD ART (Vložit objekt – Word Art).

ZAKLADNÍ  VLASTNOSTI  POWER POINTu (2):
nGrafiku lze vkládat pomocí malování (kreslení čar
a automatických tvarů na panelu nástrojů ve spodní části obrazovky), nebo je lze vložit z nabídky
kolekce obrázků klipart (Vložit – Klip Art).
nUmístění objektů (textu i grafiky) na snímcích lze měnit – můžeme měnit také jejich velikost,
upravovat je, změnit jejich barvu, formátování…
nNěkteré verze SW pro vytváření prezentací umožňují použití animace či různých schémat pro
nastavení přechodů mezi jednotlivými snímky.

SHRNUTÍ:
ni když jste se s výpočetní technikou již setkali, je vhodné se ujistit, že správně chápete význam
základních pojmů a že máte přehled o základních funkcích běžného SW,
nefektivní organizace souborů (abychom vždy rychle našli, co potřebujeme),
npoužívání textového procesoru pro tvorbu profesionálních dokumentů (WORD),
nvyužití tabulkového procesoru k výpočtům bez nutnosti manuálního provádění početních operací
(EXCEL),
nPrezentace je vhodné vytvářet pomocí SW k tomu určenému (POWER POINT).

9. VYHLEDÁVÁNÍ
A ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ:
nCíl:
-vyhledávání informací za konkrétním účelem,
-rozpoznávání vhodných zdrojů informací, jež budou tomuto účelu sloužit a budou dostatečné,
-efektivní a účinné získávání informací za pomocí různých prostředků,
-vyhodnocování zdrojů informací,
-určení a použití vhodné metody pro primární sbírání dat

SYSTEMATIČNOST
V  ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ (1):
nProč informaci chcete ?
nNež začnete informaci vyhledávat, měli byste vědět, k čemu ji potřebujete

SYSTEMATIČNOST
V  ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ (2):
nCo potřebujete vědět ?
nMusíte přesně definovat tematickou oblast a všechna relevantní příbuzná témata,
nUdělejte si poznámky o tom, co o tématu již víte a určete všechny dosud známé informace (z
poznámek
z přednášek, seminářů, seznamu literatury),
nJe užitečné si určit hlavní okruhy, klíčová slova a slovní spojení související se zkoumaným
tématem: příliš obecné pojmy vás povedou k velkému objemu informací, příliš specifické je neúměrně
okleští.

SYSTEMATIČNOST
V  ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ (3):
nKdy budete informaci potřebovat ?
nSbírání informací je velmi časově náročnou činností – je nezbytné vše řádně plánovat.

SYSTEMATIČNOST
V  ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ (4):
nKde získáte informace ?
nSekundární zdroje – poskytují data, která byla někým shromážděna a vydána (noviny, časopisy,
oficiální statistické zprávy, knihy a jiné publikace…)
nPrimární data – získáme je za využití různých metod (pozorování, experiment, průzkum…)

SYSTEMATIČNOST
V  ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ (5):
nJaká budete data/informace získávat a zaznamenávat ?
nPři získávání primárních dat je důležitá metodika (průzkumu, pozorování, experimentu,
dotazníkového šetření…)
nU sekundárních zdrojů je nezbytné je správně citovat (v bibliografii)

SYSTEMATIČNOST
V  ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ (6):
nKdo vám může pomoci ?
nJe účelné si vést seznam lidí, institucí, zaměstnaneckých knihoven, neakademických pracovišť,
ostatních studentů…

PAMATUJTE !
nNež začnete informaci vyhledávat, měli byste vědět, k čemu ji potřebujete !


PAMATUJTE !
nProzkoumejte téma – přemýšlejte o všech relevantních otázkách
k tématu, získáte tak o něm hrubou představu.

KLÍČOVÁ  SLOVA
A  SLOVNÍ  SPOJENÍ


SEKUNDÁRNÍ ZDROJE (1):
nKnihovny:
nveřejné knihovny
nknihovny obecní , městské, krajské
a národní
nspecializované knihovny
nakademické knihovny
nspecializované knihovny umístěné
v neveřejných objektech

SEKUNDÁRNÍ  ZDROJE (2):
nJak využívat služeb knihoven:
nmeziknihovní výpůjční služba
norganizace knihovny
nMDT
nKnihovní katalog :
npředmětový katalog
nnázvový katalog
nsystematický katalog

PAMATUJTE !
nSeznamte se s knihovníkem, jenž spravuje materiály týkající se vašeho oboru – může vám poskytnout
cenné informace.

SLUŽBY  MEZIKNIHOVNÍHO  VÝPŮJČNÍHO  SYSTÉMU:
nPožadavky na knihovníka:
nJméno autora/autorů
nNázev publikace
nTitul článku (pokud je třeba)
nNázev vydavatelství
nRok vydání
nČíslo stránky (pokud je třeba)
nISBN nebo ISSN (mezinárodní standardizované číslo knihy nebo časopisu)
n
n(Mezi vysokými školami obvykle existují dohody
o vzájemné výměně zdrojů: UP + MVŠO)

MDT - MEZINÁRODNÍ  DESETINNÉ TŘÍDĚNÍ:
nDeweyho desetinný systém třídění (USA, Melvil Dewey, 1873, „otec moderního knihovnictví“):
klasifikační systém, založený na numerických kódech v 10 tématických třídách (každá z nich má 10
podtříd a ty ještě dalších
10 jednotek).
nV zahraničí je ještě používán Klasifikační systém Kongresové knihovny („Library of Congress
Classification Systém“): využívá systém písmen
a číslic a rozšířil se i do ostatních amerických knihoven a do Evropy).

OBECNÉ  TŘÍDĚNÍ  PODLE  DEWEYHO  KLASIFIKAČNÍHO  SYSTÉMU:



PŘÍKLAD  PODTŘÍD  PODLE  DEWEYHO  KLASIFIKAČNÍHO  SYSTÉMU:



TIŠTĚNÉ  ZDROJE:
nknihy
nperiodika
nabstrakty (referátové časopisy)
nbibliografické databáze knih a periodik (každá položka obsahuje jméno autora/autorů, datum vydání,
název článku, název periodika, číslo svazku a číslo vydání, stranu)
nnoviny
nstatistické údaje
nfiremní literatura a zprávy

KNIHY:
nHodnocení „potřebnosti“ zápůjčky (event. zakoupení) knihy – při rozhodování může pomoci:
ntitulní strana,
njméno autora,
nnázev nakladatelství,
nrok vydání,
npředmluva/úvod,
nobsah,
nrejstřík (index)

RŮZNÉ  TYPY  ČASOPISŮ:



PAMATUJTE !
nPokud pracujete na vědeckém projektu nebo hledáte spolehlivé bibliografické údaje, využívejte
vědecké nebo vědecko-popularizační časopisy (populárně-vědecké
a populární časopisy nejsou pro tyto účely příliš/vůbec vhodné).

PAMATUJTE !
nChcete-li v časopisech nebo novinách najít relevantní článek ke konkrétnímu tématu, použijte
bibliografickou databázi periodik.

NOVINY:
nDnes již není problém s mikrofilmovou
a elektronickou verzí (i u starších tiskovin).
nTiskoviny mají i své www stránky:
nhttp://zprávy.idnes.cz/mfdnes.asp (MF Dnes)
nhttp://hn.ihned.cz/ (Hospodářské noviny)
nhttp://www.ceskenoviny.cz/ (Zpravodajský server ČTA)

PAMATUJTE !
nPokud chcete mít spolehlivé informace o mezinárodních nebo domácích událostech, čtěte kvalitní
tisk.

STATISTICKÉ  ÚDAJE:
noficiálním zdrojem statistických údajů v ČR je Český statistický úřad
n„citlivé“ informace !!!
nStatistická ročenka ČR (včetně mezinárodního srovnání)
nhttp://www.czso.cz/
nVeřejná databáze ČSÚ se stane aktuálním informačním systémem, určeným primárně pro veřejnost
(odbornou i laickou), ale i útvary ČSÚ

PROBLÉMY S TIŠTĚNÝMI  ZDROJI:
nAktuálnost: vytištění knihy je dlouhodobá záležitost, periodika mají mnohem aktuálnější informace.
n
nČasová náročnost : hledání v katalozích
a čtení je časově velmi náročná činnost –
i když využíváte elektronické databáze.

JINÁ  MÉDIA:
nAudiovizuální média
nMikrofilmy
nElektronická média
nOn-line databáze
nCD, DVD a flash paměti:
nFulltextové vyhledávání
nIndexy, anotace a abstrakty
nStatistické a číselné údaje

DALŠÍ PŘÍKLADY  SEKUNDÁRNÍCH ZDROJŮ (1)
nveřejné instituce a státní orgány
nmístní úřady (shromažďují informace lokálního charakteru)
nprofesní sdružení (shromažďují informace vztahující se k danému oboru, profesi)
nsdružení obchodních společností (shromažďují a zveřejňují informace
z jednotlivých průmyslových odvětví)

DALŠÍ PŘÍKLADY  SEKUNDÁRNÍCH ZDROJŮ (2)
nbanky, stavební spořitelny a ostatní finanční instituce (vydávají zprávy
a odborné časopisy, z nichž některé jsou určeny i pro širokou veřejnost)
nkomerční společnosti provádějící průzkum (např. trhu): bývají poměrně nákladné !
nINTERNET

INTERNET (1)
nnejvětší světová počítačová síť (spolupráce různých sítí), která umožňuje výměnu informací mezi PC
na celém světě,
nkaždá síť má svého vlastníka a správce, vlastní správu a řídí se vlastními pravidly – neexistuje
organizace, která by centrálně spravovala a řídila INTERNET jako celek,
nINTERNET umožňuje přístup k obrovskému množství informací,

INTERNET (2)
nve srovnání s tradičními způsoby vyhledávání informací je INTERNET mnohem rychlejší a levnější,
nneexistuje ani jednotný způsob způsob ukládání a zpřístupňování dat,
ns ohledem na množství nepotřebných dat může být hledání konkrétní informace časově velmi náročný
proces,
npomoci mohou vyhledávače

WWW
 WORLD WIDE WEB
nUmožňuje přístup k webovým stránkám,
nSystém prohlížení sítě INTERNET pomocí hypertextových odkazů,
nKromě textu nabízí i obrázky, zvukové záznamy či videa,
nBROWSING („brouzdání“) – postupné přecházení
z jedné stránky na druhou prostřednictvím navzájem provázaných odkazů (program: BROWSER):
nINTERNET EXPLORER
nOPERA
nMOZILA FIREPOX…

WORLD WIDE WEB (1):
nVyhledávače (GOOGLE, YAHOO!, SEZNAM, CENTRUM, ATLAS…),
nKatalogy (zásoby odkazů z celého INTERNETu: WORLD WIDE WEB VIRTUAL LIBRARY, YAHOO!…)
nAdresy (URL – „Uniform Resource Lokator“: jednoznačně identifikuje umístění stránky na INTERNETu),

WORLD  WIDE  WEB (2):
nOdkazy („vpřed“ – „zpět“),
nOblíbené stránky („oblíbené položky“
v INTERNET EXPLORERu, „záložky“
v MOZILLA FIREFOX),
nUkládání souborů („soubor“ – „uložit jako“ – „pouze text“ : přípona .txt – „ok“)
n

PAMATUJTE !
nŽádný vyhledávač není dokonalý !
n
nVyberte si ten, který vám nejvíce vyhovuje.

STRUKTURA  ADRESY  WEBOVÝCH  STRÁNEK:



PAMATUJTE !
nJakékoliv informace stažené
z INTERNETu, které využijete nebo budete citovat ve své písemné práci, musíte opatřit příslušnými
bibliografickými údaji !

INFORMACE Z INTERNETU:
nFaktory:
nKvalita (není dozorována ani kontrolována !),
nAktuálnost
nZdroj:
nPříslušnost k zemi (ČR.cz, Slovensko.sk, Kanada.ca…)
nZaměření:
nObchodní organizace .com, .co
nNeziskové organizace .org
nVzdělávací organizace .edu
nVládní organizace .gov
nVětšina informací na WEBu pochází spíše ze Severní Ameriky než z Evropy.

WEBOVÉ  ADRESY  NĚKTERÝCH  ZAHRANIČNÍCH  VYHLEDÁVAČŮ:



TIPY, JAK VYHLEDÁVAT  NA WEBU:



VYHODNOCOVÁNÍ  ZÍSKANÝCH INFORMACÍ:
nobjektivita,
noprávnění,
naktuálnost,
nspolehlivost a správnost,
npoužitelnost,
nuživatelsky přívětivá forma

KDY UKONČIT SBĚR  INFORMACÍ ?
nPřevažuje ANO: ukončit !
n
nPřevažuje NE:
n lze pokračovat

TIPY, JAK LÉPE ZÍSKÁVAT  INFORMACE ZE SEKUNDÁRNÍCH  PRAMENŮ



SEZNAMTE SE SE VŠÍM, CO  NABÍZÍ VAŠE KNIHOVNA



SHROMAŽĎOVÁNÍ  PRIMÁRNÍCH DAT (1):
nCíle a zdroje – požadavky:
ndostupnost,
ncitlivost,
ndiskrétnost,
netické a morální zásady,
nspolehlivost,
nvalidita,
nnezaujatost a nestrannost

SHROMAŽĎOVÁNÍ  PRIMÁRNÍCH DAT (2):
noblast sběru informací:
ncílová skupina
nreprezentativní vzorek
nzískávání dat
npozorování
nexperiment
nprůzkum:
ndotazník a jak jej sestavit,
notevřené otázky
nuzavřené otázky

UZAVŘENÉ  OTÁZKY:
nDichotomické (kategorické): souhlas/nesouhlas, ANO/NE
nVýčtové otázky – zaškrtněte
nStupnicové otázky – zhodnocení zkoumaného jevu:
nSlovní (hodnocení podle nabídky nikdy - zřídkakdy – někdy – obvykle – vždy, rozhodně souhlasím –
souhlasím – nemám názor – nesouhlasím – rozhodně nesouhlasím):
nŠkálové (hodnocení pomocí stupnice 1 – 2 – 3 – 4 – 5)

SHROMAŽĎOVÁNÍ  PRIMÁRNÍCH DAT (3):
nDistribuce dotazníků
nPoštovní dotazník
nINTERNET nebo e-mail
nTelefonické dotazování
nOsobně řízené dotazování:
nRozhovory
nPříprava
nZačátek rozhovoru
nVedení rozhovoru
nUkončení rozhovoru
nPo rozhovoru

TIPY, KDY POUŽÍVAT  REPREZENTATIVNÍ VZORKY:



NEJVHODNĚJŠÍ METODA  VÝBĚRU (1):
nZvážit:
n
nJaké jsou dostupné zdroje (zvláště čas
a peníze),
nDostupnost opory výběru (některé metody vyžadují, aby byl k dispozici úplný seznam všech položek
zkoumané populace,
nCo víte o zkoumané populaci (některé metody vyžadují její důkladnou znalost),
nZeměpisné rozšíření testované skupiny

NEJVHODNĚJŠÍ METODA  VÝBĚRU (2):
nAnalýza získaných dat (použijeme-li metodu nepravděpodobnostního výběru, nemůžeme aplikovat data
týkající se reprezentativního vzorku nad jeho rámec)

VÝBĚROVÁ TABULKA:



PRAVIDLA PRO TVORBU  DOTAZNÍKŮ:



TIPY, JAK ZVÝŠIT MNOŽSTVÍ  DOTAZNÍKŮ ROZESÍLANÝCH  POŠTOU:



STRATEGIE ZÍSKÁVÁNÍ  INFORMACÍ OD RESPONDENTŮ:



TIPY, JAK VÉST ROZHOVOR:



SHRNUTÍ:
nInformace (primární i sekundární) jsou základním zdrojem pro každého studenta,
nExistuje velké množství zdrojů sekundárních informací, včetně elektronických,
nJe důležité stanovit si důvod, proč data shromažďujeme
a určit klíčová slova, fráze a vyhledávací výrazy,
nJe nutné ověřovat spolehlivost a platnost všech zdrojů,
nJe-li nutné provést základní výzkum, je zapotřebí zvolit metodu získávání informací, která nám
poskytne relevantní a nezkreslená data.

10. SKUPINOVÁ PRÁCE
nCíl:
-shrnout základní prvky skupinové práce,
-popsat charakteristické rysy skupiny,
-určit škálu faktorů ovlivňujících skupiny,
-popsat procesy probíhající ve skupině,
-stanovit rozdíl mezi skupinou a týmem,
-podílet se na skupinové práci se zvýšeným sebevědomím

PAMATUJTE !
nNěkterý ze studijních požadavků může zahrnovat skupinovou práci !


DYNAMIKA MALÉ  SKUPINY (1)
nZpůsoby, jak se skupina vypořádává s faktory, které ji ovlivňují zevnitř (vztahy mezi členy, jak
skupina roste a vyvíjí se v průběhu času).
nZnalost dynamiky malé skupiny vede k porozumění vzájemných vztahů mezi studenty, jež v ní
spolupracují (vzorce chování jsou předvídatelné
a opakují se) :
njak skupina spolupracuje a ovlivňuje jednotlivé členy,
njakým způsobem ovlivňuje své členy,
nvztahy mezi skupinami,
nvztahy mezi malou skupinou a větší nebo nadřazenou skupinou.

DYNAMIKA MALÉ  SKUPINY (2)
nStudenti, kteří chápou, co se stane, když se lidé sejdou ve skupině, mají často větší vliv (a to v
jakékoliv skupině, jíž jsou členy).

PAMATUJTE !
nPochopení procesů v rámci skupiny zvýší míru, jakou ovlivňujeme fungování skupiny.


FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ  SKUPINU ZEVNITŘ



ORGANIZACE A STRUKTURA:
nOrganizace a struktura se váže k určitým aspektům skupinové práce – pracovní postupy, pravidla,
úkoly zadané jednotlivým studentům, způsob, jakým se skupina chová
v průběhu rozhodování a kdo komu podává zprávy.
nVzorce chování ve všech skupinách mají podobu neformálních směrnic, které skupina vytvoří a přijme
za své, aniž by si to uvědomovala – NORMY.

ROLE VZTAHUJÍCÍ SE  K PLNĚNÍ ÚKOLU:
nPůvodce nápadů (studnice nových podnětů – navrhuje nové postupy při řešení problémů)
nInformátor (poskytuje potřebná data, vyhledává informace, které pomohou skupině splnit zadaný
úkol)
nKoordinátor (spojuje veškeré nápady a myšlenky dohromady a slaďuje skupinové aktivity)
nKormidelník (hodnotí nápady skupiny a sleduje její pokrok v průběhu plnění zadaného úkolu)

PAMATUJTE !
nPři práci ve skupině je důležité zaměřit se na funkce, které jednotlivé rolu plní, spíše než se
snažit o jejich pojmenování !

ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K BUDOVÁNÍ
A UDRŽOVÁNÍ SKUPINY (1):
nStrážný (dohlíží na to, aby měl každý stejnou možnost zapojit se do diskuse – klade otázky méně
průbojným studentům a tiší ty výmluvnější, otevírá ve skupině komunikační kanály, stará se
o umožnění přísunu potřebných informací a brání tomu, aby skupina byla vystavena nepodložené
kritice)
nHledač kompromisů (obecně podporuje schopnost skupiny, netrvá příliš jen na svých názorech a
připouští větší pokrok v důsledku souhrnu názorů ostatních členů skupiny)

ROLE VZTAHUJÍCÍ SE K BUDOVÁNÍ
K UDRŽOVÁNÍ SKUPINY (2):
nStmetovač (prostředník – usmiřuje protichůdné názory, urovnává konflikty, aby docházelo k jejich
přátelskému řešení)
nPovzbuzovatel (svou vřelostí, přátelskostí
a citlivostí podporuje ostatní studenty ke spolupráci – vždy ocení a podpoří nově příchozí a
stydlivější členy, aby se zapojili do diskuse)

ROLE VZTAHUJÍCÍ SE
K HLEDÁNÍ SEBE SAMA (1):
nSlouží převážně jako indikátor osobnosti jednotlivých studentů a jedinec se zde projevuje jako
bavič skupiny, útočník, brzdič, hledač uznání, flákač, vůdce, politik, cynik, klaun, hráč, koketa,
zpovědník nebo obhájce určitých zájmů:
nÚtočník (kritizuje ostatní členy skupiny, nesouhlasí
i s rozumnými návrhy ostatních a je neustále připravený vyprovokovat hádku)
nVůdce (snaží se ovládat a/nebo převzít vedení, nasměrovat činnost skupiny směrem, jenž mu vyhovuje
a získat co největší vliv při rozhodovacím procesu tím, že eliminuje co nejvíce příspěvky
ostatních)

ROLE VZTAHUJÍCÍ SE
K HLEDÁNÍ SEBE SAMA (2):
nBlokátor (odmítá názory ostatních, přichází
s nedůležitými otázkami, zdržuje, plýtvá časem ostatních vznášením bezpředmětných připomínek –
představuje negativní postoj k úkolu, který se skupina snaží splnit a zároveň omezuje rozvoj
vztahů, jež ve skupině vznikly)
nHledač uznání (neustále se chlubí svými výsledky a mírou odborných znalostí a ke všem problémům
navrhuje zdánlivě působivá řešení – mnohdy se však prokáže jejich nezpůsobilost)

SOUDRŽNOST:
nVýhody soudržnosti: existuje souvislost mezi morálním uvědoměním a výkonem skupiny (ve skupinových
sportech je kamarádství považováno za nezbytnou součást vítězného týmu)
nStinné stránky soudržnosti: pokud naprosto eliminuje konflikty, pak může skupina postrádat různé
alternativní pohledy na řešení problémů, rozdílné postupy
a způsoby práce.

FÁZE  VÝVOJE  SKUPINY:



FÁZE VÝVOJE SKUPINY (1):
nFáze 1 – FORMOVÁNÍ: Studenti se snaží hlavně poznat se navzájem, jednotlivci se nepokoušejí
prosazovat své názory za každou cenu (mají obavy z odmítnutí), převažuje tendence chovat se
zdvořile a rozpoznat přirozeného vůdce a ostatní skupinové role, členové skupiny testují, jaké
chování je považováno za přijatelné – v této fázi je zadaný úkol pouze druhotnou záležitostí.

FÁZE VÝVOJE SKUPINY (2):
nFáze 2 – KRIZE: zde je charakteristický konflikt, vyskytují se neshody týkající se vedení skupiny
a způsobu, jakým budou řešeny úkoly a cíle skupiny, jednotlivci se snaží odolat vlivu skupiny,
někteří členové odmítnou dále snášet nepřátelskou atmosféru a tlaku skupiny podlehnou – přechod do
další fáze není možný bez úspěšného vyřešení konfliktu.

PAMATUJTE !
nV průběhu fungování skupiny nastanou okamžiky, kdy bude skupina pod tlakem způsobeným blížícími se
termíny, nepřítomností vůdčí osobnosti, traumatickým zážitkem nebo příchodem nového člena. Tyto
okolnosti mohou urychlit nebo naopak zpomalit vývoj skupiny.

FÁZE VÝVOJE SKUPINY (3):
nFáze 3 – STABILIZACE: vchází v platnost pravidla a normy, začíná se projevovat spolupráce (členové
začnou plánovat plnění úkolu, jsou skupině i jejím cílům zavázáni
a shodují se na způsobu prezentace)
i kompromis, vznikají pevná přátelství – promítá se do harmonické rovnováhy, otevřené komunikace a
sdílení informací, skupina se stává soudržnější.

FÁZE VÝVOJE SKUPINY (4):
nFáze 4 – PŘERUŠENÍ: zde je charakteristický pocit ztráty a odloučení – skupina dokončila zadaný
úkol, její členové se rozcházejí (nemají důvod dále ve skupině setrvávat), vypořádání s možnou
ztrátou přátel (jakmile je skupina po ukončení projektu rozpuštěna), zároveň může skupina zažívat
pocit pýchy a naplnění (zvláště byl-li závěrečný výstup velmi úspěšný).

FÁZE VÝVOJE SKUPINY (5):
nPřechod z jedné fáze do druhé:
n
ndůležité je si uvědomit, že různé skupiny procházejí různými fázemi a všechny tyto fáze posunují
skupinu ve vývoji,
nlze určit, ve které fázi se skupina nachází, ale rozhodně není moudré snažit se některou z fází
uspěchat

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ  SKUPINY



PAMATUJTE !
nPokuste se určit a analyzovat co nejvíce informací o fungování skupiny - můžete tím zvýšit její
produktivitu.

ROZDÍLY MEZI  SKUPINAMI A TÝMY
nSkupina: dva nebo více lidí pracujících společně na dosažení určitého cíle
nTým: disponuje kvalitami, které ve skupině nenajdeme (a jsou obtížně rozpoznatelné – důvěra,
upřímnost, zapálení pro společnou věc, systémovost
a synergie)

ROZDÍLY MEZI  SKUPINAMI A TÝMY



VLASTNOSTI EFEKTIVNĚ  FUNGUJÍCÍHO TÝMU (1):
nČlenům týmu na sobě navzájem velmi záleží,
njsou řešeny otázky fungování týmu,
npocity jsou projevovány svobodně, s uznáním
a účastí ostatních,
nčlenové týmu jsou k sobě otevření a pravdiví,
nprobíhá kvalitní komunikace,
nneexistují žádná tajná jednání,
nmezi členy týmu jsou silně rozvinuté pocity důvěry, upřímnosti a integrity – všichni jsou si
vědomi slabých i silných stránek týmu,

VLASTNOSTI EFEKTIVNĚ  FUNGUJÍCÍHO TÝMU (2):
nvšem návrhům je věnována pozornost,
nexistuje silný pocit sounáležitosti s týmem – všichni členové se aktivně účastní veškerých aktivit
a sdílí pocit zodpovědnosti,
njednání probíhají v mravně bezúhonném ovzduší,
nrozhodování probíhá formou vzájemné dohody – ne všichni musí nutně se vším souhlasit, ale jsou
schopni rozhodnutí akceptovat bez negativních pocitů,
npřípadný konflikt je řešen celým týmem.

TEORIE TÝMOVÝCH ROLÍ:
nR. Meredith BELBIN – zkoumal a analyzoval efektivní týmovou práci a vytvořil model, skládající se
z 9 různých rolí. Dokonalý tým přitom vzniká, jsou-li jednotlivé role v týmu dobře patrné (pak je
vysoce pravděpodobné, že tým bude pracovat efektivně a úspěšně). Mají-li být zastoupeny všechny
role, pak zejména v menších týmech musí někteří členové zastávat několik rolí zároveň.

Týmové role – KOORDINÁTOR
nRád organizuje, řídí a koordinuje práci týmu, vede tým, ujasňuje situaci
a podporuje členy v dosahování stanoveného cíle, vzbuzuje úctu
a podporuje týmové nadšení, má výborné komunikační schopnosti a těší se velké oblibě týmu, umí se
dobře ovládat, je klidný, schopný vyhodnotit stávající situaci a navodit v týmu rovnováhu.

Týmové role -
 FORMOVAČ
nPodporuje tým k diskusi a aktivitě, rozdává nadšení, povzbuzuje a dokáže vytvořit činorodou
atmosféru, má schopnost spojovat zdánlivě neslučitelné názory a přesvědčovat ostatní členy týmu,
aby je přijali za své, může být impulzivní
i arogantní nebo netrpělivý a obvykle nemá pochopení pro nejasné nápady, při svém dynamickém,
dominantním charakteru si vykládá nedostatek nadšení ostatních jako důkaz toho, že se s nimi dá
těžko vyjít nebo že jsou proti.

Týmové role –
 REALIZÁTOR
nČlověk, který uvádí plány a návrhy v činy, většinou to jsou pilní lidé, kteří mají rádi jasně
stanovené cíle i postupy jejich plnění, vyznačuje se svou nepřizpůsobivostí a malou oblibou
nevyzkoušených a nepotvrzených nápadů, má velmi konzervativní názory, ale zároveň je velmi schopný
a upřímný
a důvěřuje ostatním členům týmu, je většinou dobrým organizátorem a vyznačuje se disciplinovaným
přístupem.

Týmové role - VYHODNOCOVAČ
nPosuzuje problémy a vyhodnocuje nápady
a návrhy, snaží se zabránit uspěchanému jednání tím, že používá kritické myšlení a provádí
nezaujatou analýzu všech návrhů, které tým předložil, je většinou osobou bystrou a inteligentní,
disponuje schopností dobrého úsudku, málokdy se mýlí a je schopna strategického myšlení – i přes
to, že se k ostatním členům týmu většinou nechová příliš taktně, týmem je většinou považován za
uzavřeného, vážného jedince bez emocí, je schopen zabránit týmu, aby přehnaně riskoval.

Týmové role –
INOVÁTOR
nJe studnicí nápadů, zatímco chrlí velké množství nápadů (je nápaditý a kreativní), úkolem zbytku
týmu je jeho myšlenky rozvinout a zrealizovat, je většinou poměrně nepraktický a má tendenci dělat
chyby
z nedbalosti, je-li vystaven kritice ostatních členů týmu, často se urazí a stáhne se do sebe
(uzavře se) – tento dominantní, individualistický a neortodoxní člen týmu vyžaduje velmi opatrné
zacházení.

Týmové role –
VYHLEDÁVAČ  ZDROJŮ
nSnaží se prozkoumat veškeré možnosti pro tým, získává kontakty a vyjednává s osobami vně týmu, je
většinou milý, nadšený a tvořivý jedinec s pokrokovým myšlením, je-li vystaven tlaku, má schopnost
improvizace, která mu umožňuje podávat skvělé výkony, vyznačuje se společenskou, otevřenou
osobností, díky níž je schopen udržovat dobré vztahy mezi různými týmy navzájem, pokud tým není
schopen pokroku v práci, obvykle přinese nové
a zajímavé nápady zvenčí, na ostatní členy týmu občas působí až příliš nadšeným dojmem a ne vždy
splní to, co slíbil, díky svému šarmu a dobrému umění komunikace však většinou odrazí veškerou
kritiku.

Týmové role –
TÝMOVÝ  PRACOVNÍK
nSe snaží rozvíjet komunikaci mezi členy týmu
a udržovat týmového ducha, je většinou velmi vnímavý a důvěřivý a je schopen objevit jakékoli
skryté zájmy, podporuje soulad v týmu, je velmi diplomatický a má dobré komunikační schopnosti, na
plnění úkolů se však příliš nepodílí, může působit nerozhodným dojmem a některými členy může být
považován za málo odolného, v každém případě však, pokud nikdo nezastává roli týmového hráče, tým
to silně pocítí, neboť tato osoba je tím, kdo drží celý tým pohromadě.

Týmové role –
KOMPLETOVAČ
nDbá na to, aby byly plněny zadané úkoly
a aby byly dodržovány termíny, je velmi starostlivý a puntičkářský a neustále si dělá starosti o
úspěšné splnění úkolu, je pořádný
a svědomitý a všechny úkoly plánuje velmi pečlivě, někdy má až perfekcionistické sklony, nemá
pochopení pro méně pečlivé členy týmu, neustále je peskuje kvůli nedodržování termínů, což může
snižovat postavení některých jeho členů.

Týmové role –
SPECIALISTA
nRole specialisty stojí nad rámcem Belbinova původního modelu – specialista přispívá k plnění
týmové práce technickými dovednostmi
a odbornými znalostmi, dokáže nápady odborně posoudit a je velmi cílevědomý, ale většinou úzce
zaměřený na svou specializaci, oddaný plnění úkolu a naprosto profesionální.

PRÁCE V TÝMU NEBO VE  SKUPIŃĚ V PRŮBĚHU STUDIA  NA VYSOKÉ ŠKOLE:
nJe velmi pravděpodobné, že budete nuceni pracovat ve skupinách nebo týmech,
nTyto skupiny mohou být:
nNeformální (pokud se členové rozhodnou pro společnou práci dobrovolně a práce s přáteli jim
přináší potěšení)
nFormální, sestavené vyučujícím
nVýsledky práce jak formální, tak i neformální skupiny mohou být hodnoceny formou zpráv,
prezentací, diskusí…

TIPY, JAK SE ZAPOJIT DO  SKUPINOVÉ DISKUSE



TIPY, JAK PRACOVAT VE  SKUPINĚ



SHRNUTÍ:
nSkupinová dynamika – faktory, které ovlivňují skupiny a týmy,
nCíle, role, normy, podskupiny, postavení
a procesy (rozhodování, účast, atmosféra…) podporují vzájemné porozumění v týmu,
nSkupiny procházejí vývojovými fázemi – od formování až k přerušení spolupráce,
nRozdíly mezi skupinou a týmem,
nTeorie týmových rolí, které podporují větší úspěšnost a efektivitu práce v týmu.

11. PLÁNOVÁNÍ  ČASU
nCíl:
n
-definice základních pravidel časového rozvrhu
-omezení plýtvání časem
-efektivní plánování času

PAMATUJTE !
nKaždý týden má pouze 168 hodin – proto k organizaci vašeho volného času a studia přistupujte
rozumně a uvážlivě.
n
nČas si nelze ušetřit na později !

PARETŮV PRINCIP (1)
nVilfredo PARETO (1848 – 1923) – italský sociolog a ekonom, vytvořil matematický vzorec odrážející
nerovnoměrné rozložení bohatství
v jeho zemi:
n20% obyvatel vlastní 80% bohatství,
nPravidlo 80/20
nVšeobecně uznávaný princip měření efektivity (lze uplatnit na různé situace)

PARETŮV PRINCIP (1)
n80% všech výsledků nám přináší jen 1/5
z toho, čemu se věnujeme,
nNení třeba plánovat veškerý čas, ale pokusit se zajistit, aby 20% času bylo vyhrazeno pro věci
důležité,
nJe však obtížné určit, které činnosti spadají právě do těchto 20%.

FYZIOLOGICKÝ RYTMUS  TĚLA:
nMíra soustředění a výkonu během dne kolísají,
nStudium je třeba naplánovat na dobu, kdy máte obvykle nejvíce energie,
n„sova“ a „ranní ptáče“,
nRespektování přirozených rytmů lidského těla – aktivity naplánovat
v souladu s vašimi biorytmy.

ČASOVÝ ROZVRH
A STANOVENÍ PRIORIT:
nefektivní využití času začíná odhalením plýtvání časem
ntýdenní záznam činností
nrozdělení do tří skupin:
n„musím udělat“ – nejvyšší priorita
n„měl/a bych udělat“ – nemají tak vysokou prioritu, jejich splnění není nezbytně nutné, mohou však
významně přispět k úspěšnému dosažení cílů
n„rádi bychom udělali“ – priorita nízká, nepříliš významné a podstatné k dosažení důležitých cílů
nvyhodnocení (%, diagram)

TÝDENNÍ  HARMONOGRAM



ROZDĚLENÍ ČINNOSTÍ  PODLE JEJICH PRIORITY



ODHAD VYUŽITÍ ČASU
U BĚŽNÉHO STUDENTA


PAMATUJTE !
nKaždý den se nemůžete věnovat jen studiu, ale i relaxaci, sportu nebo své rodině a přátelům !


VNITŘNÍ FAKTORY  ZPŮSOBUJÍCÍ VYUŽITÍ ČASU
nodkládání na neurčito
nperfekcionismus
ncílevědomost (nedostatek cílevědomosti
a houževnatosti způsobuje neefektivitu vaší práce)
nobavy (že nám studijní povinnosti, zejména
v zápočtové týdnu a zkouškovém období, přerostou přes hlavu – odčerpávají nám energii)
nnepořádnost
nnadměrná zátěž
nšpatně stanovené priority

VNĚJŠÍ FAKTORY ZPŮSOBUJÍCÍ  NEEFEKTIVNÍ VYUŽITÍ ČASU:
ntelefonování
nnávštěvy
nvyrušování při práci
ncestování
nčekání
nkonverzace při kávě
nkrize

PAMATUJTE !
nEfektivní plánování času posílí vaši sebedůvěru.


CO VÁM PŘINESE EFEKTIVNÍ  PLÁNOVÁNÍ ČASU ? – (1)
nBudete schopni si lépe naplánovat své aktivity, a tak budete mít více času na přemýšlení a
soustředění.
nEfektivní plánování času přispěje k lepší organizaci vašeho života. V oblasti studia vám přinese
více času na plnění vašich studijních povinností, na výzkum, seminární práce či přípravu na
zkoušky. To vám následně umožní odvádět kvalitnější výkony
a dosáhnout lepších výsledků.
nOmezíte stres spojený se studiem a budete schopni si lépe naplánovat kvalitnější výkony a
dosáhnout lepších výsledků.

CO VÁM PŘINESE EFEKTIVNÍ  PLÁNOVÁNÍ ČASU ? – (1)
nDodá vám větší sebedůvěru a jistotu. Stanovíte si své priority a na oplátku si budete moci užít
volný čas bez výčitek, že něco zanedbáváte.
nBudete výkonnější, budete si víc užívat studia, budete mít pod kontrolou veškerý svůj čas, a tak
bude snadné najít si volno na relaxaci a odpočinek. Díky tomu omezíte časový stres, který s sebou
studium přináší.
nV neposlední řadě se také zvýší vaše šance na kvalitní a úspěšnou kariéru, protože firmy hledají
spolehlivé zaměstnance, kteří jsou schopni si svoji práci dobře zorganizovat.

TIPY, JAK ZLEPŠIT  PLÁNOVÁNÍ ČASU



SHRNUTÍ:
nefektivní plánování času významně přispívá k úspěšnému zvládání studia
nčas si musíte co nejlépe organizovat, plánovat a rozvrhnout
nje přínosné stanovit priority plnění jednotlivých činností – usnadní vám to rozhodování, jak
nejlépe svůj čas využít
nveškeré činnosti je třeba plánovat v souladu s biorytmy vašeho těla – jen tak budete schopni
efektivně a účelně pracovat
nje vhodné zjistit, které faktory (jak vnější, tak i vnitřní) způsobují neúčelné využívání času –
jestliže je budete schopni rozpoznat a popsat, můžete minimalizovat jejich vliv a dopad.

12. ZVLÁDÁNÍ STRESU
nCíl:
n
-identifikovat příčiny, symptomy a důsledky stresu
-vyrovnat se lépe se stresem a zvládat ho
-zvýšit svou efektivitu a redukovat stres

STRES (1):
nzpůsob, jak člověk reaguje na tlaky, se kterými se setkává v každodenním životě
nkaždý člověk se musí vyrovnávat s velkým množstvím různých protichůdných nároků:
nvycházejí z nitra každého jedince
njejich zdrojem jsou i vnější situace, v nichž musí člověk jednat
nstřet těchto dvou nároků způsobuje stres

STRES (2):
ntělo je vybaveno prostředky, které mu pomáhají stres zvládnout – automatické reakce: zvýšení
pocení, zvýšení TK, zrychlený puls a dýchání, napětí ve svalech, zvýšený tok krve do svalů…
npokud se se stresovou situací adekvátně nevypořádáme, následky plynoucí z nahromaděné energie
mohou být pociťovány i delší dobu
ncílem je nalezení vlastní optimální hladiny stresu pro konkrétní situace a její udržení na stejné
úrovni
v době, kdy se přizpůsobujeme měnícím se okolnostem

OPTIMÁLNÍ HLADINA  STRESU



PAMATUJTE !
nMírný stres je nezbytnou podmínkou pro normální fungování lidského těla.


NĚKTERÉ DŮSLEDKY  STRESU:
nstres je nezbytný pro normální fungování lidského organismu
nlidé potřebují ke správnému fungování stimulaci
a překážky
nkaždý potřebuje stres – nesmí však být nadměrný a dlouhodobý
nstres jako nezbytná součást života:
npozitivní stres
nnegativní stres
nstres přináší vzrušení, stimulaci a motivaci stejně jako strádání a úzkost

KŘIVKA STRESOVÉ ZÁTĚŽE



Příčiny stresu –
VNITŘNÍ PŘÍČINY (1)
nStres může být způsoben:
npocitem závazku vůči ostatním studentům
nvaším perfekcionismem – neschopností přijmout fakt, že práce, kterou jste odvedli, je dostatečná
npocitem vlastní nedostatečnosti – i když je nepodložený
npocitem méněcennosti – dojmem, že ostatní studenti jsou lepší než vy
nobavami ze změn, jež přinese vaše role studenta
nsetkání s naprosto novým, dosud neznámým předmětem

Příčiny stresu –
VNITŘNÍ PŘÍČINY (2)
nsnahou splnit očekávání vašeho okolí
nstrachem ze selhání v náročném kurzu
nnereálnými cíli a očekáváními od sebe sama
nneschopností správně se rozvrhnout čas

Příčiny stresu – PŘÍČINY
V MEZILIDSKÝCH VZTAZÍCH
nStres může být důsledkem:
nzměn ve vztahu s rodiči a příbuznými
nzměn v rodině, jakou je těhotenství, narození dítěte, svatba, rozvod nebo úmrtí
ntlaků ze strany vrstevníků
nneuspokojivých vztahů s ostatními studenty nebo
s vyučujícími
nproblémů se spolubydlícími
nvznikajících nebo naopak ukončovaných milostných vztahů

Příčiny stresu –
PŘÍČINY ORGANIZAČNÍ
nStres má zdroj v/ve:
nnárocích vyplývajících z role studenta VŠ, jako je samostatné učení…
nnutnosti podávat nadstandardní výkony
nnutnosti vypořádat se s hodnocením podávaných výkonů
ndůsledcích plynoucích ze špatné volby kurzu
nnutnosti chodit do zaměstnání při studiu

Příčiny stresu –
KULTURNÍ PŘÍČINY
nPříčinou stresu může být:
nrasová diskriminace
nnáboženská intolerance – nerespektování důležitých náboženských svátků, zvyků…
nnerovnost mezi pohlavími, sexuální obtěžování

PROJEVY DŮSLEDKŮ VYSOKÉ  HLADINY STRESU TRVAJÍCÍ  DELŠÍ OBDOBÍ U STUDENTA:
nstudent začne zameškávat hodiny
nopakovaně chodí pozdě
nzačne u něj vítězit lenost nad pracovitostí
nje obecně negativistický bez pozitivního přístupu ke světu
nnespolupracuje, chová se nepřátelsky

VYHLEDÁNÍ POMOCI PŘI POCITU, ŽE JSTE VYSTAVENI  NEADEKVÁTNÍMU TLAKU NA VŠ:
nPomoc vám může poskytnout například:
npedagogický poradce, ročníkový (skupinový) učitel
nrodiče
nváš ošetřující lékař
npřátelé
nduchovní
nvyučující kurzu nebo osoba o kurzu informovaná, k níž máte důvěru

ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI:
nNejrůznější životní události a změny, zvláště pokud nastanou v krátkém časovém sledu, mohou u
člověka vyvolávat a kumulovat stresový stav, jenž ho činí náchylnějším k nemocem.
nPosuzovací škála sociálního přizpůsobení – každé životní události je přiděleno skóre. Celkový
součet bodů je porovnáván s hladinou, která určuje, zda je ohroženo zdraví člověka či nikoli:
nMéně než 150 – životní události zvládáte
n150 až 300 – zažíváte vyšší tlak
nVíce než 300 – nutno věnovat vyšší pozornost zmírnění hladiny stresu.

ŠKÁLA ŽIVOTNÍCH UDÁLOSTÍ –
STUDENTSKÁ VERZE


ZVLÁDÁNÍ STRESU (1)
nReakce na stres umožňuje lidem vyvíjet více energie v době, kdy se musí se stresovou situací
vyrovnat – pomáhá vám dosáhnout vašich osobních cílů
a sebevědomě a snadno čelit krizím.
nJe-li stres příliš intenzivní příliš dlouhou dobu, může narušit vaši schopnost jednat.
nKaždý člověk prožívá stres jedinečným způsobem.
nReakce studenta na stres jsou rovněž specifické – neexistují stejné, obecně platné metody, jak
stresu předejít nebo jej zmírnit (sami bychom měli objevit ty, které pomáhají nám).

ZVLÁDÁNÍ STRESU (2)
nStres vzniká z velké části z nesouladu mezi jedincem a náročnou situací – ve VŠ prostředí s ním
můžete bojovat tím, že budete plnit požadavky, které na vás škola klade a rozvíjet vaše dovednosti
a schopnosti.
nNaučit se pracovat s konfliktními situacemi, poznat, kdy je potřeba vyhledat pomoc odborníka,
využít podporu rodina, přátel nebo duchovních, znamená umět´účinně řídit své reakce na stres.

MOŽNÉ PŘÍČINY STRESU  ZAŽÍVANÉHO VE ŠKOLE NEBO  OSOBNÍM ŽIVOTĚ:
npoprvé žijete mimo domov
npřestěhovali jste se z vesnice do velkého města
nbydlíte s cizími lidmi
nstali jste se pouze jedním z mnoha anonymních studentů
nopustili jste partnera

PAMATUJTE !
nReakce na stres jsou v různých situacích individuální a jedinečné !


MECHANISMY ZVLÁDÁNÍ  STRESU:
nÚnik
nodkládání
nvyjasněte si hodnoty
nžijte zdravě, udržujte se v kondici:
ncvičení
nstrava
nodpočinek
nvyužívejte relaxační techniky
nobnovujte energii o přestávkách
nobklopte se přáteli
nmyslete pozitivně

TIPY, JAK ZVLÁDNOUT  STRES:



STRES VZNIKAJÍCÍ VE  SPECIFICKÉM STUDENTSKÉM  PROSTŘEDÍ:
nnervozita u zkoušek (naprosto normální, většina studentů ji v určité fázi studia na VŠ zažívá)
nnaučte se využívat energie z nervozity, kterou zažíváte před zkouškou, ke stimulaci vašeho výkonu
nÚspěšné skládání zkoušek je naučitelná dovednost !

CESTY REDUKCE  STRESU  ZE ZKOUŠEK (1):
nDostavte se na zkoušku včas se všemi věcmi, které budete potřebovat !
nZachovejte si pozitivní přístup !
nBuďte rozhodnuti podat co nejlepší výkon !
nNeobviňujte se z toho, co nevíte !
nNepochybujte o svých vědomostech a schopnostech, nevšímejte si chování ostatních studentů,
netrapte se počtem otázek nebo výpadky krátkodobé paměti – tyto pocity jsou paralyzující !
nSoustřeďte se na zkoušku !
nV prvních pár minutách si pečlivě přečtěte zadání
a soustřeďte se na celkový dojem ze zkoušky – uklidní vás to !

CESTY REDUKCE STRESU  ZE ZKOUŠEK (2):
nVěnujte se vždy jen jedné otázce – soustředěnost na jednu věc zmírní vaši nervozitu !
nSoustřeďte se na konkrétní otázky, ne na to, jestli zkoušku zvládnete !
nUvolněte se – pokud jste příliš nervózní na to, abyste přemýšleli nebo pozorně četli, pokuste se
zpomalit fyzicky !
nSnažte se ovlivnit svůj stav několika hlubokými nádechy
a výdechy, dýchejte přirozeně asi 30 sekund mezi každým nádechem a výdechem, až pak začněte
pracovat !

TIPY, JAK SE VYROVNAT SE  STRESEM SPOJENÝM
S POŽADAVKY KURZU


PLÁNOVÁNÍ ČASU (1):
nVŠ studium je poměrně náročné !
nBez plánování času riskujete, že budete čelit mnohem většímu stresu, budete podávat horší výsledky
a nevyužijete tak celý svůj potenciál !
nS časem je důležité efektivně hospodařit !
nPřednášky, cvičení, semináře, příprava, samostudium, plnění zadaných úkolů – cca 40 hodin týdně !

PLÁNOVÁNÍ ČASU (2):
nStudium můžete/musíte chápat jako zaměstnání – vyžaduje mnoho energie, osobního nasazení a
motivace !
nPři studiu (stejně jako v zaměstnání) můžete podávat dobré nebo špatné výsledky – efektivní
plánování může pomoci k těm prvním !

SHRNUTÍ:
nStres není nic neobvyklého – čelit mu musí všichni, studenty nevyjímaje !
nStres může mít řadu příčin, které však můžeme ovlivnit !
nMírný stres může mít pozitivní účinek – povzbudí vás k vyššímu výkonu !
nStres a jeho účinky můžete překonat tím, že budete aktivní, budete si plánovat své povinnosti,
dbát na zdravý životní styl a relaxovat !
nO problémech si můžete promluvit s rodiči, přáteli, nebo odborníky !

II.
JAK USPĚT PŘI  HODNOCENÍ
13.Případové studie
14.Prezentace
15.Eseje
16.Zprávy
17.Závěrečné práce a výzkumné projekty
18.Zkoušky

ÚVOD
nPříležitost něco se naučit
nOčekávání
nHodnotící kritéria
nForma zpracování
nTermíny
nHodnocení práce skupiny
nZpětná vazba

PAMATUJTE !
nBuďte originální – většina vyučujících preferuje práce, na kterých je znát preciznost a originální
přístup !
n
nJestliže využijete pouze základní literaturu, poznámky z přednášek
a jiné materiály od vyučujících, může to být považováno za plagiátorství !

TAXONOMIE  VZDĚLÁVACÍCH CÍLŮ



TIPY, JAK REALIZOVAT  PRÁCI VE SKUPINĚ (1):
1.Sestavte harmonogram. Vytvořte časový plán pro vypracování úkolu a odsouhlaste jej s kolegy. V
této fázi je vhodné určit, kdo skupinu povede a kdo bude mít jaké povinnosti.
2.Proveďte prvotní výzkum. Všichni členové skupiny by se měli důkladněji seznámit se zadáním, a
pokud je to nutné, nastudovat si vše tak, aby bylo téma naprosto jasné. Poté by skupina měla
odsouhlasit hlavní body, které budou v rámci projektu řešeny. Pomůže vám to, až si budete
rozdělovat úkoly, což můžete udělat při prvním setkání skupiny v případě, že její členové na
seznámení
s tématem potřebují více času.

TIPY, JAK REALIZOVAT  PRÁCI VE SKUPINĚ (2):
3.Rozdělte si úkoly. Rozdělte úkoly mezi členy skupiny tak, aby každý pracoval na určité části
projektu. Jestliže je ve skupině více členů, můžete úkoly rozdělit do menších skupinek.
4.Společný postup. Stanovte si společný postup, kterým se bude celá skupina řídit. To je velmi
důležité, protože budou-li jednotliví členové nebo skupinky k řešení projektu přistupovat jinak,
může se to odrazit i na kvalitě výsledku. Proto je dobré již v první fázi rozhodnout, jak budete
postupovat třeba v případě, že někteří členové skupiny budou trvat na konkrétním řešení a jiní
budou proti.

TIPY, JAK REALIZOVAT  PRÁCI VE SKUPINĚ (3):
5.Vyplňte přidělené úkoly. V této fázi se každý člen skupiny bude věnovat plnění svého úkolu.
Postup práce, případné problémy a jejich řešení je vhodné projednávat na pravidelných schůzkách.
6.Sestavte koncept práce. Ten by měli vypracovat vybraní členové skupiny (2 až 3) s použitím částí,
jež vypracovali jednotliví členové. Tyto dílčí části nebude pravděpodobně možné použít v původním
stavu – výsledná práce musí působit uceleně, a proto budete muset například některé části přepsat a
upravit tak, aby byl dodržen jednotný styl apod. Budete také muset vytvořit úvod, závěr a abstrakt.

TIPY, JAK REALIZOVAT  PRÁCI VE SKUPINĚ (4):
7.Projděte si koncept s celou skupinou. Celá skupina by se měla sejít a projít koncept práce.
Všichni členové by měli mít možnost se k němu vyjádřit, abyste se vyhnuli nesprávné interpretaci
dílčích podkladů apod.
8.Vypracujte konečnou verzi. Vypracujte konečnou verzi zprávy, nebo připravte prezentaci. Přitom
mějte na paměti vše, co může ovlivnit vaše hodnocení. V případě prezentace musíte rozhodnout, kdo
prezentaci přednese. Ověřte si, zda není vyžadováno, aby při prezentaci vystoupili všichni členové
skupiny – v takovém případě ji musíte připravit tak, aby působila jednotně a změna přednášejícího
neovlivnila celkový dojem.

NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY PŘI  HODNOCENÍ PRÁCE SKUPINY:
nvedení skupiny
n„černí pasažéři“
nvzájemné hodnocení

13. PŘÍPADOVÉ  STUDIE
nCíl:
n
-vytvořit postup pro analýzu případových studií
-Provést systematickou analýzu informací obsažených v případové studii
-V případové studii najít problémové oblasti
a navrhnout jejich řešení
-Vyhodnotit navržená řešení a vyvodit závěry či doporučení

VYUŽITÍ PŘÍPADOVÝCH  STUDIÍ:
nSkupinová diskuse:
nVyslovení vlastního návrhu
nNaslouchání ostatním
nVznášení námitek proti jiným stanoviskům či interpretacím
nObhájení vlastní myšlenky
nPřijímání kritiky
nhodnocení

PAMATUJTE !
nPřípadové studie obvykle nemají jedno konkrétní řešení !
n
nDbejte proto na to, aby to vaše bylo řádně podložené !

POSTUP  ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH  STUDIÍ



POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (1):
1.seznamte se s materiálem
2.přečtěte si pokyny
3.přečtěte si otázky
4.proveďte analýzu informací:
-organizace:
-V jakém oboru organizace podniká ?
-Čím by se organizace chtěla zabývat ?
-Jakým vybavením organizace disponuje ?
-Jaké jsou silné stránky organizace ?
-Jsou v organizaci nějaké problémové nebo potenciálně problémové oblasti ?

PAMATUJTE !
nOdpovězte na zadané otázky !
n
nNevymýšlejte vlastní otázky !

PAMATUJTE !
nPřečtěte zadání případové studie !
n
nPřečtěte pokyny !
n
nPřečtěte otázky !

TIPY, JAK ANALYZOVAT  ZJIŠTĚNÉ INFORMACE:



POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (2):
-Může společnost využít své silné stránky v oboru, ve kterém by chtěla podnikat ?
-Jaká je finanční situace organizace ?
-Jaký styl řízení management organizace převážně používá ?
-Jaká je formální struktura organizace ?
-Jak je v organizaci zajišťována informovanost ?
-Používá organizace nějaký informační systém ?
-Potýká se informační systém s nějakými problémy ?
-Jakými problémy ?

POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (3):
-osoby:
-Jakých osob se případová studie převážně týká ?
-Jaké funkce tyto osoby zastávají ?
-Jaké jsou jejich povinnosti ?
-Jaká jsou jejich stanoviska a vztahy k jiným osobám ?
-(Najít odpovědi na tyto otázky vám pomůže organizační schéma společnosti.)

POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (4):
-situace:
-Jak se situace vyvíjela ?
-Co předcházelo současnému stavu ?
-Můžete vymezit jednotlivé fáze vývoje, nebo sled událostí ?
-Vyvíjí se situace nějakým konkrétním směrem ?
-

POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (5):
-souvislosti:
-rozhodnutí musíte přijmout vždy tak, aby odpovídalo konkrétní situaci:
-Řeší případová studie mezinárodní, národní, regionální či místní otázky ?
-Musíte počítat s nějakým omezením ?
-Jaké zdroje jsou k dispozici ?
-Jaká je politika organizace ?
-Ovlivňuje situaci v organizaci nějakým způsobem vláda a její nařízení ?

PAMATUJTE !
nPři práci s případovými studiemi, jež popisují skutečné situace, věnujte velkou pozornost
konkrétním údajům -mohou vám pomoci vysvětlit události, které daný případ ovlivňují (např. období s
vysokou mírou nezaměstnanosti, zvýšení úrokových sazeb…) !

POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (6):
-fakta
-dedukce (vyvozování závěrů)
-vyvozování soudů
-názory (stanoviska, pocity, přesvědčení)
n

JAK ZAZNAMENÁVAT  INFORMACE



PAMATUJTE !
nJakékoliv domněnky musí být jasně vyjádřeny !


POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (7):
5.Definujte problém:
-Čím byly problémy způsobeny ?
-Existují mezi problémy nějaké souvislosti ?
-Jaké jsou klíčové ukazatele ?
6.Zjistěte příčiny:
-diagram zobrazující příčiny a následky (Ishikawa: „rybí kost“)
-

DIAGRAM PŘÍČIN
A NÁSLEDKŮ


POSTUP ANALÝZY  PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (8):
7.navrhněte řešení
8.vyhodnoťte navržená řešení
9.uveďte doporučení

PAMATUJTE !
nHledejte různé možnosti řešení – nikdy nevíte, co se může vyvinout
i z původně bláznivě vypadající myšlenky !

PAMATUJTE !
nVždy je nutné zvážit všechna pro i proti !


ANALÝZA ŘEŠENÍ



TIPY, JAK ZPRACOVAT  DOPORUČENÍ



DOPORUČENÍ (1):
nV doporučeních nezapomeňte odpovědět na otázky (!):
nCO ? Popište, co přesně doporučujete. Buďte konkrétní. Popište, jaké zdroje budou zapotřebí pro
realizaci navrženého řešení – jaké zdroje budou muset být zajištěny a které stávající budou využity
(například vybavení, školení zaměstnanců, zařízení…)
nPROČ ? Popište důvody, které k doporučením vedly.

DOPORUČENÍ (2):
nKDY ? Popište harmonogram pro realizaci navrženého řešení. Bude zapotřebí před konečnou realizací
řešení přijaté opatření vyzkoušet například ve zkušebním provozu ? V případě radikálních změn může
být takový postup velice vhodný !
nJAK ? Popište, jak má být řešení realizováno !
nKDE ? Buďte přesní ! Bude se opatření týkat například celé organizace, nebo jen některé její části
?
nKDO ? Kdo bude mít jaké povinnosti při realizaci řešení ?

DOPORUČENÍ



TIPY, JAK ÚSPĚŠNĚ PROVÉST  ANALÝZU PŘÍPADOVÉ STUDIE



PAMATUJTE !
nObvykle neexistuje jediné správné řešení – musíte přesvědčit čtenáře, že právě to vaše je nejlepší
!

PAMATUJTE !
nHodnotí se interpretace faktů, analýza a odůvodněné návrhy !


TIPY, JAK PRO PŘÍPADOVÉ  STUDIE ZPRACOVAT ODPOVĚDI



SHRNUTÍ (1):
nk analýze informací v případové studii je vhodné přistupovat systematicky
nk pochopení informací prezentovaných
v případové studii si musíte vyhradit dostatek času, abyste mohli zjistit
a definovat skutečné problémy
nmusíte pečlivě číst pokyny a řídit se jimi při zpracování vašich odpovědí

SHRNUTÍ (2):
ninformace obsažené v případové studii musí být pečlivě analyzovány – jen tak budete schopni
navrhnout a vyhodnotit vhodná řešení zjištěných problémů
a vyjádřit odpovídající doporučení
nodpovědi musí být zpracovány
v náležité formě, která odpovídá hodnotícím kritériím

14. PREZENTACE
nCíl :
-určit základní účely prezentací
-zdůraznit hlavní myšlenky prezentace
-zvolit, vytvořit a použít nejvhodnější audiovizuální pomůcky
-vytvořit prezentaci s odpovídající strukturou
-předvést sebevědomě efektivní prezentaci

ÚČEL PREZENTACÍ:
npředávání informací (v podnikání, ve vzdělávání…)
nposkytování instrukcí (tamtéž)
npřesvědčování (v podnikání, vzdělávání, politice a i médiích)
nzábava (v médiích, v performativních uměních)

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ  PREZENTACI:
nmateriál použitý v prezentaci
nrozsah a hloubka tématu
nvelikost publika
nforma zpracování prezentace
ndélka prezentace
npožadovaný výsledek

PROCES PŘEDNÁŠENÍ  PREZENTACE:



PAMATUJTE !
nPříprava je pro prezentaci rozhodující !


STRUKTURA  PREZENTACE
nstruktura prezentace musí být jednotná a logická
nautor (přednášející) by si měl uvědomit, proč prezentaci přednáší
njasné a logické členění a minimální strukturou:
núvod – zde by mělo být téma zasazeno do kontextu
a stanoveny cíle nebo požadované výsledky
nněkolik klíčových bodů v logickém řazení – měly by být poskytnuty důkazy a příklady podporující
klíčové body a/nebo tvrzení
nshrnutí důležitých bodů pro publikum, popř. celkový průřez prezentací

STRUKTURA PREZENTACE:



FORMA PREZENTACE (1)
nVelmi důležitý je zvolený postup, který může prezentaci povznést, ale její forma může být pro
publikum naopak velmi rozptylující (pak si zapamatuje pouze malou část přednášky, pokud vůbec
nějakou).
nujistěte se:
nže jste nacvičovali svou prezentaci před ostatními, abyste zhodnotili jejich reakce a získali od
nich zpětnou vazbu – nácvik také poskytne odhad, kolik času na přednesení prezentace potřebujete,
nže působíte sebejistě a mluvíte jasně a přesvědčivě,

FORMA PREZENTACE (2)
nže vystupujete s elánem, přirozeně
a upřímně – ne však příliš, aby to posluchače neodradilo a výklad neposlouchali,
nže používáte krátké věty – vyhýbejte se dlouhým, komplikovaným a spletitým souvětím,
nže se vyhýbáte vágnosti a mnohoznačnosti a že jste naopak konkrétní a jednoznační:
n„vedl jsem několik rozhovorů“ – „vedl jsem
55 rozhovorů“

FORMA PREZENTACE (3)
nNevhodné jsou neurčité obraty „říkají, že“, „téměř každý“, „nějaké“, „přibližné velikosti“,
„možná“, „něco takového“ – takové fráze nepředají publiku vůbec nic.

TIPY PRO OBSAH  PREZENTACÍ



PREZENTACE (1):
nsprávné rozvržení času
nřeč těla (oční kontakt, rušivé chování, gesta na zdůraznění myšlenky, vhodné oblečení, úsměv…)
npřednes:
nvyvarovat se hovorových výrazů, žargonu a slangu (pokud nejsou důležité pro obsah prezentace)
nnepoužívat výrazů „víte“, „vlastně“, „prostě“, „takže“, „jako“, …
nzkrátit  a omezit veškeré výrazy, které neposkytují žádnou informaci („v tomto jedinečném
okamžiku“ – „nyní“)

PREZENTACE (2):
nneopakovat se příliš často – neustálé opakování stejných slov je známkou nervozity
nvšímat si reakcí posluchačů
npři přednesu držet hlavu vzpřímeně
nčetba prezentace z poznámek svádí k jednotvárnosti hlasu a postrádá změny v rychlosti, výšce,
rytmu a intenzitě
nsnažit se čtení poznámek úplně vyhnout
nvětšina nezkušených přednášejících mluví příliš rychle – nervozita vytváří tendenci zrychlovat –
věnovat pozornost nácviku a snažit se řeč zpomalit
nobecně platí, že čím větší je publikum, tím pomaleji bychom měli mluvit

PREZENTACE (3):
nv průběhu prezentace měnit rychlost, tón a intenzitu hlasu – monotónní přednes se pro posluchače
stává nudný
a mdlý
nzměnou hlasu, zvyšováním a snižováním zdůraznit podstatné myšlenky
npauza („dramatická“), zrychlení, zpomalení, změna hlasitosti činí prezentaci pro posluchače mnohem
zajímavější
nmluvit tak, aby vás všichni dobře slyšeli – křičení však škodí hlasivkám
nnahrávka cvičné prezentace umožní zhodnotit úroveň vaší hlasové intonace, lze z ní posoudit
zřetelnost i hlasitost

PREZENTACE (4):
npár hlubokých nádechů před prezentací vás zbaví nervozity
npravidelné klesání hlasem na konci každé věty znemožňuje příjemný poslech prezentace (posluchači
se začnou nudit, neklidně ošívat, rušit – zvyšuje míru vaší nervozity)
npoznámky:
nasociační mapy
nkartičky s poznámkami (7,5 x 2,5 cm)
npapír formátu A4 (pozor: nečíst !)

AUDIOVIZUÁLNÍ POMŮCKY:
nMohou výrazně zlepšit vaši prezentaci – doporučují se:
nnástěnné tabule
npřenosné tabule („Flip Chart“)
nPracovní listy

PAMATUJTE !
nAť používáte jakékoli audiovizuální pomůcky, nezapomínejte, že prezentace musí být jasná, k věci
a pro posluchače snadno pochopitelná !

OTÁZKY (1) :
nněkteré hodnocené prezentace musí mít na konci část vymezenou pro diskusi – nezapomínejte na to !
npokud není prezentace hodnocena, zvažte výhody a nevýhody diskuse na konci prezentace
npřimět většinu posluchačů k diskusi může být náročné !
npokud jde o cvičnou prezentaci, někteří posluchači (studenti) se mohou vyhýbat kladení otázek, aby
se neprojevila jejich neznalost, nebo ze sebe nedělali hlupáky

OTÁZKY (2):
notázky však mohou rozšířit téma a většinou jsou začátkem větší diskuse
npřipravte si jednu-dvě otázky, které vynesete sami – výhodou je, že své otázky dokážete
s jistotou zodpovědět
nposluchači (studenti) většinou nemají tendenci pokládat „nepřátelské otázky“ – panuje atmosféra
vzájemné podpory
npokud narazíte na „nepříjemného tazatele „, nenechte se zatáhnout do sporu

TIPY, JAK ZODPOVĚDĚT  NEPŘÍJEMNÉ OTÁZKY



HODNOCENÉ PREZENTACE – KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ  PREZENTACÍ



TIPY, JAK VYTVOŘIT  DOBROU PREZENTACI



VYTVOŘENÍ PREZENTACE ZA  POUŽITÍ PROGRAMU POWER  POINT
njednotný styl
npřednes
npřechody snímků
nklávesové zkratky
npříkazy pomocí myši
nskupinové prezentace

PAMATUJTE !
nZvuky a animace ve velkém množství mohou na publikum působit rušivě !


PAMATUJTE !
nDržte se jednoduchého provedení !
n
nNedávejte na jednotlivé snímky příliš mnoho informací !

TIPY, JAK VYUŽÍT  ANIMACE NA SNÍMCÍCH



KLÁVESOVÉ ZKRATKY (1):
nV průběhu prezentace ušetří čas:
n„N“/“šipka dolů“ (další snímek)
n„P“/“šipka nahoru“ (předchozí snímek)
n„číslo“+“enter“ (přesun na číslovaný snímek)
n„W“/“čárka“ („,“) (náhrada bílou obrazovkou)
n„B“/“tečka“ („.“) (náhrada černou obrazovkou)
nPravé tlačitko myši (vyvolá místní nabídku)
n„CTRL“+“P“ (změna ukazovátka na pero)
n„CTRL“+“A“ (změna ukazovátka na šipku)
n„CTRL“+“H“ (skryje ukazovátko a tlačítko)

KLÁVESOVÉ ZKRATKY (2):
n„A“ nebo „=„ (zobrazí nebo skryje šipku)
n„ESC“ (ukončí prezentaci)

TIPY, JAK VYTVOŘIT EFEKTIVNÍ  ELEKTRONICKÉ PREZENTACE



PAMATUJTE !
nVždy dávejte najevo zájem o to, co říkají ostatní členové skupiny !


TIPY, JAK VYUŽÍT  ANIMACE NA SNÍMCÍCH



SHRNUTÍ:
nje důležité zamyslet se nad způsobem předání sdělení posluchačům
njaký je účel prezentace
nje nutné prezentaci náležitě rozčlenit – věnujte pozornost obsahu, správnému načasování, řeči
těla, správnému přednesu, stejně jako kartičkám s nápovědou
npro ozvláštnění prezentace můžete použít audiovizuální pomůcky – dbejte na to, abyste je používali
správně
nbude třeba, abyste se naučili používat POWER POINT
a ovládat dataprojektor i PC (NB)

15. ESEJE
nCíl:
n
-připravit osnovu eseje a poté esej napsat
-napsat esej, který splňuje všechny požadavky kladené na tuto formu písemného projevu
-shromáždit a roztřídit podkladový materiál
-sestavit jasně strukturovaný text

ESEJ
nDodržet pět základních kroků, které vedou ke kvalitně napsanému eseji:
1.podrobně rozebrat a analyzovat název eseje
2.vyhledat a utřídit relevantní materiál
a opatřit ho poznámkami
3.sestavit osnovu
4.vytvořit koncept
5.napsat esej

ROZBOR NÁZVU ESEJE:
npřed volbou určitého tématu zvážit:
nZájem o dané téma
nPochopení daného tématu i názvu eseje
nDostupnost materiálů
nobsah (o čem esej je ?)
npřístup (jaké postupy vyžaduje zadání eseje ?)

DEFINICE  SLOV, KTERÁ SE BĚŽNĚ  VYSKYTUJÍ V ZADÁNÍCH ESEJŮ



HLEDÁNÍ VHODNÝCH  MATERIÁLŮ (1)
nnikdy si nezapomeňte sepsat hlavní body, kterých se budete držet – můžete si také vytvořit
pracovní verzi podnadpisů
npoznačte si vše, co o tématu víte – pomůže vám to začít podvědomě pracovat na tématu a tvořit
spojení a nápady, jež můžete postupně rozvíjet
nnejprve hledejte obecné informace k danému tématu (zejména když jde o téma pro vás neznámé)

HLEDÁNÍ VHODNÝCH  MATERIÁLŮ (2)
nověřte si, zda máte seznam všech důležitých zdrojů informací (vhodnou literaturu doporučenou
vyučujícím, bibliografické údaje o vhodných publikacích…)
nnejzdlouhavější část psaní eseje je hledáníe
a třídění relevantních materiálů a pramenů – velice důležitá je správná organizace času

TIPY, JAK SHROMAŽĎOVAT  INFORMACE



PAMATUJTE !
nVaše písemná práce nemůže být dostatečně promyšlená, jestliže necháte vše na poslední chvíli, a to
i v případě, že máte nashromážděno dostatečné množství materiálů !

OSNOVA A ROZVRŽENÍ  ESEJE:
nOsnova je velmi důležitá:
nstanovíte si hlavní body své práce
nlogicky si sestavíte hlavní myšlenky a nejdůležitější detaily
nrozlišíte stěžejní a podpůrné informace
nminimalizujete možnost, že vynecháte některá důležitá fakta
nusnadníte si pozdější psaní eseje
nbudete psát plynuleji

TIPY, JAK VYTVOŘIT  OSNOVU



JAK MŮŽE OSNOVA  VYPADAT:
nasociační mapa (vizuální zpracování osnovy)
nseznamy (seznam několika nadpisů, obsahujících relevantní body, které přibližně korespondují s
odstavci eseje)
nschéma (zdůraznění hlavních témat
a poukázání na souvislosti mezi jednotlivými tématy)

KONCEPT:
nprvní pokus
njazykové prostředky by měly vyhovovat cíli – akademický styl
npísemná práce je jednostranná komunikace – esej musí být srozumitelný
nje-li to možné, dejte koncept přečíst kolegovi
nnepospíchejte s psaním – vliv na výsledek může mít momentální nálada

PAMATUJTE !
nNapište si koncept s dostatečným časovým předstihem, ať máte dostatek času na provedení nezbytných
a užitečných změn
a modifikací !

STRUKTURA ESEJE (1):
nÚvod: nastíní problematiku eseje, základní otázku
a způsob, jakým k ní budeme přistupovat, komentáře k tématu eseje, nezbytné definice, uchopení
daného předmětu stanoví hlavní body (cca 1 odstavec).
nHlavní stať - hlavní část eseje, pomocí argumentů, myšlenek, faktů a názorných příkladů je
postupně vysvětleno samotné téma práce. Hlavní body musí být prezentovány v logickém pořadí,
souvislosti mezi nimi musí být jednoznačné a patrné – nutno podložit relevantními příklady a
shromážděnými důkazy.

STRUKTURA ESEJE (2):
nZávěr: ukazuje, jaký postoj jste zaujali k popisované problematice a musí odkazovat k názvu.


BĚŽNÉ SPOJOVACÍ  VÝRAZY A FRÁZE



DALŠÍ DŮLEŽITÉ BODY, JEŽ JE  VHODNÉ SI ZAPAMATOVAT:
npodnadpisy
ndiagramy, grafy a obrázky
nzkratky
nodkazy
nplagiátorství
ncitace
npočet slov

PAMATUJTE !
nVšechny prameny, které využijete, musí být opatřeny správnými
a úplnými bibliografickými údaji !

ZHODNOCENÍ ESEJE:
npročíst
nčíst nezaujatě („první čtení“)
ndodržet odstup pár dnů od dokončení konceptu
nna esej pohlížet jako na neznámý text
nčíst práci nahlas
nprověřit přirozenost jazykových prostředků
nkontrolovat plynulost a celistvost textu

KONTROLNÍ OTÁZKY, NA NĚŽ  BYSTE  MĚLI ZNÁT ODPOVĚĎ PO DOKONČENÍ HODNOCENÍ ESEJE



NEJBĚŽNĚJŠÍ PROBLÉMY  A JEJICH NÁPRAVA



DOPORUČENÍ K PSANÍ ESEJE  JAKO SOUČÁSTI ZKOUŠKY



ZAKLADNÍ RYSY  KVALITNÍHO ESEJE:



SHRNUTÍ (1):
nkaždý dobrý esej vyžaduje představu, která může být časově náročná
nnež začnete psát, měli byste rozumět názvu a zadání eseje a zvolit nejvhodnější způsob, jakým dané
téma uchopit
nje nutné přečíst a nastudovat množství literatury a pramenů

SHRNUTÍ (2):
npečlivé plánování a promyšlení předem se vždy vyplatí
nje výhodné nejprve napsat koncept
a pak konečnou verzi eseje
njakmile esej dopíšete, je důležité si text ještě jednou pročíst a zkontrolovat logické
souvislosti, opravit gramatické chyby…

16. ZPRÁVY
nCíl:
n
-naplánovat si jednotlivé etapy pro psaní zpráv a efektivně využít čas
-zprávu správně strukturovat
-využít ve zprávě relevantní informace
-vytvořit zprávu, která bude plnit svůj účel

POSTUP PSANÍ ZPRÁVY



CÍL
(Proč zprávu píšete ?) - 1
nPOSKYTNUTÍ  INFORMACÍ: spojeno s prezentací nějakých faktů nebo vysvětlením příkladů či
konkrétních zjištění
nŽÁDOST: má za úkol přesvědčit nebo motivovat čtenáře např. ke koupi nového typu přístroje,
poskytnutí nově vyvinutých postupů…

CÍL
(Proč zprávu píšete ?) - 2
nPŘIJETÍ  ROZHODNUTÍ: má čtenáře ovlivnit v jeho rozhodování
nŘEŠENÍ  PROBLÉMU: jsou prezentovány výsledky zkoumání nějaké problematiky

OBSAH
(Co je hlavním tématem ?)
nco je hlavním tématem práce
nna co se má zpráva zaměřit a co všechno bude zahrnovat
npomůže shromáždit relevantní materiály a podklady
nzpůsob, jakým budou fakta ve zprávě prezentována bude do velké míry ovlivněn účelem, jež má zpráva
plnit

ČTENÁŘ
(Kdo bude zprávu číst ?)
nVí čtenář o tématu nebo je pro něj nové ?
nCo se čtenář chce nebo potřebuje dozvědět ?
nVíte, jaký má čtenář k tématu postoj, jaké je jeho stanovisko, co si o něm myslí ?
nJaký typ zprávy bude čtenáři vyhovovat ?

OMEZENÍ
(Budete při zpracování zprávy nějak omezeni ?)
nPřizpůsobení se nějakým omezením:
nČas, který máme k dispozici
nFinanční prostředky
nDostupné informace

PŘÍPRAVNÁ FÁZE:
nShromažďování informací:
nJaké informace potřebujete ?
nZdroje informací.
nKolik zdrojů použít ?
nTřídění informací

TIPY, JAK PŘISTUPOVAT KE  SHROMAŽĎOVÁNÍ INFORMACÍ



TIPY, JAK TŘÍDIT  SHROMÁŽDĚNÉ INFORMACE



PAMATUJTE !
nPokud bude zpráva obsahovat příliš mnoho nepodstatných informací, čtenářovu pozornost to bude
odvádět od hlavního sdělení !

PSANÍ ZPRÁVY (1)
nTitulní strana:
nNázev zprávy
nJméno a příjmení autora
nDatum
nRozdělovník (pokud existuje) – seznam osob, jímž je zpráva určena
n(co nejjednodušší a nejstručnější !)

PSANÍ ZPRÁVY (2)
nObsah: názvy jednotlivých kapitol, podkapitol, příloh a dalších částí a jejich umístění v
dokumentu
nShrnutí nebo abstrakt:
nCíl a rozsah zprávy
nPopis problémy
nCharakteristika metod a postupů
nPřehled dosažených výsledků
nZávěr
nPřípadná doporučení

PSANÍ ZPRÁVY (3)
nÚvod:
nKontext: obsahuje popis zpracovávané problematiky
a ukazuje na stav jejího řešení, účel zpracování zprávy
a kdo ji zadal – má být stručný
nCíl: musí být vyjádřen velice přesně a jednoznačně – má být rovněž stručný
nRozsah: souvisí s popisem hlavních bodů – vymezí se obsah jednotlivých částí či kapitol a uvedou
se případná omezení
nPostup/metody: zahrnuje stručný popis metod získávání informací a postupu jejich zpracování

PSANÍ ZPRÁVY (4)
nPostup/metody: vysvětlení a popsání toho, jak jste postupovali, z jakých pramenů jste čerpali,
jakou literaturu jste nastudovali
nVýsledky a zjištění: podrobně se popisují údaje a zjištění, k nimž autor při svém zkoumání dospěl

PSANÍ ZPRÁVY (5)
nZávěr: slouží ke shrnutí hlavních zjištění, jejich zhodnocení a vysvětlení – řídíme se pravidlem
pěti „S“:
nSrozumitelnost (jednoduché formulace)
nStručnost (držet se tématu)
nSoudržnost (závěry musí vycházet z toho, co již bylo řečeno – nesmíme uvádět žádné nové informace)
nSoudnost (závěry důkladně promyslet – nesmí zde být žádné nové informace)
nStruktura (jednotlivé argumenty, témata a body musí být předkládány v logických posloupnostech)

PSANÍ ZPRÁVY (6)
nDoporučení: zakládají se na autorových zjištěních
a závěrech, jež ve zprávě autor prezentoval a nastiňují návrhy, jejichž realizace by pomohla řešit
zkoumaný problém a bylo by účelné jim věnovat pozornost
nCitace (myšlenky, texty jiných autorů) – řídí se
ČSN ISO 690
nSeznam použitých zdrojů (seznam použité literatury
a dalších informačních zdrojů) – řídí se ČSN ISO 690
nPřílohy
nSlovník pojmů a seznam zkratek
nPoděkování

TIPY, JAK DOBŘE NAPSAT  HLAVNÍ ČÁST ZPRÁVY



JAKÁ MAJÍ BÝT  DOPORUČENÍ ?



FORMÁLNÍ  ÚPRAVA  ZPRÁVY (1)
nÚprava stránky:
nčíslování stran
nnadpisy
npodnadpisy
nodstavce
nvolba stylů formátování:
nvelikost nadpisů
nčíslování nadpisů
nzarovnávání nadpisů
nnastavení řádkování a zarovnání textu
nnastavení mezer mezi odstavci

FORMÁLNÍ ÚPRAVA ZPRÁVY (2)
nZkratky
nTabulky
nGrafy
nObrázky
nJazyková úprava

VZOR ČLENĚNÍ ZPRÁVY



POKYNY PRO PSANÍ ZPRÁV



ZÁVĚREČNÁ KONTROLA  ZPRÁVY:



SHRNUTÍ (1):
nNapsat efektivní zprávu vyžaduje svůj čas, pečlivé plánování a vytrvalost
nPři psaní zpráv musíte respektovat všechny pokyny, které mohou platit pouze pro konkrétní VŠ či
organizaci, kromě toho nesmíte zapomenout na žádné podstatné údaje
nZpráva bude efektivní a splní svůj účel, pokud bude obsahovat dostatečné přesvědčivé argumenty,
které budou prezentovány objektivně, přesně a logicky

SHRNUTÍ (2):
nVšechny myšlenky a tvrzení musí být podloženy fakty – irelevantním informacím se musíte vyhnout
nZprávy musí být stručné – musí však zahrnovat dostatek informací, aby byly ucelené a srozumitelné

17. ZÁVĚREČNÉ PRÁCE
A VÝZKUMNÉ PROJEKTY
nCíl:
n- Umět efektivně zvolit téma závěrečné práce
n- Umět definovat cíle závěrečné práce
n- Umět závěrečnou práci správně zpracovat
n- Umět využít dovednosti získané při psaní zpráv při písemné prezentaci výzkumných úkolů

PAMATUJTE !
nPrůběh výzkumu je stejně důležitý, jako závěrečná práce samotná !


VÝBĚR TÉMATU (1)
nPokud si téma své závěrečné práce můžete sami zvolit, výběru byste měli věnovat velkou pozornost:
nNavštivte knihovnu a přečtěte si poslední vydání časopisů a uznávaných novin – můžete v nich najít
aktuální témata a novinky, které vás mohou inspirovat
nPodívejte se na konec kapitol nebo článků, jež vás zaujaly – mnoho autorů zde uvádí náměty
a doporučení pro další výzkum v dané oblasti

VÝBĚR TÉMATU (2)
nPopřemýšlejte o organizaci, firmě nebo podniku,
v němž jste vykonávali praxi nebo jste zaměstnáni – možná jste narazili na problém, který tato
organizace řeší, nebo vás napadlo, že by se podnik mohl nějakým směrem vyvíjet (i takové nápady
můžete úspěšně zužitkovat jako základ svého výzkumu).
nProstudujte si závěrečné práce, které byly zpracovány v předešlých letech – mnoho VŠ tyto práce
zveřejňuje v knihovnách a studovnách – názvy, anotace či abstrakty těchto prací mohou být inspirací
pro další výzkum v dané oblasti.

VÝBĚR TÉMATU (3)
nPokud předchozí práce takto využijete, vždy dbejte na to, aby vaše práce byla jedinečná
a nekopírovala originál – nenechte se svést
k plagiátorství (to je velmi vážný prohřešek).
nněkteré VŠ zveřejňují seznam výzkumných aktivit zaměstnanců – i zde je mnoho zajímavých námětů, na
něž byste se mohli zaměřit. V takovém případě tohoto zaměstnance kontaktujte – může vám s výběrem
tématu pomoci

NA CO SI DÁT PŘI  VÝBĚRU TÉMATU POZOR
nzájem
nkoncepce/požadavky oboru
nschopnosti/zkušenosti
nzdroje:
nČas
nInformace (primární a sekundární)
nFinanční prostředky
npodpora
nmorální/etické aspekty
naktuálnost tématu

DEFINOVÁNÍ VÝZKUMNÉHO  ÚKOLU A CÍLE
nProveditelnost !


PROJEKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE (1)
nÚvod/nastínění problému
nÚstřední cíl výzkumu
nOsnova práce a její cíle (příklad):
nZhodnotit různé styly vedení
nDefinovat motivaci
nVymezit faktory, které ovlivňují motivaci
nZjistit, jaký vztah je možné nalézt mezi stylem vedení a motivací
nStanovit, zda styl vedení ovlivňuje motivaci
v organizaci

PROJEKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE (2)
nMetody a postupy:
nKoncepce výzkumu
nSběr dat:
nUrčete, čeho chcete v rámci sekundárního výzkumu dosáhnout
nUrčete, jaká primární data budou vyžadována a proč
nSeznam použité literatury a dalších zdrojů
nPlánování

KONKRETIZACE VÝZKUMU



PAMATUJTE !
nHodnocení může zahrnovat i to, jak jste se ve vaší práci drželi navržené osnovy a jak jste dosáhli
stanovených cílů – proto jim věnujte velkou pozornost !

HODNOTÍCÍ KRITÉRIA
nMetodika: liší se podle typu závěrečné práce
a zahrnuje metody, jež jste se rozhodli aplikovat – volbu metod musíte řádně podložit a uvést
výhody, příp. nevýhody zvoleného postupu
nSekundární výzkum: je významným ukazatelem míry připravenosti studentů – prokazujete jím znalosti,
které jste získali studiem literatury a/nebo teoretických poznatků
nPrimární výzkum

METODIKA (1)
nPro hodnocení může být důležité, zda vaše práce:
nobsahuje důkladný rozbor a odůvodnění zvolené metody či metod
nvyužívá metodu výzkumu, jež odpovídá potřebám zkoumané problematiky
njasně definuje zkoumanou skupinu
nvyužívá pro výzkum vhodně zvolený reprezentativní vzorek

METODIKA (2)
nobsahuje dostatečné informace
o zkoumané skupině a o metodice výběru reprezentativního vzorku v takovém rozsahu, jež zajistí
odpovídající validitu
a spolehlivost shromážděných dat
nobsahuje popis a analýzu případných omezení zvolené metodiky
nvyužívá vhodné techniky analýzy dat

SEKUNDÁRNÍ VÝZKUM (1)
nHodnocení může zahrnovat posouzení toho:
njaké kvalitní a aktuální zdroje jste využili
njaký máte přehled o základních poznatcích
a teorii daného oboru
njaké informace jste pro dané téma nashromáždili
njak jste schopni nashromážděné informace interpretovat – vyhněte se pouhému přijímání myšlenek,
nashromážděné poznatky analyzujte
a podrobte je kritice

SEKUNDÁRNÍ VÝZKUM (2)
nzda jsou vyvozené závěry založeny na konkrétních zjištěních
nzda byly jasně stanoveny hypotézy
nzda jsou uvedeny všechny použité zdroje
nzda je u citovaných zdrojů zachována citační norma

PRIMÁRNÍ VÝZKUM (1)
nJestliže bylo zapotřebí realizovat primární výzkum, hodnocení práce může zahrnovat posouzení toho,
zda autor:
nV rámci výzkumu nashromáždil dostatečný objem kvalitních informací
nVyužil pro sběr dat vhodný způsob a dostatečně validní zkoumaný vzorem
nPřihlédl k možným omezením nashromážděných dat a přizpůsobil tomu jejich interpretaci

PRIMÁRNÍ VÝZKUM (2)
nSprávně používá vhodné techniky analýzy dat
nZjištění a poznatky spíše analyzuje
a hodnotí, než popisuje
nPrimární a sekundární výzkum vidí ve vzájemné souvislosti

TIPY, JAK ÚSPĚŠNĚ ZPRACOVAT  ZÁVĚREČNOU PRÁCI NEBO  VÝZKUMNÝ PROJEKT



VEDENÍ ZÁVĚREČNÉ PRÁCE
nZpracování závěrečné práce je především záležitostí studentů. Na VŠ je však pro tyto účely obvykle
přidělen vedoucí práce, školitel či konzultant – ten se studenty spolupracuje jinak, než byli
zvyklí doposud. Je nezbytné s ním vytvořit přátelský a zároveň profesionální vztah ! Vždy mějte na
paměti, že konzultant vám bude pomáhat a bude vás v průběhu práce vést. Jste to ale vy, kdo musí
výzkum
a závěrečnou práci zpracovat !
nKaždá VŠ má obvykle svá pravidla, která stanoví, jakým způsobem je třeba závěrečné práce
zpracovat.

ŠKOLITELÉ A VEDOUCÍ PRACÍ  BUDOU VŽDY VYŽADOVAT:
nsamostatnou práci – pomoc budete muset hledat na více místech
npravidelně (a včas) docházet na schůzky
a informovat je o tom, jak s prací pokračujete
nabyste byli na schůzky řádně připraveni
nabyste se řídili jejich radami
nabyste byli iniciativní a měli o práci zájem

OD VEDOUCÍHO PRÁCE NEBO  ŠKOLITELE MŮŽETE OČEKÁVAT:
nže vám poskytne podporu
nže vám poskytne konstruktivní kritiku
nže se vám bude dostatečně věnovat
nže bude jednat ve vašem zájmu

SHRNUTÍ:
nrealizace výzkumných projektů a psaní závěrečných prací jsou velmi náročné na čas – tyto činnosti
musíte důkladně naplánovat a musíte být připraveni se jim věnovat
npokud věnujete na počátku práce dostatečný čas volbě tématu, které splňuje požadovaná kritéria,
vynaložené úsilí se vám vrátí a ušetří vám čas v pozdějších etapách práce
nkaždý obor či kurz má své specifické požadavky – tyto požadavky musíte vždy splnit
nje nezbytné, abyste měli dostatečné informace o tom, jak budou závěrečné práce nebo výzkumný
projekt hodnoceny

18. ZKOUŠKY
nCíl:
n
-naplánovat, zorganizovat a zefektivnit přípravu na různé typy zkoušek
-Uplatnit účinné a efektivní metody opakování
-Efektivně pracovat během zkoušky
-Překonávat problémy, které se mohou při zkouškách vyskytnout

ZKOUŠKY:
nÚvod
nK čemu jsou zkoušky ?
nPříprava na zkoušky:
nEmocionální příprava
nFyzická kondice
nCharakter zkoušky

FORMA ZKOUŠKY



OPAKOVÁNÍ LÁTKY:
nUdělejte si plán:
nUrčete si, co ještě musíte kromě opakování zvládnout
nPřestaňte se věnovat činnostem, které sice máte rádi, ale které nejsou nezbytné
nPřezkoumejte další své aktivity
a rozhodněte se, jestli jsou skutečně nutné, nebo je můžete na několik týdnů odložit

PAMATUJTE !
nJe snazší zapamatovat si ty informace, jež si do 24 hodin zopakujete !


TIPY, JAK SI USNADNIT  OPAKOVÁNÍ



JAK POSTUPOVAT, KDYŽ JSTE  SI JIŽ VYPRACOVALI ROZVRH  OPAKOVÁNÍ:
nDejte své činnosti řád !
nUdělejte si přestávku !
nOdměňujte se !
nUdělejte si pohodlí !
nVše si přichystejte !
nSoustřeďte se !
nZůstaňte klidní !

PAMATUJTE !
nPravidelné kratší úseky učení jsou produktivnější !


TIPY, JAK SI USNADNIT  OPAKOVÁNÍ



PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (1):
nTYPY  PÍSEMNÝCH  ZKOUŠEK:
nObjektivní testy
nKrátké odpovědi
nEseje
nPřípadové studie
nZkoušky s výpočty

PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (2):
nPŘÍPRAVA NA PÍSEMNÉ ZKOUŠKY:
nCo opakovat ?
nSeznam témat k opakování
nSylabus kurzu
nDříve zkoušená témata
n(požádejte vyučujícího, aby vám přiblížil, co máte u zkoušky očekávat – maximálně vám odmítne
sdělit detaily)

PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (3):
nTechniky opakování
nPřeorganizujte si poznámky
nMluvte o tématu
nVžijte se do role zkoušejícího
nBěhem opakování se pravidelně zkoušejte
nVyužijte každé příležitosti k opakování
nNacvičte si průběh zkoušky

PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (4):
nZkoušky se studijními materiály:
nObeznamte se s jednou nebo dvěma klíčovými učebnicemi, jež budete u zkoušky moci použít
nMůžete si vytvořit asociační mapy pro shrnutí klíčových oblastí v každé kapitole
nProjděte si poznámky a uspořádejte si je tak, abyste se v nich snadno vyznali
nVytvořte si rejstřík pojmů – ušetří vám to
u zkoušky drahocenný čas

PÍSEMNÉ ZKOUŠKY (5):
nObjektivní testy
nKrátké odpovědi
nEseje
nOtázky s výpočty

TYPY OTÁZEK UŽÍVANÝCH
V OBJEKTIVNÍCH TESTECH


PŘÍKLADY RŮZNÝCH  TYPŮ OTÁZEK



PAMATUJTE !
nVezměte si kalkulačku !
n
nPoužívat mobilní telefony je ve zkušební místnosti obvykle zakázáno !

PAMATUJTE !
nU zkoušek s možností použití studijních materiálů si dejte pozor na plagiátorství – všechny citace
by měly být uvedeny v uvozovkách a měly by být opatřeny alespoň základními bibliografickými údaji !

TIPY, JAK OPAKOVAT



PAMATUJTE !
nMnohem více než z úspěchů se učíme z vlastních chyb !


DEN PŘED ZKOUŠKOU:
npocit nervozity je přirozený
nlehká nervozita bystří smysly a pomůže stimulovat mozek
nzkontrolujte si správnost vašich informací o datu, času a místu konání zkoušky
nvečer před zkouškou se ujistěte, že máte vše, co budete druhý den potřebovat
nvečer před zkouškou se už neučte – zvyšte si sebedůvěru upevňováním toho, co znáte
a nestresujte se hledáním toho, co jste se nestihli naučit

DEN ZKOUŠKY (1):
nMyslete pozitivně
nUvědomte si, proč zkoušku děláte
a jaké z toho pro vás plynou výhody
nVěřte si – říkejte si, že jste dobře připraveni a že zkoušku zvládnete
nZachovejte klid
nČím méně budete podléhat stresu, tím více se budete moci soustředit

DEN ZKOUŠKY (2):
nVyhněte se nervozitě způsobené:
nUčením se do posledních minut před zkouškou
nPozdním příchodem na zkoušku
nNeproduktivními diskusemi s kolegy
o tématu nebo očekávaných otázkách, zvláště pak s těmi, kteří na vás mohou přenášet svou nervozitu

ZKOUŠKA (1):
nKdyž vstoupíte do zkušební místnosti:
nNajděte si rychle místo k sezení
nNěkdy se může stát, že vám bude nějaké místo přiděleno zkoušejícím
nPokud si můžete vybrat, zvolte místo s dostatkem světla a přístupem čerstvého vzduchu, dále od
možných rušivých vlivů
nPokud nemáte vlastní hodinky, ujistěte se, že máte výhled na hodiny – pokud tomu tak není,
přesedněte si nebo požádejte dohlížejícího učitele, aby vás o čase informoval v průběhu zkoušky
nRozložte si na stůl vše, co budete potřebovat

ZKOUŠKA (2):
nposlouchejte pozorně instrukce dohlížejícího učitele
nnezapomeňte napsat na odpovědní arch své jméno, případně i své studentské identifikační číslo
nnezačínejte pracovat, dokud nejste vyzváni
nna VŠ je v jedné místnosti často zkoušeno více studentů dohromady
nnenechte se množstvím lidí zneklidnit, soustřeďte se na systematickou práci a na úkol, jenž máte
splnit

ZKOUŠKA (3):
nodpovědní arch (40/100)
nodpovědi
nobjektivní testy
notázky s výběrem odpovědi (první volba obvykle bývá správná – neměňte zpětně svá rozhodnutí, pokud
si nejste 100% jisti správností korekce)

ZKOUŠKA (4):
nOtázky „pravda – nepravda“:
ndejte si pozor na absolutní soudy (nikdy, vždy, pouze, nutný, žádný, každý, …) – bývají málokdy
pravdivé, zatímco relativizující pojmy (často, zřídkakdy, někdy, obecně, obvykle, mnohdy, …) jsou
skromnější
a mnohem více vystihují realitu – jsou častěji správné
ndejte si pozor na otázky, obsahující spojku „a“ – všechny tvrzení a výroky musejí být v otázce
pravdivé
npokud je součástí otázky spojka „nebo“, platí pouze jedno tvrzení nebo jeden výrok
ndejte si v otázkách pozor na negativní výroky – mohou být matoucí

ZKOUŠKA (5):
nOtázky s přiřazením odpovědí
nKrátké odpovědi
nZkoušky s výpočty
nEseje:
nČtěte pečlivě zadání
nZadání podrobte analýze
nPromyslete si odpověď důkladně
nVypracujte odpověď

ZKOUŠKA (6):
nPřed koncem zkoušky – během několika posledních minut přečtěte odpovědi a opravte si chyby,
neodcházejte od zkoušky dříve
a ujistěte se, že jste odevzdali všechny odpovědní archy (čitelně podepsané)

PO ZKOUŠCE:
npo ukončení zkoušky bývá lákavé podělit se
s ostatními studenty o dojmy a prodiskutovat s nimi otázky a odpovědi – CHYBA !!!
nzkouška je u konce a nemá smysl se ještě zabývat tím, co jste napsali nebo nenapsali
nmísto toho, abyste se zabývali minulou zkouškou, soustřeďte se na následující, nebo pokud máte za
sebou tu poslední, jděte se bavit !

PAMATUJTE !
nJe mnohem snazší získat u každé otázky prvních 50% z celkového množství bodů, jež jsou otázce
přiděleny !
n
n(Pareto 80/20 ?)

PAMATUJTE !
nPokud něčemu nerozumíte, zeptejte se zkoušejícího !


JAK POSTUPOVAT PŘI  VYPRACOVÁNÍ ESEJŮ



PAMATUJTE !
nU zkoušky budete moci využít jen malou část z informací, jež jste si zapamatovali !
n
nBudete z nich muset pečlivě vybírat !

PAMATUJTE !
nU zkoušek jde především o to, ukázat, co jste pochopili, než co jste se naučili nazpaměť !


TIPY, JAK SPRÁVNĚ  VYPRACOVAT ESEJOVÉ ZADÁNÍ



PAMATUJTE !
nPitvání vlastního výkonu po zkoušce bývá deprimující !


JAK USPĚT U ZKOUŠKY (1)
nNespokojený zkoušející není příliš štědrý při udělování bodů – měli byste se snažit, aby se cítil
při hodnocení vašeho testu spokojený s tím, co má před sebou:
npoužívejte modře nebo černě píšící pera a neztěžujte opravujícímu čtení používáním červené nebo
zelené barvy – učitelé obvykle opravují stovky písemných prací a bude pro ně obtížné číst text v
barvách nepříjemných pro oči
npište čitelně
nneztrácejte čas opisováním otázky nebo zadání, ale přehledně označte svou odpověď, aby bylo jasné,
na kterou otázku odpovídáte

JAK USPĚT U ZKOUŠKY (2)
nna začátku jasně označte své odpovědi – pokud napíšete jedničku k odpovědi na druhou otázku, bude
většinou hodnocena jako špatná a nezískáte žádné body
npromyslete si své odpovědi, ať neobíháte od tématu
nodpovídejte konkrétně na otázku a vyjadřujte se k věci
npište výstižně a srozumitelně, ne však pouze v bodech (pokud se to od vás v zadání výslovně
nepožaduje)
nvyhýbejte se imperativním výrazům – opravující s vámi nemusí souhlasit

JAK USPĚT U ZKOUŠKY (3)
npoužívejte kritickou analýzu a argumentaci – analytický přístup k problému bývá všeobecně lépe
hodnocen než pouhý popis problémy (pokud jej výslovně nevyžaduje zadání)
npoužívejte nákresy tam, kde je to vhodné
nnevkládejte do práce komentáře o zadání (např. „to jsme nebrali“ apod.) – takový komentář nikoho
neohromí

TIPY, JAK USPĚT U  PÍSEMNÉ ZKOUŠKY



ÚSTNÍ ZKOUŠKY
(„VIVA VOCE“)
nÚstní zkouška ověřuje schopnost zkoušeného formulovat odpovědi na otázky, předpokládající hlubší
znalost tématu. Očekává se od něj, že vyjádří svůj názor na určitý problém a jeho odpovědi by měly
zkoušejícího přesvědčit o odborných znalostech
a porozumění problematice.

CO DĚLAT, KDYŽ U ZKOUŠKY  NEUSPĚJETE ? (1)
nZapamatujte si, že život neúspěchem u zkoušky nekončí
nBerte situaci s nadhledem – nic není ztraceno
nMějte na paměti, že celá řada úspěšných lidí nedosáhla akademického vzdělání (Bill Gates…)
nVětšina VŠ poskytuje studentům možnost absolvovat zkoušku v opravném termínu/opravných termínech.

CO DĚLAT, KDYŽ U ZKOUŠKY  NEUSPĚJETE ? (2)
nV případě, že u zkoušky neuspějete, je dobré spojit se s vyučujícím a prodiskutovat s ním své
další možnosti – projděte si práci, kterou jste odevzdali při písemné zkoušce, příp. požádejte
vyučujícího, aby zhodnotil váš výkon
nPřemýšlejte nad svým výkonem – do jaké míry zavinila váš neúspěch nedostatečná příprava nebo její
nevhodný způsob (jinde chyby hledat nelze –
u vyučujícího už vůbec ne)

PODVÁDĚNÍ:
nKdyž pracujete pod tlakem, je snadné nechat se zlákat představou, že byste si mohli zkoušku
usnadnit nahlížením do nepovolených materiálů
nTo je ale podvádění a většina VŠ na něj pohlíží jako na hrubé porušení pravidel (disciplinární
komise)
nJiným prohřeškem stejné povahy je snaha dozvědět se během zkoušky informace od některého z kolegů,
nebo opisování jeho odpovědí
nNesnažte se získat výhody nečestným způsobem – je to příliš velké riziko a hrozí vám nepříjemný
postih (vyloučení ze studia)

STRATEGIE PRO ZKOUŠKY



SHRNUTÍ:
nvětšina kurzů na VŠ bude ukončena nějakou formou zkoušky
npři přípravě na zkoušky je nutné myslet pozitivně a strávit určitý čas jejich plánováním – poctivá
příprava eliminuje stres
nplánování a příprava na zkoušku se netýká pouze vašich vědomostí, abyste u zkoušky byli schopni
podat dobrý výkon, musíte být připraveni i emocionálně a musíte být v dobré fyzické kondici
nznáte-li formu, jakou bude zkouška probíhat, lépe se na ni připravíte
nje nezbytné zachovat si chladnou hlavu a snažit se o klid před zkouškou i během ní
nje důležité správně porozumět otázkám, požadovanou formou na ně odpovědět a správně vykonat
všechna zadání